Poetické tarotové orákulum

0 BLÁZEN

Jako blázen budeš světu,
když se vydáš v Ducha pouť;
svých pět švestek sbal, hůl vezmi:
nyní nesmíš poklesnout.

I. MÁG

Rozjímajíc bez úsilí,
práce moje coby hra;
konajíce v klidu stálém,
celé Dílo počínám.

II. VELEKNĚŽKA

Zahalena závojem jsem,
Otce, Matku zastírám;
klíče k nim dnes nabízím ti,
knihu hlubin otvírám.

III. CÍSAŘOVNA

Srdce lidská pozdvihuji
k nebes kůrům andělským;
jsouc Trojicí povýšena,
Krásu vidět umožním.

IV. CÍSAŘ

Vládnu silou autority,
všechny krále uživím;
šíři Bytí rozprostírám,
Světa celek dotvářím.

V. VELEKNĚZ

Požehnání pěti smyslů
tíhou bude pěti ran,
kvintesencí elementů
život tvůj nechť zaměstnán.

VI. ZAMILOVANÍ

Na výběr dnes nabízím ti,
nejlépe však sobě zvaž,
kterou cestou bys měl(a) jíti,
pokud vůbec jíti máš.

VII. VŮZ

O vítězství zvěst ti nesu:
zjemni tělo duchem svým,
přitom sobě ještě řekni:
ducha tělem pročistím.

VIII. SPRAVEDLNOST

Protiklady vyvažuji,
kladu míru předpoklad:
Přísnost, Milost usmiřuji;
sebe proměň nastokrát.

IX. POUSTEVNÍK

Světlo, které pozdvihuji,
umožní ti viděti;
skrze hůl pak požehnám ti,
abys mohl(a) věděti.

X. KOLO ŠTĚSTÍ

Osudová rozhodnutí,
Náhodou jsou tříbená;
Prozřetelnost zdali vnímáš,
Duše tvá je rozezná.

XI. SÍLA

Síla, kterou k sobě pustíš,
pomůže ti nalézti
sílu v tobě uschovanou;
Slunce opět vynésti.

XII. VISELEC

Zavěšený mezi stromy
Dobra, Zla a Života,
perspektivy pozpřevracím –
hlava se ti zamotá.

XIII. SMRT

Světem jdu a život sklízím,
snop tvůj budu také nést;
pozor jen na sestru moji –
Pravdy ona opak jest.

XIV. MÍRNOST

Víno z hroznů, co ovoce
žití tvého, přeleji
vydáš počet – dva krát sedm
hříchů, ctností, nadějí.

XV. ĎÁBEL

Satan, Ďábel, Had, Drak, Šelma –
všechno se to v tobě mele;
Odpůrcovy odpornosti,
Pomlouvače trumfy smělé.

XVI. VĚŽ

Varováním zásah z Nebes,
ve věž tvého žití jest;
šanci další teď dostáváš:
Ducha chrám je tvůj dar hvězd.

XVII. HVĚZDA

Zasvitne ti z dáli Kosmu
hvězda, kterou rozpoznáváš –
dávno svítí z hloubi Duše
tvojí, kterou otevřít máš.

XVIII. LUNA

Všechno ztichlo – vyšla Luna,
na dvě věže vyje vlk;
pes se přidá, vlka střídá.
Kdo sem přišel, hrůzou zmlk’.

XIX. SLUNCE

Světlo Slunce osvítilo
nitra tvého krajinu,
potkáváš se sám se sebou –
nejsvětější tajinu.

XX. SOUD

Polnic zvuky – hrobu vzruchy
vzbudí tvoje Já i Ty,
vstáváš k bytí plna, celku;
nezůstaneš zabitý.

XXI. SVĚT

Světa Duše přirozená
z živlů tobě dává žít,
hůlkou mávne a hned může
Lůno Kosmu otevřít.

Autor fr.: Tabris

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *