Život
Hildegarda pocházela z urozené rodiny z Bermersheimu u Alzey (v blízkosti německé Mohuče v Porýní-Falcu) nebo z Niederhosenbachu. Přesné místo a datum narození není známo, oficiálně se uvádí letopočet 16. září 1098 – 17. září 1179. Jako desáté dítě v pořadí, byla předem předurčena ke službě Bohu. Od dětských let údajně mívala božská vidění, kterým říkala “Zářivé světlo”. Tyto vize jí doprovázely celý život, řídit se jimi začala však až kolem 40. roku života.
V osmi letech byla umístěna do kláštera v Disibodensbergu, kde se také ve svých 38 letech roku 1136 stala abatyší. Úřad abatyše převzala po smrti své předchůdkyně a učitelky Jutty ze Sponheimu. Ta Hildegardu zasvětila do léčitelství, botaniky, komponování hudby a dalších oborů. Jako první rovněž věděla o vizích, které Hildegardu postihovaly a podporovala ji v tom, aby se jimi řídila.
Hildegarda neuměla dobře psát čistou latinou, proto diktovala své vize buď jeptiškám, nebo knězi Valmondovi, který byl po jejím boku celý život. Výsledný text Hildegarda kontrolovala a upravovala.
Roku 1147 se rozhodla založit klášter u Bingenu, na hoře sv. Ruperta. Místo jí bylo zjeveno v opakujících se vizích, než však mohla na toto pusté místo odejít a postavit tam klášter, musela čekat mnoho let, než jí to bylo umožněno. Musíme si totiž uvědomit, že doba, ve které Hildegarda žila, byla doba mužů. Samostatné ženské kláštery neexistovaly, většinou byly součástí větších mužských klášterů. Nehledě na to, že díky Hildegardině odchodu spolu s mladými jeptiškami, přišel klášter v Disibodensbergu o značnou část příjmů od rodin urozených jeptišek.
Cesta k vlastnímu klášteru byla náročná a trvala mnoho let. Jeptišky stavěly klášter vlastníma rukama, za pomoci místních občanů a dobrovolníků, kteří Hildegardu přivítali s otevřenou náručí. Klášter byl na svou dobu jedinečnou stavbou, která se pyšnila například zavedeným vodovodem.
Hildegarda ve svém klášteru vládla pevnou rukou, ale nabídla pomoc všem, kteří o ní požádali. Se svými svěřenkyněmi se věnovala službě Bohu velmi osobitým způsobem. Pěstovala byliny, pozorovala a studovala přírodu, skládala posvátné chorály a pracovala na zapisování svých vizí. Neváhala kritizovat duchovní i světské hodnostáře, radila panovníkům a dopisovala si i s papeži. Za svou aktivitu byla nejednou kritizována a trestána.
Hildegarda se však nikdy nenechala umlčet a ve svých aktivitách pokračovala. Pokud však byla svými nadřízenými přeci jen zahnána do kouta a musela potlačit nutkání řídit se svými vizemi, ulehla na lůžko jako mrtvá. Nejednou jeptišky svou abatyši oplakávaly a loučily se s ní. V momentě, kdy jí však bylo umožněno konat svobodně, zázračně se uzdravila a plna sil se pustila do pokračování ve svém poslání.
Na sklonku života, v 70 letech, se rozhodla podniknout pouť. I tato aktivita byla výsadou mužů, ženám nebylo umožněno cestovat a šířit své kázání. Zvěsti o tom, že krajem prochází Sibyla Rýnská, Hildegarda z Bingenu, se rychle šířily. Nejeden klášter a město ji pozvali, aby u nich přednesla své kázání, mnozí si její slova vyžádali v písemné podobě.
Opět si zde musíme uvědomit, že takováto cesta na sklonku 12. století, byla velice náročná a nebezpečná. Krajina byla divoká, plná nebezpečné zvěře, ale i násilníků, loupežníků a ozbrojených hord. Zároveň to byla doba, kdy křesťanství nebylo zdaleka tak rozšířené do všech zapadlých koutů Evropy. Cestování na dřevěném povoze, nebo na koni, bylo zdlouhavé a velmi náročné. Je fascinující, že žena, o které bychom i dnes řekli, že je stará, podstoupila bez úhony takovou cestu.
Hildegarda zemřela v požehnaném věku 81 let v Rupertsbergu. Na den přesně předpověděla svou smrt a dle historických záznamů se prý v okamžik její smrti událo několik zázraků. Z jejího hrobu pak údajně delší dobu vycházela omamná, květinová vůně.
1632 byl kláštěr zničen.
