Phurba nebo Phurpa, Phurbu, Phurpu (tibetsky) nebo také Kíla, Kílaja (sanskrt) je rituální dýka se třemi břity, která pochází z Tibetu, možná z Indie. Je používána primárně v praxi tibetského šamanismu Bön a z něj pak i v tantrickém buddhismu a hindiusmu.
Tradičně s ní mohou prý zacházet jen ti nejvyšší adepti jógy či tantry. Říká se jí dýka na démony, hromový hřeb, diamantová dýka prázdnoty apod. Bývá často bohatě zdobená božstvy, démony, bytostmi a symboly.
Pozn.: článek je určen primárně praktikujícím západním hermetikům!
Význam a původ
Phurba symbolizuje činnou osvícenou aktivitu a hněv všech buddhů (= osvícených, probuzených bytostí). Konkrétně je zastoupena v postavě hněvivého božstva Vadžrakíjali (Dordže Phurba) reprezentujícího prvotní vědomí. Meditace o něm je zvlášť účinná při odstraňování všech překážek. Především tří kořenů zla: žádostivosti, agresivity a nevědomosti (viz dále). V duchovním kontextu umožňuje zkrotit démony a přimět je, aby uznali Buddhovo učení, anebo je přibít k zemi. Dále léčí nemoci těla i duše, mentální, emocionální a celkově psychické bloky. Dokáže pomoci zvládat i ty nejtěžší problémy a výzvy: války, sucha, hladomory, epidemie, ale i vnitřní problémy – strach, deprese, posedlost apod. Phurba také čistí a světí, žehná a ničí.
Je to nejkomplexnější magický předmět. V jednom nástroji spojuje moudrost a praktičnost, hněvivou sílu i mírumilovnost, ničení i žehnání. Je tedy multifunkční a vyvážená.
Je mocným směrovým zářičem. Už jen svým tvarem je schopná absorbovat a odklonit či vyhnat nebo přeměnit energie. Negativní energie tedy můžou být odraženy, zničeny, zabity, ale i neutralizovány, přesměrovány či transformovány – přemeněny v jiné – tj. využita jejich síla v náš prospěch.
V duchovním buddhistickém kontextu jde hlavně o odstranění hluboce zakořeněných bloků, které brzdí cestu k osvícení – a tedy potažmo k vyvanutí ze samsáry = souseru!
My západní hermetici se jí zabýváme, prože má sama o sobě obecnou symboliku a je široce použitelná v jakémkoli dalším duchovním, a dokonce i neduchovním kontextu. Pro hermetiky zastupuje totéž co magická dýka a hůlka v jednom. Potažmo je také pantaklem (“všeznakem”) či mandalou (“všehomírem”).
Kouzlo magické dýky pochází z účinku, který má hmotný předmět na duchovní oblast (či astrál). Umění tantrických kouzelníků nebo lámů (tedy i mágů západních) spočívá v jejich vizionářské schopnosti porozumět duchovní energii hmotného objektu a záměrně ji zaměřit určeným směrem.
Na východě se její iniciace (učení a praxe) předává v rámci některých škol – a to často v liniích lamů, jogínů a vtělenců – zásadně však přes svého guru. Tak to tam platí v magii i náboženství. U nás na západě na této zásadě zase tolik nelpíme. Sebeiniciace je také možná, pokud je člověk napojen na silné tradice alespoň ve své praxi či posloupnosti mistrů.Čím více, tím více “za námi” stojí více mocných egregorů (jejich vizualizace při praxi s phurbou tuto velmi posiluje). Kdo má zkušenost s praktickou magií a rituály či přípravou pomůcek, ví, co to je za ohromnou sílu, co dává praktická magická praxe a vědomí řetězu mistrů, na něž jsem napojen.
Konkrétní možnosti použití phurby v magii popíšu v závěrečné kapitole.
Sanskrtský výraz kíla znamená hrot, hřeb, a vznikl patrně už ve védské době odvozením od dřevěného kůlu, ke kterému byla přivazována domácí zvířata nebo koně. Tibetské slovo phurba také znamená stanový kolík. Dřevěný kolík se používal už v rituálech védské geomancie k připíchnutí hlavy „podzemního hada“, tak se stabilizoval prostor, na kterém měl být postaven oltář, chrám, klášter nebo stúpa.
Nejstarší psaný záznam o rituálu kíla na palmovém listu pochází z 5. století našeho letopočtu, který byl objeven v starověké buddhistické stúpě v severopákistánském Gilgitu. Nejranější podoby dřevěných dýk s rukojetí ve tvaru božstva byly nalezeny v Chotanu ve Střední Asii.
Padmasambhava neboli Guru rinpočhe („Velevzácný učitel“), buddhistický učitel a tantrický jogín, rodák z Pákistánského Kašmíru (žijící v 8. stol.), který uvedl buddhismus do Tibetu, navštívli také zemi Kášakamála kdesi na severu, kde převažoval kult magické dýky. Po svém příjezdu do Tibetu v prvním učení 25 oddaným vyložil učení této dýky = Vadžrakílajatantru, která odstraňuje překážky v cestě k osvícení.
Podle legendy se v Tibetu v té době praktikovala černá magie, díky čemuž se tam výborně dařilo démonům, kteří zdařile zničili každý pokus tibetských vůdců o zavedení buddhismu…až do povolání Padmasambhavy, který dal démonům na vybranou…stát se ochráncem Buddhova učení, či rozpuštění do prázdnoty. Mnozí zvolili tu provní možnost. (Je to podobné principu, který v našich dějinách aplikoval svatý Prokop na Sázavě, když zapřáhl čerta, který jej pokoušel – a tak místo toho, aby škodil, musel čert táhnout pluh a zorat celé pole.)
Na obrazech či maskách poznáme tyto obrácené démony a ochránce od těch dosud zlých, že ti osvícení mají třetí oko, které démonům chybí.
Padmasambhavův životopis líčí, jak obdržel siddhi přenosu kīly od gigantického štíra s devíti hlavami, osmnácti kleštěmi a dvaceti sedmi očima. Tento štír odhalil texty kīly z trojúhelníkové kamenné krabice ukryté pod skálou na hřbitově. Jak Padmasambhava četl tento termový text, vzniklo u něj spontánní porozumění a hlavy, kleště a oči štíra uviděl najednou jako různé prostředky duchovního poznání. Žihadlo bičovitého ocasu štíra je pak ztotožňováno s hněvivou činností phurby. Tak dostal Padmasambhava titul „guru štíra“ = Guru Dragpo (hněvivé rudé božstvo – v ruce má místo phurby štíra)
Phurba je obvyklým atributem mnoha mistrů školy Ňingma nazývaných tertanové, „těch, kteří nalezli poklad”, kteří mohou držet phurbu v pravici nebo ji nosit za opaskem. Také je používán v tradici Sakja.
Phurba držená v ruce symbolizuje probodávání všech škodlivých démonů deseti světových stran. Pokud je držena v levé ruce, pak se obvykle v pravici objevuje vadžra nebo vadžrové kladivo, které symbolizují zničení škodlivých démonů.
Obrovská phurba, kterou Vadžrakílaja mne v dlaních, se nazývá „phurba hory Méru” a její ohnivý hrot přišpendlí všechny nepřátele a zloduchy do prachu. Jako rituální předmět bývá phurba nejčastěji zobrazována vertikálně s hrotem zabodnutým do trojúhelníkového podstavce.
Tvar Phurby lze také nalézt na rukojeti bubínku Dhyangro, který se používá ve východním Nepálu.
Indická sekta Aghoriů používá kilu k vytvoření ochranného kruhu zatlučením kostních kolíků do země a jejich svázáním černou nití, což je rituální praktika známá jako kilana.
Forma a výroba
Původně byla phurba vyráběná ručně, každý tantrik si musel vyrobit svoji. Dnes se odlévají ve formách a jsou obecně prodávány – to by dříve nebylo vůbec myslitelné. Pozn.: nejlepší výběr phurb v ČR mají brněnské obchůdky Malý Tibet a Tibet v Brně.
Phurba může být vyrobena z různých materiálů: kov, dřevo, hlína, kosti, rohy, drahé kameny (křištál, lapis lazuli apod.). Někdy je malovaná či pokrytá barevnými drahokamy. Dnes jsou neobvyklejší a nejlépe sehnatelné phurby kovové. Nejčastěji z mosazi či bronzu, ale také železné či měděné. Ideální je phurba ze 3 kovů (z mědi „pasivní” hlavice, z bronzu či mosazi rukojeť, ze železa „aktivní” čepel). Vůbec nejlepší jsou údajně phurby s čepelí z meteorického železa – to má největší sílu. Někdy bývají rukojeti phurby ovinuté provázky či látkami.
Velikost může být různá:
- pro běžné rituální účely a léčení – velikost “do ruky”
- pro speciální příležitosti – větší propracovanější kousek, který se uchovává ve svatyni jako předmět oddanosti a jako podpora pro meditaci – často zakrytá v látce a jen se jí žehná (hlavicí na hlavu věřícího)
- velká jako socha či člověk – na posvátných místech, v klášterech apod.
- maličká, nošená jako přívěšek či náušnice – symbol, talisman (přitahuje = osvícení, vhled, moudrost), amulet (chrání – před negativními silami)
Jako rituální předmět bývá phurba nejčastěji zobrazována vertikálně s hrotem zabodnutým do trojúhelníkového dřevěného podstavce.
Phurby by měly být řádně vysvěceny a pak působí jako projev nirmánakáje – hmotného projevu Vadžrakílaji – a proto by se s nimi mělo zacházet jako s božstvem.
Každá phurba sestává ze 3 částí, které často mají také trojitou formu = opakuje se zde tedy vysoce hermetický princip trojjedinosti, který na Západě také známe.
Čepel, stejně jako hlavice, obsahuje trojjediný motiv. Skládá se vždy ze tří trojúhelníkových fazet nebo ploch, které se setkávají na špičce. Čepele někdy bývají planoucí či plamínky nesoucí. Na každé z nich bývá dvojice propletených hadů – Nágů (viz dále). Celá čepel vystupuje z tlamy Makary (viz dále) či zobáku Garudy (viz dále). Čepel nemá být ostrá – nejde o zbraň, ale rituální předmět. Když jí někoho zraníte fyzicky, pozbývá prý sil.
Rukojeť má nejčastěji tvar hruškovitého osmistěnu se symetrickými uzly na obou stranách nebo má tvar jiného rituálního předmětu – vadžry (neboli dordže) či lotosových květů (k jejich symbolice také viz dále).
Hlavice bývá ztvárněna různě – je tou nejvariabilnější částí phurby:
- hněvivá hlava Dorje Phurbu = Vadžrakílaji,
- tři tváře – všechny hněvivé nebo radostná, klidná a hněvivá
- polopostava božstva
- hlava koně – Hajagríva (viz dále)
- Garuda (viz dále)
- na vrcholu je dordže nebo stúpa (viz dále)
- lebka
- klenot přání (viz dále)
- slon (Ganéša), tygr, lev apod.
- jab-jum (prvotní spojení moudrosti a soucitu, zobrazované jako mužské božstvo v sexuálním spojení s jeho ženskou chotí)
Tato ztvárnění hlavic často napoví z jaké národnostní skupiny ta která phurba pochází:
- Nepálská podhorská etnika: – Tamang (tři tváře), Gurung a Newari.
- Tibeto barmské kmeny – stúpa (čhorten).
- Kirati šamani – Garuda.
Pozn.: Na tibetských malbách (thangkách) se phurba objevuje v zjednodušenější formě s ohledem na relativně malé rozměry.
Symbolika
3 části “těla” phurby symbolizují mnoho “trojjediných” aspektů, zde 10 příkladů:
- princip trojjedinosti (tři části těla, tři čepele, tři hněvivé obličeje)
- tři světy (trilóka) – roviny existence (svět touhy, tvarů, bez tvarů apod.)
- minulost, přítomnost, budoucnost
- aktivní, neutrální, pasivní = čepel symbolizuje aktivitu a hlavice symbolizuje moudrost, rukojeť pak obojí propojuje
Překonání 3 kořenů zla (tří hlavních jedů mysli) – hlavně 3 čepelemi:
- LÓBHA (n. RÁGA) = žádostivost, touhy, žízeň, vášeň, lpění
- DVÉŠA = agresivita, zášť, nenávist, averze či odpor
- MÓHA = nevědomost, zaslepenost, dualistická mysl
Bývají znázorňovány uprostřed bhavačakry jako tři zvířata, která se navzájem drží či jsou do sebe zakousnutá: červený kohout, zelený had a černé prase. V západním hermetismu by se daly přirovnat k tzv. zlé, odvrácené či klifotické stránce Venuše = lóbha, Marta = dvéša a Merkura = móha.
A transformaci v jejich 3 opaky:
- DÁNA = nepřipoutanost, štědrost
- METTÁ = laskavost
- PRADŽŇÁ = moudrost
3 velcí bóddhisattvové:
- Mandžušrí = moudrost = rozum = překonání nevědomosti
- Avalókitéšvara = soucítění = cit = překonání touhy
- Vadžrapání = síla = vůle = překonání nenávisti
3 klenoty či kořeny:
- Buddha (osvícený),
- dharma (pravda, nauka),
- sangha (společenství oddaných);
V tibetském buddhismu jsou to: lama (učitel), jidam a ochránce – v Ňingma dákiní, v ostat.školách i dharmapálové a jiní…
- jidam je dosl. „přísaha, slib, ujištění“, někdy jako „aspekt buddhy“; ve vadžrajánovém buddhismu označení pro osobní meditační aspekt buddhy, jehož charakter odpovídá individuálním psychologickým schopnostem či vlohám adepta – tj. něco jako osobní božstvo;
- dákyně = ženské zosobnění osvícené energie;
- dharmapálové jsou typem hněvivých božsev, jsou aktivitou buddhy nebo lamy, která odstraňuje všechny vnitřní i vnější překážky, vykonávají spontánní a bezusilovnou buddhovskou aktivitu a mění všechny druhy zážitků v krok na cestě k osvícení.
Tři těla buddhy – 3 káje
- Dharmakája = prvotní stav mysli, dimenze podstaty existence, je neoddělitelností prázdnoty a jasnosti = MYSL
- Sambhógakája = zde se manifestují bytosti ze světla, je to prvotní stav hlasu, čistá dimenze energie a elementů = HLAS
- Nirmánakája = tu představují buddhové, kteří přišli do našeho světa, aby vedli bytosti k vysvobození = TĚLO
tzn. Phurba pomáhá překonávat iluze a nečistoty těchto tří složek člověka; stejné kvality očišťuje i západní tradice ve vysoce hermetickém rituálu katolické mše, kdy se na jejím začátku říká: “Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat …” (Mj. je to také odkaz k tomu, že by člověk měl žít v souladu s Vůlí – jedno zda Boží či svojí – má zkrátka konat to, co má konat.)
