Když Petr Ondřej Mathioli dokončoval práci na svém později velmi proslulém Herbáři, dostal od Jana Izáka Holanda, dvorního učence Petra Voka z Rožmberka darem pojednání o rosičce, tedy naší baheništní rostlině rosnatce okrouhlolisté, protože si přál, aby se znalost této výjimečné rostliny rozšířila.
Ros solis je bylina slunečná, na níž slunce více, nežli na kteroukoliv bylinu do Boha stvořenou, vypouští a vylévá své paprsky a influencie, podobně jako na zlato v žilách země. To znali staří filosofové a nalezli, že podobně jako slunce předčí všechny planety a hvězdy, cožkoliv jich jest na obloze nebeské, a má v sobě větší moc působení a vlivu, nežli kterákoliv jiná věc od Boha stvořená, že i podobně tato bylina všechny jiné byliny svojí mocí převyšuje. A to jest její přirozenost, že čím je palčivější a sušší země a čím palčivější je slunce v době letní, tím jest tato bylina mokřejší. Bývá na ní plno rosy a kdybys dvacetkrát tuto rosu srazil, vždycky zase v krátkém čase bude jí plná. To pak jest velmi divné, odkud tato vlhkost pochází. Neboť čím více horké slunce jiné byliny suší, tím více je tato bylina mokřejší. Z toho můžeme souditi, že má nějakou divnou moc, a že musí míti v sobě něco zvláštního a skrytého.
Barvu má slunečnou, to jest temně červenou a rozdělenou žlutými paprsky. Vzhledem podobá se hvězdě a její proporce jsou jako u planety nebeské, má sedm ratolestí na konci širokých, chlupatých a velmi subtilních. Zevně je horká a vlhká, uvnitř studená a suchá. Levá strana byliny je studená a vlhká, pravá pak horká a suchá. Složení má mírné jako zlato, proto nedají se její živly jeden od druhého odděliti, jako při jiných bylinách, pouze může býti vyčištěna od svých kvasnic a nečistoty. Tomu překáží také fixio, to jest utvrzení a rozdělení živlů, neboť v lázni vystupuje spolu oheň s větrem, zevně pak může se odděliti od kvasnic a kvasnice od ohně a větrů, ač nemá mnoho kvasnic.
Její moci staří filosofové zatajili pro její přepodivné účinky, zavazující se vespolek přísahami a klatbami, že žádnému nezjeví její tajné a předivné moci. Arnoldus Novavillanus uvedl, že jest divné, kterak může umříti ten člověk, který by ji každého dne trochu i v jejím hrubém stavu požíval.
Quinta Essentia destilováním vytažená z této rosy slunečné má k víře nepo-dobnou moc k hojení neduhů a nemocí, hojitelných i nezhojitelných, ve velmi brzkém čase, s výjimkou samojediné přirozené a Bohem uložené smrti. Ten, kdož by užíval každého dne jednu skrupuli této Quinta Essentia, s pomocí Boží beze všech bolestí mohl by být živ až do dne soudného v takovém stavu, jako kdyby mu bylo třicet let.
Zdroj:
Obrázek: Pixabay, Archiv Lóže u Z.·.S.·.