Studijní poznámky k 1. kapitole Magia Nigrae

První kapitola knihy Františka Kabeláka obsahuje mnoho odkazů na biblické pasáže. Mnohé z nich jsou špatně přeložené, zavádějící a odkazující na neexistující souvislosti. Pro plné pochopení textu a lepší orientaci v dané problematice, kterou se Kabelák zabývá, je nezbytné všechny odkazy dohledat a nastudovat v originále nebo alespoň v dobrých překladech. Doporučuji rovněž sporná slova srovnat ve více variantách, tedy hebrejský originál-řečtina-latina-čeština (Kraličtí). Níže prezentuji několik překladů použitých biblických pasáží.

KB=Kralická bible; JB=Jeruzalémská bible; BHS=Biblia hebraica; BHSTCZ=Transliterated Biblia Hebraica
Pro další studium bible a jazyky doporučuji nepřekonatelný Davar4: http://www.davar3.net/about.html

Genesis 6:4

[KB1613] Genesis 6:4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.
[JB] Genesis 6:4 V těch dnech (a také později) povstalo na zemi pokolení Nefilim, to když se synové Boží spojovali s dcerami lidskými a ony jim rodily děti; to jsou ti hrdinové dávných dob, ti proslulí mužové.
[BHS] Genesis 6:4 הַנְּפִלִ֞ים הָי֣וּ בָאָרֶץ֮ בַּיָּמִ֣ים הָהֵם֒ וְגַ֣ם אַֽחֲרֵי־כֵ֗ן אֲשֶׁ֨ר יָבֹ֜אוּ בְּנֵ֤י הָֽאֱלֹהִים֙ אֶל־בְּנֹ֣ות הָֽאָדָ֔ם וְיָלְד֖וּ לָהֶ֑ם הֵ֧מָּה הַגִּבֹּרִ֛ים אֲשֶׁ֥ר מֵעוֹלָ֖ם אַנְשֵׁ֥י הַשֵּֽׁם׃ פ
[BHSTCZ] Genesis 6:4 hannefilim haju vaarec bajjamim hahem vegam ahhare-chen ašer javou bene haelohim el-benot haadam vejaledu lahem hemma haggibborim ašer meolam anše haššem: f
נָפַל – pád

Genesis 1:26

[KB1613] Genesis 1:26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.
[JB] Genesis 1:26 Bůh řekl: „Učiňme člověka ke svému obrazu, aby se nám podobal, a oni ať vládnou mořským rybám, nebeským ptákům, dobytku, všem divokým zvířatům a všem drobným živočichům, kteří se plazí po zemi.“
[BHS] Genesis 1:26 וַיֹּ֣אמֶר אֱלֹהִ֔ים נַֽעֲשֶׂ֥ה אָדָ֛ם בְּצַלְמֵ֖נוּ כִּדְמוּתֵ֑נוּ וְיִרְדּוּ֩ בִדְגַ֨ת הַיָּ֜ם וּבְעֹ֣וף הַשָּׁמַ֗יִם וּבַבְּהֵמָה֙ וּבְכָל־הָאָ֔רֶץ וּבְכָל־הָרֶ֖מֶשׂ הָֽרֹמֵ֥שׂ עַל־הָאָֽרֶץ׃
[BHSTCZ] Genesis 1:26 vajjomer elohim naase adam becalmenu kidmutenu vejirdu vidgat hajjam uvof haššamajim uvabbehema uvchol-haarec uvchol-haremes haromes al-haarec:

Genesis 3:22

[KB1613] Genesis 3:22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.
[JB] Genesis 3:22 Pak řekl Bůh Jahve: „Hle, člověk se teď stal jakoby jedním z nás, zná totiž dobro a zlo. Jen aby nyní nevztáhl ruku a neutrhl též ovoce ze stromu života, nepojedl z něho, a tak nebyl živ navěky!“
[BHS] Genesis 3:22 וַיֹּ֣אמֶר׀ יְהוָ֣ה אֱלֹהִ֗ים הֵ֤ן הָֽאָדָם֙ הָיָה֙ כְּאַחַ֣ד מִמֶּ֔נּוּ לָדַ֖עַת טֹ֣וב וָרָ֑ע וְעַתָּ֣ה׀ פֶּן־יִשְׁלַ֣ח יָדֹ֗ו וְלָקַח֙ גַּ֚ם מֵעֵ֣ץ הַֽחַיִּ֔ים וְאָכַ֖ל וָחַ֥י לְעֹלָֽם׃
[BHSTCZ] Genesis 3:22 vajjomer ADONAJ elohim hen haadam haja keahhad mimmennu ladaat tov vara veatta pen-jišlahh jado velakahh gam meec hahhajjim veachal vahhaj leolam:

Leviticus 16:7-11

[KB1613] Leviticus 16:7 Potom vezme ty dva kozly a postaví je před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.
8 I dá Aron na ty dva kozly losy, los jeden Hospodinu, a los druhý Azazel.
9 A obětovati bude Aron kozla toho, na něhož by los padl Hospodinu, obětovati jej bude za hřích.
10 Kozla pak toho, na něhož přišel los Azazel, postaví živého před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, a pustí ho na poušť k Azazel.
11 I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj, a zabije volka svého v obět za hřích.
[JB] Leviticus 16:7 vezme Áron ty dva kozly a postaví je před Jahva ke vchodu do Stanu Setkávání.
8 Pak bude tahat za oba kozly losy, jeden los přitom přidělí Jahvovi, druhý Azazelovi.
9 Áron přinese v oběť kozla, na něhož padl los „Jahvovi“, vykoná s ním oběť za hřích.
10 Kozla, na něhož padl los „Azazelovi“, postaví živého před Jahva a provede nad ním smírný obřad, aby byl poslán do pouště k Azazelovi.
11 Áron přinese v oběť býka oběti za svůj vlastní hřích, pak provede smírný obřad za sebe a za svůj dům a toho býka zabije.
[BHS] Leviticus 16:7 וְלָקַ֖ח אֶת־שְׁנֵ֣י הַשְּׂעִירִ֑ם וְהֶעֱמִ֤יד אֹתָם֙ לִפְנֵ֣י יְהוָ֔ה פֶּ֖תַח אֹ֥הֶל מוֹעֵֽד׃
8 וְנָתַ֧ן אַהֲרֹ֛ן עַל־שְׁנֵ֥י הַשְּׂעִירִ֖ם גּוֹרָלֹ֑ות גּוֹרָ֤ל אֶחָד֙ לַיהוָ֔ה וְגוֹרָ֥ל אֶחָ֖ד לַעֲזָאזֵֽל׃
9 וְהִקְרִ֤יב אַהֲרֹן֙ אֶת־הַשָּׂעִ֔יר אֲשֶׁ֨ר עָלָ֥ה עָלָ֛יו הַגּוֹרָ֖ל לַיהוָ֑ה וְעָשָׂ֖הוּ חַטָּֽאת׃
10 וְהַשָּׂעִ֗יר אֲשֶׁר֩ עָלָ֨ה עָלָ֤יו הַגּוֹרָל֙ לַעֲזָאזֵ֔ל יָֽעֳמַד־חַ֛י לִפְנֵ֥י יְהוָ֖ה לְכַפֵּ֣ר עָלָ֑יו לְשַׁלַּ֥ח אֹתֹ֛ו לַעֲזָאזֵ֖ל הַמִּדְבָּֽרָה׃
11 וְהִקְרִ֨יב אַהֲרֹ֜ן אֶת־פַּ֤ר הַֽחַטָּאת֙ אֲשֶׁר־לֹ֔ו וְכִפֶּ֥ר בַּֽעֲדֹ֖ו וּבְעַ֣ד בֵּיתֹ֑ו וְשָׁחַ֛ט אֶת־פַּ֥ר הַֽחַטָּ֖את אֲשֶׁר־לֹֽו׃
[BHSTCZ] Leviticus 16:7 velakahh et-šene hasseirim veheemid otam lifne ADONAJ petahh ohel moed:
8 venatan aharon al-šene hasseirim goralot goral ehhad lADONAJ vegoral ehhad laazazel:
9 vehikriv aharon et-hassair ašer ala alav haggoral lADONAJ veasahu hhattat:
10 vehassair ašer ala alav haggoral laazazel jaomad-hhaj lifne ADONAJ lechapper alav lešallahh oto laazazel hammidbara:
11 vehikriv aharon et-par hahhattat ašer-lo vechipper baado uvad beto vešahhat et-par hahhattat ašer-lo:

Izajáš 13:20

[KB1613] Izajáš 13:20 Nebudou se v něm osazovati na věky, ani bydliti od pokolení až do pokolení; aniž rozbije tam stanu svého Arab, ani pastýři tam odpočívati budou.
21 Ale lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou; bydliti budou tam i sovy, a příšery tam skákati budou.
22 Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich, a draci na hradích rozkošných. A blízkoť jest, že přijde čas jeho, a dnové jeho prodlévati nebudou.
[BHS] Isaiah 13:20 לֹֽא־תֵשֵׁ֣ב לָנֶ֔צַח וְלֹ֥א תִשְׁכֹּ֖ן עַד־דֹּ֣ור וָדֹ֑ור וְלֹֽא־יַהֵ֥ל שָׁם֙ עֲרָבִ֔י וְרֹעִ֖ים לֹא־יַרְבִּ֥צוּ שָֽׁם׃
21 וְרָבְצוּ־שָׁ֣ם צִיִּ֔ים וּמָלְא֥וּ בָתֵּיהֶ֖ם אֹחִ֑ים וְשָׁ֤כְנוּ שָׁם֙ בְּנֹ֣ות יַֽעֲנָ֔ה וּשְׂעִירִ֖ים יְרַקְּדוּ־שָֽׁם׃
22 וְעָנָ֤ה אִיִּים֙ בְּאַלְמְנוֹתָ֔יו וְתַנִּ֖ים בְּהֵ֣יכְלֵי עֹ֑נֶג וְקָרֹ֤וב לָבוֹא֙ עִתָּ֔הּ וְיָמֶ֖יהָ לֹ֥א יִמָּשֵֽׁכוּ׃
[BHSTCZ] Izajáš 13:20 lo-tešev lanecahh velo tiškon ad-dor vador velo-jahel šam aravi veroim lo-jarbicu šam:
21 veravecu-šam cijjim umaleu vattehem ohhim vešachenu šam benot jaana usirim jerakkedu-šam:
22 veana ijjim bealmenotav vetannim behechle oneg vekarov lavo itta vejameha lo jimmašechu:

Izajáš 34:14

[KB1613] Izajáš 34:14 Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí, a odpočinutí sobě nalezne.
[BHS] Isaiah 34:14 וּפָגְשׁ֤וּ צִיִּים֙ אֶת־אִיִּ֔ים וְשָׂעִ֖יר עַל־רֵעֵ֣הוּ יִקְרָ֑א אַךְ־שָׁם֙ הִרְגִּ֣יעָה לִּילִ֔ית וּמָצְאָ֥ה לָ֖הּ מָנֹֽוחַ׃
[BHSTCZ] Izajáš 34:14 ufagešu cijjim et-ijjim vesair al-reehu jikra ach-šam hirgia lilit umacea la manoahh:

Izajáš 14:11-15

[KB1613] Izajáš 14:11 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.
12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
13 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.
14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.
15 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.
[BHS] Isaiah 14:11
הוּרַ֥ד שְׁאֹ֛ול גְאוֹנֶ֖ךָ הֶמְיַ֣ת נְבָלֶ֑יךָ תַּחְתֶּ֨יךָ֙ יֻצַּ֣ע רִמָּ֔ה וּמְכַסֶּ֖יךָ תּוֹלֵעָֽה׃
12 אֵ֛יךְ נָפַ֥לְתָּ מִשָּׁמַ֖יִם הֵילֵ֣ל בֶּן־שָׁ֑חַר נִגְדַּ֣עְתָּ לָאָ֔רֶץ חוֹלֵ֖שׁ עַל־גּוֹיִֽם׃
13 וְאַתָּ֞ה אָמַ֤רְתָּ בִֽלְבָבְךָ֙ הַשָּׁמַ֣יִם אֶֽעֱלֶ֔ה מִמַּ֥עַל לְכֹֽוכְבֵי־אֵ֖ל אָרִ֣ים כִּסְאִ֑י וְאֵשֵׁ֥ב בְּהַר־מוֹעֵ֖ד בְּיַרְכְּתֵ֥י צָפֹֽון׃
14 אֶעֱלֶ֖ה עַל־בָּ֣מֳתֵי עָ֑ב אֶדַּמֶּ֖ה לְעֶלְיֹֽון׃
15 אַ֧ךְ אֶל־שְׁאֹ֛ול תּוּרָ֖ד אֶל־יַרְכְּתֵי־בֹֽור׃
[BHSTCZ] Izajáš 14:11 hurad šeol geonecha hemjat nevalecha tahhtecha jucca rimma umchassecha tolea:
12 ech nafalta miššamajim helel ben-šahhar nigdata laarec hholeš al-gojim:
13 veatta amarta vilvavecha haššamajim eele mimmaal lechocheve-el arim kisi veešev behar-moed bejarkete cafon:
14 eele al-bamote av eddamme leeljon:
15 ach el-šeol turad el-jarkete-vor:

Jób 1:6-12

[KB1613] Jób 1:6 Jednoho pak dne, když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně.
7 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.
8 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha a varující se zlého.
9 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha?
10 Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi.
11 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-liť zlořečiti v oči.
12 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buď, toliko na něj nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tváři Hospodinovy.
[BHS] Job 1:6 וַיְהִ֣י הַיֹּ֔ום וַיָּבֹ֨אוּ֙ בְּנֵ֣י הָאֱלֹהִ֔ים לְהִתְיַצֵּ֖ב עַל־יְהוָ֑ה וַיָּבֹ֥וא גַֽם־הַשָּׂטָ֖ן בְּתוֹכָֽם׃
7 וַיֹּ֧אמֶר יְהוָ֛ה אֶל־הַשָּׂטָ֖ן מֵאַ֣יִן תָּבֹ֑א וַיַּ֨עַן הַשָּׂטָ֤ן אֶת־יְהוָה֙ וַיֹּאמַ֔ר מִשּׁ֣וּט בָּאָ֔רֶץ וּמֵֽהִתְהַלֵּ֖ךְ בָּֽהּ׃
8 וַיֹּ֤אמֶר יְהוָה֙ אֶל־הַשָּׂטָ֔ן הֲשַׂ֥מְתָּ לִבְּךָ֖ עַל־עַבְדִּ֣י אִיֹּ֑וב כִּ֣י אֵ֤ין כָּמֹ֨הוּ֙ בָּאָ֔רֶץ אִ֣ישׁ תָּ֧ם וְיָשָׁ֛ר יְרֵ֥א אֱלֹהִ֖ים וְסָ֥ר מֵרָֽע׃
9 וַיַּ֧עַן הַשָּׂטָ֛ן אֶת־יְהוָ֖ה וַיֹּאמַ֑ר הַֽחִנָּ֔ם יָרֵ֥א אִיֹּ֖וב אֱלֹהִֽים׃
10 הֲלֹֽא־אַתְּ ֠אַתָּה שַׂ֣כְתָּ בַעֲדֹ֧ו וּבְעַד־בֵּיתֹ֛ו וּבְעַ֥ד כָּל־אֲשֶׁר־לֹ֖ו מִסָּבִ֑יב מַעֲשֵׂ֤ה יָדָיו֙ בֵּרַ֔כְתָּ וּמִקְנֵ֖הוּ פָּרַ֥ץ בָּאָֽרֶץ׃
11 וְאוּלָם֙ שְֽׁלַֽח־נָ֣א יָֽדְךָ֔ וְגַ֖ע בְּכָל־אֲשֶׁר־לֹ֑ו אִם־לֹ֥א עַל־פָּנֶ֖יךָ יְבָרֲכֶֽךָּ׃
12 וַיֹּ֨אמֶר יְהוָ֜ה אֶל־הַשָּׂטָ֗ן הִנֵּ֤ה כָל־אֲשֶׁר־לוֹ֙ בְּיָדֶ֔ךָ רַ֣ק אֵלָ֔יו אַל־תִּשְׁלַ֖ח יָדֶ֑ךָ וַיֵּצֵא֙ הַשָּׂטָ֔ן מֵעִ֖ם פְּנֵ֥י יְהוָֽה׃
[BHSTCZ] Jób 1:6 vajihi hajjom vajjavou bene haelohim lehitjaccev al-ADONAJ vajjavo gam-hassatan betocham:
7 vajjomer ADONAJ el-hassatan meajin tavo vajjaan hassatan et-ADONAJ vajjomar miššut baarec umehitehallech ba:
8 vajjomer ADONAJ el-hassatan hasamta libbecha al-avdi ijjov ki en kamohu baarec iš tam vejašar jere elohim vesar mera:
9 vajjaan hassatan et-ADONAJ vajjomar hahhinnam jare ijjov elohim:
10 halo-atte (atta) sachta vaado uvad-beto uvad kol-ašer-lo missaviv maase jadav beracheta umiknehu parac baarec:
11 veulam šelahh-na jadecha vega bechol-ašer-lo im-lo al-panecha jevaracheka:
12 vajjomer ADONAJ el-hassatan hinne chol-ašer-lo bejadecha rak elav al-tišlahh jadecha vajjece hassatan meim pene ADONAJ:

Soudců 5:23

[KB1613] Soudců 5:23 Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.
[JB] Soudců 5:23 Proklejte Meroz, říká Jahvův anděl, proklejte, proklejte jeho obyvatele: neboť nepřišli Jahvovi na pomoc, na pomoc Jahvovi mezi hrdiny.
[BHS] Judges 5:23 אֹ֣ורוּ מֵרֹ֗וז אָמַר֙ מַלְאַ֣ךְ יְהוָ֔ה אֹ֥רוּ אָרֹ֖ור יֹשְׁבֶ֑יהָ כִּ֤י לֹֽא־בָ֨אוּ֙ לְעֶזְרַ֣ת יְהוָ֔ה לְעֶזְרַ֥ת יְהוָ֖ה בַּגִּבּוֹרִֽים׃
[BHSTCZ] Soudců 5:23 oru meroz amar malach ADONAJ oru aror jošveha ki lo-vau leezrat ADONAJ leezrat ADONAJ baggibborim:

Izajáš 14:12

[KB1613] Izajáš 14:12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.
[BHS] Isaiah 14:12 אֵ֛יךְ נָפַ֥לְתָּ מִשָּׁמַ֖יִם הֵילֵ֣ל בֶּן־שָׁ֑חַר נִגְדַּ֣עְתָּ לָאָ֔רֶץ חוֹלֵ֖שׁ עַל־גּוֹיִֽם׃
[BHSTCZ] Izajáš 14:12 ech nafalta miššamajim helel ben-šahhar nigdata laarec hholeš al-gojim:

Kniha Henochova

Knihu Henochovu tvoří celkem pět samostatných knih a dva dodatky:
Kniha strážců (1–36)
Kniha podobenství (37–71)
Astronomická kniha (72–82)
Kniha snů (83–91)
Epištola (92–105)
První dodatek – Narození Noeho (106–107)
Druhý dodatek – Eschatologické napomenutí (108)
Jednotlivé knihy pochází z různých historických dob. Nejstarší jsou Astronomická kniha a Kniha strážců, které pochází až ze 3. století př. n. l. Nejstarší rukopisy těchto textů z kumránských svitků jsou 4Q208 pro Astronomickou knihu (přelom 3. a 2. století př. n. l.) a pro Knihu strážců 4Q201 a 4Q202 (první polovina 2. století př. n. l.)[3]. Kniha strážců je také citována v knize Jubileí, která je datována do poloviny 2. století př. n. l. Kniha snů a Epištola pochází z období Makabejského povstání a nejmladší kniha Podobenství z přelomu letopočtů. První z dodatků pochází z 1. století př. n. l. a je dochován v rukopisu 4Q203 (poslední třetina 1. století př. n. l.). Druhý dodatek byl napsán jako závěr už ucelené sbírky.
Tyto spisy byly pravděpodobně původně psány v aramejštině (viz nálezy v Kumránu). Z aramejštiny následně přeloženy do řečtiny a z řečtiny (nejspíše už ve formě ustálené sbírky) do klasické etiopštiny, ve které se jako jediné dochoval celý text. Proto se označují i jako „Etiopský Henoch“, na rozdíl od 2. knihy Henochovy, tzv. „Staroslověnského Henocha“.

Kniha strážců

Tato kniha zahrnuje kapitoly 1 – 36. Má tři části:
1 – 5 úvod, řešící otázku údělu spravedlivých.
6 – 16 text rozpracovává biblický oddíl Gen 6, kde se hovoří o božích dětech, které se ženily s lidskými dcerami a ty jim plodily obry. Kniha strážců zde spojuje dvě tradice; podle jedné je původcem všeho toho zla Šemichaza a hřích spočívá ve smíšených sňatcích andělů s lidskými dcerami. Podle druhé tradice je hlavním svůdcem a viníkem Asáél a hřích spočívá ve zjevení tajemství, která lidem nenáležela, lidským dcerám. Významným prvkem je zde přesunutí původu zla z hříchu prvních lidí (Adama a Evy) na padlé anděle a na text Gn 6. Text neodráží žádnou konkrétní společenskou nebo politickou krizi, spíš jen vzdáleně připomíná snad kulturní šok po válce Diadochů.
17 – 36 Henochova cesta, na níž poznává strukturu s principy chodu vesmíru. Text se zaobírá kosmologií, je přítomen i zájem o eschatologii.

Kapitola 1

1. Toto jsou Henochova slova požehnání, jimiž požehnal vyvoleným a spravedlivým, kteří zůstanou naživu v den soužení, kdy zajdou všichni hříšníci a svévolníci.
2. Henoch pravil: Já Henoch, muž zbožný, jemuž Bůh otevřel oči, abych uzřel Svatého v nebi. Ukázali mi ho andělé a od nich jsem vše uslyšel a porozuměl všemu, co jsem viděl, avšak nikoli pro toto pokolení, nýbrž pro ty, kdo teprve přijdou.
3. O vyvolených jsem mluvil v tomto podobenství: Jako Bůh světa vyjde Svatý a Velký ze svého příbytku,
4. a vystoupí na horu Sínaj, aby se zjevil se svými zástupy, a z nebes vy jeví sílu své moci.
5. Všechny zachvátí velká bázeň a strážci se budou třást strachy ve všech končinách země.
6. Horstva se zachvějí až se vrcholky sesují a roztaví jako vosk v ohni.
7. Země pukne vpůli a vše, co je na ní, zahyne. Dojde k soudu nade vším i nade všemi spravedlivými.
8. On však dá pokoj spravedlivým a ochranu vyvoleným. Na nich spočine jeho milost a všichni budou náležet Bohu, který jim požehná a dá zakusit prospěch z Božího světla.
9. Hle! Už přichází v nesčíslném zástupu svatých, aby nad hříšnými lidmi vykonal soud, aby vyhladil svévolníky a ztrestal je za vše, čím se mu protivili a co zlého spáchali.

Kapitola 2

1. Pohleďte na nebe s jeho světly, jež se neodchylují od svých drah, jak každé vychází a zapadá podle svého pravidla a podle svého času, aby neporušilo Boží řád.
2. Pohleďte na zemi v jejích proměnách, jak se v nich od začátku do konce trvale projevuje dílo Boží.
3. Sledujte léto a zimu, jak je v zimě celá země plná vody a jak nad ní plují oblaka sesílající rosu a déšť.¨

Kapitola 3
Všimněte si, jak jsou v zimě všechny stromy jako odumřelé a všechno listí mají opadané až na čtrnáct stromů, jimž listí nepadá, nýbrž ponechávají si staré od dvou do tří zim, než přijde nové.

Kapitola 4
A popatřte i na letní dny, jak zemi ozařuje slunce v zenitu. Když vy hledáte stín a úkryt před slunečním úpalem, i země žhne plamenným žárem, takže na zemi a na skály nemůžete ani vstoupit.

Kapitola 5

1. Pozorujte, jak se stromy obalují zeleným listím a nesou plody. Toho všeho si všímejte a vězte, že Ten, který je věčný, učinil to vše pro vás.
2. To pro vás tvoří Bůh i v každém dalším roce a celé toto jeho dílo je mu k službám a přetrvává beze změny tak, jak Bůh stanovil.
3. Hleďte, jak moře a řeky družně spolupracují.
4. Vám však chybí vytrvalost v plnění zákonů Páně, naopak je porušujete a vaše klevetná ústa se zlobně protiví Božímu majestátu – vy lidé kamenného srdce nedojdete klidu.
5. A proto budete proklínat své dny a budou ukrácena léta vašeho života; čas svého zániku budete si na věky připomínat proklínáním a nedojdete žádného milosrdenství.
6. V tom čase ztratíte své jméno za to, že věčně zlořečíte všem spravedlivým, a oni vám nepřestanou spílat jako hříšníkům – vám i všem ostatním hříšníkům.
7. Vyvoleným však bude patřit světlo a radost i pokoj a země se stane jejich dědictvím. A vám svévolníkům bude určeno prokletí.
8. Vyvoleným bude propůjčena moudrost, a oni všichni budou žít bez hříchu, svévolnosti či pýchy; ti však, kdo jsou moudří, budou žít v pokoře.
9. Nebudou setrvávat v hříchu a do konce svého života nebudou trestáni ani nezajdou pohromami či hněvem, nýbrž naplní počet dní svého žití a zestárnou v pokoji, šťastná léta jim potrvají v hojné radosti a míru až do konce života.

Kapitola 6

1. A stalo se, když v oněch dnech přibývalo lidských dětí, že se jim rodily krásné, půvabné dcery.
2. Když je andělé, synové nebes, spatřili, zatoužili po nich a řekli si: “Pojďme si vybrat ženy mezi lidskými dětmi a ploďme jim potomstvo.” 3. A Semjaza, který stál v čele, řekl: “Bojím se, že se k tomu snad ani neodhodláte, vždyť sám bych pak pykal za tento velký hřích.”
3. Nato mu všichni pravili: “My všichni složme přísahu a zavažme se vzájemným zaklínáním, že od svého úmyslu neustoupíme a že jej určitě provedeme. “
4. Potom všichni společně přísahali a vzájemným zaklínáním se zavázali záměr uskutečnit.
5. Celkem dvě stě jich pak sestoupilo ana Arias, jež tvoří vrchol Chermónua, jak se zapřisáhli a zavázali vzájemným zaklínáním.
6. A toto jsou jména jejich vůdců: Semjaza, který jim stál včele, Araki, Berameel, Kokebiel, Tamiel, Ramiel, Daniel, Ezekeel, Berakeel, Asael, Betareel, Ananel, Zekiel, Semsapeel, Setereel, Tureel, Jomjal, Arazjal. Toto jsou jejich desátníci.

Kapitola 7

1. A byli s nimi všichni ostatní a brali si ženy; každý si pro sebe vybral jednu a začali k nim vcházet a spát s nimi. Učili je kouzlům a čárům a obeznámili je s řezáním kořenů a roubováním stromů.
2. A ony počaly a porodily velké obry, jejichž výška byla tři tisíce loktů.
3. Tito pak snědli všechen majetek lidí, až je lidé nebyli s to uživit.
4. Tak se obři obrátili proti lidem, aby je zhltali.
5. A počali páchat zlo proti ptákům a zvířatům, plazům a rybámc a pojídat vzájemně své maso a pít z něho krev.
6. Tu země pachatele zla obvinila.

Kapitola 8

1. A Azazeel učil lidi dělat meče”, nože a štíty” a drátěné košile a obeznámil je s věcmi, jež k tomu patří i s jejich opracováváním, s náramky a ozdobami, používáním antimonu a líčením obočí, s nejvzácnějšími a nejvybranějšími drahokamy všech barevných odstínů a s proměnlivostí světa.
2. Nastala velká bezbožnost a rozmohlo se smilstvo, lidé setrvávali v hříchu a všechny jejich cesty vedly ke zkáze.
3. Amiziras učil všechny zaříkávače a řezače kořenů, Armaros učil, jak zbavovat kouzel, Berakeel vyučoval astrology, Kokabiel učil znamením, Tamiel astrologii a Asdareel vykládal o dráze měsícee.
4. Jak lidé hynuli, naříkali, a jejich hlas došel až do nebe.

Kapitola 9

1. Pak Míkael a Ureel a Rufael a Gabriel hleděli z nebe a spatřili mnoho krve na zemi prolité a všechno Zlo, jemuž lidé propadli.
2. Říkali si mezi sebou: “Nářek hynoucí země je slyšet až k branám nebe.
3. Duše lidí vám, vy svatí v nebi, žalují a prosí: ,Zjednejte nám u Nejvyššího spravedlnost.”
4. Řekli Králi, svému Pánu: “Ty jsi Pán pánů, Bůh bohů, Král králů. Trůn tvé slávy přetrvá věky a tvé jméno bude věčně svaté a slavné, neboť ty jsi požehnaný a slovutný!
5. Jsi tvůrce všech věcí, všemu vládneš a tvému zraku je vše odhaleno, takže všechno vidíš a nic se před tebou nemůže skrýt.
6. Pohleď tedy, co učinil Azazeel, jak naváděl ke všem nepravostem na zemi a prozradil tajemství všehomíra, jež se udála v nebi.
7. A vyučil kouzlům Semjazu, jemuž jsi dal moc, aby byl hlavou svým druhům.
8. A oni chodili k dcerám člověka na zemi a spali s nimi, stykem s oněmi ženami se poskvrnili a neskryli před nimi ani jeden svůj hřích.
9. Ty ženy pak porodily obry, a celá země tím byla naplněna krví a zlem.
10. Hleď, jak duše těch, kteří zemřeli, křičí a žalují až k bráně nebes a slyš, jak jejich úpění se stupňuje: Nemohou však uniknout zlu, které se páchá na zemi.
11. Vždyť ty víš o všech věcech, dříve než se staly, a znáš i to, co z nich pochází, avšak nám o tom nic neříkáš. Co jim za to máme udělat?”