Tři základní charakteristické znaky veškeré existence:
- ANÁTMAN = „ne-já“, „bezpodstatnost individuality“, „neosobnost individuality“, „neidentičnost individuality“ nebo „neindividuálno“
- ANITJA = pomíjivost
- DUHKHA = strastiplnost, neuspokojivost
Dohromady phurba zastupuje také:
- Axis mundi („osa světa“) je symbol představující osu či střed světa, který se objevuje v mnoha kulturách. Tento často mytologický střed světa může představovat např. strom, lano, hora, věž apod. a spojuje dvě či tři sféry světa – podsvětní, zemskou a nebeskou. Objevuje se v šamanismu, animistických i světových náboženstvích.
- Strom světa, popř. světový strom lze považovat za základní význam posvátného stromu. Tento aspekt se nejčastěji objevuje v mýtech o stvoření světa. Podle těchto mýtů na počátku nebylo nic, jen jeden maličký bod, který praskl v oslnivé explozi. Poté se začal bod rozpínat nejprve ve vertikální linii a nabyl tak funkce světové osy (→ axis mundi). Pak následovalo rozpínání v horizontální linii a bod se tak stal celý svět objímajícím stromem světa. Ten byl uctíván i coby spojnice pozemských a vyšších nebeských říší nebo přímo jako sídlo nebeských božstev. Stromy se díky tomuto významu staly vhodnými místy pro nejrůznější obřady, rituály, modlitby, věštby, meditaci či shromáždění.
- Hora Méru představuje v hinduismu, buddhismu a džinismu posvátnou horu, která je osou světa a středem všech fyzických i subtilních dimenzí vesmíru (lók). Má také představovat příbytek boha Brahmy. Mnohé hinduistické chrámy, včetně kambodžského Angkor Watu či buddhistické stúpy, představují tuto posvátnou horu. Podle starých textů její výška činí 80 000 jódžan a nachází se na Džambúdvípu, ostrově (dvípu) či kontinentu uprostřed Bhú mandaly. Buddhisté, hinduisté I džinisté ji také ztotožňují s horou Kailás v západním Tibetu.
- Šivův posvátný falos – prvotní energie ve vesmíru – viz celý jeho tvar – nabízí se zde evidentní podobnost phurby a penisu, včetně čepele coby žaludu.
Případně její 4 části zastupují 4 živly:
- hlavice OHEŇ
- rukojeť VZDUCH
- makara VODU
- čepel ZEMI
Čepel
Čepel phurby je trojitá = trojjediná – symbolizuje to sílu zničit či přesněji porazit či ještě přesněji ovládnout a přeměnit především tři kořeny zla (viz), které jsou v mysli.
Čepel vychází nejčastěji z otevřené tlamy Makary nebo zobáku Garudy. To symbolizuje sílu a odolnost phurby, jako nezničitelné zbraně.
Makara je mýtický vodní živočich, který je asi odvozen od krokodýla, žraloka či delfínovce ganžského. Má dolní čelist krokodýla, rypec nebo chobot slona, kly a uši divokého kance, pronikavé oči opice, pružné a šupinaté tělo ryby a vlající ocas páva. V hinduistickém zvěrokruhu makara představuje Kozoroha. Symbolizuje vytrvalou sílu. Objevuje se i na mnoha dalších rituálních předmětech: sekáčku, meči, vadžře atd. Bývá také chrličem na domech.
Garuda je legendární ptačí bytost v hinduistické, buddhistické a džinistické mytologii. V buddhistické tradici působí jako Dharmapála – ochránce nauky a v džinismu je jakšou (polobohem). Je popisován jako „král ptáků“ a bývá ztotožňován s luňákem brahmínským. Je zobrazován buď ve zvířecí podobě jako obrovský pták s částečně roztaženými křídly a nebo v lidské podobě jako muž s křídly a ptačími rysy. Je obecně považován za bedlivého ochránce, který může přispěchat kamkoliv na pomoc a za nepřítele Nágů. Je ve státních znacích Indonésie a Thajska.
