Výklad symbolů, které lze nalézt ve všech sférách lidského života a v mnoha podobách napříč civilizacemi. Symboly zastupují příběh a filosofii, která je v nich skryta. Tomu, kdo umí číst ve skryté symbolice, se otevře svět mnohem hlubší, zajímavější a tajemnější, než se na první pohled zdá. Tento článek – souhrn symbolů, vznikl na základě přednášek Dóva pro LUZS v letech 2017-2022. Součástí přednášek byly samozřejmě i projektované obrázky jednotlivých symbolů (tyto nelze bohužel z důvodu autorského zákona webově použít). Vzhledem k velkému objemu dat (množství hesel), doporučuji používat nástroj CTRL+F.
Symbol
*Z řec. “σύμβολον” (lat. symbolum), odvozeno od “συμ-βάλλειν”, tj. “dát dohromady, složit, shrnovat”. Slovo se používalo při opisech sbírání, skrývání, zastírání. Znamení, které se stalo symbolem tedy šifrovalo, maskovalo zjevný smysl.
*Jde o znak, značku, znamení či emblém, který odkazuje na určitý (skrytý či zjevný) význam nebo shrnutí širšího obsahu (sémiotika = význam symbolů).
*Symbol mluví obrazovou řečí a poskytuje ucelené sdělení něčeho co není vnímatelné a odkazuje na pojem, představu či myšlenku.
PLATÓN
*Kdysi byli pouze Androgynní bytosti (mužoženské), ale protože byly příliš silné, Zeus je oslabil rozetnutím na dvě, které se neustále hledají. Každý z lidí je tedy “symbollem”, půlkou. Láska je dle Platóna “spojovatelka staré přirozenosti” napravující původní jednotu a “symbol” znamená touho člověka po sjednocení.
A
*Abraham: nové lidské pokolení, vyvolený člověk, hluboká víra, připravenost oběti, Abrahamův klín = bezpečí věřícího v Bohu
*Abraxas: gnostické jméno Boha roku, součet písmen = 365, celost, Boží ochrana, vítězství
*Adam: symbol člověka, znázorňován lebkou pod křížem = Kristus jako nový člověk, v alchymii prvotní látka, Jung: kosmický člověk – původní psychická celost
*Adam a Eva: symbol prvního páru a počátku lidstva, pokušení, vyhnání z ráje, svobody rozhodování, zobrazení po stranách kříže = všichni lidé spasení následováním K., beránek u noh Evy = Kr. jako její potomek
*Adónis: ř. bytost, milován Afroditou, zemřel na lovu, 6 měsíců podsvětí / 6 na zemi, symbol vznikající a hynoucí vegetace, svátky Adónie o letním slunovratu
*Afrodíté: ř. bohyně, zrozená z moř. pěny při pádu Úranova pohlaví, symbol krásy, čisté i smyslné lásky
*AGLA: hebrejské tajné znamení z poč. písmen žalmu 89.53 – “Ata gibor leolam Adonaj = Jsi silný na věky můj Pane”, symbol ochrany
*Ahasver: věčný Žid, symbol neklidu a nekonečného putování bez cíle
*Aigis (aigida, aegis): Diúv štít s hady a hlavou Medúzy, symbol božské ochrany
*Akácie: symbol trvanlivosti, neměnosti, (zednáři) čistoty, nesmrtelnosti a zasvěcení (smrt a hrob Chírama), věčnou ideu, Ex 25.10: z a. vyrobena archa úmluvy
*Akant: rostlina vzorem ornamentu (např. hlavice ř. sloupů), symbol vyřešení obtížné úlohy
*Aktaión: lovec vychován kentaurem, při spatření nahé Artemis ho změnila v jelena a roztrhali ho jeho vlastní psi, symbol nebezpečí lehkomysl. vstupu přes hranici mezi lidmi a B.
*Alfa: 1.písmeno ř. a slova Arché = počátek, symbol prapočátku (Alfa – Omega)
*Alexandr Veliký: dobyvatel, zakladatel veleříše, symbol vzestupu a pádu, objevitele a člověka překračujícího meze
*Alchymie: symbol zušlechtění, povznesení, mystickému sjednocení, očisty duše
*Aloe: zmiňována již v Bibli (J 19.39), symbol Mariina panenského mateřství, pokání, zdrženlivosti
*Ambrosie: v antice pokrm B.-dává nesmrtelnost, mládí a krásu, symbol Slova božího a euch.
*Ametyst: v antice proti jedům, symbol pokory, jedním ze z. kamenů nebes. Jeruzaléma
*Amfisbena: bytost s dvěmi hlavami, “dvousměrník”, symbol hrůzy a zásvětí
*Amor: ř. Éros – bůh lásky, střílí do srdcí obětí, symbol lásky i zraňující
*Amulet: ochrana proti zlému v magickém obrazu světa (démoni, nemoci, neštěstí)
*Anděl: z ř. “posel”, dle Koránu stvořeni z ohně (lidé z hlíny), symbol B. posla, ochrany, prorockých vizí
*Andělika: symbol sv. 3 a Ducha sv., mnichovi ji přinesl anděl proti moru
*Androgyn: symbol tělesného a duševního smíšení postatných muž. a žen. rysů, dualita vs. celost, splynutí protikladů, touha po jednotě
*Anemonka (sasanka): v antice symbol nemoci, smrti, pomíjivosti, v kř. prolitá krev svatých
*Anch: symbol oplodnění země sluncem, života, klíč k zemi mrtvých, v kř. životodárná síla Kr. kříže
*Arbor Philosophica: větvený strom vytvoření krystalizací dusičnanu stříbrného, symbol vegetační přirozenosti kovů, a celkově dvanácti alch. operací a jejich vzáj. souvislostí
*Arcanum: z ant. mystérií, symbol tajných nauk a skrytých sil přírody
*Archa Noemova: symbol záchrany křtem, církve, celosti svatého vědění, mateřského lůna
*Archa Úmluvy: mariánský symbol skrytého Krista
*Archetypy: praobrazy duch. světa, strukturální dominanty lid. psyché, souvisí s instinkty
*Ariadnina nit: symbol principu vedoucího k poznání a řešení situace
*Arnika: germ. léčivka zasv. Freje, později Marii, symbol ochrany proti blesku a čarodějnicím
*Asfodel (Asphodelus): v ant. rostlina mrtvých – kořeny pokrm zemřelých, ochrana proti duchům
*Asklépiova hůl: Asklépios=B. lékařství, symbol obnovy života, životní síly, zdraví, léčivé použití svého jedu
*Aspis: had (drak), jedno ucho v zemi, druhé zacpané vlastním ocasem, symbol hříchů
*Athanor: alch. pec fyzické-mystické-morální proměny, symbol dělohy, zrodu nového
*Atlantis: mýtická země, symbol ztraceného ráje a zlatého věku
*Aureola: záře kolem celého těla, symbol božského světla (pouze Kristus a Marie)
*Avarita: personifikace hříchu Lakoty, žena jedoucí na želvě-jezevci-vlku
*Atributy svatých: např. anděl-Matouš, beránek-Anežka a Jan Kř., býk – ev.Lukáš, drak-Jiří a Markéta a Michael, had-ev.Jan, hrozen-Řehoř, jelen-Eustach a Hubert, kalich-ev.Jan Barbora Norbert T.Akvinský, kleště-Agáta, kolo-Kateřina Alexand., kotva-Mikuláš, kopí-Jiří a Tomáš, lev-ev.Marek a Jeroným, orel-ev.Jan, palma-mučedníci, rošt-Vavřinec, sekera-Bonifác a Josef, úl-Ambrož a Bernard, věž-Barbora a mnoho dalších.
B
*Baal: kanaánský bůh plodnosti, s. pohanství a modloslužebnictví; he. “pán”
*Bábel: he.”brána boží” = Babylón, s. pyšného lidstva neznajícího míru (stavba věže), zmatení jazyků (72 řečí)
*Babylón: s. negativních sil, protějšek nebeského Jeruzaléma; sídlo antikristovýských sil, bezbožného života a smilnění; babylónská nevěstka na draku s pohárem nečistých sil
*Baldachýn: ochranná stříška nad trůny, oltáři, křtitelnicemi apod.; s. svatosti místa, nad sochami svatých s. nebeského Jeruzáléma (byli tam přeneseni)
*Baldrián: “kozlík lékařský”; na středověkých malbách jako s. ochrany proti ďáblovi a čarodějnicemi
*Bambus: s. štěstí a jednotlivé stupně duchovního vývoje
*Banánovník: v buddhismu s. pomíjvosti všeho pozemského
*Baptisterium: původně antický bazén, později křestní nádrž; od 3. stol. jako samostatná stavba; 8-mi úhelník – s. nového života po křtu
*Barbora sv.: atrib.-palmová větev, korunka, kalich s hostií, věž s třemi okny; s. umírajících, ochrany před bleskem, patron horníků a vězňů; zabil ji vlastní otec a jeho sejmul blesk
*Bárka (člun): s. přechodu z říše živých do říše mrtvých (Styx – Cháron); bůh Re na bárce cestoval po obloze
*Bartoloměj sv.: atrib.-nůž a kůže nebo celý bez kůže (byl zaživa stažen); patron řezníků a koželuhů
*Barvy: 1. už u přírodních národů a starověku nosiči nálad, vlastností a spol. hierarchie; 2. ve středověku červená-Bůh, modrá-Syn a Marie, zelená-Duch, zlatá-nebeská velkolepost
*Baubó: pův. s. ženské plodnosti; v antice personifikace gesta ochranného kouzla; bohyně Demeter truchlila pro ztrátu dcery Persefony a služka si před ní zvedla sukni a ukázala lůno aby bohyni rozesmála
*Bazilišek: kohout s hadím ocasem; pohled a dech zabíjí; s. ďábla
*Bažant: s. šalby a klamu; v Číně s. vesmírné harmonie, → přeměna v hada = s. jin/jang; zlatý bažant ve středověku – blízký ptáku Fénixovi
*Benedikt sv.: atrib.-číše s hadem, kniha, ora et labora; zakladatel nejstaršího řádu r.529; s. ochrany proti zlým silám; exorcistická medaile sv. Benedikta
*Beran: s. síly; egypt. bůh-stvořitel lidí Chnum s beraní hlavou; Amon v podobě berana – bůh životního dechu (nejmocnější kult); v křesť. s. oběti
*Beránek: s. mírnosti, nevinnosti a čistoty; s. oběti; Beránek Boží – nese hříchy světa; skupina jehňat – církev mučedníků; poslední soud = kristus odděluje ovce od kozlů
*Berla: s. pastýřského vedení, moci a práva; počet berel = počet klášterů ve správě
*Bes: staroeg. ochranný duch; s. sexuální potence
*Bez černý: nejsilnější pohanská rostlina; brána do podzemní říše; s. ochrany před nemocemi (nasává zlo)
*Bič: s. moci a soudcovské pravomoci
*Blesk: s. božské síly, v bibli s. Božího hněvu a soudu; Zeus metající blesky – oplodňující-osvěcující-trestající; Čína – s. plodnosti
*Blíženci: s. duality, vnitřních protikladů a doplňujících se elementů
*Bobr: s. obětavisti, odvahy k odvrhnutí nečistého a odolání ďáblovi
*Bodlák: s. utrpení mučedníků a Krista, znamení spásy,
*Boj s drakem: s. boje proti chaosu a destruktivních sil nevědomí; germ.-koupel v dračí krvi = nesmrtelnost
*Borovice: s. dlouhého života, vzdoru, životní síly překonávat úkoly
*Brána: s. tajemství či tajných míst, přechodu do jiné úrovně, změny či zasvěcení
*Brčál: s. věčného života a věrnosti
*Břečťan: s. nesmrtelnosti, přátelství, stálosti; v Dionýsově-Bakchově kultu s. vegetativních sil
*Buben: jízdní zvíře šamana, s. iniciace, komunikace s duchy
*Buvol: s. mírumilovnosti a dobromyslné síly, moudrého stáří
*Býk: s. síly, plodnosti, mužné bojovnosti , divokosti a potenci instinktů; atrib. sv. Lukáše; Egypt/Kréta/Írán
C
*Caduceus (ř. Kérykeion): čarovná okřídlená hůl kolem které se vinou dva hadi; atribut pastýřského boha Herma; s. plodnosti, rovnováhy a v alchymii s. spojení protikladných sil.
*Asklépiova hůl: Asklépios=B. lékařství, symbol obnovy života, životní síly, zdraví, léčivé použití svého jedu.
*Caritas: s. postava ctnosti lásky; atrib. děti, žebráci, beránek, pochodeň aj.
*Cecílie: mučednice z 3.stol.; atrib. hluboké rány na krku, hudební nástroje; patr. hudebníků.
*Cedr: s. vznešenosti, velikosti, síly a vytrvalosti, nesmrtelnosti; ve středověku spojován s Marií; z cedru postaven i Šalamounův chrám
*Cernunnos: keltské božstvo živoucí přírody s jeleními parohy; někdy zobrazován v jedné ruce s torques (nákrčník) a hadem v druhé.
*Cesta: prastarý s. lidského života, směřování k cíli a překonávání překážek, duchovního hledání. Motiv volby ze dvou cest jejichž pýtharogejským znamením bylo Y; prvek iniciačních obřadů. Mnohé národy znají předtavu cesty, kterou musí zemřelí podniknout po smrti. U sibiřských národů ho do jeho zásvětní musí provázet šaman.
*Cikáda: ve staré Číně s. nesmrtelnosti; jadeitová se vkládala do úst mrtvému.
*Cimbuří: zubaté zakončení hradebních zdí; s. neohroženosti a schopnosti bránit se.
*Církev: z řec. κυριάκος “dům”, v NZ z řec. εκκλησία “shromáždění”; personifikace Ecclesia v protikladu k zaslepené Syngagoze (páska přes oči); triumfální prapor a koruna; církev ukazuje k neb. Jeruzalému – říši spravedlivých;
*Citron: v žid. s. lidského srdce; ve střed. s. života a ochrany před nepřátelskými silami; užíván jako hrobový milodar; v pozdn.střed.s. čistoty, mariánský s.
*Cizinec: s. přechodného lid. bezdomoví na tomto světě
*Ctnosti a neřesti: křesť.-víra, láska, naděje, spravedlnost, moudrost, statečnost, mírnost; řádové ctnosti – čistota, chudoba, poslušnost (františk.); neřesti = 7 kard. hříchů, tj. Superbia Pýcha (Lucifer), Avarita Lakomství (Mamon), Invidia Závist (Leviatan), Ira Hněv (Satan), Luxuries Smilstvo (Asmodeus), Gula Nestřídmost (Belezbub), Acedia Lenost (Belfegor); 8 smrtelných hříchů civilizace dle Konrada Lorenze: přelidnění lidstva, ničení přírody, závod člověka se sebou samým, ztráta schopnosti prožívat city, genetický úpadek, rozchod s tradicemi, poddajnost lidí k doktrínám, zbrojení at. zbraněmi.
*Cvrček: v Číně s. smrti a vzkříšení (z vejce v půdě rovnou dospělý); ve středomoří přinášející štěstí do domu.
*Cypřiš: v předřecké době spojován s podzemními kulty; v antice s. smrti a boha Krona, spalován při pohřbu, vysazován na hrobech (naděje v posmrtný život) a kolem pozemků (ochrana před kouzly); bílý cypřiš roste v Hádu na břehu řeky zapomění Léthé.
*Cyril a Metoděj: slovanští věrozvěsti, 863 pozvání Rostislavem (již křesť.); Cyril – zobr. s knihou, Metoděj – s berlou; patroni všech Slovanů.
Č
*Čáp: zvěstovatel štěstí; v Egyptě a v Antice s. dětské vděčnosti (mláďata krmí rodiče); v křesť. nepřítel ďábla (hubí hady) a s. Krista; zvěstovatel jara a probouzející se Přírody – přináší děti; klidný postoj na jedné noze – s. filozofické kontemplace.
*Černá: s. absolutna – tj. může vyjadřovat plnost života i nedostatek; s. nediferencovaného, propastného, temnoty, prvotního chaosu, smrti a nevědomí; často barvou bohyní plodnosti a mateřství – komplex matka-plodnost-tajemství-smrt (viz tajemné “černé madonny”); “černé umění” – z ant. zaříkávání mrtvých “nekros” – v latině záměna za “niger”; v alchymii s. počátečního stádia “nigredo” směřujícího očištěním ke kameni mudrců.
*Červ: s. tmy, smrti a nízkosti; předstupeň vyššího života ve světle
*Červánky: s. naděje, mládí, hojnosti, nového začátku; v Řecku bohyně Eos (sestra Hélia-slunce a Selené-měsíce); v kř. s Marie (přinášející Slunce-Krista)
*Červená: barva ohně a krve; s. života, lásky, tepla, plodnosti a války, ničivé síly, nenávisti;
ve starověku s. ochrany před zlými silami a plodnosti – natírala se zvířata, stromy a předměty; v Egyptě s. zla a ničitele Suteha; v paleolity s. kultu “Velké bohyně” – dárkyně života i smrti, sypáno do hrobů a natírány sošky (Willendorf. venuše); v Římě nevěsty v červené – s. lásky a plodnosti; popravčí – pán života i smrti; kardinálský oděv – hájení práv církve až do krve; s. pekelného ohně, nezkrotných vášní a žádostivosti; v alchymii stupeň díla “rubedo”.
*Česnek: s. ochrany proti zlými duchům, pohledům a upírům; v Řecku chránilo i pouhé vyslovení “σκόρδο” (skórdo).
*Čísla: ve většině kultur nosiče symb. významů odvozených mytických nebo filozofických obrazů světa; představa magického (symb.) významu čísel již ve staré Mezopotámii (-3000) – související se vznikající ideí Mak-Mik, v Sumeru číselné hodnoty spjaté s jednotl. bohy; první rozmach symboliky u pythagorejců (+geometrie), poté kabala a středověká magie; nesnadné odlišit kdy symbolem a kdy nikoliv; číselná symbolika v podobě spekulací přetrvala až do dneška – např. numerologie.
Islámská mystika (Mak/Mik): 1 = stvořitel/stvořitel, 2 = intelekt/dvě poloviny těla, 3 = duše/stavba živé bytosti, 4 = hmota/čtyři štávy, 5 = živly/pět smyslů, 6 = tělo/šest pohybů, 7 = vesmír/aktivní činnosti, 8 = kvality, 9 = skladba tohoto světa/devět prvků těla, 10 = svatý tetraktys/hlavní části těla, 12 = zvěrokruh/dvanáct tělesných otvorů. (podrobně + geom. viz Banzhaf).
*Člověk: sám s. souvislostí, které člověka přesahují; mikro-makrokosmos; analogie těla (nebo částí) k jiným oblastem – viz staré léčitelství; křesť: člověk stvořen dle obrazu Boha; vztah člověka a tvořivých sil, které popisují mýty, bývá určující pro dynamiku kultury.
*Člun: viz bárka; s. přechodu z říše živých do říše mrtvých (Styx – Cháron); bůh Re na bárce cestoval po obloze.
*Čtverec: adynamický geometrický s. vyjadřující orientaci v prostoru; v protikladu ke kruhu (nebe-vesmír) jako s. země (omezené/ neomezené); kvadratura kruhu = touha po nalezení harmonie mezi pozemským a nebeským (viz také buddh. jantra); Pýthagorejci – s. sjednocení živlů (Rhea); Platón – s. absolutní krásy; Islám – srdce obyč. lidí čtvercová (=otevřena 4 inspiracím: božská, andělská, lidská, ďábelská), srdce proroků trojúhelníková (=bez insp. ďábelské); křesťanské čtvercové svatozáře žijích osob (náleží stále zemi); Jung – s. hmoty, těla, skutečnosti.
*Čtyři: kříž, čtverec, roční doby, světové strany, řeky ráje, temperamenty, evangelisté, Boží jméno; čtyřka s. kultur hledající pevné místo ve známém kosmu.
*Čtyřlístek: s. štěstí (nesnadné nalézt).