Kapitola 10

1. Na to Nejvyšší, Vznešený a Svatý promluvil a poslal Asereljura k synu Láchema se vzkazem:
2. “Řekni mu mým jménem: ,Ukryj se!’ a zjev mu konec, který se blíží: Celá země bude totiž zničena a vše, co je na ní, bude vyhlazeno.
3. A také ho pouč, jak může uniknout zkáze, aby jeho símě zůstalo zachováno po všechna pokolení.”
4. A Pán potom promluvil k Refáelovi: “Spoutej Azazeelovi ruku a nohu a vsaď ho do temnoty; pak otevři poušť, která je v Dudaelu, a tam ho svrhni.
5. Naval na něho špičaté a ostré kameny a pokryj ho temnotou, aby k němu neproniklo světlo.
6. Ve velký den soudu ať je uvržen do ohně.
7. A uzdrav zemi, kterou andělé zneuctili, a zvěstuj jí, že já zemi uzdravím, aby všechny děti člověka nezahynuly kvůli tajemstvím, jež jim strážcové prozradili a jimž učili své syny.
8. Celá země je zkažena učením a činy Azazeela, proto jemu přičti veškerou vinu.”
9. A Gabrielovi Pán řekl: “Vytáhni proti těmto zlotřilým ničemníkům, vyhlaď z lidského středu děti jejich smilstva i děti strážců. Rozeštvi je proti sobě, aby se navzájem v boji pobili, neboť nemají nárok na dlouhý život.
10. Oni se tě budou snažit uprosit, ale nic jim nebude platné, že doufají ve věčný život a že každý z nich se dožije pěti set let”.
11. Míkaelovi pak Pán pravil: “Jdi a oznam Semjazovi a jeho druhům, kteří se tělesně spojili se ženami, že se potřísnili vší jejich nečistotou.
12. A až se všichni jejich synové navzájem pobijí a až spatří zkázu svých milovaných, svaž je pod příkrovem země na sedmdesát pokolení až do dne konečného soudu, kdy nad nimi bude dokonána odvěká spravedlnost.
13. V oněch dnech je pohltí útroby ohně: V pekelném žaláři budou uzavřeni na věky.
14. A kdokoli bude odsouzen a od této chvíle zahyne s nimi, bude spolu s nimi spoután až do skonání mnoha pokolení.
15. Znič všechny chlípné duše a děti strážců, neboť si ujařmili lidi.
16. Smeť z povrchu zemského všechno násilí. Ať zhyne každé zlé dílo a objeví se rostlina spravedlnosti a nevinnosti a její dílo ať přinese požehnání. Spravedlnost a čistota budou radostně nastoleny na věky.
17. Tehdy vyváznou všichni spravedliví a budou dlouho žít, že zplodí tisíc dětí a všechny dny své mladosti i své šabaty završí v míru.
18. A v oněch dnech bude se celá země vzdělávat ve spravedlnosti, bude osázena stromy a bude naplněna požehnáním.
19. Budou na ní vysazeny všechny stromy přinášející radost a vinná réva, jež ponese hojné hrozny. Semeno, jež na ní bude zaseto, ponese z každé měřice deset tisíc a každá měřice oliv dá deset lisů oleje.
20. Zemi pak očisti od veškerého útlaku, nespravedlnosti a všech hříchů. Odvrať ji ode vší bezbožnosti a zlovůle, jež poskvrňují zemi: Z povrchu země je vyhlaď.
21. A všechny děti lidí se stanou spravedlivými a všechny národy mne budou uctívat a velebit a budou se mi klanět. Země pak bude očištěna ode vší zkaženosti a hříchů i od všech pohrom a útrap; po všechna pokolení nikdy už je na ni nesešlu.”

Kapitola 11

1. “A v oněch dnech otevřu pokladnice požehnání, jež jsou v nebi, abych je seslal na zemi a na dílo lidských dětí.
2. Pokoj a spravedlnost budou provázet všechna pokolení světa po všechny dny.”

Kapitola 12

1. Dříve, než se toto přihodilo, žil Henoch skrytě a nikdo z lidských dětí nevěděl, v kterém úkrytu pobýval a co se s ním dělo.
2. A všechno jeho konání v jeho dnech mělo co činit se strážci a se svatými.
3. A já Henoch jsem velebil mocného Pána a Krále světa, když – hle! – strážcové mě nazvali Henochem písařem a oznámili mi:
4. “Henochu, písaři spravedlnosti, jdi a řekni nebeským strážcům, kteří opustili vznešené nebe a svaté věčné místo, kteří se poskvrnili stykem se ženami a jednali tak, jak jednají lidské děti: Vzali si ženy a poskvrnili se velikým zhanobením země.
5. Nenajdou pokoj na zemi ani odpuštění hříchů;
6. nacházejí potěšení ve svých dětech, a proto spatří smrt svých milovaných a budou naříkat nad zkázou svých dětí. Přestože budou úpěnlivě prosit, nedojdou milosrdenství ani pokoje.”

Kapitola 13

1. Henoch šel k Azazeelovi a řekl mu: “Nenajdeš žádný pokoj; byl nad tebou vyřčen krutý ortel – Refáel tě spoutá;
2. a nezakusíš útěchy, přímluvy ani milosrdenství, neboť jsi učil utlačování a sám utlačoval, rouhal se a hřešil na odiv lidským dětem.”
3. Pokračoval jsem v domlouvání všem dohromady a oni se báli a zachvátila je bázeň a chvění.
4. Naléhavě mě prosili, abych jejich jménem sepsal žádost o odpuštění a abych ji přednesl Pánu nebes.
5. Oni totiž s ním od té chvíle nemohli mluvit ani pozvednout oči k nebi zahanbeni svými hříchy, pro něž byli odsouzeni.
6. Tehdy jsem sepsal prosebný list za jejich duše a za jimi spáchané činy, kvůli nimž úpěnlivě prosili o shovívavost za odpuštění.
7. Odešel jsem a usedl nad vodami Danu, toho Danu, který leží vpravo západně od Chermónu, a četl jejich žádost, až jsem usnul.
8. A hle, přišel na mne sen a v něm jsem měl vidění trestu, abych je mohl vylíčit synům nebe a pokárat je.
9. Když jsem se probudil, šel jsem za nimi, a našel je, jak všichni seděli pohromadě v Ubelsejaelu, jenž leží mezi Libanonem a Seneserem, a truchlí se zahalenými tvářemi.
10. Vylíčil jsem jim vidění, jež jsem měl ve snu, a začal jim vyprávět o onom projevu spravedlnosti a kárat strážce nebes.

Kapitola 14

1. Tato kniha je výrokem spravedlnosti a pokáráním strážců, kteří jsou podle příkazu Svatého a Velikého od věčnosti v onom vidění.
2. Ve svém snu jsem uzřel, co budu nyní vyprávět jazykem z masa a svým dechem, který Veliký dal lidem do úst, aby jím mluvili a v srdci rozuměli.
3. Jako on stvořil lidi a dal jim schopnost rozumět slovu moudrosti, tak stvořil i mne a obdařil pravomocí kárat strážce, syny nebes.
4. Když jsem sepsal vaši žádost, v mém vidění se ukázalo, že vaší úpěnlivé prosbě nebude vyhověno do skonání světa, že konečný soud nad vámi byl vynesen a odpuštění se vám nedostane.
5. Od nynějška až do věčnosti nevystoupíte na nebesa, neboť na zemi bylo rozhodnuto, že vás spoutají až do skonání světa.
6. Před tím však uvidíte zkázu svých milovaných, kteří vám přestanou patřit a padnou mečeme přímo před vašimi zraky.
7. Vaší prosbě za ně ani za vás nebude vyhověno a pokud jde o vás, budete plakat a mlčky prosit, ale nedostanete nic z toho, oč žádáte v prosbě, kterou jsem za vás sepsal.
8. Zjevilo se mi vidění, jež vypadalo takto: Volala mě oblaka a volala mě mlha, běh hvězd a blesky mě hnaly kupředu, větry mi ve vidění daly křídla a povznesly mě nahoru do nebes.
9. A šel jsem, až jsem se přiblížil ke stěně z křišťálu obklopené ohnivým jazykem, a to mě vyděsilo.
10. Vešel jsem do ohnivého jazyka a přiblížil se k velkému domu z křišťálu, jehož zdi byly jako mozaiková podlaha z křišťálových dlaždic a jehož základy byly rovněž z křišťálu.
11. Jeho strop byl jako hvězdná obloha plná blesků s ohnivými cheruby uprostřed a jejich nebesa byla průzračná jako voda.
12. Okolo zdi plál oheň a rovněž v jeho bráně planuly plameny.
13. I vstoupil jsem do onoho domu; byl horký jako oheň a zároveň studený jako led – nebylo v něm radosti života: Padla na mne bázeň a zmocnilo se mě chvění.
14. A jak jsem se třásl, padl jsem na tvář a zřel ve vidění:
15. Hle, byl tu i jiný dům, větší než první. Všechny jeho brány byly přede mnou otevřeny a byl vystavěn z ohnivých jazyků.
16. Vynikal tak všestrannou nádherou, skvělostí a velikostí, že jeho lesk a rozměry nelze popsat.
17. Měl základy i strop z plamenů a nad nimi svítily blesky a třpytila se hvězdná obloha.
18. Spatřil jsem v něm honosný trůn: Vypadal jako z jinovatky, oblévala ho záře slunce a ozývaly se tam hlasy cherubů.
19. Zpod trůnu vycházely proudy planoucího ohně, takže se naň nedalo hledět.
20. A na něm seděl Veliký Vznešený; jeho šat byl zářivější než slunce a bělejší než padlý sníh.
21. Žádný z andělů nemohl vstoupit a pohledět do tváře Skvělého a Vznešeného a žádný smrtelník se naň nemohl podívat.
22. Kolem něho planul oheň, jehož plameny stály před ním, a nikdo z těch, kdo ho obklopovali, se k němu nemohl přiblížit. Bylo jich před ním deset tisíc krát deset tisíc, on však žádné jejich rady nepotřeboval.
23. A velesvatí, kteří mu byli nablízku, se v noci nevzdalovali ani od něho neodcházeli.
24. Až do té doby jsem měl tvář zahalenu závojem a chvěl jsem se. Vtom mě Pán svými ústy zavolal a řekl mi: “Přistup sem, Henochu, a naslouchej mým svatým slovům.” A pozvedl mě a nechal přijít až k bráně, avšak nevzhlédl jsem od země.