V horní části každé z čepelí se nacházejí dva páry propletených hadů = Nágů, kteří vycházejí z tlam Makary či Garudy. Nágové jsou ambivalentní bytosti – někdy dobré, jindy zlé, někdy osvícené, jindy neschopné osvícení dosáhnout, někdy před démony chrání, jindy jimi jsou. Obývají podsvětí (jejich kulty jsou staré přes 4500 let!). Původem jsou nevlastními sourozenci Garudy a jejich nejvetšími nepřáteli. V hinduismu chrání dévy před démony. V buddhistických legendách vystupují často jako ochránci Buddhovy nauky. Také zodpovídají za počasí a některé nomoci (kůže, rakovina), jsou hlídači pokladů přírody, jsou také spojováni s řekami, moři a prameny. Potažmo duchovně s různými bloky, které je třeba “rozvázat” jako hadí klubko. Nágové mají také reprezentovat šest dokonalostí, tj. štědrost, etika, trpělivost, úsilí, meditace, moudrost. Zobrazení hadů na čepelích phurby také velmi připomíná Aesculapovu či Hermovu hůl . Je to obecný symbol léčení a uzdravení a toho, že všechny energie, které se zdají neslučitelné a oddělené, mají být spojeny prostřednictvím phurby.
Rukojeť
Uzly na rukojetipocházejí pravděpodobně z původního účelu dýky jako kůlu, k němuž byla uvazována domácí zvířata. Existují však i další interpretace, například, že osm stěn symbolizuje osmero vědomí, osm pohřebišť mandaly, nebo osmidílnou vznešenou stezku.
V textech školy Ňingmapa se uvádí, že „samsára a nirvána jsou obsaženy ve dvou velkých uzlech na koncích rukojeti“.
Dvě symetrické poloviny rukojeti jsou obvykle prodlouženy o lotosový květ s osmi okvětními plátky, jejichž špičky se dotýkají a vytvářejí vyboulený střed rukojeti. Jedná se o symbol čistoty jako překonání překážek (krásný voňavý květ vyrůstající z páchnoucího bahna) a také tajné vyjádření jednoty červené a bílé kapky bódhi-čitty, které v „nezničitelné kapce” v čakře srdce ukrývají nejniternější (prapůvodní) vědomí.
viz meditace sexuální magie zmíněná na konci této studie.
Pokud je rukojeť ve tvaru hromoklínu (sansk. vadžry, tib. dordže), symbolizuje to nezničitelnost , prázdnotu.
Vadžra je nejzákladnější mnohovýznamový symbol vadžrajánového buddhismu, „pán kamene“, mužský princip. Prvotně symbolizuje nezničitelnou absolutní realitu, jíž je probuzené buddhovství. Ve vadžrajáně je jeho nejčastější podobou pětihrotá vadžra. Představuje mimo jiné pět prvků: boční hroty symbolizují zemi, vodu, oheň, vzduch, středový trn znázorňuje pátou složku – vědomí. Devítihrotá vadžra symbolizuje cestu k vysvobození z koloběhu zrození. Na vyšší ezoterické rovině se její symbol používá při mnoha obřadech vizualizace božstev. Božstva či praktikující ji drží v pravé ruce, „ruce způsobu (metody)“.
Velmi zajímavé je, že úplně stejnou podobu má např. znázornění blesku v roukou boha Dia či Jupitera v antickém Řecku a Římě a také Turky drtící blesk v ruce malého Ježíška u Svatohostýnské Madony.
Hlavice
Nejbohatší a nejvíce proměnlivou symboliku má hlavice phurby, zde 8 příkladů:
Hlavy tří hněvivých božstev:
Tato božstva symbolizují totéž co trojjediná čepel: ovládnutí a přeměnu tří kořenů zla.
Jejich hrůzostrašné výrazy mají strašit a odrážet (či ovládat) démonické síly – je to podobný princip, který známe z gotických katedrál či bohatších staveb (radnice, paláce) u chrličů (gargoyle) – chrliče měly svými grimasami udržovat zlo mimo tyto budovy. Na hmotné rovině potom měly odvádět dešťovou vodu, aby se stavba nepoškodila.
Božstva jsou vzývána, aby sídlila v phurbě. Ve výtvarné podobě mají různé barvy, bílou, modrou a červenou, které symbolizují zničení nevědomosti, touhy a nenávisti.
- Bílý obličej napravo obvykle patří Jamántakovi (nebo Trailókjavidžajovi), který symbolizuje aspekt těla a zničení agrese.
- Středový modrý obličej patří Amrta Kundalinovi, který symbolizuje mysl a zničení nevědomosti.
- Červený obličej vlevo patří Hajagrívovi, který symbolizuje řeč a zničení touhy.
Jindy se vedle Hajagrívy, uvádějí Vadžrakílaja a černý Mahákála:
- Hajagríva – hněvivý aspekt buddhy Amitábhy
- Vadžrakílaja – hněvivý aspekt bóddhisattvy Vadžrasattvy
- Mahákála – hněvivý aspekt bóddhisattvy Avalókitéšvary
Jako aspekty těla, řeči a mysli tato tři božstva rovněž představují tři káje. Jejich devět očí reprezentuje devět ján tradice Ningma a dohromady devět moudrostí pěti buddhů a čtyř matek. Koruny z lebek těchto tří božstev dohromady vytvářejí kruhovou tiáru složenou z dvanácti lebek, která symbolizuje překonání dvanácti článků koloběhu závislého vznikání (pratítjasamutpáda).