D
*Ďábel: řec. Diabolos = pomlouvač (he. Satan=protivník); svedl první lidi ke hříchu → “vládce tohoto světa”; v raném kř. podobu hada-draka-lva-baziliška-aspise a v 9. st. pak nahého tmavého anděla; Ď. i v jiných náboženstvích → nebezpečné bytosti s destruktivními cíli (odpor vůči řádu, ztělesnění sklonů destabilizujících společnost a ohrožující normy soužití); paradoxně většinou pomáhají k osobní duchovní cestě (viz Jung, obraz stínu); kozlí nohy a ocas připomíná boha pastýřů a divokosti Pana.
*Dafné: s. věčné panny odmítající muže; v alchymii vzorem obecných možností proměn v přírodě.
*Dafnis: pastýř jehož nevlastní bratr, bůh přírody Pan naučil hrát na píšťalu Syrinx. Hrál tak krásně, že se do něho zamilovaly všechny Nymfy. Jedné sliboval věrnost, kterou porušil a ona ho stáhla do vody a utopila. S. tragické tváře lásky.
*Datel: (nebo Žluna zelená); u mnoha národů zvěstovatel štěstí a ochránce; může věštit a ohlašovat počasí; u Germánů obrazem blesku; v Kř. symbolem nepřetižité modlitby (neúnavné klepání); Datel černý může být i s. ďábla – “buší do lidského srdce a zkoumá, jestli se v něm nenachází nějaká amorální havěť, a když je to možné, zahnízdí se.”
*Dech: s. kosmických oživujících sil a tvůrčího ducha; Indický Átman (duchovní věčné Já) původně v podobě dechu (Rgvéd) a psychofyzická celost se rozvíjí v pěti proudech dechu. (související úzce s hadem Kundaliní); v Genesis probuzení člověka stvořitelským dechem.
*Delfín: v kulturách starověkého středomoří (Mykény, Řecko, Řím) považován za podobného Bohům; průvodce duší zemřelých do říše mrtvých; s. Krista – zachránce; atribut Poseidona.
*Děloha: s. plodnosti a chráněného úkrytu; místo tajuplných skrytých sil; alchymistická pec proměny (fyzické i mystické); s. iniciace.
*Démon: řec. Daimon = bytost; původně označení Bohů a později bytostí mezi Bohy a lidmi, které jsou schopny ovlivnit lid. osudy a kosmické procesy k dobru i zlu; v Bibli pouze jako zlí duchové; v Indii Asurové – původně vysocí Bohové véd, později označní bytostí, kteří s Bohy (Brahma-Višnu-Šiva, tj. Déva) bojovali; dávný Bůh se stává vedle nového démonem.
*Déšť: s. oplodnění země nebem (naplnění jejich sňatku); duchovní působení bohů na zemi; projev nashromážděných sil; sv. Hildegarda srovnává déšť s životní silou duše, jež dává tělu rozkvést, “aby nevyschlo, podobně jako déšť do stromů proudí.”;
*Devět: 3×3 = zesílení posvátné trojice; 9x opakování modlitby Kyrie Eleison; 9 stupňů ke nebeskému městu; Islám – vesmír z devíti sfér; Kircher – devět sfér světa; Egypt – božstvo Pasedžet (devatero, Atum, Šu, Tefnut, Geb, Nut, Eset, Usir, Sutech, Nebthet).
*Deset: základ početního systému; od antiky s. dokonalého čísla; Tetraktys 1+2+3+4=10 u pythagorejců božské a tajuplné číslo; 10 stupňů lidského života; 10 sefirot
*Diamant: regina gemmarum = královna drahých kamenů; s. světlem prostoupené hmoty, absolutní čistoty, duchovnosti a neměnnosti; Platón popisuje osu světa jako diamantovou; v renesanci s. odvahy a síly charakteru.
*Dítě: s. bezstarostnosti a nevinnosti; Evangelium: jestliže nebudete jako děti nevejdete do království nebeského.
*Divizna: od antiky léčivka – chrání před úzkostí a nehodami; mariánská rostlina.
*Divý muž (divocí lidé): ztělesnění přírody nezkrocené člověkem; s. všeho animálního v člověku – obyvatel lesa = pustiny mimo kulturní svět; většinou chlupatý s kyjem; varianta Zelený muž – přežívající podoba Pána lesa (bůh zvířat a vegetace) objevující se v kultech Velké bohyně.
*Dobrý pastýř: znázornění Krista jako zachránce; předlohou byli např. “svatý pastýř” Attis pán svatého berana a tisícioký pastýř zářících hvězd a nebo Orfeus; častý námět v hrobovém umění.
*Dodekaedr: 12-ti stěn; nejvýznamější je Pentagondodekaedr (12/5); nejdokonaleší z platónských těles – s. celosti.
*Dolmen: bret. = “kamenný stůl”; hrobová komora v kultech Velké matky (původně překryto nasypanou mohylou); vznik v pozdním neolitu.
*Drak: plaz nadaný mimořádnými schopnostmi; s. nepřátelských prasil, které je třeba přemoci; ve SZ levijatán (přežívající chaos); Jung – regresivní síly nevědomí.
*Dub: posvátný strom u mnoha ind-germ. národů (majestátnost, tvrdost, přitahuje blesky); druidové před věštěním pojídali žaludy; s. síly, mužnosti (žalud s. mužského pohlaví), vytrvalosti a nesmrtelnosti; posvátné dubové háje.
*Dudek: v arab. posel lásky; ve středověku s. ďábla (barva, rohy, páchnoucí tekutina, kterou stříká); ve Fysiologu (přírodovědný spis z Alexandrie 150-200nl) s. péče dětí o staré rodiče.
*Duha: Babylónie – s. hněvu, hrůzy a neštěstí, atribut bohyně Tir-an-ny; dle Talmudu stvořena večer 6.dne; v germ. Bifrost spojující svět Bohů a lidí; Bible – po potopě duha jako s. smlouvy; s. spojení země a nebe a míru.
*Dvě: mateřská a ženská základní číslovka; s. zdvojení, oddělení, dvojakosti, protikladu, konfliktu, rovnováhy, pohybu vývoje; dualistická náboženství (Zoroastrismus = AhuraMazda / AngraMainju, Manicheismus).
*Dveře: s. přechodu mezi dvěma světy; zavřené – s. tajemství a podmínkami vstupu; Kristus – “já jsem dveře”.
*Dýmka míru: kalumet; s. praobrazu lidské bytosti jehož sílu a nesmrtelnost symbolizuje; obraz spojení člověka s přírodou (prostřednictvím kouře); podávání kalumetu = vyjádření přátelství a důvěry.
E
*Egypt: dle SZ negativní opozit “země zaslíbené” – s. útlaku a modloslužby; s. všeho prastarého a tajuplného; s. zdroje pradávné moudrosti
*Echidna: bájná bytost z řec. myt., dcera Tartara a Gaie (1.generace), spodní část těla hadí; s. psycho-fyzické a duchovně-pudové dvojí přirozenosti člověka; Jung: s. tabu incestních přání (matka-krásná žena/spodní asociace)
*Eldorádo: špaň.=”pozlacený”; místo obřadního smývání pozlaceného panovníka a obětování zlatých pokladů do jezera; s. bájné říše nezměrného bohatství a nadbytku
*Embryo: s. všech dřímajících možností; blízké symolice vejce.
*Enhydris: zvíře dle Fysiologu (Alexandrijský spis z r. 150 n.l.) ztotožňované s vydrou (?); s. Ježíše oděného zemským šatem, který sestupuje do pekel aby přemohl smrt a ďábla.
*Enkolpion: řec.=”na prsou nošený”; ve starověku schránka sloužící jako amulet; v pravoslaví medailon s obrazem Panny M.
*Eremita: s. postava askety žijícího v samotě, usilující o dokonalost a splynutí s Bohem; fenomén všech nábož.
*Erínye: v řec. myt. bohyně pomsty a zlého svědomí. Dcera Gaie, která je zrodila z krve Úrana zraněného Kronem; v umění jako hrůzné bytosti s křídly, hady ve vlasech a důtkami; s. mučivéh zlého svědomí.
*Eumenidky: v řec. myt. odpouštějící božstva; totožné s Erínyemi (zároveň strašné i dobročinné) – dle mýtu se proměnily ze strašných bohyň v blahovolné, když jim Athéna přislíbila pocty ve svém městě.
*Eva: pramáti lidského pokolení (islám/judaism/křesť.); matka všeho lidsk. života (rození v protikladu k Aštartě či Venuši); s. dědičného hříchu (Strom poznání); s. a kult Velké matky – uctívání již od ml. paleolitu (-40.000, maltská/věstonická/willendorfská “venuše”); Magna Mater=dávající život/Venuše=sexualita; fenomén Evy byl v křesť. překryt postavou Marie.
Lilit: postava z Talmudu (původně z babylónské démonologie); had, který svádí muže (Adama) a démonka noci ohrožující těhotné a novorozence.
*Evangelisté: Matouš = anděl/člověk; Marek = Lev; Lukáš = býk; Jan = orel. Odvozeno od vizí dle Zjevení sv. Jana (tetramorf); příbuzné s antickými kosmologickými představami = “pevný kříž” astrologů tvořící znamení Lev-Býk-Štír-Vodnář, 4 sv. strany/živly/rajské řeky apod.; s. evangelistů se staly s. základů nebe a stavby světa založené na ideji makro/mikrokosmu.
*Exkrementy: s. všeho přežitého, zbytečného, dobrého se zbavit; v alchymii spojovány se zlatem (tj. nejnižší vs. nejvyšší) na základě zemědelské zkušenosti – hnojivo vs. úroda; sny o ex. = příslib štěstí; zahánějí zlé duchy – v Číně posedlý pomazán ex.
F
*Falus (řec. “fallos”): penis; v kultech uctíván jako znamení mocné přítomnosti božství nebo magické síly, s. plodnosti, kosmických sil, zdroje života; užíván též jako amulet; falické kulty starověké (Dionýsos, Hermés, Pan, Deméter, Osiris) a u přírodních národů.
*Fasces: svazek prutů s nebo bez sekery; odznak řím. úředníka který měl právo zbít nebo popravit občana
*Fénix (řec. “zkomolenina”): v Eg. posv. volavkovitý pták; duše stvořitele Ré (někdy Usira); s. života smrtí se obnovujíc, s. boha-stvořitele – vycházející sám ze seb; byl zván “benu” od slovesa “vycházet”; kř. s. nesmrtelnosti a vzkříšení (Krista).
*Fenykl (lat. Foeniculum vulgare): s. duchovního vhledu a omlazení (periodické obnovy); ve středověku apotropaická rostlina; kvůli vůni a oleji – mariánská rostlina.
*Fetiš: v záp. Africe hliněné či dřevěné figury (nebo části zvířecích těl) uctívány jako zdroje magické síly.
*Fialka: v antice užívána jako ochrana před bolestí hlavy a opojením; ve středověku s. skromnosti a pokory, Mariánský s.
*Fialová barva: s. zprostředkování a rovnováhy (mezi červenou a modrou), věrnosti
*Fica: mírně obscénní gesto z tureckých a slovanských kultur; s. odepření požadavku, odvrácení uhranutí, žárlivost apod.
*Fidés: symbolická postava teol. ctnosti “víry”; atributy: kříž a kalich/miska.
*Fíkovník: posvátný strom; s. plodnosti a hojnosti (také réva a oliva); v antice s. erotiky a Dionýsa; v Indii s. obrazu světa a poznání (strom Bódhi – osvícení Buddhy); v kř. uschlý fíkovník symbolizuje synagogu.
*Flétna: v antice atribut pasteveckého a svobodného života (Panova flétna); tón flétny se vykládá jako hlas andělů, mytologických a zaklatých bytostí; zvuk rákosových fléten (užívají dervišové) symbolizuje volání duše oddělené od Boha.
*Fortitudo: zosobnění Statečnosti (kardinální ctnosti); atributy: kyj, meč, štít, prapor, lev.
*Fortuna: řím. bohyně osudu, později štěstí a náhody, ztotožňována s řec. bohyní Tyché; v umění jako s. kolísavého štěstí – zobrazována na kole či kouli.
*Fósforos (řec. “světlonoš”, tj. lucifer): planeta Venuše jako Večernice.
*Fúrie (jiné jméno pro Erínye): v řec. myt. bohyně pomsty a zlého svědomí. Dcera Gaie, která je zrodila z krve Úrana zraněného Kronem; v umění jako hrůzné bytosti s křídly, hady ve vlasech a důtkami; s. mučivéh zlého svědomí.
*Fysiologos (řec. “přírodozpytec”): spis z Alexandrie 150-200 n.l.; pův . 48 kap. o vlastnostech zvířat, rostlin a nerostů; z Fysiologu se odvozují četné představy kř. symboliky.
G
*Gagát: leštitelné velmi husté uhlí; užívané pro výrobu ochranných amuletů již od ml. paleolitu (nejvíce v halštatské a laténské době); ve střed. kvůli hluboké černé barvě s. smutku; podle Plinia má léčivou sílu.
*Garuda: král ptačích mytických bytostí v hinduismu.
*Gazela: s. rychlosti a krásy (oči a postava); v kř. s. pronikavého duch. poznání; v umění s. záhuby bezbranného a ušlechtilého (zabíjena divými zvířaty).
*Genius Cucullatus: dítě v plášti s kápí; keltský záhadný symbol; snad s. znovuzrození – mrtvý se vrací zpět v duši dítěte.
*Góg a Magóg: s. postavy nepřátel Izraele; na konci věků před příchodem Mesiáše dojde k válce GaM s Bohem a jeho lidem (Zjevení 20,8).
*Golem (he. “beztvarý”): v žid. mystice tajuplný uměle vytvořený neoduševnělý člověk.
*Gong: čín. a ind. bronzový nástroj; od 1. tisíciletí přnl užíván jako kultický a signální nástroj.
*Gordický uzel: s. komplikovaných a zdánlivě neřešitelných problémů; přetnutí symbolizuje zdolání problému, s. rozhodnosti a síly k činu (Alexandr Veliký).
*Gorgony: hrůzné bytosti z řec. myt. – sestry Euryalé-Sthennó-Medúza; kdo je spatřil zkameněl; hadi místo vlasů, pokryté šupinami, zuby podobné kančím, létající bez křídel; s. hrůzných aspektů posvátna. Původně krásné dívky, které ješitní bohové proměnili v příšery. Medúzu před proměnou byla milenkou Poseidona. Zabil ji Perseus.
*Gorgoneion: hlava Gorgony Medůzy; strašlivá tvář jako s. děsivých božských sil; apotropaické znamení ve výzdobě chrámů; Athéna nosila na svém štítu.
*Grácie (lat. “půvabné”): v řím. myt. s. půvabu; postavy madistvého půvabu a žen. krásy; u Řeků zvány Charitky (Thaleia-Rozkvět, Eufrosyné-Blaženost, Aglaiá-Zářící).
*Grál: ve Francii většinou nádoba z Poslední večeře; v Parzivalovi kámen se zázračnými silami poskytující potravu a věčné mládí; s. nejvyššího stupně duch. vývoje po úspěšném absolvování životních a duchovních zkoušek; v mytologii (Artuš) s. rytířství a hledání.
*Granátové jablko: kvůli mnoha semínkům s. plodnosti; zasvěceno Deméteře-Afrodítě-Héře; v Římě nosily věnce z větviček gr. čerstvě provdané ženy; v Indii štáva jako lék proti neplodnosti; s. deflorace, lásky, krve; u Féničanů s. života, moci a regenerace; u Židů s. věrnosti zákonům; ve střed. s. ctností Marie, dokonalosti, nesčetných vlastností Boha, církve; tvrdá slupka-měkký střed = s. dokonalého křesťana.
*Gryf: myt. zvíře starověku; orlí hlava a lví tělo; solární s., posv. zvíře Apollóna a Artemidy; s. síly a ostražitosti; gryfové prý hlídali zlato mezi Uralem a Altajem, které se jim snažili ukrást Skythové; ve střed. s. dvojí Kristovy přirozenosti a vzkříšení.
*Gryllos (řec. “čuník”): fantastické groteskní obrazy lidí a zvířat; vynalezl malíř Antifilos (Egypt, 4.stol.přnl) který vytořil parodistické obrazy člověka jménem Gryllos (čuník); záměrné zesměšnění nápadných podobností člověka a zvířete; oblíbeno v umění holandské školy.
*Gula (lat. “obžerství”): ženská personifikace smrtelného hříchu.
*Gynekokracie (řec. “vláda žen”): v čisté formě pouze námětem bájí (Amazonky, Vlasta na Děvíně); v Řecku úřad gynaikonomů – dohlíželi na ženy, aby nevybočovaly ze zvyklostí (tj. skromnost a péče o domácnost a děti).
H
*Had: jeden z nejrozšířenějších a nejmystičtějších symbolů; u Mayů a Aztéků podoba boha Kněžství Quetzalcoatla; u Australanů Duhový had obrazem provopočátku světa a stvořitelského boha, strážce krystalů šamana; u Slovanů jednak silná domácí ochranná bytost a také démonický Zaltys okusující kořeny stromu Života; v Číně bytost spíše zlá, hadí kult spojený s říčnímy toky s bohy v hadí podobě; v Indii „nágové“ hadí bytosti z řek, které umí na sebe vzít lidskou podobu, had Kundaliní je ztělesněním vesmírné energie a symbol života; v Egyptě byl had s. staré bohyně Wadžet, s. osudu, „ureus“ (z čelenky panovníků) byl s. královské moci, zdroj jedu a ohně, bůh Apop nepřítel slunečního boha Rea, „uroboros“ (poprvé v Egyptě) – s. provopočáteční nerozlišenosti; u Židů had jako nebezpečná bytost, ztělesnění hříchu a odpůrce boha, ale také s. chytrosti a léčení (Mojžíš); v Antice s. obnovy života (Asklépiův kult); v Římě chování jako ztělesnění domácích duchů; u Germánů had ovinutý kolem země – s. stálé hrozby, Nídhogg – had požírající kořeny Yggdrasilu; v Křesťanství s. svůdce a ďábla, často zobrazován s ženskou hlavou a prsy (úzký vztah k ženě); v Amazonii s. samotné podstaty života, vědění a přírody.
*Hákový kříž: svastika (skt. „su“=“dobře“, „asti“=“jest“); již od neolitu (-5000); solární znamení (R-točivá = vycházející slunce); s. vířící energie
*Harfa: nejvyšší irokeltský bůh Dagda vlastnil kouzelnou harfu, která doplňovala čtyři poklady jeho lidu Tuatha de Danann. Hrál melodie radosti, smutku i spánku a tak vládl lidským duším.
*Havran (Krkavec): u mnoha národů jako zlé znamení; dle bible nečisté zvíře; v alchymii s. fáze nigredo nebo putrefactio (zahnívání, rozklad); v Persii posvátná zvířata boha světla a slunce (Mithrův kult); u Germánů Ódionovi havrani Hugin (myšlenka) a Munin (paměť); v Bibli posílá Noe Krkavce na průzkum; 1 Král 17,6 (Eliáš u potoka Kerít): A havrani mu nosili chléb a maso ráno, chléb a maso večer; a pil z potoka. Havran je též s. samoty (v křesť. též s. odpadlíka od víry), chytrosti a schopnosti cestovat mezi světy; spojenec čarodějů – s. vševědoucnosti, věštby a tajemných sil.
*Hermafrodit: oboupohlavní tvor; s. koexistence protikladů a dokonalého (celého) člověka; Platón vypráví mýtus o původním androgynním člověku; v alchymii s. Materia Prima i Kamene mudrců;
*Hermes: antický bůh, ochránce pastýřů a stád, obchodníků, poutníků, řečníků i zlodějů, průvodce mrtvých do podsvětí, bůh řeči i spánku.
*Hermovka: sloup s vousatou hlavou Herma a falem; vyvinul se z hromad kamení stavěných pocestnými na rozcestích; součást Hermova kultu – objevuje se na hrobech, domovních vchodech i jako mezník;
*Heřmánek: prastará „mateřská“ (matricaria) léčivka; s. Marie, skromnosti i síly.
*Hexagram: Šalamounova pečeť-Davidova hvězda; součást judaismu, křesťanství, islámu i hinduismu (jantry-mandaly); s. prostupování viditelného a neviditelného světa, spojení jóni a lingamu, v alchymii s. sjednocení protikladů, živlů a s. quinta essentia; v magii s. makrokosmu.
*Hlava: s. vědění a dobrých myšlenek; uťatá hlava s. Jana Křtitele; Caput Mortum – mrtvá hlava, v alchymii s. nezpracovatelných zbytků.
*Hlemýžď: s. dědičného majetku.
*Hloh: trnitý keř s bílými květy; Kristova koruna; ve středověku s. opatrnosti a naděje; v tradicích hloh zarážen mládenci před dům dívky místo májky na 1.5.; v magii jedna z dřevin na výrobu silné hůlky.
*Hloubka: s. tmy, pudovosti, nevědomí, ale i pronikavého vhledu.
*Hnědá: barva země a podzimu; ve starověku s. smutku; v lidových písních někdy též erotický význam.
*Hnízdo: s. bezpečí a klidu; ptáci v hnízdě = mír ráje.
*Hodinky: lat. „horarium“; modlitební kniha s texty k jednotlivým hodinám zdobená miniaturami měsíců, zvěrokruhu, světců, aj. – provázanost vesmírného a pozemského dění.
*Hodiny: přesýpací s. ubíhajícího času; ve spojení s kostlivcem s. pomíjivosti bytí.
*Holubice: v Mezopotámii s. Ištary a erotické lásky; v Řecku zasvěcena Afrodítě; u Germánů tmavá holubice s. duše i s. ohlašující smrt; v Islámu posvátná; v Bibli s. míru (vrátí se k Noemu s větvičkou); v křesť. s. prostoty, čistoty a Ducha svatého nebo duše ve stavu rajské blaženosti (sedící na stromě nebo nádobě vod života); dvojice = milostný s.
*Hora: ve všech kulturách s. spojení země-nebe vč. Uměle vytvořených (zikkuraty, pyramidy, stúpy, katedrály apod.); s. duchovního vzestupu a vývoje, který nutno vybojovat; s. cesty člověka k bohu (?) i cesta duch. Bytostí k člověku; posvátné hory – sídla bohů nebo dějiště významných událostí (předání, přistán, obětování aj.); s. nesmrtelných hrdinů čekajích v nitru hory; v kulturních kosmologiích s. centra světa (pupek, omfalos), absolutní skutečnosti, místa přechodu; posvátná hora se rovná chrámu – výstup na ni = dotek božského v nás; v alchymii nitro hory místem kde se nachází Kámen mudrců.
*Hortus conclusus: lat. „uzavřená zahrada“ ve které sedí Marie s jednorožcem na klíně; s. neposkvrněného početí dle Písně písní.
*Housenka: jako plazící larva s. nízkosti a ohavnosti; v Indii s. putování duší.
*Hra: původní životní projev pronikající do všech sfér života; sakrální hry (Aztékové); hry jako poděkování bohům – symbolické znázornění zápasu živlů, vegetace, slunce, počasí, zrodu (důležité ve slovanských rituálech).
*Hrad: s. ochrany a bezpečí (někdy podzemní hrad s. pekla s kobkami); s. splněných přání (uprostřed zakletých lesů či nepřístupných hor); černý hrad s. ztráty a temných sil, které ovládly duši; hrad grálu zahalen tajemtsvím a střežen rytíři; Karlštejn chránící poklady.
*Hrnec: s. dělohy a ženy.
*Hrob: mohylový hrob-symbolický odkaz na posvátnou horu (?); bydliště zemřelého (symbolicky i prakticky); Jungovsky místo smrti ale i odpočinku a znovuzrození; v alchymii hrob s. odpočinek materie před uvolněním.
*Hroch: v Egyptě s. zlých sil, brutality a nespravedlnosti (extrémně agresivní, nejnebezpečnější zvíře Afriky), Horus bojuje se Sutechem v podobě hrocha; bohyně Taweret v podobě hrošice – s. plodnosti, ochránkyně žen (kult ve Fajúmu a Thébách); ve SZ s. brutální síly (behemót) kterou je schopen zkrotit jen bůh.
*Hrom: stejně jako blesk s. božské moci; v bibli hlasem božího hněvu; u Keltů jako projev vesmírné poruchy, která vyvolala hněv živlů; v I-ťingu podoba božího hlasu, který člověka vyzývá, aby svá jednání uvedl v soulad s kosmickým řádem;
*Hřeby: v křesť. umění jedny z nástrojů utpení Páně; hřeby též součástí světové osy, kolem které se prostírá vesmír.
*Hůl: s. moci; kouzelné hole působící dotykem – Mojžíš; Australané užívají malých kouzelných hůlek k mag. Působení na dálku; kouzelný Hermův kérykeion; v Indii atributem bohů smrti (soud a trest); apotropaický účinek dle druhu dřeva; pastýřské biskupské hole; v Zenu si musí každý mistr uříznout svou hůl v horách – s. správce hory neboť každý zenový klášter je hora; Maorská hůl jako odznak moci; hole-žezla evropských panovníků; magické hole jako symbol prodloužené moci a vůle mága.
*Husa: v Egyptské myt. Prapták stojící na počátku stvoření (vesmírné vejce) a prostředník mezi nebem a zemí; v Římě s. lásky, plodnosti, věrnosti a ostražitosti; Římské posvátné husy Kapitolu sloužící k věštění (upozornily též na útočníky); v Rusku a střední Asii je „husa“ označení milované ženy (!); u Keltů posel duchovního světa (jako labuť).
*Hvězdy: s. duchovního světa pronikajícího temnotou, s. příliš vysokých cílů a ideálů, s. harmonické součinnosti božských sil; v Mezopotámii byli bohové psáni značkou pro Hvězdu (Dingir, Ištar: 8-cípá, Šamaš: 4-cípá); v Egyptě byli všichni bohové hvězdy, jen v zásvětí měli známé podoby. Cílem pohřbených bylo stát se hvězdou na těle bohyně nebes Nut; spojitost hvězdy se zemřelými i v jiných kulturách; v bibli vede hvězda tři krále; hvězdý plášť císaře Jindřicha II.
*Hydra: hadí nestvůra s mnoha hlavami – z useknuté narostou dvě další; zabití úkolem Herákla; hlavy s. obtíží a překážek, které se při zdolávání násobí.
*Hyena: s. syrovosti, zbabělosti ale také s. síly (čelisti) a chytrosti; ve středověkém umění s. lakoty.
*Hygieia: starořeský bohyně zdraví; dívka s číší ovinutou hadem; s. zdraví
*Hyperboreové: ve starověků bájný národ sídlící na nejvzdálenějším severu; s. štěstí, ctnosti, moudrosti a míru, miláčky a hostiteli bohů (Apollóna); přes jejich zemi přešel Herákles na cestě k zahradě Hesperidek; Orfeus u nich skončil svou životní pouť.
CH
*Chameleon: symbol nestálosti a falše; v Africe solární božské zvíře.
*Cherub: napůl člověk a zvíře; bájná bytost vyšší duchovní hierarchie; původ Přední východ; cherubim a serafin – strážci ráje, nosičí B. trůnu, ochránci Archy úmluvy; v umění se 4-mi a od 8.stol. s 8-mi křídly pokrytými oči = všudypřítomost a vševědoucnost; často zobrazováni jako tetramorf (orel-býk-člověk-lev).
*Chimaira: bájná bytost plivající oheň; často lví hlava-kozí tělo-dračí ocas; s. temnoty, nekontrolovatelnosti a pudovosti; dnešní „chiméra“=mámivý přelud a výmysl.
*Chléb: nejdůležitější potravina; s. duchovní potravy; chléb od starověku jako forma obětiny; eucharistická proměna chleba a vína.
*Chobotnice: „octopus“; od nejstarších dob s. ďábelského ducha a pekla; předloha hlavy Medůzy-Gorgony; ch. užívána často v Mínojské kultuře.
*Chodbový hrob: megalitická chodbová stavba ze středního neolitu; souvisí s kultem Velké bohyně.
*Chrlič: v gotice kamenný v podobě nestvůry nebo pitvorné zvířecí či lidské postavy; ch. měly odhánět od staveb zlé síly a vytékající voda měla očištovat okolní prostor.
*Chronos: personifikace času ztotožněný s bohem Kronem; včetně symbolů pomíjivosti (kosa, hodiny, saturn). Řekové měli dva časy: Chronos a Kairos (Kairos je bohem příznivé příležitosti a nejpříhodnějšího okamžiku.)
*Chryzantéma: v Číně a Japonsku s. dlouhého života a štěstí; solární symbol; od 12.století s. jako znak císařského domu.
*Chudoba: alegorická postava ctnosti; vyzáblá bosá stará žena oděná v cárech, jednu ruku okřídlenou vztaženou vzhůru druhou staženou dolů kamenem – s. povznášení lidského ducha chudobou.
*Chudobka: sedmikráska; původně zasvěcena germánské Freye; ve středověku mariánský s.; symbolizuje věčný život a vykoupení.
*Chytrost: „Prudentia“; kardinální ctnost (jedna ze čtyř); atributem had, zrcadlo, síto, pochodeň.
I
*Ianus: jedno z nejstarších řím. Božstev; ochránce dveří se dvěmi tvářemi (hledí ven i dovnitř); strážce přechodů a počátků, zároveň viděl věci minulé i nadcházející; později s. dvojznačnosti nebo dobré a zlé strany věci.
*Ibis: posvátný pták Egypta; s. a vtělení Thovta – boha moudrosti a písma; zobák odkazující na srpek měsíce – s. hloubání a nabývání moudrosti.
*Iduna: starogermánská bohyně z rodu Asů; vlastnila zlatá jablka věčného mládí.
*Ignác: zakladatel Jezuitů; zobrazován se svatozáří na hrudi s monogramem IHS.
*IHS: zkratka Ježíšova jména „Jesus Homini Salvator“, u Jezuitů „Jesum Habemus Socium“- v Ježíši máme spojence; také nápis na Labaru „In Hoc Signo“ – v tomto znamení (odvozeno dle vize Konstantina – světelný kříž + IHS).
*Íkaros: syn Daidala, stavitele Mínotaurova bludiště; při útěku zaletěl blízko ke Slunci a zřítil se; s. nároků a přecenění vlastních sil.
*Ikona: řec. „obraz“; tabulová malba ortodoxního křesť.; zpřítomňuje zobrazené a je předmětem úcty.
*Imago Mundi: obraz světa božského řádu prostupující celé stvoření – makro i mikrokosmos; zahrnuje zemi i vesmír; mýtografické zpodobnění světa – je více výkladem než popisem země;
*Iniciace: u mnoha přírodních národů vstup do další životní etapy; spojeno se zkouškami a úkony; odehrává se proces proměny (symbolický i reálný), který zahrnuje usmrcení starého a návrat a začlenění nového jedince; dále označení rituálů mysterijních kultů pro přijetí či zasvěcení; součástí i. Byly symboly smrti, dělohy, labyrintu, bolesti, osamění.
*INRI: nápis na Kr. kříži „Jesus Nazarenus Rex Iudaeorum“ – Ježíš Nazaretský král židovský; „Igne Natura Renovatur Integra“- veškerá příroda se obnovuje ohněm; další výklad je tento: I – Jemim (hebrejsky “moře”, což značí Vodu), N – Nur (hebrejsky “záře”, “světlo”, což značí Oheň (od toho také Atha-nor), R – Ruach (hebrejsky “dech”, “duch”, což značí Vzduch)a I – Jávaša, což značí Zemi. Jak je vidět tak ve zkratce I.N.R.I. jsou zakódovány všechny čtyři živly.
*Invidia: personifikace smrtelného hříchu závisti; žena jedoucí na psu (nebo na draku) držící v tlamě kost.
*Ira: personifikace smrtelného hříchu hněvu; žena jedoucí na medvědu či divočáku.
*Iting: kniha proměn ze staré Číny (-1000) užívaná jako orákulum; skládá se z 64 hexagramů vytvořených ze 8×8 trigramů, základních 8 trigramů: nebe, země, voda, oheň, vlkost, vítr, hrom, hora. Plné linie = muž, přerušované = žena; dle tradice se dotazování provádí pomocí stonku řebříčku.
*Ivan: poustevník z 9.století žijící v jeskyni poblíž Berouna (Svatý jan pod Skalou); zobrazován s vousem a laní.
*Ivo, sv.: patron právníků; zobrazován s baretem a provazem.
J
*Jablko: starý s. plodnosti a lásky; u Keltů jako s. duchovního vědění; zlatá jablka Hesperidek znamenala nesmrtelnost; v křesť. obraz země a jeho krása a sladkost jako vábení k hříchu; v Kristově ruce znamená vykoupení z dědičného hříchu; říšské jablko jako s. země a světovlády; jablko patří k nejstarším sbíraným plodům.
*Jadeit: v Číně s. životní síly a vesmírných sil, obraz dokonalosti a sjednocení 5 nebeských ctností (čistota, neměnnost, jasnost, libý zvuk, dobrota); jadeit používán jako univerzální lék, potrava nehmotných bytostí a prostředek nesmrtelnosti; chránil mrtvého před tlením – vkládal se do úst mrtvého ve starověku; v Mexiku s. duše, ducha a srdce (masky).
*Jaguár: u středoam. Kultur bytost spjatá se silami měsíce a skrytými tajemstvími země (orel pak nebe), průvodce duší; v J. Americe s. Pána zvířat – šaman se při iniciaci v zásvětí narodí jako jaguár.
*Jahoda: s. trojice, ušlechtilé pokory a skromnosti; plody jako krev Krista, květ obraz 5-ti ran; někdy jako s. světské rozkoše.
*Jákobův žebřík: s. prozřetelnosti; po žebříku stoupají a sestupují andělé ([Bible21] Gn 28:12 Ve snu pak spatřil žebřík sahající od země až k nebi a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé.).
*Jantar: zkamenělá pryskyřice jehličnatých stromů; od antiky oblíben k výrobě amuletů, šperků a léčiv.
*Jantra: v hinduismu diagram předstvující vesmír a zároveň člověka (makro-mikrok.), užívaný v meditaci k dosažení jednoty; může znázorňovat i božstvo-sílu (šakti); jako magická kresba k ochrana před zlými mocnostmi.
*Jasan: v severské myt. Kosmický strom Yggdrasil (ale jelikož by mělo jít o „stálezelný“ strom, je jím dle mého dlouhověký Tis); u Řeků s. pevnosti; někdy se jasanu připisovala schopnost zahánět hady.
*Jaspis: s. těhotenství a porodu (tradováno od Babylóňanů až do středověku); ve Zjevení sv. Jana je jaspis první základní kámen nebeského Jeruzaléma.
*Játra: u mnoha národů s. živostí síly, žádostivosti, hněvu ale i lásky; ze zvířecích j. se předpovídala budoucnost (z Mezopotámie dochovány modely jater jako vzor věštcům); pojídaní jater ruší zakletí; orel užírající Prométheovi játra – ubírající životní sílu.
*Jaterník: léčivá rostlina; Mariánský s.; kvůli trojčetnosti lísků s. sv. trojice.
*Jazyk: obraz ducha svatého jako ohnivý j. propůjčující schopnost „mluvit jazyky“, i jazyk ducha odpůrce. [Bible21] Jk 3:6 I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.; u Maorů vyplazený jazyk s. bohů války; v Africe spojován s plozením, dešťem, krví a spermatem.
*Jedna: 1 = s. neoděleného počátku a celosti kam se všechny bytosti chtějí navrátit; s. Boha. 11 = někdy číslo hříchu a pokání (překračuje 10 ale nedosahuje 12); číslo spojení nebe a země.
*Jednorožec: u mnoha národů známé bájné zvíře zlidovělé díky Fisiologu (spis z Alexandrie 150-200 n.l.; pův . 48 kap. o vlastnostech zvířat, rostlin a nerostů; z Fysiologu se odvozují četné představy kř. symboliky.); roh jako falický s. – vyrůstající z čela (sídla ducha) s. sublimace sexuálních sil a proto se mohl stát obrazem panenské čistoty; roh též s. čisté síly kterou je poražen Ahriman (zoroastrický princip zla); v Číně s. vladařských ctností; v Křesť. s. síly a čistoty; podle pověsti jej může chytit a zkrotit jen čistá panna na jejímž klíně hledá zvíře útočiště; Marie s jednorožcem na klíně = neposkvrněné početí (viz též Hortus conclusus); prášek z rohů má léčit – tj. znamení lékáren.
*Jelen: paleolitická zobrazení lidí s jelení kůží a parohy – asi kultické účely; uctívané zvíře po celém světě; přirovnáván ke Stromu života; s. plodnosti, růstu a obnovy; u Germánů ukazuje mrtvému cestu k věčnému životu v zásvětí; u Keltů Cernunnos – pán Zvířat a průvodce zemřelých; mnohdy zavede lovce do neznámých končin – obrazem zasvětitele do tajemství; v Mexiku přivedl božsku jelen lidi poprvé k posvátnému Peyotlu; v budhismu zlatý jelen s. moudrosti a askeze; v antice posvátné zvíře Artemidy, nepřítel hadů a zástupce světla oproti temnotě; v Křesť. s. Krista (zjevení sv. Huberta: v paroží nesen kříž); někdy s. melancholie a mužské sex. Vášně.
*Jeruzalém: nebeský dle Zjevení sv. Jana – město s 12-ti branami na čtvercovém půdorysu na 12-ti základních kamenech; s. konce kdy bude Bůh pobývat mezi lidem; s. odměny.
*Jeřáb: v Číně a Jap. S. dlouhého života a nesmrtelnosti; v Indii s. záludnosti a zrady, u Řeků s. lásky a radosti ze života.
*Jeskyně: již od prehistorie sloužili ke kultickým účelům; souvisí s oblastí smrti (tma) i zrození (lůno); uctívány jako místa pobytu či zrození bohů-démonů-duchů-hrdinů; často s. vchod do říše mrtvých (šamanismus); Sumerové si představovali říši mrtvých jako jeskyně v hoře světa; v Eg. Nil pramenící v jeskyni; v Číně domovem dobrotivých nadpřirozených bytostí; s. vstupu do jiného světa; důležité při iniciačních rituálech (elusínská); Platón – j. jako lidské poznávání ve světě pouhých obrazů a zdání – ideálem je vyjití z j. a zření božských ideí; Kristus narozen v jeskyni (v Palestině běžně j. jako stáje); trhlina v zemi = klín a oplodnění země nebem.
*Jestřáb: ve středověkém umění s. smrti.
*Ještěrka: s. slunečního svitu; obraz duše hledající světlo; s. obrody a znovuzrození.
*Jetel: u Keltů posvátná kouzelná rostlina; ve středověku s. trojice; čtyřlístek nosící štěstí.
*Jezdec: s. ovládnutí divoké síly; v Apokalypse jezdci války-hladu-smrti; obrazy panovníků na koních.
*Jezero: spojené s různými bytostmi; často s. nevědomí.
*Jezevec: v Jap. s lsti; v křesť. umění na něm jezdí personifikovaná Lakota; tučný jezevec s. spokojenost sám se sebou.
*Ježek: v Mezopotámii-Africe-Střední asii solární zvíře související s ohněm a civilizací; ve středověku s. lakoty a žravosti a kvůli bodlinám s. hněvu; také ovšem přemahatel zla protože loví hady; s. města Jihlavy.
*Jho: s. útlaku a vnuceného břemene či závazku (manželství); v Indii s. podřízení duchovních principů, disciplíny zahrnující tělo i ducha (jho=kořen „jug“, odtud také jóga).
*Jin Jang: protikladné kosmologické principy; s. polarity ve kterou se štěpila prvotní jednota; oba se periodicky ovlivňují a střídají v převaze; Jin=negativní-ženské-temné-pasivní-vlhké, Jang=pozitivní-mužské-jasné-aktivní-suché.
*Jiskra: částečky světla; podle antické a středověké představy s. hmoty povznášející se k duchu.
*Jišajův kořen (strom): znázornění Ježíšova rodového kmene.
*Jitřenka: ranní Venuše-Fósforos; zvěstovalelka nového dne; s. obnovy a věčného návratu, s. světla vítězícího nad temnotou.
*Jmelí: u Keltů posvátná roslina sloužící k věštění a vizím; obranný prostředek proti nemocem, bleskům; stálezelená s. nesmrtelnosti.
*Joni: lůno, vulva, zdroj, počátek, zrození; již v Harrapské kultuře, pak v hinduismu ve spjetí se s. Linga; podle tantry s. prázdnoty, která je těhotná zjevnou realitou.
*Jupiter: staroitalský bůh Iuppiter, později ztotožněný s řeckým Diem; v Římě nejdůležitějším kultem; jeho atributy byl orel a dub; v alchymii cín.
*Justitia: personifikace spravedlnosti; kardinální ctnost často s váhami, mečem, páskou přes oči, rohem hojnosti, olivovou ratolestí; někdy jako výkonná spravdlnost s useknutou hlavou v koši.
K
*Kachna: v Eg. oblíbené obětní zvíře; na dálném východě dvě kachny plavající spolu s. manželského štěstí; v Kř. umění na portálech s. žvanily, kteří se mají držet dál; ve Fin. mytologii usedne na počátku stvoření na prvotní moře a z jejího vejce vznikne svět.
*Kálí: v Ind. mytologii nejhrůznější podoba Bohyně; Matka Kálí – ničivý aspekt Přírody.
*Kalumet: posvátná dýmka míru S-am. indiánů (v jazyce Lakota: Čhaŋnúŋpa); dýmka je „tělo Země“ skrze nějž prochází modlitby a každý obláček dýmu nese modlitbu či přání k Velkému duchu.
*Kámen: rozšířené uctívání meteoritů; k. spojován s neměnnými božskými silami a koncentrovanou sílou; mnoho k. spjatých s kulty plodnosti – krétské jeskyně; v Řecku bohyně Kybelé uctívána v podobě meteoritu; stejně tak i Ka´aba v Mekce; vztyčené kamenné náhrobky znamenají ochranu; další viz Pazourek, Menhir.
*Kámen mudrců: lapis philosophorum; v alchymii cíl Velkého Díla; Prima Materia umře, promění se, rozdělí se, spojí se a zrodí se na Vyšším stupni; pro dokonání Díla je nutná též změna alchymistova; s. je často Hermafrodit nebo Červený lev.
*Kanec: u Keltů s. bojovné síly a moci (kanec Twrch Trwyth nosící tři klenoty a pustošící zemi); u Germánů posvátné zvíře plodnosti a bohů Freya a Freyje – kanec Gullinbursti se zlatými štětinami (běhá rychleji než kůň a září světlem); v České mytologii s. nezkrotné síly, jež může přemoci jen opravdový hrdina – Bivoj; v Řec. myt. strašlivý kalydónský kanec kterého zabili hrdinové Meleagr a Atalanta; ve středověku s. ďábla.
*Kápě: s. soustředění duch. sil a skrytosti; přikrytí hlavy s. při iniciačních obřadech smrt; bohové-démoni-čarodějové-mniši aj.
*Kapr: na Vých. s. štěstí, odvahy a vytrvalosti a jízdní zvíře nesmrtelných.
*Karafiát: s. Kristova utrpení; často na obrazech Madony s dítětem; ve středověku na zásnubních obrazech s. lásky a plodnosti.
*Kardinální ctnosti: Statečnost, Spravedlnost, Chytrost, Umírněnost.
*Kaštan: s. obtížné cesty k odměně (per aspera ad astra); s. hledání a nalezení; v Čechách nejléčivější strom působící až do hormonální úrovně; velmi často používán v homeopatii.
*Kentaur: divoká bytost z řec. mýtů; nejstarší a nejmoudřejší kentaur byl Cheirón, kterého zabil Herákles; byli hrubí, nevzdělaní a plní touhy po víně a ženách; s. animální stránky v člověku (na rozdíl od „jezdce“, který ji ovládá); ve střed. umění jako s. neřesti, kacířství a ďábla.
*Kerberos: 3-hlavý podsvětní pes s hadím ohonem; zabít jej bylo 12-tým úkolem Herákla (se svolením Háda); hlídal vchod do podsvětí, pouze Orfeus ho očaroval zpěvem; s. strážce prahu, hrůz podsvětí a nevratnosti překročení hranic mezi světy.
*Kérykeion (lat. caduceus): pův. čarovná hůl, kolem které se vinou dva hadi; atribut Herma; s. rovnováhy sil, v alchymii spojení protikladného.
*Kladivo: nástroj a zbraň; v germ. myt. s. boha Thora – Mjollni bere i dává život; keltský bůh Succelos s kladivem, které neomylně zasahovalo cíl, pánem nad životem a smrtí a ochránce prostých lidí; v řec. myt. nástroj Hefaista kováře; někdy kladivo na náhrobcích – ochrana mrtvého; v zednářství s. sil ovládaných rozumem.
*Klas: v raných kulturách s. plodnosti a životodárné rostlinné přírody; v kř. s. Kristova těla (chléb); často Marie zobrazovaná v obilném poli.
*Klíč: s. zamykání a odemykání; Ianus – řím. bůh dveří znázorňován s holí a klíčem, v Jap. s. štěstí; v křesť. dvojitý klíč – pravomoc svazovat a rozvazovat, papežské klíče; v ezoterice vlastnění klíče = zasvěcení; v pohádkách s. přístupu k tajemství.
*Klobouk: s. myšlenky i změny názorů; završení a charakter osoby; s. ochrany na pouti.
*Kniha: s. moudrosti, vědění, obraz celosti vesmíru; Liber Mundi obsahující souhrn zákonů použitých při tvoření světa a také osudy lidí; v Bibli „kniha života“ – seznam vyvolených; kniha se sedmi pečetěmi s. ezoterického tajného vědění; zavřená kniha s. možností nebo tajemství; otevřená kniha s. znalosti či přístupu k nim.
*Kobylka (saranče): s. žravosti a zkázy (viz egyptské rány); vize kobylek v Apokalypse – s. démonických sil; v Číně s. proměny duše (kobylka mění 4x svou schránku).
*Kočka: v Asii spatření kočky zlé znamení – kočka vidí démony a obývá místa, kde žijí krysy; v kabale a buddhismu je symbolicky blízká hadu; v Eg. ochránkyně domu, s. lví bohyně Bastet; ve střed. považovány za zvířata čarodějnic, černý kocour obrazem ďábla.
*Kohout: s. slunce a ohně (ohlašuje východ sl., ohnivý hřeben); s. překonání temnoty – lidová víra věří že kokrhání zahání démony noci; zároveň pomáhá proti ohni jako jeho soupeř; pro silný sex. pud s. plodnosti – proto často obětován při obřadech; v Kř. s. vzkříšení a druhého příchodu Krista; na špičce kostelů s. vítězství Krista (jako prvního se dotknou paprsky slunce); v současnosti často s. pýchy nebo extrémně mužského chování.
*Kolo: spojení s. kruhu s aspektem pohybu; ve většině kultur solární symbol, v neolitu se čtyřmi loukotěmi; v budh. kolo Dharmy; v lamaismu Sergji khorlo (zlaté kolo) – s. Šakjamuniho a jeho učení; s. celého vesmíru a jeho cyklů; Rota Mundi u Rosenkruciánů; Ezechielova vize otáčících se kol s očima; atd.
*Kolo štěstí: speciální forma „kola“; tarot č. 10; s. zdůrazňuje prchavost a neustálou změnu; v Řec. bohyně štěstí Tyché stojí na kole; ve středov. kolo poháněné postavou Fortuny s visícími alegorickými postavami – s. střídání štěstí, neustálá změna jsoucího.
*Kometa: v mnoha kulturách (antika, indiáni, afrika aj.) jaké zlá předzvěst.
*Komín: s. průchodu mezi dvěma světy – podle lidových pověr se skrz komín komunikuje s duchy a démony, létají tudy čarodějnice a duchové zemřelých tudy opouštějí dům; pravděpodobně spojeno se s. Jeskyně.
*Komnata: oddělené prostory pro iniciační rituály – uzavřený zasvěcovaného jako do hrobu; v pohádkách tajná komnata – vstup = odhalení tajemství spojené se smrtelným nebezpečím (tj. 13.tá).
*Kondor: v Andské mytologii s. solárních sil.
*Kopí: s. moci, slunečního paprsku, falu; rozdělení původní jednoty kopím boha Indry; atributem boha Marta; Longinovo kopí; u Germ. s. Odina; v českých zemích kopí sv. Václava.
*Koruna: ozdoba nejvznešenější části lid. těla, povyšuje majitele; s. zasvěcení, moci, výjimečného stavu; koruna původně s. magické ochrany.
*Kosa: s. ničivého aspektu času a smrti; od renesance atribut personifikace Smrtky.
*Kosočtverec: ženský sexuální s.; někdy i s. zemských chtonických sil.
*Kost: u lov. národů s. sídla duše nebo životní síly; Rituál kostí – z uloveného zvířete se musely určité kosti zvláštním způsobem uložit do země či vody aby se zvíře mohlo znovu narodit.
*Kostel: východ=oltář, nebe, lidská hlava; západ=peklo, lidské nohy; uprostřed srdce=baptistérium.
*Kostra: prastarý s.; šamanské oděvy zdobí obrazy kostry – s. smrti, iniciačního zrození a spojení s duchy; ve středov. Tance smrti (dance macabre) – lidé všech skupin tančí s kostrami, které je uchvacují.
*Koště: často kultický nástroj pro očistu chrámu; s. čarodějnic.
*Kotel: nádoba, kde probíhá magická proměna (alchymie, pohádky, rituály); s. proměny, obnovy, zasvěcení, vzkříšení; často obětní kotel.
*Kotva: v kř. s. naděje, stálosti a věrnosti; kotva s příčkou – tajný s. křesť. kříže.
*Koule: s. vesmíru, hvězdného nebe, celosti.
*Kovář: znalec tajemství země a ohně; často též léčitel a někdy černý šaman (skrz oheň směřuje do podsvětí); u Germ. a Keltů tvůrce neobyčejných zbraní.
*Koza: odedávna spjatá s kultem plodnosti; u lov. nár. musel mít pro lov horských koz člověk magické schopnosti (stejně jako u medvědů); v Řec. myt. koza Amaltheia živila Dia.
*Kozel: ztělesnění mužské sexuální síly; v Indii zasvěceni bohu ohně Agni; v Antice posvátné zvíře Dionýsa a jízdní zvíře Apollona a Pana; v bibli obětní zvíře beroucí na sebe všechny hříchy; také s. zavrženého a ďábelského; ve středov. atribut ďábla.
*Král: s. dominance vědomí; často s. vtěleného boha; v psych. s. cíle vývoje Já; v alchymii s. proměny vědomí a prima materie.
*Krev: u většiny národů tajuplná tekutina; s. životní síly, ohně, slunce a duše; obětí se mají tyto síly uvolnit; u Řeků nechávali krev stékat do hrobů – aby stíny v zásvětí měli dost síly; pití krve – uvedení do extáze; kult Kybelé a Mithry – křtění krví býků; ovšem také představa nečisté krve – menstruující ženy nebo po porodu musí projít očistnými obřady; atd.
*Kruh: protiklad čtverce; vede zpět do sebe – s. jednoty, absolutna a dokonalosti; s. duchovna a času – Uroboros; v magii ochranný s. proti zlým silám, podobně též opasek, prsten, obruč apod.; v Křest. 3 kruhy s. trojjedinost Boha (viz okna); v kabale kruh ve čtverci s. božské jiskry ve hmotě; u Junga s. bytostného Já.
*Kružidlo: nástroj tvořící inteligence; s. tvořivé síly, uvážlivé duchovní činnosti, chytrosti a pravdy; atribut různých věd; v kombinaci s úhelníkem s. dokonalosti – spojení nebe a země = s. Zednářů; různé úhly = různý duch vývoj (90st. = rovnováha hmotných a duchovních sil);
*Krvavý obřad: užití krve v kultických a magických úkonech; v Řec. oběť podsvětním bohům a héróům (Odysseia: „do jamky temná krev prýštila – ejhle, tu duše zesnulých se scházel z temnoty ke mně“); starožidovské stříkání krve proti SV a SZ rohu oltáře; u Mayů krev jako projev úcty k bohům a vyjádření vzájemnosti; krev důležitá při přechodových rituálech – ránou vstupují do těla předkové a nadpřirozené síly.
*Krychle: s. hmotné dokonalosti a stálosti; s. zušlechtění ducha.
*Kříž: jeden z nejstarších symbolů; s. 4 sv. stran, s. průniku dvou oblastí (nebe a země); s. rozcestí kde se kříží cesty živých a mrtvých; s. rovnodeností a slunovratů; s. aktivních ohnivých a pasivních vodních sil; v kruhu s. středu, dokonalosti, vyrovnání; v kruhu též solární s. (i svastika); s. Kristova utrpení; s. stromu života (vidlicový kříž); atd.
*Kult matky: náboženské uctívání mateřských bohyní a dárkyně života; v pozdním paleolitu a neolitu široce rozšířené uctívání Velké bohyně (paní života a smrti) – Venuše, hadí ženy, Velká matka, Paní zvířat, apod.; po příchodu nomádů Indoevropanů přechod na nebeské bohy; kult matky přetrval v osobách Deméter, Kybelé, Isis, Hekaté, Freyi aj.
*Kůň: velmi starý symbol; velmi významné zvíře u většiny kultur; blízký říši smrti – průvodce duší; u Germ. a Keltů rituál oběti a vaření koně v rit. kotli; s. temného Ahrimana v Zoroastrismu; s. pudovosti (Kentaur); s. světla (Pegas); obecně s. síly zkrocené rozumem, vítězství, síly apod.
*Kvadratura kruhu: neřešitelná úloha jak převést pomocí kružítka a pravítka kruh na čtverec o stejné ploše.
*Květina: s. ženské krásy, odevzdání se a pokory; s. pomíjivosti, někdy s. zemřelých; Zlatý květ – s. nejvyššího duch. života; u Slovanů květ kapradí – nástroj dosažení nadpřirozených sil.
L
*Labarum: římské polní znamení Konstantina Velikého (r.324); odvozeno od jeho vize světelného kříže s nápisem In Hoc SignoVinces (IHS) před bitvou.
*Labuť: bílá = světlo, čistota, půvab; černá = okultní symbol, černé slunce; u Slovan. a Skand. národů s. krásy (valkýra „Svanhít“, tj. „Bílá labuť“); u Peršanů zásvětní labutí panna; v Antice s. plodivé síly – bílé labutě táhnou Apollónův vůz; u Keltů s. nadpozemského vědění; v Alchymii s. ducha a zprostředkování mezi vodou a ohněm; s. „labutí písně“, tj. posledního díla člověka (labuť zamrzlá v ledu zpívá žalostné písně než zemře).
*Labyrint: z řec. „labyrinthos“, od „labrys“ = „dvojitá sekera“ – s. Velké bohyně u tajemné mínojské kultury, palác Knóssos = „Dům dvojité sekery“; v řec. myt. vybudoval pro krále MínoaDaidalos bludiště s netvorem uprostřed; průchod labyrintem součást iniciačních obřadů – hledání-překonání smrti uprostřed-vysvobození-znovuzrození; s. labyrintu souvisí se svatebním „tancem jeřábů“ známým i u Keltů a Germánů.
*Lakšmí: hind. bohyně štěstí a krásy, zrozena z pěny kosm. oceánu když bohové a démoni stloukali oceán aby získali nápoj nesmrtelnosti.
*Lamasu: asyrsko-babylónský ochranný duch, strážce měst.
*Lampa: s. utajeného světla, individ. duch. moudrosti. V Antice s. života a smrti; olejová lampa = s. člověka (stvořena z hlíny, v oleji skrývá sílu a zažehnutím probudí ducha v podobě plamene); na hrobech s. zásvětního božského světla; tarotová karta poustevník.
*Laň: s. animálního a mateřského aspektu ženství; v Řec. Myt. Cerynitis – laň se zlatými parůžky byla zasvěcena Artemis a její chycení byl jeden z ukolů Herakla; u Turků a Mongolů ztělesňuje ženskou zemi ve spojení Země-Nebe.
*Lapis Lazuli: ve Střed. s. hvězdného nebe; v Orientu prostředek osobní ochrany proti zlému pohledu.
*Lebka: u Germ. je nebeská klenba z lebky obra Ymira podpíraná čtyřmi trpaslíky; v Západ. umění s. pomíjivosti; v Alchymii nádoba procesu proměny a fází Nigredo-Putrefekace, často ve spojitosti s havranem jako Saturn. s.; kult lebek – Keltové, Dajákové = lebka sídlo ducha; u Sibiř. šamanů (Jukagirové) uchovávání lebek předků aby se s nimi mohli radit; v Křesť. lebka pod křížem s. Adama; v Indii s. zřeknutí se světa, askeze a mnoha božstev.
*Ledňáček: s. manžel. lásky; Ovidius: když si Alkyoné zoufala nad smrtí svého muže, byli oba proměněni v ledňáčky; s. Karla IV.
*Ledviny: u některých přír. národů a v židovství sídlo pocitů a zvláštní síly a vášně; ve Střed. sídlo hnutí mysli a pohl. pudu.
*Les: mnohdy posvátná a tajuplná oblast obývaná démony a bytostmi; Pygmejové uctívají les jako dobrotivé božstvo; v Antice, u Germ. i Slov. byli bohové uctívání v posvátných hájích; ve Střed. oblast mimo civilizaci a lidé v něm žijící stáli mimo společnost (v dobrém i zlém); v Psych. obraz nevědomí a žen. princip.
*Létající holanďan: s. Věčně nepokojného člověka; spojené s přízračnou lodí objevující se na moři a zvěstující neštěstí.
*Lev: považován za krále zvířat; rozšířené symbolické zvíře většinou se solárním významem (síla, barva, hříva, odvaha, divokost, moudrost), v Egyptě zády stojící lvi – východ a západ slunce; často v erbech jako obraz moci a agresivity chránějící teritorium; v Číně zvíře odhánějící démony, podobně i Egypt, Asyrie, Babylonie; kvůli polygamii a sex. Výkonosti též s. Bohů plodnosti (Inanna, Kybelé, Dionýsus, Afrodíta; v negaci též s. Trestajících sil nebo nezkrotné divokosti – v zápasu jde o přemožení divoké pudovosti (Hérakles, Samson); v gnósi je stvořitel tohoto světa Jaldabaóth se lví hlavou spojován s planetou Saturn; astrologický lev je znám již z babylónských pramenů.
*Lilie: starý a velmi rozšířený s. Světla; v kř. Umění s. Čistoty, nevinnosti a panenství (Marie); důležitý heraldický s. S třemi listy nahoře (v přírodě má 5) – možná trojjedinost boha; ve Francii ji dle legendy dostal od anděla král Chlodovik I. (5.stol, Merovejovec, zakladatel dynastie) v souvislosti s přijetím kř.
*Lilit: z akkad. „Lilitu“ – ženský duch větru s rozcuchanými vlasy a křídly; později mylně spojeno s heb. „lajil“ – noc a vznikl ženský démon noci ohrožující rodičky a děti a svádějící muže; podle legendy byla první Adamovou ženou.
*Lingam: v Indii kultovní znázornění falu, s. Šivy – zobrazován naturálně i jako sloup nahoře zaoblený; s. Jak božskou mužskou tvůrčí sílu, tak i osu světa (tzv. AxisMundi); Lingam ovinutý hadem Kundaliní – s. Síly poznáním, ve spojení s Jóni – obraz polarity a původní jednoty.