Hildegarda nebyla oficiálně svatořečena, ale v 16. století byla zapsána do Římského martyrologia se schválením úcty v německých diecézích. Její ostatky byly uloženy v Eibingenu do svatyně. Tyto skutečnosti opravňují k užívání titulu svatá a nové Římské martyrologium z r. 2001 před jejím jménem slovo svatá také uvádí.
Hildegarda je dodnes přezdívaní jako Sibyla Rýnská, Největší žena Německa, stala se patronkou mnoha měst, na jejím hrobě se údajně stále dějí zázraky.
V roce 2012 prohlásil Benedikt XVI. Hildegardu z Bingenu společně se svatým Janem z Ávily za učitele všeobecné církve.
S jejím dílem jsou spojené počátky svébytného proudu německé středověké mystiky, tzv. Frauenmystik. Dodnes inspiruje řadu duchovních a náboženských, léčitelských a uměleckých směrů.
Dílo
Teologie a vize:
- Scivias Domini– doktrína víry, ve které je světonázor a lidský obraz neoddělitelně propleten s obrazem Boha. Filozofický a teologický celkový pohled, který ve všech podstatných bodech odpovídá církevnímu učení, je představen ve 26 vizích a 35 ilustracích. Dílo psala deset let, má tři díly. Vyšlo v ČR v překladu Jakuba Demla.
- Liber Vitae Meritorum – Kniha životních výdělků, vizionářská etika, 35 lidských neřestí a ctností, druhý díl
- Liber divinorum operum – O světě a člověku, pořadí stvoření podle středověkého mikrokosmu – Makrokosmos – tělo a duše, svět a církev, příroda a milost je odpovědností člověka, třetí díl
Přírodní vědy, botanika a léčitelství:
- Liber subtilitatum diversarum naturarum creaturarum – Kniha tajemství různých podstat tvorů, texty o vlastnostech a účincích bylin, stromů, drahých kamenů, zvířat a kovů. Dělí se na jednotlivé „liber“. Popsala 213 rostlin a jejich účinky. Najdeme mezi nimi i Knihu živlů, ve které se zabývá hlavně vodou. Z přírodovědeckého hlediska je pak významné pojednání o rybách.
- Causae et curae – encyklopedie znalostí z medicíny, příčiny nemocí a jejich léčba. Dochoval se pouze jeden výtisk.
- Liber simplicis medicinae později zvaný Physica – encyklopedie léčivých bylin, vznikl z Causae at curae.
Ostatní díla:
- Symphonia armoniae celestium revelationum – liturgický cyklus básní pro gregoriánský chorál, obsahuje 77 liturgických chorálů s melodiemi v nové diastematické notaci a liturgické drama Ordo virtutum, které je prvním dramatickým dílem stvořeným ženou.
- Úcta k přírodě a čerpání z moudrosti přírodních zákonů.
- Snaha znovu definovat úlohu ženy a ženství jak v životě, tak i v teologii.
Teologie
Očista ženství a posvátná sexualita
V dílech abatyše Hildegardy často nacházíme snahu znovu definovat úlohu ženy a ženství jak v životě, tak i v teologii. Vyjadřovala se například k roli Evy v prvotním hříchu. Tvrdila, že nešlo o Evinu chybu. Byl to ďábel, který ji použil, aby ovlivnila Adama. „Žena není příčinou mravní zkázy, naopak je muž větší obětí sexuálního apetitu“. Za prohlášení tohoto typu byla nejednou přísně kritizována.
Ve svém díle Hildegarda oslavovala lidskou sexualitu jako krásné duchovní spojení dvou bytostí. Popisovala rovněž, jak dle zjevení funguje plození. Dle různých sexuálních projevů odvozovala různé nemoci těla. Sexualitu brala jakou přirozenou součást lidského života, srovnávala různé druhy vzrušení a pod…
Ženy v jejích vizích jsou mocné, zářící, krásné a naplněné světlem. I Pokora je mocná osoba situovaná na vrcholu sloupu ctností, ozdobená drahokamy. Hildegarda vidí božské ženství jako nevinnost a všechny pozemské ženy povznesené do duchovních výšin jsou panny.
Božské ženství je důležité téma i v jejích spisech. Je pro ni reprezentováno jako Sofie, Ecclesia, panna Maria a mnohé ctnosti. Pro Hildegardu je základním úkolem božského ženského principu dát konkrétní výraz podstatě Boha.
Sofie, jako Moudrost, je ženský obraz skrytého Boha. Je spolutvůrkyní s Bohem. Je to také ona, kdo vytváří a udržuje duši.
Vize
Středem Hildegardiny teologie je vášnivá láska Boha ke všem svým stvořením, zejména však k člověku.
Uspořádání věcí
Hildegarda vidí (byť ne svýma tělesnýma očima) roztodivné obrazy prezentující věci pozemské i nebeské, nejčastěji uspořádání věcí „pozemských“ z nebeské perspektivy. V jejích zjeveních se vyskytují zástupci současné společnosti spolu s postavami biblickými (Mojžíšem, Noem, Adamem a Evou). Často jsou součástí zjevení i osoby, zvířata či blíže neurčená stvoření prapodivných tělesných dispozic, která zastupují nadosobní „mocnosti“ ať už se jedná o postavy ctností nebo často přítomné postavy hada, která zastupuje odvrácenost od Boha. Ve vidění jsou přítomny také četné odkazy k Boží skrytosti a důraz na tajemství, které božství obklopuje.
Ve svých spisech uvádí i neznámé písmo a jazyk – říkala o něm jazyk panen na nebesích, údajně jej vyučovala jeptišky.
Mezi její vize se řadí i vize o konci všech věcí.
Andělské bytosti
Popisovala hierarchii andělů, někteří jsou pomocníci člověka, jiní jsou na nebesích a našemu poznání vzdáleni.
Kritika a morálka
Hildegardě podobně jako prorokům není cizí společenská kritika, důraz na celkově intenzivnější příklon k Bohu či apokalyptický důraz, který se u ní objevuje především v díle Liber vitae meritorum.
Léčitelství
Hildegarda přináší aktuální zvěst vztahující se ke světu a sama se aktivně přičiňuje o její uskutečňování. Ať už je třeba sepsat recepty pro léčení nemocných nebo se prostřednictvím dopisu vyjádřit k aktuální situaci (její dopis obdrželi tři papeži). Důraz na plamen – uchvácení Božím duchem, zase souzní s pojetím mystiky a zdůrazňuje mystiku jako cestu přímého kontaktu s Bohem, jeho prožívání.
Uspořádání kosmu
Ve svých vizích viděla mimo jiné i struktury a uspořádání kosmu. Ten často popisuje jako obrovské vejce, které obklopují plameny a vřava, jež symbolizují dění duchovní.
Inkarnace
Hildegarda klade teologický důraz na inkarnaci jako zásadní událost příběhu Božího spásného plánu pro člověka. Vedle teologie apoštola Pavla, který klade do středu výpovědi o spáse ukřižování a vzkříšení se odvažuje Hildegarda postavit na zásadní místo také inkarnaci. Píše doslova: „Podle Boží vůle Slovo spasilo lidskou rasu skrze vtělení, které je velikým dobrem.“ Jsme tedy spaseni už tím, že jsme se narodili.
Ctnosti
Významné místo v jejím díle zastupují i Ctnosti, které mají z pohledu Hildegardy zásadní místo v životě člověka. Jsou významným tématem oblasti, kterou bychom dnes nazvali Hildegardinou etikou, i když sama toto označení pochopitelně neužívá. Pokud budeme hovořit o její etice obecně, pak by do jejího etického myšlení patřil jistě i důraz na „ochranu“ přírody coby makrokosmu a „těla“ člověka coby mikrokosmu.
Obhajoba vlastního díla
V „představeních“ své mystické práce se objevují motivy naznačující „situaci mystika“, jeho rozkročení mezi svou vlastní lidskou ubohostí (fragilitas) a uchvacujícím plamenem Ducha (flamma). Tedy pozici mezi dvěma externími zdroji své inspirace, mezi Biblí a společenstvím, ve kterém žila – tedy doslova pochopením knih (expositio librorum) a druhými lidmi (secundi hominis). Vnímáme dva nároky na sebe samu či spíše „stavy mysli“ při přijímání zjevení – tedy bdělost (vigilitans) a prostotu (simplicitas).
Bdělost pak Hildegarda dále specifikuje takto: „Vidění pak těchto nedostalo se mi ani ve snách, ani ve spaní, ani v horečném blouznění, ani tělesnýma očima, ani ušima zevnějšího člověka, ani na místech skrytých, nýbrž ve stavu bdělosti, v plném vědomí a rozvaze, s myslí čirou, očima a ušima vnitřního člověka, na místech otevřených dle vůle Boží jsem je obdržela.“ Takto Hildegarda obhajovala své dílo, když byla obviněna z duševní nemoci.
Kromě mistrovství v modlitbě vynikala abatyše i v jiných věcech. Ačkoli sama sebe označuje za „neznalou“, ubohou a „nevzdělanou“, sama komentuje Athanášovo vyznání víry, vykládá biblický text, je zcela evidentně zběhlá i v dílech dalších teologů, jak je zřejmé i z jejích vidění, kde navazuje na angeologii Dyonisia Areopagity. Pochopení knih také vnímá jako důležitý předpoklad vidění: „A náhle jsem chápala smysl výkladný knih, totiž žaltáře, evangelia, a jiných spisů katolických jak starého, tak nového Zákona…“
Ačkoli Hildegarda získává postupem času stále vyšší společenské a církevní funkce, v okamžiku vidění se cítí být v postavení ubohé služebnice Páně, vnímá Boží velikost a vznešenost. Právě kvůli nesrovnatelnému rozdílu mezi myslí Boží a myslí lidskou jsou také její vize vždy do jisté míry tajemstvím. Někdo je interpretuje jako aktivní imaginaci na základě znalostí a zkušeností, jiní v jejích vizích světla spatřují neurologický problém, avšak výsledky jejích vizí, analýza, kterou je podrobovala a výsledné spisy svědčí o hlubšímu napojení na jakýsi nezemský zdroj informací.
Svůj úvod ke SCIVIAS končí větou: „A vypověděla a napsala jsem věci tyto nikoli dle výmyslu srdce svého, anebo jiného člověka, nýbrž jak jsem je v nebeském viděla, slyšela a obdržela, skrze skrytá tajemství Boží.“
Léčitelství podle sv. Hildegardy
V Hildegardině teologii má zcela samozřejmě velké místo Boží stvoření. Hildegarda jako osoby směřující k celistvosti. Vše v přírodě má smysl daný Bohem.
Hildegarda přinesla znalosti o chorobách a rostlinách z řecko-latinské tradice spolu s tradicí lidového léčitelství. Vnímala sílu psychosomatiky a léčila i pomocí modliteb a proseb.
Její recepty byly psány na díly, proto jsou i dnes snadno zpracovatelné. Velmi všestranně se dají využít zejména její tzv. univerzální léčiva, působící v podstatě preventivně. Aplikují se většinou několikrát za rok ve formě kúr. Léčebné procesy byly na měsíce, dlouhodobé a pozvolné léčení.
Rozlišovala 4 kvality:
- SUBTILITAS – kvalita potravin, Boží síla, na každého má účinek jiné léčivo
- VILIDITAS – životní síla ve všem živém a i neživém (kameny), zelená síla od Boha
- DISCRECIO – správná míra všeho, být ve středu, dodržovat správnou míru
- RACIO – schopnost rozlišovat a sebereflexe
Elementy a životní energie
Hildegarda doporučuje k léčení využít životní energii z celého kosmu a tou přispět ke zcela nové životní orientaci. Její kúra představuje i šest prastarých životních pravidel, které ukazují na prameny životní energie, jež mohou nemocnému vrátit ztracenou harmonii a nově uspořádat jeho život.
Životní síla prýští podle Hildegardy z těchto pramenů:
- Z léčivých sil čtyř prvotních elementů, tedy ohně, vody, země a vzduchu.
- Z léčivé hodnoty přirozené výživy a celkové životosprávy.
- Ze sil, vznikajících správným střídáním pohybu (práce) a odpočinku (relaxace).
- Ze zdravého spánku.
- Z regenerace organismu pomocí vylučování.
- Z léčivé síly křesťanských ctností.
V jejích léčebných metodách spatřujeme prvky astrologie (řídila se lunárními fázemi), bylinkářství a lidového léčitelství, ale spatřujeme podobnost i s Ajurvédou a Tradiční čínskou medicínou. Hildegarda nám ve svém rozsáhlém díle zachovala jedinečný přístup k léčitelství, který je stále aktuální a uplatnitelný.
Zdroje:
KERNER, Charlotte. Všechna krása nebes: životní příběh Hildegardy z Bingenu. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 169 s. Historie. ISBN 978-80-200-2063-5.
SCHÄFER, Thomas. Vize: život, dílo a hudba Hildegardy von Bingen. Praha: Pragma, ©2003. 217 s., [20] s. obr. příl. ISBN 80-7205-933-5.
HILDEGARDA Z BINGENU. Svaté Hildegardy Cestyvěz, nebo, Vidění a zjevení. Kniha I. Překlad Jakub Deml. Vyd. 2., (V Malvernu 1.). Praha: Malvern, 2010. 150 s. ISBN 978-80-86702-80-3.
PUKOWNIK, Peter. Bylinářství svaté Hildegardy z Bingenu. Překlad Jana Bílková. Vydání první. Olomouc: Fontána, [2019], ©2019. 365 stran. ISBN 978-80-7336-974-3.
ŽIVNÁ, Magdaléna. \textit{Teologie Hildegardy z Bingen} [online]. České Budějovice, 2015 [cit. 2021-05-03]. Dostupné z: https://theses.cz/id/ty2r66/. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Kateřina BRICHCÍNOVÁ, Th.D.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., commons.wikimedia.org
wcwjy7