Z této tiáry vystupuje uzel svázaných vlasů všech tří božstev phurpy, který symbolizuje spojení jejich tantrických poslání či závazků. Uzel vlasů je obvykle korunován polovinou vadžry, ale může zůstat i bez ozdoby a sloužit coby zploštělá hlava pro symbolické vykování phurpy do podoby zlého démona.
Mnohdy bývá na hlavici jen jedna hlava některého z hněvivých podob božstev.
- poplopostava božstva – většinou některé z výše popsaných božstev i s hrudní částí a rukama (také někdy více něž dvěma)
- Hlava koně = Hajagríva (Tamdin)
V hinduismu jde o jednu z Višnuových inkarnací. Kůň, respektive člověk s koňskou hlavou (a čtyřmi až osmi rukama) měl na Brahmův rozkaz zachránit védy z rukou dvou démonů. Svým řehtáním zahání démony obecně, zvláště pak od koní, jejichž je též ochráncem. Hajagrívův původ leží v hluboké minulosti, v dobách, kdy Árijci uctívali koně jako zvíře nejen rychlé a silné, ale také chytré. Proto je Koňská šíje mimo svou úlohu démonobijce také ochráncem vědomostí a moudrosti. Kůň má 32 znaků dokonalosti.
- část vadžry (k její symbolice už jsem promluvil), někdy bývá i v kombinaci s rituálním nožem či sekáčkem (kartika), který je spojen s dákyněmi a pohřebními obřady čöd.
- stúpa (tib. čhörten) – Stúpy jsou stavby se silnou energií, které přináší požehnání všem v jejím okolí. Působí na naši mysl a obrací pozornost k tomu, co přináší rozvoj. Jsou i místem pro praxi. Buddhisté v blízkosti stúpy meditují a dělají přání pro dobro druhých. Stúpy pochází z Indie a původ těchto staveb sahá až do předbuddhistického období. Tyto stavby odjakživa sloužily původně jako náhrobní pomníky, dodnes se do nich vkládají ostatky vznešených lamů.
- klenot přání (čintámani) – je šperkem splňujícím přání v hinduistické i buddhistické tradici, je jakýmsi ekvivalentem Kamene Mudrců v západní alchymii. Je zobrazen buď jednotlivě, nebo trojmo a je často obklopen planoucí svatozáří. Svému držiteli dává vhled do pravé podstaty věcí, ale také prosperitu, dokáže uspokojit všechny druhy hmotných potřeb, léčit nemoci a čistit vodu. Alegoricky znamená sílu Dharmy a mysli, která dosáhla osvícení. Lze jej získat od Nágů, dračích králů, Makarů nebo z relikvií Buddhy. Nejznámější jeho zobrazení je na tibetských modlitebních vlaječkách, kde jej na hřbetě nese Lung Ta (větrný kůň).
- Garuda (k symbolice již bylo napsáno)
- slon (Ganéša), tygr, lev či další zvířata atd.
Použití v praxi
Phurba je jedním z nejsilnějších směrových zářičů, proto při práci s ní musíme dbát velké opatrnosti. U špičky je pól kladný – vysílající, na opačném konci u hlavy je pól záporný, ten který energii odebírá. Proto je třeba při práci s ní sledovat, kam vysílající pól směřuje. Tímto koncem phurba vyzařuje negativní energii, kterou absorbovala.
Pro praxi s ní jsou prý důležité tyto zásady:
- Čistota a síla našeho záměru.
- Jedinečnost mysli, kterou přinášíme do akce.
- Hrdinská energie, s níž ji udržujeme.
- Úroveň porozumění tomu, co se děje.
- Veliká úcta a pokora.
Na neznalého člověka by phurba mohla zapůsobit velmi silně až negativně. Děti jsou na ni zase příliš citlivé. Jednou, když jsem byl v obchodě s potravinami a měl svoji velkou tříkovovou phurbu zastečenou jen tak v boční síťkované kapsičce batohu, z níž čouhala, jakési úplně cizí, asi 5 leté dítě, na mě ukázalo a svojí matce řeklo: “Mamí, mamí, ten pán má opravdickou kouzelnou hůlku.”. Člověk jezdící pravidelně do Nepálu mi vyprávěl o lidech, kteří se tam rozplakali jen, když na ně někdo namířil čepelí phurby.
Konkrétní použití phurby:
- invokace či vzývání božstava, případněmeditace, aby božstvo vstoupilo fyzicky do ostří phurby – vlastně celá phurba je považována za živé božstvo – jeho nirmánakájové vtělení osvíceného božstva a rozjímání na příslušné jidamy či na překonání konkrétního problému, nemoci apod. (možno zkombinovat s různými metodami – např. s tibetským léčením zvukem = meditací na 5 bojovnických slabik, s nímž mám výborné výsledky i v terapii).
