Druhá část textů Corpus Hermeticum.
Hermés: Což není pravda, že vše, co se pohybuje, Asklépie, se pohybuje v něčem a (působením) něčeho?
Asklépius: Jistě.
Hermes: A není to, v čem se předmět pohybuje, nutně větší [40] než to, co se pohybuje?
Asklépius: Ano.
Hermes: A to, v čem se předmět pohybuje, musí být opačné podstaty nežli pohybující se předmět?
Asklépius: Jistě, je to nutné.
Hermes: Tento Vesmír je veliký, a nic není většího nežli Vesmír.
Asklépius: Souhlasím.
Hermes: A je hmotný, neboť je naplněn mnoha dalšími hmotnými objekty, lépe řečeno vším, co existuje.
Asklépius: Je tomu tak.
Hermes: I Vesmír sám je tělesem, není-liž pravda?
Asklépius: Ano.
Hermes: A je pohybujícím se tělesem?
Asklépius: Jistě.
Hermes: Jak veliký tedy musí být prostor, v němž se Vesmír pohybuje? A jaké je podstaty? Nemusí být onen prostor mnohem větší, aby mohl pojmout nepřetržitý pohyb Vesmíru, tak aby pohybující se předmět nebyl omezován nedostatkem prostoru a nezastavil se?
Asklépius: Onen prostor musí být, Trismegiste, skutečně ohromný.
Hermes: A jaké musí být podstaty, Asklépie? Což nemusí být opačné podstaty, než je Vesmír? Opakem hmotného je nehmotné.
Asklépius: Souhlasím.
Hermes: Onen prostor je tedy nehmotný. To, co je nehmotné, je něčím, co je vlastní Bohu, [41] příp. je to samotným Bohem. Pokud je nehmotné něčím, co je vlastní Bohu, musí být jeho podstata věčná. Pokud je to však samotným Bohem, pak se musí lišit od hmoty . Prostor je pomyslným objektem, ale nikoli ve stejném smyslu jako Bůh, neboť ten je myšlenkovým objektem vytvořeným sama sebou, zatímco prostor je pouze naším pomyslným objektem a sám o sobě tudíž neexistuje. To, o čem uvažuje, se mu jeví stejně, jako tomu, kdo o tom rozjímá. [42] Prostor je tedy pomyslným objektem a sám o sobě neexistuje, je jen pro nás, neboť sám o sobě nerozjímá. Konečně, pokud je prostor pomyslným objektem, nemůže být Bohem, nýbrž musí být něčím jiným než Bůh, poněvadž je souborem předmětů, které obsahuje. A co více, vše, co se pohybuje, je poháněno, a to nikoli něčím, co se též pohybuje, ale tím, co nehnutě stojí. Pokud hybatel stojí, není možné, aby se to s předmětem pohybuje hýbalo zároveň s ním.
Asklépius: Jak je tedy možné, Třikrát Největší, že tělesa, která v našem světě pohánějí jiná tělesa, se pohybují s tím, co pohánějí? Já jsem totiž slyšel, že jsi říkal, že sféry planet jsou poháněny sférou stálic. Tato sféra se však jistě též sama pohybuje. [43]
Hermes: Ani v tomto případě, Asklépie, se tyto dvě věci nepohybují společně. Jejich pohyby jsou totiž opačné, neboť sféra stálic se nepohybuje tak jako sféry planet, nýbrž v opačném směru. Protichůdnost obou pohybů udržuje setrvalý stav, neboť pohyb zaniká tím, že se sféry planet pohybují v opačném směru vůči sféře stálic. [44]
Jinak tomu ani nemůže být. Podívej se na souhvězdí Velkého nebo Malého medvěda, která nezapadají, ani nevycházejí. Myslíš, že se pohybují, nebo jsou nehybné?
Asklépius: Pohybují se, Třikrát Největší.
Hermes: A jaký je to pohyb?