Kapitola 15

1. Mocným hlasem mi řekl: “Slyšel jsem tě, Henochu, muži spravedlivý a písaři spravedlnosti. Nestrachuj se a přistup blíž a vyslechni mne.
2. Jdi a strážcům nebes, kteří tě vyslali, aby ses za ně přimluvil, vyřiď: Vy se máte přimlouvat za lidi, a ne lidé za vás.
3. Proč jste opustili vysoká, svatá, věčně trvající nebesa a znečistili se tělesným stykem s dcerami lidí a vzali sije za ženy, chovali se jako děti země a zplodili obry jako své syny.
4. Vy však netělesní svatí a věčný život žijící jste se s ženami poskvrnili, zplodili jste děti tělesnou krví a toužili po lidské krvi: Tak jste zplodili tělo a krev, jako je plodí ti, kdo jsou smrtelní a hynoucí.
5. Ženy jsem jim dal proto, aby je oplodňovali, aby se z nich rodily děti a aby jim tak na zemi nic nechybělo.
6. Vy však jste od původu duchové, obdaření věčným životem a nepodléhající smrti po všechna pokolení světa.
7. Žen se vám nedostalo proto, že nebeští duchové obývají nebesa.
8. Nyní však obři, zrození z duchů a lidských těl, budou na zemi nazýváni zlými duchy a jejich obydlí bude na zemi.
9. Takto vzniklí zlí duchové jsou tedy stvořeními shůry a mají původ ve svatých strážcích. Na zemi se stanou zlými duchy a tak budou i nazýváni.
10. Duchové nebes obývají nebesa, zatímco duchové země, kteří jsou zrozeni na zemi, mají na zemi i svůj příbytek.
11. Duchové obrů budou utlačovat, hubit, napadat, vá1čit a přinášet zkázu lidem na zemi a budou zdrojem jejich hoře; nebudou se živit žádným jídlem, nebudou pociťovat žízeň a budou neviditelní.
12. A tito duchové budou bojovat proti dětem lidí a proti ženám, neboť z nich pocházejí.

Kapitola 16

1. Ve dnech pobíjení a usmrcování obrů, kdy duchové opustí jejich těla, aby hubili bez soudu, budou tak konat až do dne, kdy nad strážci a svévolníky bude konán zánik velkého světa.
2. A nyní vyřiď strážcům, kteří tě za mnou vyslali s žádostí o přímluvu, a kteří byli dříve v nebi:
3. Nuže, byli jste v nebi, a i když vám prozatím nebyly zjeveny skryté věci, poznali jste ničivá tajemství, která jste v tvrdosti svých srdcí prozradili ženám. Znajíce tato tajemství ženy a muži rozmnožují na zemi zlo.’
4. Proto jim řekni: ,Nedojdete pokoje’.”

Kapitola 17

1. Oni mě pak odnesli na jedno místo, kde bylo něco jako planoucí oheň, a když chtěli, přijali lidskou podobu.
2. A odvedli mě na bouřnou horu, jejíž vyčnívající vrchol se dotýkal nebe.
3. Na jeho okrajích jsem uviděl místa světel a hromu, v jeho hlubině pak ohnivý luk se šípy v jejich toulec a ohnivý meč se všemi blesky.
4. Odnesli mě k zurčící bystřině u západního ohně, který ohlašuje každý západ slunce.
5. A přišel jsem k ohnivé řece, jejíž plameny proudí jako voda a jež se vlévá do velkého jezera na západě.
6. Uviděl jsem všechny veletoky, dostal se až k velké temné propasti a odebral jsem se tam, kam putuje každé tělo.
7. Uviděl jsem pohoří zimní tmy a místo, z něhož se vylévají vody všech hlubin.
8. A viděl jsem místo, kde všechny řeky země ústí do hlubin.

Kapitola 18.

1. Uviděl jsem zásobárny všech větrů a viděl jsem, jak on jimi vybavil celé stvoření a základy země.
2. Uviděl jsem úhelné kameny země a spatřil čtyři větry, které nesou zemi a podpírají klenbu nebes.
3. Uviděl jsem, jak větry jako sloupy nebes rozpínají nebeskou klenbu a vanou mezi nebem a zemí.
4. Uviděl jsem větry, které otáčejí nebesy a zastavují kroužení slunce i všech hvězd tím, že jim dávají zapadnout.
5. Uviděl jsem na zemi i větry, které přinášejí oblaka; uviděl jsem cesty andělů; uviděl jsem nahoře na okrajích země nebeskou klenbu.
6. A ubíral jsem se směrem na jih do míst se sedmi horami, kde se to jen blyštělo z drahocenných kamenů, to na východě a to na jihu;
7. východně ležely hory, z nichž jedna byla z barevného kamene, druhá z perel a třetí z antimonu; hory, jež se nacházely jižně, byly z červeného kamene.
8. Prostřední z nich pak dosahovala až k nebesům jako alabastrový Boží trůn, jehož hrot byl ze safíru.
9. Na všech horách jsem uviděl planoucí oheň.
10. A spatřil jsem tam jedno místo pomo naproti velké zemi, kde se spojují nebesa.
11. Uviděl jsem hlubokou propast se sloupy nebeského ohně a mezi nimi jsem zahlédl bezpočet sestupujících ohnivých sloupů, které se netyčily ani do výše, ani neklesaly do propasti.
12. A nad onou propastí jsem uviděl místo, nad nímž nebyla žádná nebeská klenba a pod nímž nebyl žádný zemský základ; nebyla na něm žádná voda a žádní ptáci, bylo to místo pusté a hrůzostrašné.
13. Dále jsem tam uviděl sedm hvězd v podobě velkých ohnivých hor, které se mi jevily jako duchové. Ti mě naléhavě prosili.
14. Anděl pravil: “Toto je to místo, kde končí nebe a země; slouží jako vězení pro hvězdy a nebeské vojsko.
15. Hvězdy, které krouží nad ohněm, porušily před svým vyjitím Hospodinovo přikázání, neboť se nedostavily ve stanovený čas.
16. On se na ně rozzlobil a uvěznil je až do doby, kdy vyprší jejich trest v roce, který není znám.”