- zabíjení, svazování, krocení a přeměna démonů; odrážení kleteb, exorcismus apod.– s karana mudrou (viz) – jde o odvrácení démonů nebo myšlenkových struktur, aby bylo možné transformovat jejich mentální proudy a odstranit jejich vlastní mentální zatemnění (např. formou šamanského tance – dusání energie do země)
Pozn.: Přitom je nejlepší používat gesto KARANA MUDRA. To je původně v indických formách klasického tance gesto symbolizující lva. V buddhismu je to mudra, která odráží démony a odstraňuje překážky, jako jsou nemoci nebo negativní myšlenky. Dělá se zvednutím ukazováčku a malíčku a sklopením ostatních prstů. Je to téměř stejné jako u západního „znamení rohů“, rozdíl je v tom, že v mudrách Karana se nedrží palcem prostředník a prsteníček, ale tyto jsou s ním spojené špičkami. Tato mudra je také známá jako tarjanī mudra.
Tento rituál končí tím, že se phurba zabodne do země, nebo – jak je zvykem v šamanských tradicích Himalájí – svisle do koše nebo nádoby s rýží nebo jiným měkkým obilím. A tím se zlé síly přišpendlí, znehybní, znegují.
Toto zabodnutí se používá I při následujících technikách:
Svěcení – člověka, předmětu, místa – nebo příprava půdy k zajištění plodnosti a bohatých výnosů nebo stavbě oltáře, chrámu, kláštera nebo stúpy, nebo magického kruhu
Žehnání hlavicí – např. jednou za rok probíhá požehnání zabalenou phurbou v klášteře Sera Jey (viz video na youtube)
Léčení nemocí:
- doteky ostří na ty části těla, které chceme léčit
- tahy směrem dolů
- čepel do nádoby s vodou – otáčet a míchat – vypít
- v reflexní terapii ke stimulaci reflexních bodů (zde se používá horní vrchol nástroje)
- také volně položit kolem či podél těla a tak z něj odstraňovat nejrůznější tělesné a duševní potíže, bolesti a neduhy
- posmrtné léčení = pomáhá uvolnit ducha k dalším znovuzrozením
- ovlivňování počasí – ve starých šamanských tradicích
Leží-li nástroj v klidu v místnosti, tvoří se kolem něho silné energetické pole, které prostor účinně očišťuje od negativních energií. Pouhé držení phurby v rukou má pozitivní vliv na lidské zdraví, pomáhá při tělesných i duševních problémech. Má údajně dobrý vliv na oběhovou soustavu, centrální nervový systém i dýchací orgány. Léčivých účinků lze využít tak, že si phurbu položíme na tělo, po ose těla. Špička směrovaná k nohám – čištění, léčení, špička směrující k hlavě – pro meditaci a uvědomění.
Velmi mocnou praktikou je také “mít phurbu uvnitř sebe”, resp. se phurbou sám stát! Tj. meditovat sebe, svoje celé tělo i ducha, celou postavu i vnitřní potenciál jako takovou velkou phurbu. To je velmi silný, mocný, posilující prožitek.
Phurba v hermetismu
V knize Stanislase de Guaity: HAD GENESE II — KLÍČ K ČERNÉ MAGII, v kapitole 9. Tajemství odloučenosti (týkající se karty Poustevník) je možná první obrázek phurby v západní hermetické literatuře. Je tam phurba vyfocená ze dvou stran a u ní je napsáno:
“PUR BU, dvě tibetská kopí, jimiž lámové ničí larvy a zahánějí zlé duchy.”
Konkrétní použití phurby v klasickém západním hermetism a magii:
Jako klasická magická dýka:
- nejzákladnější ochrana před zlými silami, která je vždy “při ruce” – pokud ne fyzicky, je možné si lehce phurbu naevokovat ve fantazii – buď do ruky nebo ještě lépe sami sebe evokovat jako velkou phurbu i jako onu enrgii či božstvo, které má v tuto chvíli zastupovat – a tuto mocnou sílu poté použít
- při uzavírání prostoru, kruhu apod. při úvodních rituálech
- při očistných či vymítacích rituálech (např. pentagamový)
- do evokačního kruhu na obranu (pozn.: jaožto zbraň trojbřitá síly a entity neničí, ale spíše odhání či transformuje)
Jako klasická magická hůlka:
- rituální použití = magická dýka a hůlka v jednom
- při invokaci posílí vizulaizaci
- při evokaci posílí voláni bytostí, příkazy bytostem, vykreslování sigil a značek apod.
Mám několik phurb ze tří kovů, které plně korespondují se symbolikou použití kovů v magických hůlkách západní magie – aktivní čepel je z martického železa, pasivní hlavice je z venušské mědi a spojující rukojeť je z merkurské mosazi.
Při různých cvičeních a meditacích:
- cvičení – např. “odřezávací”, čakrové apod. – přikládá se na příslušné čísti těla či nad ně
- meditace – nad různými kvalitami, cíli apod.
Phurba s klenotem přání:
- k vyřčení klidně i prostého přání
- k nabíjení sigil
“Černomagické” použití:
- phurba dokáže vyslat opravdu velmi silnou energii a můžeme jí tedy “duchovně” zaútočit proti nepřátelům, navíc její použití je bez magického odrazu
Nekromantické rituály:
- již svojí symbolikou a charakterem se hodí pro jakékoli druhy práce s mrtvými, hřbitovy, předky apod.
V sexuální magii – veletajné umění:
- karmamudra = dosl. „akční pečeť“ je vadžrajánská buddhistická technika sexuální praxe s fyzickou nebo vizualizovanou chotí. Když je choť vizualizovaná, je známá jako džňánamudra.
- meditace červeného a bílého květu
- přípravy na rituály
- jemná masáž a stimulce skrze akupresurní body
(to je know how z rituální praxe L.·.U.·.Z.·.S.·.)
Fantazii a variabilitě možných dalších použití phurby v magické opraxi se meze nekladou, proto jistě může existovat spousta jejích dalších praktických uplatnění… např. tvorba magického kruhu rozložením libovolného počtu phurb do kruhového tvaru a jejich spojení např. provazem. Nebo společná praxe, kdy každý účastník ve stejný čas svojí phurbou vysílá jistý záměr konkrétním směrem. Do tohoto místa nebo na konkrétního člověka mohou účasníci obřadu vysílat danou sílu či “zakázku” i každý z úplně jiného místa.
Phurba by se měla uchovávat zabalená v kuse látky (nejlepší je černé hedvábí) či krabičce. Neměla by prý být vystavena pohledu nezasvěcených. Já mám raději své phurby rozmístěny otevřeně v prostoru, ideálně na oltářích či jíných významných místech.
Také se psává, že phurbu je možno nabíjet všemi elementy a je třeba ji pravidelně (nejlépe po každém použití), čistit. Z magického hlediska je optimální metodou pro čištění vykuřování kadidly či vonými tyčinkami, zabodnutí do “živé” země nebo položení na kameny (za slunečného dne či úplňkové noci). Dle mě je to však natolik silný nástroj, že se prostě čistí i nabíjí sám. Takže tyto úkony dělám se svými phurbami jen občas, intuitivně.
Pro mnohé lidi jsou phurby jen exotickou ozdobou nebo zvláštním tajemným předmětem, s nímž si moc nevědí rady. Některým se vyloženě hnusí, jiní se práce s nimi bojí, ať už díky “démonskému hněvivému” vzhledu nebo jejich velké energii. Většina lidí je ale vůbec nezná. Možná je viděli v nějakém komerčním filmu, kde se párkrát mihly. Budou také lidé, kteří od magické dýky budou čekat až příliš. Možná i tací, kteří ji budou uctívat jako božstvo. Phurbě úcta náleží. Ale spíše jako mocnému kolegovi, jako daru vyšších sil, jako účinné rychlé pomoci v nesnázích.
Pokud budete uvažovat o koupi, nekupujte on-line. Phurbu musíte vidět naživo, ohmatat si ji, potěžkat, poměřit do ruky. Phurba to potřebuje také. Také si vás chce prohlédnout, dotknout se. A pak si vás musí přitáhnout – něčím vás fascinovat. Vybírejte i podle materiálu a symboliky, kterou ta která phurba má – to souvisí se záměrem, který máte na práci s ní.
Svoji phurbu si hýčkejte, ale i hojně používejte. Je vaším spojencem.
Zdroje:
SCHUMANN, Hans Wolfgang: Svět buddhistických obrazů. Academia, 2008.
BEER, Robert: Symboly tibestského buddhismu. BB Art, 2005.
https://is.muni.cz/el/phil/jaro2013/JAP222/um/Beer__Robert_Symboly_tibetskeho_buddhismu_Kos11111111mologicke_symboly_Ritualni_nacini.pdf
https://is.muni.cz/el/1421/jaro2013/JAP222/um/Beer__Robert_Symboly_tibetskeho_buddhismu_Kosmologicke_symboly_Ritualni_nacini.txt)
https://vajrakila.net/2013/12/14/introduction-to-the-kila-aka-phurba/
https://buddhaweekly.com/phurba-kila-potent-wrathful-ritual-implements-vajrayana-buddhism-symbolizes-karma-activity-buddhas/
http://www.3worlds.co.uk/Articles/Phurbas.pdf
http://www.3worlds.co.uk/Articles/KillingDemons.pdf
http://www.sacra.cz/2005-2/3_Sacra_3-2005-2_6.pdf
https://www.nakedshaman.net/upload/The%20Way%20of%20the%20Phurba.pdf
RUČNÍ VÝROBCE: http://natsogdorje.com/
vlastní mnohaletá praxe autora
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay.com, wikipedia.org
© Autor: Pavel A. Jurkovič – fr.·. Tabris, Lóže u Z.·.S.·.(2020), CC BY-SA