Asklépius: Je to pohyb, který krouží kolem jednoho bodu.
Hermes: Ano. Oběh okolo jediného bodu je takovým pohybem, který je ochromen nehybností. [45] Je to tím, že obíhání kolem něho brání úniku z oběžné dráhy, a tím, že není možné uniknout z oběžné dráhy, je těleso nuceno obíhat okolo jediného bodu. Pohyby v opačných směrech se tedy jeví jako klid a stálost, protože se vzájemně ruší.
Dám ti příklad, kde se o tom můžeš přesvědčit na vlastní oči. Vezmi si některé pozemské živočichy. Podívej se např. na člověka, který plave (proti proudu). Voda proudí, ale odpor, který je vyvíjen plavcovýma rukama a nohama, jej drží na místě, takže jej proud neunáší.
Asklépius: Tento příklad to celé objasňuje, Třikrát Největší.
Hermes: Ke všem pohybům tedy dochází v něčem, co stojí, a jsou způsobeny něčím, co je nehybné. Pohyb vesmíru i všeho živého a hmotného je tudíž vytvářen nikoli něčím mimo tělo, nýbrž něčím uvnitř něho, co působí z nitra směrem ven. Je tudíž způsoben duší, nebo něčím jiným, co není hmotné.
Poněvadž jedině těleso, které obsahuje duši, může pohybovat jiným tělesem, není možné, aby těleso pohybovalo tělesem, pokud je bez duše.
Asklépius: Znamená to tedy, Třikrát Největší, že polena, kameny a všechny další předměty bez duše, které se pohybují, tak nečiní působením jiných těles?
Hermes: Rozhodně ne, Asklépie. Co je v těle a pohybuje bezduchým objektem, není tělesem, nýbrž hybatelem jak těla toho, kdo je nese, tak i neseným, neboť bezduché tělo nemůže samo pohybovat ničím. Proto můžeš vidět duši vyčerpanou vahou svého nákladu, nese-li zároveň dvě tělesa. Nyní jsem ti vysvětlil, čím se tělesa pohybují, jakož i to, v čem se pohybují.
Asklépius: Třikrát Největší, tělesa se však jistě musejí pohybovat v prázdnotě.
Hermes: To bys neměl říkat, Asklépie. Nic z toho, co je, není prázdnotou. Jen to, co není, je prázdnota. To, co existuje, se nikdy nemůže stát prázdnotou a to, co je, by nemohlo být existujícím tělesem, pokud by nebylo naplněno něčím existujícím.
Asklépius: Co bys však řekl, Třikrát Největší, o prázdném džbánu, hrnci či korytu a podobných předmětech. Což nejsou takové věci prázdné?
Hermes: Jak převelice se mýlíš, Asklépie! Skutečně si myslíš, že tyto věci jsou prázdné, ačkoli jsou zcela plné?
Asklépius: Jak to myslíš, Třikrát Největší?
Hermes: Což není Vzduch objektem?
Asklépius: Ano.
Hermes: A což neproniká všemi existujícími tělesy, čímž je naplňuje? Cožpak nejsou tělesa tvořena ze směsi čtyř prvků? Vše, co tedy nazýváš prázdným, je naplněno Vzduchem, a pokud to je naplněno Vzduchem, pak i všemi ostatními prvky. To nás vede k opačnému závěru, než jaký jsi pronesl. Musíme totiž říci, že všechna tělesa, která označuješ jako plná, jsou prosta vzduchu, neboť přítomnost jiných těles v nich nenechává žádný volný prostor, a tudíž nezbývá žádné místo, kam by mohl vzduch vniknout. Proto tělesa, která nazýváš prázdná, by měla být označována jako dutá, a nikoli prázdná, neboť jsou plná něčím, co existuje. [46]
Asklépius: Proti tomu, Třikrát Největší, nelze nic namítnout.