Kapitola 19

1. Ureel mi řekl: “Sem budou předvedeni andělé, kteří spali se ženami, i jejich duchové v různých podobách, za to, že znečistili lidstvo a navedli je k uctívání démonů jako bohů; zde budou stát až do dne velkého soudu, kdy budou odsouzeni k vyhlazení.
2. A pokud jde o jejich ženy, které zavedly anděly nebes na zcestí, dopadne to s nimi stejně jako s jejich druhy.”
3. Já, Henoch, měl jsem vidění o konci všech věcí, a žádný z lidí neuvidí to, co bylo dáno vidět mně.

Kapitola 20

1. Toto jsou jména svatých andělů, kteří stojí na stráži:
2. Ureel, první ze svatých andělů, anděl bdící nad světem a podsvětím.
3. Refáel, druhý ze svatých andělů, anděl bdící nad dušemi lidí.
4. Raguel, třetí ze svatých andělů, který trestá svět a svítící nebeská tělesa.
5. Míkael, čtvrtý ze svatých andělů, anděl bdící nad ctnostmi lidí, dohlížitel nad lidmi.
6. Saraqael, pátý ze svatých andělů, anděl bdící nad dušemi lidských dětí, jež zhřešily.
7. Gabriel, šestý ze svatých andělů, anděl bdící nad rájem, hady a cheruby.

Kapitola 21

1. Šel jsem kolem až k místu, kde vládl chaos.
2. A spatřil jsem tam něco úděsného: Neviděl jsem ani nebesa nahoře, ani pevně založenou zemi dole, nýbrž místo bez ladu a skladu, vzbuzující hrůzu.
3. Zde jsem uviděl sedm hvězd na nebi dohromady svázaných jako velké hory a plápolajících ohněm.
4. Nato jsem řekl: “Čím se prohřešily, že sem byly takto spoutané uvrženy?”
5. Tu promluvil Ureel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou a byl jejich představeným. Řekl: “Zvědavý Henochu, proč se ptáš a chceš zvědět příčinu?
6. Toto jsou hvězdy, které porušily Hospodinovo přikázání a budou zde spoutány, dokud se nenaplní deset tisíc věků, tedy počet dní jejich provinění.”
7. A odtamtud jsem šel k jinému místu, jež bylo ještě úděsnější něž ono, a uzřel strašlivou věc: Plápolal tam velký žhnoucí oheň a to místo bylo rozštěpeno až k propasti a bylo plné obrovských ohnivých sloupů sestupujících do jejího nitra; rozlohu ani velikost toho místa jsem nebyl s to obhlédnout ani uzřít, kde začíná.
8. Pak jsem řekl: “Jak hrůzný a odporný je pohled na toto místo!”
9. Tehdy Ureel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou, se zeptal: “Proč jsi tak vylekán a zděšen tváří v tvář tomuto děsivému místu utrpení?”
10. A řekl: “Toto místo je žalářem andělů, kteří jsou tu navždy uvězněni.”

Kapitola 22

1. Odtamtud jsem šel k jinému místu a on mi ukázal na západě obrovskou vysokou horu, mohutnou skálu a čtyři líbezná místa.
2. Uvnitř byl v hloubce prostranný prostor dokonale hladký, tak hladký jako něco, co se koulí, na pohled hluboký a temný.
3. Tehdy Refáel, jeden ze svatých andělů, který byl se mnou, mi řekl: “Tato líbezná místa, na nichž jsou shromážděni duchové zemřelých duší, byla stvořena k tomu, aby se zde shromažďovaly všechny duše dětí člověka.
4. Tato místa slouží jim za příbytek do dne jejich soudu v stanovenou dobu, jež potrvá tak dlouho, dokud je nestihne velký souda.”
5. A uviděl jsem duchy zemřelých lidských dětí jejich hlas pronikal až k nebesům a žaloval.
6. Tehdy jsem se zeptal anděla Refáela, jenž byl se mnou: “Čí je ten duch, jehož hlas tak proniká až k nebesům a žaluje?”
7. On mi odpověděl: “Je to duch vyšlý z Ábela, kterého zabil jeho bratr Kain, a ten bude vytrvale žalovat, dokud jeho símě nebude vyhlazeno z povrchu země a nevymizí ze semene lidského.”
8. A tehdy jsem se zeptal na něho a na soud nad všemi ostatními: “Proč jsou od sebe vzájemně odděleni?”
9. On mi odpověděl: “Tyto tři skupiny jsou odděleny proto, aby rozlišily duchy zemřelých. Duše spravedlivých jsou odděleny od ostatních, a to pramenem vody a světlem nad ním.
10. Podobně jsou rozlišeni i hříšníci, když zemřou jsou pochováni v zemi, aniž byl nad nimi za jejich života vynesen rozsudek.
11. Zde budou jejich duše prodlévat odděleně ve velkých mukách, a to až do posledního dne soudu, a stihne je trest a muka zlořečených na věky. Jejich duše tam budou spoutány po věky až do dne odplaty.
12. Takovému rozdělení jsou podrobeny duše těch, kdo si stěžují a vystavují na odiv svůj zánik poté, co byli usmrceni za dnů hříšníků. 13. Takto se naloží s dušemi lidí, kteří nežili spravedlivě, ale hřešili zlým jednáním: Budou odsouzeni spolu s hříšníky, jako jsou oni sami; v den soudu však jejich duše nezemřou, ale ani odsud neodejdou.”
13. Tehdy jsem velebil Pána slávy slovy: ,,Pochválen buď můj Pán, Pán spravedlnosti, jenž vládne do konce věků.”

Kapitola 23

1. Odtud jsem šel na západ k jinému místu, které bylo až na konci země.
2. A uviděl jsem žhnoucí oheň, který neustále planul a ve svém běhu nepolevoval ani ve dne, ani v noci, nýbrž pravidelně ubíhal.
3. Já jsem se zeptal: “Čím to je, že nikdy neustává?”
4. Nato mi odpověděl Raguel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou: “Hořící oheň, který jsi viděl ubíhat směrem na západ, je ohněm všech nebeských světel.”

Kapitola 24

1. Odtud jsem šel k jinému místu na zemi a on mi ukázal ohnivou horua, která dnem i nocí plála.
2. Přiblížil jsem se k ní a spatřil sedm překrásných, od sebe odlišných hor a skvostné kameny velkolepé jako celek, úchvatné na pohled a upoutávající svým vzhledem: tři kameny k východu, pevně posazené na sobě, a tři k jihu, rovněž jeden na druhém; byla tam tři hluboká klikatá údolí, která se vzájemně nedotýkala.
3. Mezi nimi se tyčila sedmá hora a všechny hory svými návršími připomínají sedadla trůnu, obklopeného vonným stromovím.
4. V něm byl strom, jehož vůni jsem ještě neznal; žádný strom z nich, ani žádné jiné stromy nebyly takové jako on: Vydával vůni nad všechny vůně; jeho listí a květy nikdy neuvadnou a kmen neuschne, jeho krásné plody vypadají jako datle palmy.
5. Poznamenal jsem: “Tenhle strom je překrásný, krásný na pohled, má rozkošné listy ajeho plody neobyčejně lahodí oku.”
6. Tu odpověděl Míkael, jeden ze svatých a vážených andělů, který stál v jejich čele a byl se mnou.

Kapitola 25

1. Pravil mi: “Henochu, proč se zajímáš o vůni toho stromu a co se tím chceš dozvědět?”
2. Nato jsem mu já, Henoch, odpověděl: ,,O tom všem bych se chtěl dozvědět, především však o tom stromu.”
3. A on mi odpověděl: “Vysoká hora, kterou vidíš v dáli a jejíž vrchol se podobá trůnu Páně, je trůnem, kde bude sedět on, Svatý a Vznešený, Pán slávy, věčný Král, dříve než sestoupí, aby ve své dobrotivosti navštívil zemi.
4. Žádnému smrtelníkovi není dovoleno dotknout se tohoto vonného stromu, a to až do velkého dne soudu, kdy on vykoná trest a způsobí konec všemu na věky; tento strom pak obdrží spravedliví a pokorní.
5. Z jeho plodu bude dán život vyvoleným; pak bude přesazen na svaté místo na severu ke svatyni Pána, věčného Krále.
6. Pak je zalije veliká radost a štěstí; vstoupí do svatého příbytku, jehož libá vůně je prostoupí do morku kostí a oni se budou na zemi těšit dlouhému životu, jakým žili tvoji otcové, a za jejich dnů je nepostihne žádný zármutek ani bolest ani utrpení ani jakákoli pohroma.”
7. Velebil jsem Pána slávy, věčného Krále, za to, že pro spravedlivé připravil takovou odměnu, a slíbil, že jim ji dá.

Kapitola 26

1. Odtud jsem šel do vnitrozemí a uzřel jsem tam požehnané a vzkvétající místo; ze stromu tam vyrůstaly větve, které zapustily kořeny rozdělené na části. Spatřil jsem tam jednu svatou horu a pod ní směrem na východ říčku tekoucí na jih.
2. Východním směrem jsem uviděl jinou stejně vysokou horu a mezi oběma hluboké a úzké údolí, jímž protékala říčka podél okraje té hory.
3. Na západ od této byla další hora, nižší než předchozí a nepří1iš strmá; u jejího úpatí se mezi oběma horami rozkládalo údolí; další hluboké a pusté údolí bylo na konci všech tří.
4. Všechna tato hluboká a úzká údolí byla z tvrdé skály; byly v nich zasazeny stromy.
5. Užasl jsem nad těmi skalami, užasl jsem i nad tím údolím. Vším jsem byl velmi udiven.

Kapitola 27

1. Tehdy jsem řekl: “K čemu je dobrá tato požehnaná a stromy zcela porostlá země a toto hrůzyplné údolí uprostřed?”
2. Na to mi odpověděl Ureel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou: “Toto údolí je pro ty, kteří jsou navždy prokletí; zde budou soustředěni všichni, kdo se rouhají Bohu a urážejí jeho slávu; v tomto místě soustředění si budou odpykávat svůj trest.
3. V jejich posledních dnech dojde k spravedlivému soudu nad nimi, a tak tomu bude po všechny dny až na věky; a zde ti, kdo došli milosrdenství, budou velebit Pána slávy, věčného Krále.
4. V den soudu nad oněmi budou jej tito velebit pro milosrdenství, jímž se jim dostalo šťastnějšího osudu.”
5. Znovu jsem velebil Pána slávy, oslavoval ho a s díkůvzdáním chválil jeho vznešenost.

Kapitola 28

1. Odešel j sem pak na východ do hor v poušti a neviděl nic než rovinu.
2. Byla plná stromů téhož semene, přes něž v proudech stékala voda.
3. Bylo tam vidět mnoho toků, které se valily jak na sever, tak na západ, a odevšud stoupala voda a rosa.

Kapitola 29

1. Pak jsem odešel k jinému místu, ležícímu stranou té roviny, na východním úpatí horstva.
2. Uviděl jsem tam stromy soudu, hlavně ty, jež vydechují vůni” kadidla a myrhy, a šlo o stromy stejného druhu.

Kapitola 30

1. “Poblíž nich, nad východní horou, jsem spatřil ještě jiné místo údolí napájené nevyčerpatelnými vodami.
2. Uviděl jsem krásný strom, podobný vonnému stromu lentiškub.
3. Na úbočích oněch údolí jsem zpozoroval libovonný skořicovník. Když jsem jimi prošel, dospěl jsem až k východu.

Kapitola 31

1. Spatřil jsem další hory, “porostlé stromy, z nichž” vytékalo něco jako nektar. Jejich jméno je Serera a Kelbene.
2. A nad nimi jsem viděl jinou horu, na níž rostly stromy aloe a ty stromy byly plné tvrdých ořechů připomínajících mandle.
3. Kdo ty plody ochutnal, pocítil chuť nad všechny libé vůně.

Kapitola 32

1. Když jsem ty libé vůně okusil, uzřel jsem na severu sedm hor plných libovonného nardu a s mnoha vonnými stromy, skořicovníky a pepřovníky.
2. Odtud jsem pak šel přes vrcholy hor dále na východ, přeplul jsem Eritrejské moře a daleko za ním jsem minul anděla Zutaela.
3. Dorazil jsem do zahrady spravedlnosti, kde jsem mezi stromy spatřil mnoho rašících a krásně vonících stromů, vzrostlých, neobyčejně půvabných a vznešených, jakož i strom moudrosti, který propůjčuje velkou moudrost těm, kdo z něho jedí.
4. Vypadá jako rohovník a jeho plody jsou lákavé jako hrozny vína. Vůni tohoto stromu je cítit na velkou dálku.
5. Řekl jsem: “Jak útěšný je pohled na tento krásný strom!”
6. A svatý anděl Refáel, jenž byl se mnou, mi na to řekl: “Toto je strom moudrosti, z něhož kdysi jedli tvůj praotec a tvá pramáti, aby se naučili moudrosti. Když to otevřelo jejich oči a oni poznali, že jsou nazí, byli ze zahrady vyhnáni.”

Kapitola 33

1. Odtamtud jsem odešel až k okraji země a tam jsem uviděl velká zvířata, z nichž každé se lišilo od druhého, i ptáky navzájem odlišné svým vzhledem, krásou a zpěvem.
2. Na východ od míst s touto zvěří jsem spatřil konce země, o něž se opírají nebesa; brány nebes byly otevřeny.
3. A viděl jsem, jak vycházejí nebeské hvězdy, a počítal brány, kudy vystupovaly, a zapisoval si všechny jejich východy – u všech hvězd jednotlivě podle toho, jaký byl jejich počet, jméno, konjunkce a poloha, i podle jejich období a měsíců, jak mi to ukázal anděl Urael, který byl se mnou.
4. On mi všechno předvedl a pro mne zaznamenal; navíc u jména každé hvězdy popsal její zákonitosti a začlenění.

Kapitola 34

1. Odtud jsem pak odešel k okrajům země a tam na jejích koncích jsem byl svědkem mocného úkazu.
2. V nebi jsem tam uviděl tři otevřené brány; z každé z nich vycházejí severní větry; když dují, jsou chladna a krupobití, mrzne, padá sníh, rosa nebo prší.
3. Z jediné brány vane dobrý vítr; když však fouká z obou bran, vzniká prudká vichřice, která působí neštěstí a utrpení.

Kapitola 35

1. Potom jsem odešel na západ k okrajům země a tam jsem uviděl tři otevřené nebeské brány, podobné těm, které jsem později spatřil na východě”.

Kapitola 36

1. Odtud jsem odešel na jih k okrajům země a tam jsem uviděl tři otevřené nebeské brány, odkud vycházejí jižní větry, vánek, rosa i déšť.
2. Pak jsem odešel k východním okrajům nebes a spatřil tam tři nebeské brány otevřené směrem k východu a nad nimi menší brány.
3. Skrze každou z oněch menších bran procházejí nebeské hvězdy a putují na západ po vytčené cestě.
4. Když jsem to spatřil, velebil jsem jej a pokaždé tak velebím Pána slávy za to, že vykonal tak velké a pozoruhodné divy, aby ukázal velikost svého díla andělům a duším lidí, aby ti i oni velebili jeho dílo a všechno jeho stvoření, aby uzřeli působení jeho moci, klaněli se velkému dílu jeho rukou a na věky ho velebili.