Hermes: Připomeňme si nyní, co jsme si řekli o onom prostoru, v němž se pohybuje vesmír. Řekli jsme, Asklépie, že je nehmotný.
Asklépius: Co je tedy oním nehmotným?
Hermes: Je tím Mysl, úplná a vše obsahující, prostá měnícího se pohybu hmotných objektů. Je neochvějná, nehmatatelná, nehybná, vše obsahující a přítomná ve všem stávajícím. Je světlem, které osvětluje duši.
Asklépius: Řekni mi tedy, co je Dobro?
Hermes: Dobro je prapočátečním Světlem a Mysl a Pravda jsou jakoby paprsky vysílané oním Světlem.
Asklépius: A co je tedy Bůh?
Hermes: Bůh je tím, co není ani Myslí, ani Pravdou. Je příčinou, jíž Mysl, Pravda i vše ostatní, co existuje, děkuje za svou existenci, nic nevyjímaje krom toho, co není. Vše, co vzniká, vychází ze stávajícího, a ne z toho, co není. Podstatou neexistujícího totiž není, že by se takové objekty mohly stát něčím, nýbrž že se nemohou stát ničím. Obdobně není možné, aby to, co je někde, mohlo přestat být něčím.
Bůh tedy není Myslí, nýbrž příčinou, jíž Mysl vděčí za svou existenci.
Když tedy uctíváme Boha, měli bychom jej nazývat dvěma jmény, která přísluší jen jemu a nikomu jinému.
Žádná z oněch dalších bytostí, které jsou nazývány „bozi“, stejně jako kterýkoli člověk či démon nemůže být dobrý. Jedině Bůh je dobrý, protože nic jiného nedokáže obsáhnout takovou věc, jako je Dobro. Ani tělo, ani duše nemá dost místa, aby se do ní vešlo Dobro. Dobro je totiž tak velké, že se vyrovná všemu, co existuje jak v hmotné, tak i v nehmotné podobě, to se týká stejně tak předmětů vnímatelných smysly jako myšlenkových. [47]
Bůh je tedy Dobro a nic jiného než Dobro. Nic jiného tedy nenazývej dobrým, nic krom Boha. Nebylo by to zbožné.
Každý hovoří o dobru, ale mnozí nevědí, co to je Dobro, a tím je dáno, že mnozí nevědí, co je Bůh. Ve své neznalosti nazývají bohy dobrými, stejně jako i některé lidi, ačkoli bozi a lidé nemohou být nikdy dobří a ani se nemohou dobrými stát.
Dobro je tedy zcela cizí bohům i lidem, od Boha je však neoddělitelné, neboť je to Bůh sám. Všichni ostatní bozi jsou označováni za dobré pouze proto, že je lidé chtějí poctít titulem, který však náleží výlučně Bohu. Bůh je označován za Dobrého nikoli proto, aby se mu tím vzdávala čest, nýbrž proto, že takový je. Podstata Boha a Dobra jsou totiž totožné. Bůh je tedy Dobro a Dobro je Bůh.
Pokud jde o druhé označení Boha „Otec“, je tak nazýván proto, že je Tvůrcem, čili Původcem všeho. A být původcem je úlohou otce. Z tohoto důvodu je početí dětí považováno těmi, kdož správně uvažují, za nejdůležitější starost v lidském životě a za nejzbožnější ze všech činů. Je velkým neštěstím, ba hříchem, pokud člověk odejde z žití a nezanechá žádné dítě. Před zraky slunce [48] je taková věc hanebná.
Takový jedinec je potrestán po smrti démony tak, že duše toho, kdo nezanechal žádné dítě, musí vstoupit do těla, které není ani mužské, ani ženské.
Proto se, Asklépie, nikdy neraduj z bezdětného člověka, ale polituj jej pro jeho neštěstí, věda, jaký trest jej čeká.
Protentokrát bude stačit, co jsem tě dnes naučil, Asklépie. Je to počátkem znalosti o podstatě všeho.