*Lípa: uctívána Slovany i Germány jako posvátný strom, měla odvracet blesky a při dotyku na sebe brát nemoci; často jako s. Středu společenství (soud, hřbitov, náves, kapličky).
*Líska: důležitý v lidové víře a čarodějnictví – ochrana před zlými duchy, proutek l. Se nad zlatem nebo vodou rozkývá (virgule), později i čarodějná hůlka.
*Liška: významná v jap. I čín. Mytologii jako kouzelné, moudré, démonické zvíře, které se umí měnit do lidské podoby; v severní Asii má l. Spojitost s nebezpečnou erotikou; u Indiánů s. Sex. Náruživosti; v Evropě s. Chytrosti; ve střed. Umění se objevuje jako symbol ďábla, lži, hamižnosti, chtíče – řadí se k satanovým zvířatům.
*List: všeobecný s. Rostlinné říše; větvička s listy – souhra částí v celku; v kř. Trojlístek – trojice, 4lístek – kříž, evangelisty nebo ctnosti, 7lístek – dary Ducha sv.; fíkový list – stud.
*Leviatan: sumerská mnohohlavá nestvůra chaosu, která je poražena při stvoření světa; jméno odvozeno od „lvh“ – vinout se, tedy „svinutec“; podle Jb 3,8 mohou čarodějové l. Probudit; jinde v bibli je l. Jen ohromné vodní zvíře; ve Zjevení Jana je l. Obraz satana jakožto sedmihlavého draka, představující moc nad světem; l. Je příbuzný s bab Tiamát, chetIllujankou, eg hadem Apopem, řecTýfonem. Představuje síly chaosu.
*Loď: s. Cesty, životní pouti, přechodu; již v Mezopotámii; v kř. S. Celé církve kormidlované na vlnách světských nebezpečí, církevní stavby jsou též přirovnávány k l.; megalitické hroby jsou velmi často také ve tvaru lodi; u Germánů lodí cestují mrtví přes hlubiny na druhý břeh; v řec. Myt. Nesla výravu argonautů Argó zhotovená ze věšteckých dubů Dia a proto uměla mluvit.
*Lotos: významný s. V Egyptě, Indii a vých. Asii; každý večer se zavírá a noří do vody a ráno znovu rozkvétá; prastarý s. Čistoty překonávající nečistotu; v Eg. Existuje mýtus o stvoření ve kterém z pravod vzešel l. Nesoucí v sobě Slunce; atributem různých božstev, používal se při pohřebních a obětních obřadech, vůně modrého l. Regeneruje život; v buddhismu a hinduismu velmi rozšířený s.; poupě = s. Celosti nerozvinutých možností, otevřený květ s. Stvoření, 8mi plátkový = s. Světových stran a vesmírné harmonie; 1000-ci plátkový„klenot v lotosu“ (manipadme) je nirvána přítomná v samsáře; semena a kořen l. Sloužily k potlačení sex. Pudů mnichů a řeholnic.
*Lov: s. Vášnivého hledání spirituálních cílů; v kř. Mystice obraz kristova hledání duše; též středověká milostná pozie.
*Lucifer: 1. „luciferus“ lat. Světlonoš, nejvyšší anděl který se vzepřel bohu – ďábel, 2. „fosforus“ planeta Venuše jako Jitřenka (z he. Hélél=svítící, řec. Eosforos=světlonoš).
*Luxuria: „chtíč“ – ženská personifikace jednoho smrtelných hříchů, jezdí na praseti nebo kozlu.
*Lyra: s. Božské harmonie a spojení nebe a země; atributem Apolona; tóny l. Byly považovány za čarovné (Orfeus); vynálezce l. Je dle mýtické tradice bůh Hermés.
M
*Magické čtverce: symbolické matematické znázornění dokonalosti makrokosmu; obzvláště významné jsou čtverce o straně 3-9; horizontální i vertikální součty se rovnají stejnému číslu; původ čtverců je v Indii, do Evropy se dostaly prostřednictvím Arabů; magické čtverce hrají důležitou úlohu ve středověké magii.
*Mája: v hinduismu „iluze, kouzlo“, závoj nevědomosti zastírající pravou skutečnost, realitu skrytou za realitou zjevnou.
*Maják: s. nebeského přístavu do které vplouvá duše po nebezpečné životní pouti.
*Mák: s. spánku a zapomění; v elusínských mystériích obětován Démétře jako s. země.
*Makrokosmos-mikrokosmos: vesmír s hvězdami, planetami a zodiakem; velký řád jehož zrcadlením je malý řád v člověku; podle Hildegardy, Bruna, Leibnitze, Agrippy aj. je mikrokosmos lidská duše; spojení ma-mi pochází již z dob Babylonie a Chaldee; kodex hermetismu „Smaragdová deska“ říká: „to, co je nahoře je jako to co je dole aby byly dokonány divy jediné věci“; idea ma-mi možná odkazuje k prastarým legendám o prvotním tajemství.
*Mandala: kruhový diagram; s. náboženské zkušenosti pomáhající sjednocení; některé mandaly zobrazují vesmír, lidskou osobnost i určité nauky; mnohdy celé chrámy jsou obrovské mandaly; Jung – mandala jako s. lidské individuace.
*Mandle: s. toho podstatného, duchovního skrytého za tvrdou realitou; v antice s. těhotenství a plodnosti a též trpělivosti; madlový olej u řeků falický význam jako semeno Dia.
*Mandorla: záře ve tvaru mandle užívaná v zobrazeních Krista a Marie; s. viz Mandle; možná též souvislost s ženským pohlavím.
*Mandragora: tajemná rostlina, která podle legendy roste pod šibenicí ze spermatu oběšence; kořen připomíná člověka; od starověku užívána jako magická a léčivá bylina; u Egypťanů a Hebrejců jako účinný s. lásky a plodnosti; v magii též rituální tvorba tzv. Homunkula (človíčka) z kořene.
*Mappa mundi: středověké znázornění světa; svět není jen geografický prostor, ale též uspořádaný vesmír; uprostřed většinou Jeruzalém.
*Mars: v řím. myt. bůh války a zemědělství, ochránce polí; v sympatetické magii horký, suchý, ostrý, krutý, prudký, nebezpečný rodičkám, protiklad k Venuši, vztahuje se k válce, neštěstím, zániku, troufalosti a sporům.
*Maska: z arab. „maschara“; nosič masky ztrácí osobnost a stává se tím, co zpodobňuje maska; základem jsou kultovní představy, nositelé ztělesňují bohy a démony; používá se odpradávna při slavnostech, zaříkáváních, loveckých kouzlech, obřadech plodnosti , iniciacích i tajných spolcích; dnes s. skrývání pravého Já.
*Mateřídouška: mariánská rostlina; nošena chrání před zlem a démony.
*Meč: plamenný meč vyhnání z ráje – s. moci a spravedlnosti; rytířský meč (i Excalibur) – s. schopnosti oddělovat dobré od zlého; zlomený meč – s. narušení řádu; meč boha Freye – s. plodnosti (falický s.); samurajský meč – s. duše a cesty válečníka; křesťanský meč – s. kříže, sv. Pavla a násilného šíření církve; kováři vyrábějící meče – lidé ovládající nadpřirozené schopnosti; „ohněm a mečem“ – s. války.
*Med: s. životní síly a nesmrtelnosti; ve starověku „mystický pokrm“ – získává jej nevinné zvíře z nevinných květů; vnímám též jako s. spirituálního poznání a zasvěcení.
*Medovina: v germ. myt. nápoj bohů a hrdinů – opojení jako přenesení božských sil.
*Medvěd: velmi důležité kultovní zvíře prehistorické Evropy; mocná bytost považována za prostředníka mezi nebem a zemí; u mnoha národů praotcem a učitelem lidí; u Keltů vzor a s. válečníků; u S-A indiánů bytost, která naučila lidi vše o Přírodě; alchymisté spatřovali v m. obraz temnoty a tajemství prvotní látky; v řec. myt. původní inkarnací Artemidy; v křesť. s. ďábla a obžerství ; u Junga s. nebezpečných aspektů nevědomí.
*Medvědí kult: v prehistorii převládaly dva kulty – kult Velké Matky a kult Medvěda; uctívání medvěda jako nejsilnější božské bytosti, obřady usmíření medvědí duše ze strachu před pomstou; krále Evropy – medvěda sesadil z trůnu křesťanský lev – pozůstatek kultu v erbech či jménech (např. Bern, Berlin apod.).
*Meluzína: podle fr. leg. vodní víla která se stala ženou smrtelného muže; středověká bájná bytost, ohlašovatelka neštěstí; v alchymii s. merkuria – spojení dvou různých světů; u Slovanů démonská bytost větru.
*Menora: sedmiramenný svícen v žid. svatyni; 7 = 7 dní stvoření, hořící keř nebo sefirotické emanace Boha.
*Mercurius: v alch. označení NE-chemické rtuti – jednoho z filosofických principů a představuje prchavý element; považován za hermafrodita.
*Měsíc: v geocentrickém systému považován za planetu; nejbližší vesmírné těleso ovlivňující procesy na Zemi; důležitý pro měření času; ve starověku na blízkém východě důležitější než Slunce (např. sumer. bůh Utu byl synem měsíčního boha Nanny); u mnoha národů uctíván jako bůh (Selené); souvisel s ženskou plodností, vlhkostí a deštěm; v astrologii s. nevědomí a emocí.
*Město: opevněné a uspořádané – s. božského řádu; chrání obyvatele – personifikace mateřskou bohyní (koruna z hradeb); v kř. je ideální město Nebeský Jeruzalém a jeho opakem Babylon; města často stavěna do podoby mandaly.
*Midgardsorm: z germ. myt. kosmický had, syn Lokiho; na konci světa má zaútočit na sídlo bohů a zabije jej Tor, sám však zahyne jedem.
*Mínotaurus: řec. bájná bytost s hlavou býka uzavřena v labyrintu, jemuž byli každoročně dávány lidské oběti; problém vyřešil až s pomocí Ariadny Théseus; s. temných a tajně působících ničivých sil.
*Mithra: indoíránský bůh světla, ochránce vesmírného řádu; Mithrův kult jako syntéza íránsko-řeckých prvků; zasvěcení přístupné jen mužům obsahovalo skropení krví býka; kult zanikl v 5. stol.
*Mléčná dráha: spojovací článek mezi naší a transcendentním světem; vnímána jako bílý had, řeka, vylité mléko, strom, šaty apod.; u řeků mléko z prsou Hery, kterou sál Heracles; u germ. cesta po které putují duše zemřelých; některé přírodní národy ji považují za příbytek zemřelých; někdy podobná s. duhy; vnímána jako trhlina v nebi, kterou prosvítá nebeských oheň;
*Mlha: s. neurčitosti, tajemství a přechodu.
*Mlýn: s. tajemných činností; mlynáři podobně jako kameníci členy cechů; mlýn na okraji společnosti; pohádky o živlových bytostech žijících v mlýně; mlýn s. přechodového a zasvěcovacího místa; viz Čarodějův učeň.
*Moiry: řec. bohyně osudu, jejich moci se nemohl vzepřít ani Zeus; Klotho-přadlena nitě života, Lachesis-rozvíjí život, Atropos-střihnutím ukončuje život; u Slovanu „sudičky“.
*Moloch: pův. kenaanské božstvo, pravděpodobně zkomolenina he. „melech“ – král, ve féničtině „mlk“= oběť; kult rozšířen po celém V, součástí i zápalné lidské oběti vč. dětí; praktikováno i izraelskými králi v údolí he-Hinnom u Jeruzaléma – odtud he pojmenování pekla „gehenna“; později s. lidem nepřátelských systémů.
*Moře: s. nevyčerpatelné život. síly ale i propasti plné skrytých tvarů; s. pokladů i nevědomého obsahu; přeplutí = velká zkouška; u mystiků s. splynutí s bohem.
*Most: s. spojení dvou světů (nebe x země, života x smrti, bohů x lidí); v islámu je most jako ostří nože – vyvolení dle zásluh přejdou, zatracení se zřítí..
*Motýl: v Jap. s. ženy; v antice s. nesmrtelné duše kterou nemůže zničit fyzická smrt (viz. housenka-kukla-motýl), v řeč. „psýché“ = motýl; v křesť. s. vzkříšení a také prázdné pošetilosti.
*Moucha: v Asii s. věčně se toulající duše; částo s. nemoci a zla; v bibli nejvyšší démon Ba´al – Zebúb = pán Much – vytvořeno ze zkomoleniny Baal Zebul (nejvyšší kenaanské božstvo); v Perské myt. proklouzne Ahriman, zosobnění zla, na svět v podobě mouchy.
*Moždíř (hmoždíř): společně s tloukem sexuální symbol
*Mušle: atributem mořských božstev; s. plodnosti (podoba s žen. pohlavím, vody a rození perel); v křesť. s. hrobu vzkříšení; Mariánský s. – Marie porodila perlu, tj. Ježíše; mušle jako schránka s. svatého hrobu a vzkříšení; odznak poutníků.
*Músy: v řec. myt. ženská božstva umění a věd, otec Zeus-matka Mnémosyna (Paměť); vzývání mús zvykem umělců; Erató (milostná pozie), Euterpé (hudba), Kalliopé (epické básnictví), Kleió (historie), Melpomené (tragédie), Polyhymnia (hymnické básnictví), Terpsichoré (tanec), Thaleia (komedie), Úrania (vědy).
*Myrha: pryskyřice; důležitá rostlina v náb. kultech Indie a předního Východu; dle bible myrhou ošetřeno tělo Krista; jako léčebný prostředek již ve starém Egyptě; v ayurvédě na onemocnění krve, omlazující prostředek a na deprese; silné antibiotikum.
*Myrta: stálezelený keř; posvátná rostlina Afrodity, s. života a nesmrtelnosti; s. nekrvavě vyhraného vítězství; s. panenství.
*Myš: ve středověku ztělesnění čarodějnic; u římanů bílá myš šťastné znamení; bílé myši také jako ztělesnění duší nenarozených dětí; jízdní zvíře boha Ganéši.
*Mýtus: z řeč. „mytheuein“=“vyprávět“; vyprávění, která odpovídala na otázky existence dané společnosti; mýtus je zdrojem a oporou kultury, tj. společnost bez mýtů je společnost prázdná; mýty pojednávají o původu bohů, vzniku vesmíru a světa, o původu člověka, o lidskému vztahu k nadčasovému řádu, o boží pomoci, o konci světa.
N
*Nádoba: s. přijímání, otevřenosti, skrytosti, ž. lůna (Marie); hliněná n. jako s. těla-nádoby duše; u některých národů přelévání z jedné n. do druhé = reinkarnace; hliněné urny jako ž. lůno – návrat mrtvých zpět do lůna; sv. grál.
*Nahota: s. odevzdání se, v Mezopotámii přistupovali kněží před b. nazí, taktéž Inanna odkládala oděv; s. čistoty bez přetvářky, s. zbavení se pout materiálna a opuštění kulturních norem (svatí bláznové, Jurodiví); u germ.,kelt.,indi. nazí bojovníci – stav zuřivosti a překročení mezí.
*Narcis: v řec. souvislost se spánkem, okouzlil Persefonu natolik, že se jí mohl zmocnit Hádes a unést; pěstována na hrobech – s. spánku; dle mýtu vznikla z Narkissa, který odmítal lásku nymf, přivolal hněv bohyně Nemesis, zamiloval se do svého obrazu v hladině a tato lásku mu sežehla život.
*Nebe: téměř u všech národů místo bohů a duší zemřelých (dějiště kosmických jevů, zdroj deště, duhy, blesků atd.); v mnoha mýtech stvoření jako sňatek nebe (muž) a země (žena) (v Eg. naopak – Nuit/Gheb); často rozděleno na sféry.
*Nechuštán: z he. „nachaš“ had a „nehuša“ bronz – kultovní předmět uctíván v Jeruzalémě, odvozován od Mojžíše.
*Ner tamid: lampa s věčným světlem hořící před posvátnou schránou na Tóru.
*Neřesti: *Ctnosti a neřesti: křesť.-víra, láska, naděje, spravedlnost, moudrost, statečnost, mírnost; řádové ctnosti – čistota, chudoba, poslušnost (františk.); neřesti = 7 kard. hříchů, tj. Superbia Pýcha (Lucifer), Avarita Lakomství (Mamon), Invidia Závist (Leviatan), Ira Hněv (Satan), Luxuries Smilstvo (Asmodeus), Gula Nestřídmost (Belezbub), Acedia Lenost (Belfegor); 8 smrtelných hříchů civilizace dle Konrada Lorenze: přelidnění lidstva, ničení přírody, závod člověka se sebou samým, ztráta schopnosti prožívat city, genetický úpadek, rozchod s tradicemi, poddajnost lidí k doktrínám, zbrojení at. zbraněmi.
*Netopýr: s. nesmrtelnosti (žije ve vchodech do podsvětí), s. krev sajících a sexuálních nočních démonů; s. nepřítele světla a přirozeného řádu; ďábel často s n. křídly; s. melancholie; v alchymii podobné jako hermafrodit (spojení dvou protikladů).
*Netřesk: v lid. víře ochrana před blesky; na obrazech s. věčného života.
*Netvor: personifikace hrozivých sil; v bibli s. chaosu; vítězící hrdina = s. Já vítězícího nad nevědomím.
*Nimbus: v antickém a orient. umění plocha z paprsků kolem hlavy boha = s. božství, osvícení a vznešenosti.
*Nimrod: z Gn. hrdina a lovec, zakladatel asyr. nebo bab. říše.
*Nit: s. spojení; upanišady – nit spojující tento svět se světem na druhém břehu a všechny bytosti; s. úseku života (viz Moiry); Ariadna dala nit Théseovi; s. cesty vedoucí k řešení.
*Noc: s. tajuplné temnoty, iracionálna, nevědomí, smrti ale i lůna; v Eg. Nuit; s. příbytku temných bytostí (strach) – člověk je bezbranný; s. zasvěcení skrze tento strach; s. odvahy – překonání strachu a projití temnotou ke světlu.
*Noční motýl (můra): s. mystické oběti (přitahován světlem ve kterém shoří), s. nesobecké lásky.
*Noha: s. spojení s Matkou Zemí, s. pohybu vpřed – vůle; s. podmanění (položení na nepřítele); u Řím. vykročení pravou jako štastné; bosé nohy – s. pokory a odevzdání; u dém. bytostí často zvířecí nohy; v Orientu omytí nohou – s. pohostinnosti; v křest. s. napodobení Krista (umyl nohy učedníků); kult otisků nohou (buddhismus).
*Norny: v germ. myt. bohyně osudu Urd, Verdandi, Skuld – znaly život jako celek a žili u pramene osudu u stromu vesmíru Yggdrasilu; mýtus převzatý z řec. myt.
*Nos: v literatuře jako přenesený s. penisu.
*Nůž: s. muž.-akt. principu obrábějící žen. hmotu; v hind. s. děsivých božstev; v mnoha kulturách má schopnost odvracet zlo (železo).
*Nůžky: s. rozdělování; v Řec. atribut Mority Atropos přestřihávající nit života; s. závislosti člověka na silách, které neovládá.
O
*Obelisk: původně staroeg. Zpodobnění posvátného kamene benben symbolizující prapahorek, který se na počátku stvoření vynořil z vod; často pokryt nápisy oslavující bohy a panovníky; tvar s. směřování vzhůru a spojení země a nebe; stály před vchodem do chrámu nebo u hrobky; od renesance jako stavební dekorace.
*Oběť: s. zřeknutí se něčeho ve prospěch boha, předků nebo pro mag. Účel; rituální zpřítomnění principu vzájemnosti mezi komunitou a vesmírnými silami; většinou jde o druh dohody; princip: lidský život závisí na silách a jejich rovnováze, a že příroda a její fungování nebo i zachování světa závisí na postojích a jednání člověka; často krev-tuk-kosti patří silám a maso lidem k posvátné hostině.
*Obcházení: kolem posvátných míst – obraz meditace, kroužení kolem posvátného středu; viz Kailás.
*Oblaka: tajuplně zastírají nebe – sídlo bohů; v islámu nepoznatelnost Alláha; v Číně s vyhasnutí existence a splynutí s nekonečnem.
*Obr: ve většině mytologií; s. ztělesnění ohromných přírodních a psychických sil; z lidských hrdinů se často v pověstech stávají obři.
*Obraz: uctívání obrazů nebo symbolů božstva je velmi rozšířené u mnoha náboženství; SZ odmítá toto jako modloslužbu; kult obrazů (ikonolatrie): obraz je totožný s bohem nebo ho zpřítomňuje (pravoslaví); víra v souvislost mezi zobrazovaným a reálným (sympatetická magie): šaman před lovem zastřelí soba na obrázku a tak získá jeho duši.
*Obřízka: u mužů odříznutí nebo naříznutí předkožky penisu, u dívek odstranění klitorisu; u přírodních národů v pubertě jako součásti iniciace do dospělosti, u pastýřských národů v dětství jako oběť; známá u většiny semitských národů; obřad spojoval setkání s posvátnem, sexualitou a smrtí.
*Oheň: téměř u všech národů považován za posvátný a očistný-obnovující; často uctíván jako božstvo (Agni, Hestie, Hefaistos, Svarog aj.); Oheň je počátkem lidské kultury a představuje mocné síly duše; s tím souvisí udržování věčných plamenů v chrámech nebo domácím ohništi; často zapalování nového ohně jako přestup do dalšího cyklu (zrození nového slunce) – u Aztéku také spojené s obětí srdce, které je schránkou „božského ohně“; v bibli desítky odkazů na spojení ohně a boha, ale také pekla a apokalypsy; u Řeků počátek bytí; rozdělání ohně třením spojováno se sexualitou – vznik ohně = sex mýtických bytostí; u většiny národů též apotropaický účinek!; v alchymii oheň přirozený (živelný) a tajné (přirozený, nepřirozený a protipřirozený) a také plno stupňů ohně; oheň jako s. vnitřního žáru (v Indii „tapas“); pouštění ohnivých kol z kopců – sympatetické spojení ohně a slunce. Atd.
*Ohniště: domácí krb, s. domu, lidského společenství, tepla, rodiny, ochrany, domácího božstva; v prehistorických dobách mrtví pohřbíváni vedle ohnišť.
*Ochranné hlavy: výrazy budící hrůzu k odvrácení nepřátelských vlivů; často na kostelech, domech; podobné též eg. Bůh Bes.
*Okno: barevná okna gotiky s. plnost nebes a neb. Jeruzaléma; starý zvyk otevření okna v čase smrti člověka – duše může odejít.
*Oko: souvisí se světlem, sluncem a vědomím; obraz duch. Zření a tvoření (svět vzniká tím, že jej vnímáme); 3. oko jako probuzení sedmé čakry; v eg. Oko vedžat sokolího boha Hora – amulet nezranitelnosti a plodnosti; v bibli jako s. vševědoucnosti a všudypřítomnosti; v trojúhelníku jako Bůh Otec z trojice; v Římě oko na domech k odvrácení zla.
*Olovo: s. tíhy; v Antice považováno za čarodějné; v alch. Totožné se Saturnem.
*Olovnice: s. vertikálnosti i osy světa; v zednářství s. duchovní rovnováhy a přímého ducha, pomáhá hledat správnou rovnováhu.
*Oltář: místo k obětem a rituálním úkonům – vyvýšení = povýšení darů nebo úkonů k bohu, s. jiného času, ve kterém se rituál odehrává; duch. Centrum světa; oltář není výstava předmět, oltář je místo činu!
*Om: posvátná slabika; věčný zvuk, neznělá – skrytá dimenze, kořen bytí; tři části: brahma-višnu-šiva / vznik-trvání-zánik / bdělost-snění-spánek / jednání-poznávání-chtění atd.
*Omega: s. dovršení a konce světa.
*Opasek: s. síly, moci, zasvěcení, věrnosti, ochrany a cudnosti; u Indů-řeků-římanů svatební zvyk rozvázání opasku ženichem; Afroditin opasek – zdroj neodolatelného milostného kouzla; andělé opásání na znamení své moci a ovládnutí pohlavní síly; podobně i u poustevníků a mnichů; u Slovanů široké opasky jako s. síly a ochrany středu člověka.
*Opice: v eg. dřepící pavián se stojícím falem s. Thovta (patron moudrosti, písařů, posel bohů a průvodce duší); v Indii často opice posvátné a nedotknutelné; opičák – legendární předek Tibeťanů; v kř. Negativní – s. všech hříchů a ďábla; Jung: s. vnitřního zmatku, nestoudnosti a karikatury osobnosti.
*Opojení: úzce spjato s obřady sklizně a kultu plodnosti; opojení vyvolané tancem hudbou alkoholem drogami považují za zvláštní spojení s božstvím, které přenáší za hranice vědomí.
*Orant: starokřesťanský s. – muž stojící rozpřaženými pažemi v dlouhém plášti; s. ztělesnění modlitby; motiv se objevuje již v antice i v neolitu.
*Orel: s. slunce, nebe, blesku, hromu; u indiánů jako sluneční bytost v protikladu k chtonickému jaguáru; král ptáků – již ve starověku královským a božským s.; v řecku přiřazen Diovi; v bibli jako s. boží všemoci a síly víry, s. Jana;
*Orchidej: ve starověku považovány za potravu satyrů – afrodiziakum, užívány při milostných kouzlech; chrání před zlem a přinášejí štěstí; původně zasvěceny germ. Freye, později Marii; u nás roste například Vstavač nebo Prstnatec.
*Osa světa: v mytologiích spojuje všechny úrovně a světy; místo přechodu bohů i mrtvých; cesta šamana; často v podobě stromu (germ.), kopí (ind.), sloupu, hory, kříže; u sibiř. Šamanů vystupuje při obřadu na vesmírný strom, který má příčky jako jednotlivé světa.
Osm: první kubické číslo; v kř. s. ženství, lůna církve, vzkříšení; 8 loukotí kola Dharmy; 8 listů lotosu; 8 stezek k duchovní dokonalosti; 8 rukou Višnu; 8 strážců vesmíru; dle Aristotela dosahuje číslo dokonalosti ve svém třetím násobku, tj. 22*2 apod.
*Ostrov: s. uzavřeného, zvláštního, dokonalého, zásvětního; Atlantida – ostrov nedosažitelné dokonalosti; Temiscira – ostrov Amazonek; Thule – ostrov na okraji světa; Délos – rodiště Apollona a Artemidy;
*Oštěp: jedna z nejstarších zbraní; u germ. Odznak muže a vůdce, Odinův Gungi ukovaný černými álfy; často zraňuje i léčí (Achilles, Longin); získání oštěpu často znak přijetí mezi válečníky.
*Otroci lásky: dle bible, antiky nebo stř. epiky muži, kteří se nechali ošálit ženskou lstí.
*Otvor, díra: s. jiné reality – v číně jadeitové disky s dírou jako s. nebe; s. vstupu do říše mrtvých; s. neznáma a strachu; s. chtonických sil; s. ženského pohlaví. Souvisí se s. jeskyně.
*Ozvěna: podle indiánů atribut jaguára, spojovaného s horami, divokými zvířaty a bubnováním; v řec. Personifikována jako nymfa Echó.
P
*Palma: u Babylóňanů božským stromem, u Eg. Jako strom života, v antice strom světla – zasvěcen Héliovi a Apollónovi; větve s. vítězství, radosti a míru; Jung – palma jako s. duše.
*Pampeliška: léčivka od nepaměti, v kř. umění s. Krista a Marie.
*Pandóra: z řec. „všemi dary obdařená“; první žena stvořená z hlíny Hefaistem na příkaz Dia; Hermés ji přivedl na zem se skříňkou všech strastí a nadějí; nabídl ji titánovi Prométheovi ale ten ji odmítl; i přes varování si jí vzal jeho bratr Epiméthes; Pandóra ze zvědavosti otevřela skříňku a na zem uniklo zlo a na dně zůstala jen naděje – tak skončil dle pověstí zlatý věk lidstva.
*Panna: s. nevinnosti a latentních možností; v astrologii 6. znamení zodiaku, poslední letní, znamení zemské-ženské-pasivní-pohyblivé.
*Paní Svět: alegorické znázornění světa jako podvodnice a svůdnice; zepředu většinou krásná a zezadu v rozkladu a plná havěti; podobné též starogerm. Démon Skogfru bažící nenasytně po mužích – ty jí poznali, až ji objali a nahmatali znetvořená záda. Podobně též Zarathuštra pokoušen bytostí Drudž (stejná jako Skogfru).
*Panter: černý leopard; zvíře Dionýsa, s. plození a znovuzrození (jako vavřín) – oba s. na etruských památkách.
*Pantokrator: z řec. „vševládce“; v pravoslaví důležitý typ ikony jako Ježíše pána Vesmíru.
*Pastýř: s. opatrné a pečující otcovské postavy; pastýřské insignie Egyptských vládců; bůh jako pastýř, Ježíš také (viz nošení beránka na ramenou); viz eon berana přecházející v 1.st. do ryb (oba s. používány).
*Páv: v Indii sluneční pták a jízdní zvíře boha války Karttikéji a pána Morugana; s hadem v zobáku s. světla vítězící nad temnotou; v islámu rozevřený ocas jako s. vesmíru; v alchymii s jedné fáze Díla; v kř. S. hříchu pýchy (superbia).
*Pavouk: zvíře s protikladnými významy; u indiánů s. vesmírného řádu a tkalcem světa (iktómi); v upanišadách s. duch. sebevysvobození (šplhá po vláknu které si sám utká); v bibli s. pomíjivosti, pošetilých nadějí a zlého puzení; v psychologii jeden z nejčastějších předmětů fóbie – souvislost s pravěkými vzorci.
*Paže: s. síly a moci; v Indii více-pažné bytosti = všemoc; v kř. Zvednuté paže = otevřenost duše a prosbu; ruka z nebe na obrazech = s. boha; zvednuté paže jako s. pokory (vzdávám se); v magii důležitý posismus.
*Pazourek: u mnoha národů s. „zkamenělého“ blesku; křesání vzniká proud jisker; nejčastější materiál pro nástroje v paleolitu; geologický vznik dosud neobjasněn.
*Pec: příbytek ohně, v alch. Nejdůležitější tzv. Athanor v níž dochází k proměnám živlů; pekařská pec s. lůna a přeměny, tj. transmutace a povýšení hmoty.
*Pegas: v řec. Myt. Okřídlený kůň, zplozený Poseidonem a Gorgonou Medůsou; když jí Perseus uťal hlavu, vyskočil z jejího těla.
*Peklo: místo stínové existence, trestu a odplaty, protiklad nebe; místo nesnesitelného žáru nebo chladu; v Číně 10 pekel – od soudní síně až po místo znovuzrození; v NZ „Gehenna“ – údolí poblíž Jeruzaléma, kde se obětovávali děti; v kř. Místo věčného zatracení, opak věčného života a nebe; Gehenna (Jákob) a bezedná propast (Zjevení) jako zdroj zla na zemi; Kristus vešel do podsvětí a vyvedl duše spravedlivých z doby před jeho působením na zemi (?).
*Pelikán: podle Fysiologu pták, který svá nehodná mláďata zabíjí, ale po 3 dnech je svou krví znovu probouzí; s. obětující rodičovské lásky; ve střed. S. smrti, kterou Kristus podstoupil jako oběť za své dítě-lidstvo; v alchymii s. kamene mudrců (zemře v olově a zrodí se zlato).
*Pelyněk: pravděpodobně nejstarší kulturně-náboženská rostlina evropského světa; užíván jako lék, kuřidlo, obětina, pohřební lože aj.
*Pentagram: staré magické znamení; u pythagorejců s. zdraví a poznání; u gnostiků často společně s Abraxasem; ve středověku ochranné znamení proti démonickým silám; s. Krista (uzavřená forma, alfa-omega, 5 ran); obraz člověka – s. mikrokosmu; s. síly přesahující sílu 4 živlů.
*Peří: většina přírodních národů peří používá k rituální ozdobě (Amerika, Afrika, Havaj, Mexiko, Guinea, Polynésie, Sibiř aj.); peří s. lehkosti ducha zatíženém tělem; pták jako s. zprostředkující moci mezi bohem a člověkem (viz okřídlené Hermovi boty); peří jako s. hodnoty (u Indiánů pero jako záznam významného činu).
*Perla: měsíční a ženský s., čistota a drahocennost; ve starověku se vkládala do úst mrtvým; mušle otěhotněla perlami z hromu a zárodek živen měsíčním světlem; v magii perly působí jako velmi silné milostné kouzlo; v Číně a Indii s. nesmrtelnosti; obalená plameny s. duch. Prozření; u Řeků s. lásky; v Persii s. panenství; s. dítěte a světla zářícího v temnotě; perlový náhrdelník s. jednoty složené z množství.
*Pes: pravděpodobně nejstarší domácí zvíře; protikladná symbolika; často strážce říše mrtvých a průvodcem po zásvětí, prostředníkem (germ., řek., bab.); národy polárního kruhu obětovali psa aby provázel duši mrtvého člověka nebo medvěda; v Eg. Zvíře Anupa – ochránce pohřebišť a mrtvých; v řecku s. bohyně cest, osudu, rodiny a magie Hekaté; v africe moudré zvíře, předek civilizace a nositel ohně; ochránce žen a dětí; v negacích s. nečistoty, neřesti a nízkosti; ve většině kultur pes jako nadávka; ve středověku bílý pes s. oddanosti víře a černý pes s. pohanství.
*Pět: dokonalé číslo mikrokosmu (Pythagoras); 5 smyslů, prstů, kristových ran, pilířů zbožnosti, platónských těles; v Číně 5 barev, vůní, tónů, planet, kovů aj.; v hind. S. životního principu, 5 tváří Šivy; v alch. Pátá podstata (kvintesence); atd.
*Petrklíč: u germ. Zasvěcen bohyni Freya; ve střed. Léčivá a kouzelná – otevírá poklady a hory; s. jara a dobré nálady. V léčitelství se indikuje při depresích a neurózách.
*Písmena: ve většině kultur spjata se symbolickými významy; v Islámu písmena vzdušná-ohnivá-zemská-vodní, jako materializace božského slova; v kabale má každé písmeno více významů (běžný, symbolický, číselný, božský), v mystické kabale systém zvláštního vyslovování a permutací; u Chasidů písmeno jako část boží moci (odříkávání abecedy jako nejvyšší ochrana i modlitba); písmena jako rezonující energie – viz mantry nebo magická cvičení (zvuk a imaginace otevírají určitou moc).
*Planety: od babylónských dob nositelky určitých ideí, jejichž postavení a kombinace se odráží také v našem chování; 7 planet pojmenovalo dny v týdnu; planetární korespondence – přiřazování jevů a věcí mikrokosmu jednotlivým planetám. Planetární magie – vědomé přivolávání planetární ideí pomocí analogií mikrokosmu.
*Platónská tělesa: pět pravidelných mnohostěnů vymezených pravidelnými mnohoúhelníky stejného druhu. Hexaedr, tetraedr, oktaedr, dodekaedr, ikosaedr. S p.t. pracoval Kepler.
*Plod: s. zralosti a uzavřeného vývoje, ale i s. pokušení. V bibli není zakázané ovoce přesně popsáno – zobrazuje se jako jablko, hrozen, třešně, fíky atd.
*Plodnost: jedno z nejčastějších témat rituálů přírodních národů; odkazují se na moc předků a démonů přírody, používají symbolismus a analogie. Často jsou ve formách obětin, vztyčování, promiskuity a spojování mužských a ženských předmětů (např. pluh a země, pomlázka a pentle, kůl a kruh atd.). Z rituálů plodnosti vychází většina současných rituálů.
*Pluh: orba často připodobňována k oplodňování ženy mužem; falický s.
*Pohár: s. přátelství a spojenectví (viz přípitky); v bibli s. hněvu i požehnání, pohár nevěstky Apokalypsy plný krve svatých a mučedníků; v Indii jako s. vyživujícího ňadra; pohár něco skrývá a uchovává – s. mateřského lůna; v rituálech často obsahuje pohár nesmrtelnosti či moudrosti; hledání grálů – poháru s kr. krví; společné pití = sounáležitost a společné ideje; výměna pohárů (picích misek) s. věrnost (Japonsko, vikingové apod.); Benediktova pečeť – obraz hada obtáčejícího pohár (s. nápoje plného jedu).
*Pochodeň: s. očisty a osvícení při iniciačních rituálech; s. duše, která svítí na cestu (podobně jako lucerna).
*Poklad: s. ezoterického vědění nebo jako s. cílů individuálního vývoje. Lid Tuatha dé Danann osidlující dle myt. Irsko dovezl 4 poklady: kámen osudu, meč vítězství, Lugovo kopí a Dagdův kotel; Merlin shromáždil 12 kouzelných předmětů; poklady též nenápadné, skryté (tři oříšky, kazajka s mincemi); často prokleté poklady a poklady skryté v hoře.
*Pole: zorané jako s. ž. klína, nezorané s. Marie a panenství; v alch. S. prostředku k rozmnožení.
*Poledne a půlnoc: podobně jako slunovraty zvláštní význam; půlnoc je dle esoterické tradice dobou nejvyššího stavu duchovního slunce a souvisí s kontemplací a zasvěcením; lidová víra půlnoc = hodina duchů, kde se nejsnáze komunikuje s podsvětím; letní poledne bylo v antice hodinou Pana; v slov. Myt. Polední bytost Polednice.
*Polibek: původně chápan jak vdechnutí duše a proto spojován s přenosem síly a dávání života; s. duševního odevzdání a znamení úcty (také při svatbě); v mnoha kulturách zvyk líbat nohy vládci-kněžím-soudcům; v antice líbání prahu chrámu a sochy boha; i islámů líbání posvátného kamene Kaaby; bratrský polibek (východní církev, italové, francouzi apod.) jako s. sounáležitosti; polibek kř. Relikvií jako s. duchovního sjednocení.
*Popel: očištění zbytek po ohni; s. smrti, pomíjivosti, lítosti a pokání; u řeků, egypťanů, židů a arabů posypání hlavy popelem jako výraz smutku; posvátný popel ze spálených zvířat; v kř. Např. Popeleční středa.
*Pot: podle lidové víry nosič sil člověka – dal se využít k léčbě i očarování; u Indiánů jako oběť slunečnímu bohu (smíření a očista) – potní chýše jako liturgický obřad.
*Poušť: ambivalentní s.; v islámu místo bloudění a místo obývané džiny a zásvětními bytostmi; v bibli místo obývané démony, kde může být člověk blízko bohu – viz zjevení; místo zkoušek a pravé meditace.
*Poustevník: asketa žijící v naprosté samotě usilující o splynutí s bohem; kř.-žid.-buddh. Tarotová karta. S. vnitřního klidu a kontemplace.
*Práh: s. přechodu; práh chrámu často posvátný a vyžaduje dodržování čistoty – v islámu zouvání se před prahem; v pověstech Praha jako práh do jiné reality.
*Pramen: s. životodárných sil, čistoty, hojnosti; často personifikován jako ženská bytost (nymfy Najády); v bibli s. věčného života a znovuzrození; u Junga s. nevyčerpatelné duchovní energie; prastará tradice jarního čištění studánek (naopak za znečištění byl často trest smrti) – vnímány jako sídlo určitých bytostí, které je nutno si naklonit péčí a dary.
*Prapor: s. vlády; vlající – s. vykročení a síly ukazující do budoucna a ke změně; Kristus jako beránek nesoucí prapor – s. zmrtvýchvstání a vítězství nad silami temnoty; v tibetu jeden ze s. štěstí (gjalcchen) s. vítězství nad nevědomostí a smrtí.
*Prase: u eg., řek., kelt. S. plodnosti, často na amuletech; štěstí jako prase (tj. nezasloužené štěstí) původně posměšné, kdy ten poslední v soutěži obdržel prase za nic; v antice oblíbené obětní zvíře; u mnoha národů nečisté (žid., musl.); s. nízkosti a hrubosti; v kř. Umění s. hříchu obžerství; zvláštní význam má divoké prase – u keltů, řeků a japonců s. síly a bojovnosti.
*Propast: nekonečná a bezedná hlubina; s. neprojeveného a nepochopitelného, milující i strašlivé matky, nevědomí.
*Prostituce sakrální: obvyklá ve starověku na předním východě, řecku a indii; s. spojení s božstvem a zároveň rituál plodnosti; v akadštině qadištu = „zasvěcená“ – uctívána takto hlavně Ištar (sum. Inanna) a kněžky se nazývali Ištarítu „ištařina“; vysoké postavení kněžek (jako jediné ženy mohli volně nakládat se svým majetkem); podle Herodóta byly všechny ženy v Babylónii jednou za život povinny oddat se poutníkům v chrámu; v Řecku v chrámech Afrodíty; ve SZ chrámová prostituce jako součást původního náboženství Kenaánu se kterou bojovali židovští králové.
*Prsten: s. spojení a věrnosti; magická síla kruhu – často kouzelný nebo ochranný (nošen i jako amulet); prsten jako biskupská insignie; papežský prsten (zároveň pečetidlo) jako s. zasnoubení papeže s církví.
*Pšenice (obilí): s. zrození nebo smrti a znovuzrození, hojnosti; v antice s. Demétery jako bohyně země; v eg. S. Osirida jako dárce života; v kř. Eucharistie označena klasem a hroznem.
*Pták: velmi často s. duše; v eg. Duše v podobě ptáků obývají korunu stromu představující zásvětí; v mnoha myt. Existují okřídlené bytosti; pták jako s. nositele – duší, sil, vizí, paprsku, znameních atd.)
*Pupek: s. středu světa a počátku stvoření; Omfalos v Delfách – spojení bohů-lidí-podsvětí; u inků pupkem město Cuzco; v Indii „nábha“ – střed vesmíru, ve kterém se dotýkají všechny dimenze a kudy do nich lze vstoupit, též branou stvoření; pupek často jako střed meditací a ohniskem soustředění (jóga, pravoslaví, bogomilové, jap.), bod „hara“.
*Pyramida: pův. hrobka panovníka; stupňovité jako posvátný pahorek s výstupem na nebesa (blíž bohům); v esoterice s. souhrnného a ztraceného posvátného vědění.
*Pýthagorás: řec. Filosof ze 6. st. V Krotónu v Jižní Itálii založil obec praktikující askezi a mystiku. Prohlásil číslo za základ světa. Učil, že duše se pohybují v uspořádaném světě (kosmos=pořádek), kde existuje harmonie sfér. Té odpovídá hudba, kterou produkují obíhající tělesa, ale lidé ji neslyší.
R
*Rahab: hebr. „pýcha“; obluda chaosu, kterou spoutal Bůh při stvoření světa.
*Ráj: ve většině kultur s. prvotního nebo konečného blaženého stavu; ve SZ popisován jako zahrada se stromy a s čtyřmi řekami; v islámu jsou na rozdíl od kř. Součástí ráje sexuální i jiné rozkoše; ve středověku lokalizován na okraj obydleného světa (viz mappa mundi).
*Rak a krab: s. vody a prvotního moře, nevědomí. Od starověku lunárním s.; v astrologii vodní znamení, ženské, negativní, kardinální. Původ a jméno (cancer) nevyjasněn.
*Ratolest: většinou zelená (někdy zlatá) s. slávy a nesmrtelnosti; v lidovém prostředí ratolesti různých dřevin považovány za ochranné či přinášející štěstí (vavřín, jmelí, cesmína, rozmarýna atd.); ze starého germ. Zvyku – o tzv. „drsných nocích“ před slunovratem se rozvěšovali větve jehličnanů vyvinula tradice vánočního stromku. Kniha „Zlatá ratolest“ – legendární etnografická obsáhlá studie o magii a rituálech národů. Zabývá se mimo jiné posvátností v magickém myšlení, vegetačními kulty, tabuizovanými činnostmi, osobami, slovy a předměty, démony i lidskými oběťmi, slavnostmi ohně, kouzelníky, vtělenými lidskými bohy, duší lidskou i vnější a mnoha dalšími tématy.
*Roh: s. síly a moci (i v duch. Smyslu); rohatá zvířata často jako s. plodnosti; u mnoha národů rohy jako talismany proti nepř. Silám; izraelský obětní oltář s rohy do 4 sv. stran; často v souvislosti se srpkem měsíce jako s. luny; v negaci též jako s. ďábla (rohatý); Jung: tvarem mužsko-aktivní ale otevřeností žensko-přijímající = s. duševní vyrovnanosti.
*Rombus (kosočtverec): tvarem připomíná ž. pohlaví; s. ženské sexuality; někdy s. zemských a chtonických sil.
*Ropucha: ambivalentní s.; ochránkyně pokladů, dobrý domácí duch, pomocnice při porodech; jedovaté zvíře čarodějnic, s. zla; v eg. Zvíře mrtvých; ve středověku s. neřestí chtíč a lakota.
*Rosa: padá v noci neslyšně a ráno se třpytí jako perly; v kabale rosa ze stromu jako s. vykoupení a obnovy; pro germ. Nadpřirozeným prvkem stékajícím z Yggdrasilu; v číně přichází rosa z měsíce a dává nesmrtelnost; v buddhismu s. nicoty a pomíjivosti; v řecku s. plodnosti, novorozené dítě = „svatební rosa“; v alch. Cenný druh vody.
*Rostliny: základní stupeň organického světa; s. jednoty všech živého; v mytologiích často proměny rostlin ve zvířata nebo lidi; s. cyklické obnovy; s. Matky země; rostlina jako zástupný s. duchovního obsahu.
*Routa: ochrana nevěsty před zlými kouzly; v he. Prostředí ceněna pro desinfekční a antiseptické vlastnosti.
*Rozcestí: křižovatka, ve většině kultur místo setkání s transcendentálními silami, často spjato se s. dveří; na rozcestích často sochy-oltáře-kameny aby byli duchové usmířeni; rozcestí všude v Evropě jako místo setkávání čarodějnic; v Řec. Místo boha Herma – na jeho počest se stavěli kamenné sloupy nebo „hermovky“ (sloup s vousatou hlavou a vztyčeným falem, součást Hermova kultu) a také bohyně Hekaté (bohyně „trojcestná“ – nebe/země/podsvětí); rozcestí jako místo evokační magie.
*Rozmarýn: u řím. Často jako obětina; sloužil proti nemocem a zlým duchům – hlavně porody, svatby a smrti; také s. lásky a věrnosti; rostlina mrtvých – s. nesmrtelnosti; svatební věnec.
*Rozrazil: lat. Veronica = z řec. „bereniké“, tj. „přinášející vítězství“; prý přitahuje blesky.
*Ruka: s. aktivity a moci, v gestikulaci také apotropaický účinek; podání ruky – známé již z Mezopotámie: ochota a příslib pomoci; v buddh. Zavřená ruka jako zatajení esoterických tajemství / otevřená Buddhova – nenechal si tajemství pro sebe; též tzv. Mudry – gesta přinášející určité energie; ruce schované v rukávech jako s. bázně a pokory (často v křesť.); ruka jako nosič sil – žehnání; sepnutí rukou jako modlitba; aj.
*Runa: gót. „Rúna“ = „tajemství“; nejstarší písemné znaky užívané Germány; každá runa označuje písmeno i slovo; hlavní význam byl kulticko-magický; Ódinovi se zjevily na jeho příkaz při sebeobětování; runy vznikly v 1. stol. po styku s Římany – napodobily jejich písmo; užívány do 7. stol.
*Růže: jedna z nejčastějších symbolických rostlin; evropská varianta asijského lotosu; v antice zasvěcena Afroditě, s. lásky a náklonosti, plodnosti a úcty k mrtvým; v raném kř. Růže (často ve spojení s křížem) s. mlčenlivosti, mystického znovuzrození, Marie; v alchymii 7-mi plátová růže s. planetárních souvislostí (korespondencí); s. řádu Rosenkruciánů.
*Růženec: modlitební šnůra s korálky jako opora při modlitbě a meditaci; v Asii 108 ks; v kř. 50/150 perel – modliteb Ave Maria, rozdělené po 5/15 modlitbou Pater Noster.
*Ryba: s. života a plodnosti, jeden z nejstarších tajných symbolů Krista (věk ryb, voda křtění, ICHTHYS = Jesous Christos Theou Hyios Soter, Ježíš Kristus boží syn spasitel), později jako s. eucharistie (s chlebem); lamaismus – dvě zlaté ryby Sergji ňa s. volnosti a duchovního osvobození.
Ř
*Řeka: často jako božstvo (např. u řeků a římanů); s. času a pomíjivosti, obnovy; vyústění jako s. sjednocení do absolutna (buddh., hind.); 4 rajské řeky – v žid., kř., i v Indii.
*Řetěz: s. spojení a vazby; u novoplatoniků s. stálé emanace boha ve všech věcech; v kř. Spojení člověka s bohem zlatým řetězem.
*Říšské jablko: jedna z něm. Říšských insignií; koule s křížem jak s. kř. Světovlády.
S
*Safír: v antice a středověku považován za léčivý; s. nebe, nebeské ochrany; u alchymistů s. vzduchu; v Apokalypse jeden ze základních kamenů nebeského Jeruzaléma.
*Salamandr: podle středověké magie s. živlového ducha ohně; s. spravedlivého uchovávajícího si duševní klid; u alchymistů podobný s. jako fénix – žije v ohni a z ohně (své vlastní krve) – s. tajného ohně mudrců.
*Satan: z he. „protivník“; v knize Jób jeden ze synů Božích; v NZ jako „vládce tohoto světa“; usiluje o zmaření Božích plánů; pokoušel Ježíše a vstoupil do Jidáše.
*Sator-arepo: forma mag. Čtverce s písmeny; v nejstarším zobrazení (Pompeje) Rotas-Arepo-Tenet-Arepo-Sator; až v 6.stol. Sator-Arepo-Tenet-Opera-Rotas; lze číst v různých směrech; nesnadný výklad – formule pravděpodobně dědictví stoiků („tenet“ znamená, že Bůh všechna svá díla svazuje = idea mikro-makrokosmu); satanský ekvivalent: Satan-Adama-Tabat-Amada-Natas.
*Saturn: v řec. Myt. „Kronos“, otec Dia; stal se vládcem bohů poté co vykleštil svého otce Úrana; své děti po narození polykal, aby zůstal vládcem, jeho žena Rhea ukryla Dia, který ho pak porazil; dal lidem mravní řád – slavnosti „Saturnálie“ = připomínka štěstí za jeho vlády (tzv. „zlatý věk“), kdy panoval rovnost; planeta známa již Sumerům – bůh práva a spravedlnosti Sag-uš; v alchymii s. olova, nigreda, muž.plodnosti; v astrologii suchý, chladný, temný, samotný, smutný, dobrá paměť, předkové.
*Sedm: posvátné číslo, součet mužské 3 + ženské 4; 7 planet (antika), 7 dní, 7 bran v starosumerském eposu Sestup Innany; v řeck.myt: 7 hesperidek, 7 thébských bran, 7 divů světa; v bibli: 7 hříchů, 7 nebes, 7 let stavby chrámu, 7 hlavy apokalypsy, 7 pohárů božího hněvu; v pohádkách: 7 bratrů, 7 krkavců, 7 kůzlat; v kultu Mithry vše v 7: 7 bohů, 7 planet, 7 oblouků, 7 stupňů zasvěcení; 7 svobodných umění atd.
*Sedmikráska: chudobka; pův. zasvěcena germ. Bohyni Freye; ve středověku s. Marie; s. věčného života a vykoupení, slz a krůpějí krve.
*Sekera: s. práce, války, kultu, moci a důstojenství; „labris“ – dvoubřitá sekera Mínojské civilizace; často ve spojení s bleskem (podobně jako kladivo); atribut božstev.
*Sen: různý význam dle kultur; u indiánů snový svět kdy je člověk blízko duchů; v řecku přinášel sny bůh Hermés; v hinduismu školy pro ovládání snu; šamané = vykladači snů; u hebrejců sen prorocký; v austrálii mýtická doba stvoření = „snění“; u Junga některé sny jako sdělení podvědomí, něco co by se mělo dořešit.
*Sépie: objevuje se u Keltů a Kréťanů; souvisí s pavoukem a spirálou; často jako s. temných sil.
*Seraf: z heb. „svítící had“; 4 nebo 6-ti křídlá bytost; v bibli patří k vyšším andělům – představují boží hněv a očištující duchovní moc.
*Sfinx: okřídlená lvice s lidskou hlavou, dcera Týfona a Echidny, kterou Héra seslala na Théby; s. něčeho záhadného, děsivého a ohrožujícího; často jako označení podobných bytostí – egyptská sfinga (ochranný a strážný charakter); slovo vzniklo pravděpodobně zkomolení eg. Šesepanch, tj. „žijící podoba“.
*Schodiště: s. duševního vývoje, nárůstu moudrosti a vědění; bílé = moudrost, černé=magie; u pyramid (egypt, mexiko, zikurat) schodiště kde duše stoupá k nebi či bohům.
*Síra: v alchymii jeden z fil. Prvků – duše Přírody, poskytuje tělu horko a sílu; ve středověku také s. ďábla; v Číně prostředek proti hadím démonům proměněným v ženy.
*Sirény: v řec. Kouzelné pěvkyně lákající plavce do záhuby; bytosti s ptačím tělem a ženskou hlavou a ňadry; v psychoanalýze s. nutkavých autodestruktivních tendencí.
*Skarab: hovnivál, vytváří kuličky hnoje do kterých klade vajíčka; v eg. S. vznikání ze sebe samého, znovuzrození a věčného života, podoba boha slunce Cheprera; velcí skarabové pokládány na srdce mumii a nesly 30. kapitolu Knihy mrtvých.
*Síť: s. vazeb, propojení a také sbírání; Marduk užije síť při boji s Tiamátou; v Iránu mystik se sítí, kterou hledá boha; v NZ síť jako působení boha a síť s rybami jako církev.
*Skála: s. pevnosti a stálosti, síly a věrnosti; v Čínských malbách jako protipól vodopádu či vodě; v pohádkách často poklady ve skále, ke které je potřeba klíč – skála skrývající tajemství.
*Sleipnir: v germ. Myt. 8-nohý kůň boha Odina, který vše přeskočil a nikdo ho nedohonil.
*Slepice: v Africe a Karibiku průvodce duší při iniciačních obřadech, kultovní zvíře v magických rituálech, vztah mezi černou slepicí a duší mrtvého; v čín. astrol. odpovídá slepici kozoroh.
*Slezina: v Evropě a arab.světě považována za sídlo humoru a smíchu; a také od starověku spojena se smutkem (řec. „splen“ – angl. „spleen).
*Slina: v Africe v souvislosti se slovem a spermatem; zadrží-li člověk oprávněný proklínat kletbu, kterou přinesla slina, může ho to velmi ohrozit; v germ. Myt. Naplivají Asové a Vanové po válce na znamení míru do jedné nádoby – výsledkem je „medovina trpaslíků“ – zdroj básnické inspirace; slina jako nástroj prokletí (plivnout do obličeje) nebo ochrany (odplivnout si přes rameno).
*Slon: jízdní zvíře panovníků, s. moci, moudrosti, pokoje a štěstí; v hind. Zvíře boha Indry; Ganéša se sloní hlavou – odstraňovatel všech překážek; často jako nositel celého vesmíru; v buddh. vešel budoucí Buddha do pravého boku své matky Máje jako bílý slon; v Africe je s. štěstí a dlouhého života; ve spojení s obeliskem v souvislosti se stromem života a moudrosti.
*Sloup: spojení nebe-země; s. pevnosti a nosné síly; zástupný s. pro strom života nebo duchovní síly znázorněné lidskými postavami (egypt,řecko); před chrámy často samostatné sloupy – nejasný význam (Jakín a Boaz u Šalamounova chrámu); v kultech sloup zastupuje božstvo – u arabů se u něj konaly oběti; v křesť jako smírčí kameny, pašijové sloupy, morové sloupy, mučednické sloupy; v hind. S. Šivy v souvislosti s falickou podobou.
*Slovo: s. božské stvořitelské moci; v Egyptě Ptah tvořil srdcem a jazykem; v islámu potvrzuje Alláh tvoření slovy Staniž se!; v kř. Janovo evangelium – To slovo bylo Bůh; lidská řeč může zachycovat božský řád rozeznělý Božím jménem – např. kabala (tvoření za pomoci 22 písmen a 10 sefirot); slova mohou mít magickou moc – např. mantry nebo jména (pokud znáš jméno démona, tak ho ovládáš); slovo+emoce= zbraň (apo pantos kakodaimonos!)
*Slunce: u všech přírodních národů uctíváno jak bůh, inteligence, teplo, oheň, život; někdy uctíváno jako nejvyšší a někdy jako vedlejší bůh; v Eg. s. boha Rea („jsem Cheprer ráno, Re v zenitu a Atum zvečera“) Atum=prastarý eg bůh stvořitel světa; sumerský bůh Utu-Šamaš byl synem boha měsíce Nanna-Sín, v noci procházel podsvětím, kam přinášel světlo a pokrm mrtvým; u Inků kult slunečního boha Virakoči; u Aztéků je nynější Slunce již pátým v řadě; uctívání Slunce v podobě svátků slunovratů je jedním z nejstarších kultů, jež se promítl do většiny současných svátků a je slaven prokazatelně již minimálně 6000 let (viz megalithická kultura aj.); v alchymii je zlato slunce země; slunce je s. vědomí a černé slunce s. metafyzické úzkosti.
*Smaragd: středoam. Ind. jej spojovali s krví, deštěm a měsícem; v Evropě souvisel s plodností, vlhkostí, měsícem a jarem; v Římě atributem Venuše; v kř. Jeden z kamenů nebeského Jeruzaléma; podle legendy původně součást Luciferovy koruny, ze které mu ho srazil Gabriel; silný talisman proti temným silám, ale také pokud se vloží na jazyk může člověk přivolat démony a komunikovat s nimi; s. čistoty, nesmrtelnosti a víry.
*Sněženka: s. naděje, atribut Marie
*Snop: s. žní a hojnosti; první a poslední snop často obdařen magickou mocí – muselo s ním být zacházeno obřadně.
*Sob: významné zvíře objevující se již na paleolitických skalních obrazech; lunární zvíře – průvodce duší mrtvých.
*Sokol: solární, mužský a nebeský symbol; v eg. božské zvíře zasvěcené bohu Hor; u vikingů často stylizované zvíře; sokol s čepičkou v renesanci s. světla které rozptýlí temnotu.
*Sóma: posvátná rostlina která se ve védské době používala k rituálním účelům; není jasné o co se jednalo; Sóma se nazýval také bůh sómové štávy, extáze a věštění, vládce básníků; také jméno boha Měsíce a strážce rostlin, osvícení a moudrosti. Uvažuje se o mochomůrce červené.
*Sova: často protiklad k orlu (den-noc); v eg. ptákem mrtvých; od starověku křik sovy je hrozivé znamení a předzvěst neštěstí; atributem bohyně Athény – vidí ve tmě a proniká temnotu nevědomí, je s. moudrosti; v bibli se řadí k nečistým zvířatům.
*Spirála: prehistorický s. s mnoha významy – smrt a znovuzrození, vývoj, měsíční fáze, proměna; dvojitá spirála souvisí s evolučním a involučním vývojem celého vesmíru – často v souvislosti s „Venušemi“ nebo megalitickými hroby.
*Srdce: důležitý životní orgán se symbolikou středu; v Indii je místem kontaktu s Brahmou – podstatou vší skutečnosti; v starém Řecku nejdříve myšlení-cítění-chtění; v židovství centrem lásky-myšlení-intuice-moudrosti; v islámu centrum kontemplace a duchovnosti; důležité v Egyptě – centrum životní síly, po smrti zvážení určovalo osud v zásvětí.
*Stín: protiklad ke světlu i druh obrazu každé věci; u přírodních národů často s. smrti všech věcí; v indiánských jazycích často stejné slovo pro stín-obraz-duši; říše mrtvých velmi často země stínů (Sumer, Akkad, Asýrie); démoni a lidé bez duše nemají stín; u Platóna je opravdový svět ideí skryt za světem stínů; osobní stíny – to, co vytěsňujeme, naše temné a nepříjemné stránky.
*Strom: jeden z nejvýznamnějších symbolů obecně; místo pobytu bytostí; s. znovuzrození i nesmrtelnosti, spojení podsvětí-země-nebe, kosmický strom a osa světa; v křesť. S. života i poznání; často má úlohu strážce posvátného místa; s. makro a mikrokosmu; kult stromů je po celém světě; keltská stromová abeceda; posvátné háje a oběti u starých stromů.
*Strom života: s. nesmrtelnosti a přemožení smrti (výzdoba náhrobků); v kabale jako struktura celého vesmíru; s. spojení všeho se vším.
*Stříbro: s. čistoty, v Sumeru spojován s měsícem a ženským principem; podle eg.myt. byly kosti bohů ze stříbra; v kř. S. očisty duše.
*Studna: s. vody a hlubiny tajemství; sestup často jako přechod do jiného světa; ponoření do studny podobné jako pití elixíru nesmrtelnosti; studna jako místo setkávání a „chrám vody“ – často bohatě zdobené; kryté studny v klášterních ambitech; studna jako s. zdroje síly z hlubin, kterou je třeba nejdříve přijmout.
*Stúpa: sanskrt: „lebka“; původně navršeniny kamenů nad hroby náčelníků; později architektonický útvar s bohatou symbolikou; první stupy kolem Buddhových ostatků a později nad ostatky svatých; obrazem buddhovy nauky, modelem vesmíru a mandala lidského těla.
*Sucellos: keltský bůh s kladivem který vždy zasáhl cíl; pán života a smrti a ochránce prostých lidí; pravděpodobně vzor pro pozdějšího Thora-Peruna.
*Sůl: s. životní síly, ochranná – odvrací zlo, s. rozplynutí lidské individuality v absolutnu, s. morálních a duchovních sil; v Jap. rituální nástroj očisty a ochrany (prahy dveří, okraje studní, zem po pohřbech ..); u Řeků ve spojení s chlebem – s. přátelství a pohostinnosti; v alch. s. třetího principu – s. pevnost, stálosti, zemitost.
*Sup: u indiánů zvíře související s očistnou silou ohně a slunce; u Mayů s. smrti; v Africe bytost která zná tajemství skutečné proměny; v Eg. ochránce faraonů; prastaré spojení supice s Velkou bohyní života – nálezy již z -7000 př.n.l.
*Svastika: sanskrt „su-asti“- dobře jest; s. přinášející štěstí a prosperitu; spojován s kultem Višnu, původně slunečním božstvem; kreslí se na dveře proti uhranutí; v buddhismu „klíč ráje“; ve románském umění ochranný význam.
*Svatba: s. sjednocení božských sil, člověka s bohem nebo duše s tělem; v alchymii sjednocení protikladů; rituální spoutání často symbolizované kruhem – věnec, prsten.
*Svíce: s. světla, individuální duše, vztah ducha a hmoty; používané v kultech již římany; zhasnutí svíce – smrt.
*Svobodné zednářství: spolek založený v osvícenství (18s); symbolika stavby, práce a světla; snaha o šíření „královského umění“ – kamenická práce na vlastním já a budování chrámu lidstva; původ odvozen od stavitele šalamounova chrámu.
*Svorník: kámen ve vrcholu klenby – často zdoben; s. pevného základu, jedné myšlenky, boha, země.
*Symbol: z řec. „symballein“ – shrnout; souhrnné vyjádření komplexního sdělení – filosofie – myšlenky; oslovuje jak myšlení tak cítění – obsah nabízí rozumově ale je iracionální; většinou ve formě zástupného znaku.
Š
*Šakal: v eg. ochranné božstvo pohřebišt; chován jako posvátné zvíře a obřadně pohřbíván; hieroglyf šakala označoval soudce.
*Šakti: moc, tvořivá síla vesmíru, většinou chápána jako žena; v lidském těle sídlí kundaliní šaktí – její kult je dávný, předvédský.
*Šalvěj: aromatická rostlina využívána v šamanismu a u přírodních národů evropy, asie a ameriky; její kouř má očistné účinky na tělo i duši.
*Šest: v antice a středověku považováno za nejdokonalejší číslo (součet i násobek svých částí); v křesť. Posvátná 6 jako dnů stvoření a číslem milosrdenství, ale také 666 jako číslo apokalyptické bestie; 66 v Islámů symbolizuje v číselných hodnotách jméno Allahovo; hexagram – spojení makro-mikrokosmu i 4 živlů.
*Šíp a luk: s. války a moci; luk symbolizuje životní sílu; šíp s. rychlosti a slunečního paprsku; v rytířském umění je lukostřelec obrazem neurozeného nekulturního člověka; bohové lásky často střílí šípy (Eros, Amor, Kama), „óm“ v hinduismu a buddhismu znamená šíp vystřelený člověkem – lukem a dosahující skrze nevědění k pravému a nejvyššímu bytí; „kjúdó“ – cesta luku, cílem je dosažení jednoty, sjednocení cíle a střelce.
*Šiva: jeden ze dvou nejuctívanějších bohů v hind.; nazýván „Pán jógy“ protože je velkým asketou a dosáhl nesmrtelnosti dřív než ostatní bohové; vypil jed, který hrozil zkázou všem tvorům; tvořivá a plodivá síla vesmíru; jeho symboly jsou půlměsíc, trojzubec, lebka a lingam; na konci věků zničí vesmír (ikona Natárádži tančící v plamenech).
*Šňůra: podobně jako řetěz s. spojení mezi nebem a zemí; někdy s. deště – oplodnění země nebesy; podle buddhismu a novoplatonismu a jiných je lidský duch spojen s duší zlatou astrální šňůrou; šnůra s uzlem jako jeden ze s. zednářství.
*Štír: v eg. posvátné zvíře vnímané jako nebezpečné a obávané, prokazovali mu božskou úctu; v podobě štíra nebo se štírem na hlavě byla zpodobňována ochranná bohyně Selket; v Africe ztělesnění zlých sil; v bibli jako trest boží, s. nevěrného Izraele nebo ďábla; ve středověku s. satana, heretika, smrti a závisti; 8 znamení zodiaku, vodní, pasivní, pevné; hvězdné znamení známé již z babylónie.
T
*Talisman: z arab. „tilasm“ = „čarovný obraz“; často ztotožňován s amuletem, ale talisman „přitahuje“; jde o spojovací článek se silami, které v sobě má akumulovat.
*Tanec: rytmický a extatický pohyb spojován s tvůrčími silami; rituální tance k navázání spojení nebe a země (přivolání deště, úroda apod.); k navázání kontaktu s duchy slouží často masky a způsob pohybu; tanec jako dosažení ext. Stavu – dervišové, šamani; řečtí bohové jsou milovníci tance.
*Tanec smrti: středověký motiv lidí tančící s mrtvými (kostrami); vychází z lidové představy mrtvých tančících o půlnoci na hřbitově; Dance macabre 1485.
*Tarot: obrazový průvodce hermetického poznání; 78 listů (22+56); nejstarší Viscontiho z r. 1450; souhrn západní esoterické tradice (astrologická, kabalistická a alchymistická symbolika); rozpracování kabalistického stromu života.
*Templ: z řec. A lat. „vymezený posvátný okrsek“; kultiště, posvěcená půda (může mít i podobu lesa); také označení božího hrobu v Jeruzalémě – od něj odvozovali jméno Temlářští rytíři.
*Tetování: ze samoánského „tat-a-u“ = „správně udeřit“; obrazy na těle, často spojované s iniciací; magické nebo symbolické motivy; variantou je zjizvení (předkreslení sazemi a vyřezání nožem); často je tetování poznávacím znamení členů určitých skupin.
*Tetraktys: součet čísel 1-2-3-4 = 10, podle pythagorejců posvátné číslo, obraz dokonalosti; personifikováno jako bůh harmonie.
*Tetramorf: čtyřtvar; označení bytosti se čtyřmi tvářemi a čtyřmi nebo šesti křídly; viz Zjevení sv. Jana a Ezechielova vize bytosti s tváří lva-orla-člověka-býka (původně jako obraz Boha).
*Thanatos: syn bohyně Noci, bůh smrti. Jeho bratrem je Hypnós, spánek. Oba sídlí na okraji Tartaru, místa nejtěžších trestů a nejhlubšího místa v podsvětí; často zpodobňován jako mladík opírající se o mrtvou a nesoucí vyhaslou pochodeň.
*Thema mundi: horoskop světa; konstelace v době okamžiku stvoření světa – snaha již babylonské a egyptské astrologie; v řec. Jako základ pro spekulace o světové potopě a požáru; v roce 1225 bylo ustanoveno jako vypadal svět a andělé na počátku.
*Thyrsos: v antice užívaná tyč s borovicovou šiškou a stužkami; symbol plodnosti a nesmrtelnosti; používáno v kultu mateřských bohyní nebo Herma; odznak Dionýsa; v kř. S. životní síly nebo pohanství.
*Tis: stálezelený, jedovatý a starý strom – symbol nesmrtelnosti, smrti a vzkříšení; ve středověku jako prostředek proti očarování. Glaciální relikt po poslední době ledové.
*Topol osika: neustále se chvějící listy – symbol bolesti a nářku; podle řeků strom podsvětí (Persefonin háj); s. nářků mrtvých stínů.
*Torques: keltský nákrčník užívaný v 5-1.stol.přnl; původně s. postavení poté jeden z božských atributů; zlatý, bronzový, často spletený z více pramenů.
*Totem: původně z algonkinského jazyka jako mýtický předek; totemismus = víra ve zvířecího předka (mnoho přírodních národů); v Evropě neprokázáno; totem také jako označení vyřezávaného kůlu s mýtickými předky a silovými bytostmi.
*Triskelis: prehistorický symbol – 3 esovité křivky nebo plamínky v kruhu, trojramenný s. otáčivého pohybu slunce.
*Trn: symbol soužení, překážek a utrpení; trn agáve u Mayů nástroj sebetrýznění – získaná krev jako oběť božstvu; v kř. Trnitá větev ovinutá kolem lebky = s. věčného zatracení; trn také jako s. nemoci a neštěstí – šamani často vytahují z těla nemocného trny; v černé magii možno uzavřít fotku do lahve s trny.
*Trojnožka: řec. Tripús; v antice vysoký podstavec na nádobu; nejstarší z Troje či Mykén; Delfy: sedačka věštící Pýthie; v Číně jako s. vysoké kultury – užívaná k předkládání obětí.
*Trójské hrady: u germ. A keltů spirály vyskládané z kamenů – šnekovité labyrinty; asi v rámci kultu plodnosti – muž představující rodící a hynoucí vegetaci prochází labyrintem k ženě kněžce uprostřed představující Velkou bohyni; původní název „Traellborg“ „Trojborg“ – „ter“=“točit“, později mylně spojeno s Trójou; ještě v kř. Období spjaty s lidovými tancemi a hrami; v písní o Nibelunzích.
*Trojúhelník: ve starověku s. světla; nahoru=s. ohně a mužské síly; dolů=s. vody a ženského pohlaví; rovnoramenný=s. boha nebo harmonie; v kř. S. trojice (často ve spojení s rukou, okem nebo nápisem); v čarodějnictví apotropaické znamení; u zednářů: s. síly, krásy, moudrosti, základního kamene chrámu, říše nerostů, rostlin a zvířat, tří stupňů duch.vývoje, správné řeči-myšlení-jednání, zrození-zralosti-smrti atd.
*Trojzubec: atribut mořských božstev – Poseidon; v Indii atribut boha Šivy – s. trojdílného času (minulost-přítomnost-budoucnost) nebo kvalit světa (vznik-bytí-zánik).
*Trpaslíci: skřítci, chtonické bytosti podobné lidem; žijí v zemi a v kamenech; v germ. Světlí a temní Álfové; často hromadí poklady a věnují se řemeslům; v řecké myt. „daktylové“ patřící k bohyni Kybelé nebo „telchínové“ potomci bohyně Gaie – vynalezli zpracování kovů, čarodějníci s uhrančivým pohledem; u keltů „leprechauni“ – mají rádi humor, ale uražení podpalují domy; u slovanů „karzelekové“ žijící ve skalách ale často v dobrém vztahu k lidem pokud se k nim chovají hezky.
*Třešeň: v Jap. S. nalezení sebe a sebeobětování (samurajové); květ třešně s. čistoty-krásy-štěstí; v Evropě s. štěstí (uříznuté před Barborou 4.12., Lucií 13.12.).
*Tři: číslo mužského principu (1bůh, 2žena); živel voda. Důležité číslo ve všech náboženstvích, druhá a třetí mocnina = zesílení základní trojky; kř: víra-láska-naděje, otec-syn-duch; alchymie: síra-sůl-rtuť; božské trojice: isis-osiris-horus, brahma-višnu-šiva atd.; ve filosofii: tělo-duch-duše; v kabale tři duše: nefeš-ruach-nešamá; atd.
*Tuk: znamení blahobytu; cenná oběť bohům; má sílu zvířete ze kterého byl získán.
*Tygr: s. síly a divokosti; v Číně ochranný duch lovu i zemědělství „Král hor“; schopnost zapudit démony – často na hrobech; na sibiři „ztělesnění tajgy“ (tygr ussurijský); v buddh. S. duchovního úsilí (nachází cestu v džungli) a vnitřního světla (orientuje se v noci); také s. nebezpečné moci nekontrolovaných pudových sil.
*Týché: řec. Bohyně štěstí a náhody, nestálá a vrtkavá; podoba s křídly stojící na kouli s rohem hojnosti.
*Tykev: u afr. Národů s. kosmického vejce a dělohy; v taoismus potrava nesmrtelnosti; nádoba z tykve – objekt mágů a taoistů: po otevření zahání zlé duchy, spojuje nebe a zemi; v kř. S. krátkosti a pomíjivosti života.
U
*Údolí: protiklad k hoře – s. sestupu do hlubin, duševní ztráty i prohloubení vědění; s. ženského lůna; s. cesty duchovního vývoje (hrdina Perceval = „proniká údolím“, jakoby jeho úkolem bylo projít údolím své duše); často s. blahobytu v protikladu k horám.
*Úhelník: s. přímosti, upřímnosti a zákonitosti; s. zednářů spolu s kružidlem.
*Uhlí: s. skryté, okultní síly – studené potřebuje jiskru, která v něm roznítí oheň a rozvine v něm dřímající energii; hořící uhlí = s. alchymické proměny černé v červenou; kamenné uhlí – gagát = zásadní materiál k výrobě amuletů proti škodlivým vlivům, nejstarší amulety z gagátu již z paleolitu, oblíben u keltů, nalezeny gagátové ženské sošky (venuše).
*Ucho: s. slyšení, komunikace a poslušnosti; s. inspirace; duchovní slyšení jako starší magická schopnost; v antice sídlo paměti – vytahání z ucho = připomenutí aby člověk nezapomněl; v Africe je ucho přirovnáváno k penisu a sluchovod k vagíně.
*Úl: pletený byl ve středověku s. Marie ukrývající veškerou sladkost (Krista).
*Ulita: v mnoha kulturách lunární s., s. stálé obnovy; podobně jako mušle s. ženského pohlaví – u indiánů s. početí, těhotenství a zrození a také bohů větru; v kř. S. vzkříšení; často spojeno také se s. spirály; v tibetském buddh je pravotočivá bílá ulita „dungkar jekhjil“ užívána jako hudební nástroj.
*Uroboros: had zakousnutý do ocasu (i dva draci, pták); s. nekonečnosti, věčného návratu, sestupu ducha do fyzického světa a jeho návratu; v alchymii s. poměnující se látky.
*Ústa: moc ducha a tvůrčí síla, schopnost „vdechnout“ duši nebo život; také s. zkázy: tlama nestvůr, pekelný chřtán; v Eg. obřad „otevírání úst“: měl mrtvému umožnit před bohy mluvit pravdu a opět jíst a pít; ve střed. Malí démoni vycházející z úst = zlá slova a lež.
*Uzel: s. svázání, spjení, vazby a ochranných sil; někdy s. komplikací a překážky; u Eg. obrazem života a nesmrtelnosti, „Isidin uzel“ – podoba znamení života Anch byl rozšířeným amuletem; často jako s. lásky a manželství při svatebních obřadech; v islámu s. ochrany – muži si často vázají na vousech uzel proti zlému pohledu; uzel v magii pro „vázání“ určitých sil; „gordický uzel“ – Rozetnout gordický uzel je rčení, které vyjadřuje složitou, spletitou situaci, kterou lze vyřešit rozhodným jednoduchým způsobem. Odvolává se na legendu, spojenou s Alexandrem Velikým (Makedonským).
Legenda: „Mezi lidmi Frýgie se objevilo proroctví, že války neskončí a mír nenastane, dokud do země nepřijede vůz slunečního boha řízený mužem, který všem rozbrojům učiní přítrž. Když se vůz objevil, lid Frygie si vozku, kterým byl sedlák Gordius, zvolil za krále. Byl nastolen mír a pořádek v celé zemi a Gordius z vděčnosti věnoval vůz nejvyššímu bohu Diovi a uvázal jej v chrámě uzlem z dřínového lýčí. Nebyly vidět konce pramenů a uzel nikdo nedokázal rozplést. Začalo se věřit, že kdo uzel rozváže, stane se vládcem celé Asie. Při válečném tažení v Malé Asii pobýval mladý Alexandr Veliký koncem roku 334 př. n. l. s částí vojska ve starém královském městě Gordion, kde se nacházel onen mýtický „gordický“ uzel. Řek Plútarchos zaznamenal, že prý Alexandr stál před vozem uvázaným lýčím se složitým uzlem a věřil pověsti o uzlu a vládě nad světem. Dlouho se nezdržoval hledáním skrytých konců – vytasil meč a uzel přesekl. A hned prý uviděl několik konců lýčí. Není možné jednoznačně posoudit, zda tak Alexandr jednal z nedočkavosti a v návalu mladické nerozvážnosti, nebo naopak v probouzející se rozhodnosti.“
V
*Váhy: s. rovnováhy, míry, spravedlonosti; často u soudu mrtvých; v Eg. souvislost s kultem Usira bohové vážili srdce člověka, jestli se drželo „maat“, tj. prvotního řádu, představovaném pštrosím perem – s. bohyně řádu Maat; v kř. Atribut archanděla Michaela vážícího duše; 7. znamení zvěrokruhu.
*Vavřín: s. nesmrtelnosti; v antice považován za fyzicky i morálně očišťující; schopnost básnické inspirace a věštění; atribut Apolóna; v pochodech nejprve kvůli očistě od krve války a později s. vítězství a triumfu; vavřínový věnec jako vyznamenání (nesmrtelnosti).
*Včela: mnoho symbolických vlastností – píle, čistota, organizace aj.; u Chaldejců a ve Francii vladařský symbol (lilie se pravděpodobně vyvinula ze s. včely); v Eg. ve spojení se sluncem jako s. duše; v Řecku jako s. kněžek; s. vzkříšení a naděje v křestanství;
*Večernice: večerní označení planety Venuše; zvěstovatel noci – často s. Lucifera.
*Vejce: s. plodnosti; kosmické vejce – s. celosti tvůrčích sil a zárodek celého světa, živlů nebo nebe a země, ovinuté hadem = s. času; v alchymii filozofické vejce jako obraz prvotní látky Prima materia, ze které se vylíhne Kámen mudrců; s. plodnosti již v pohanských kultech a jarních slavnostech.
*Velryba: často s. pohlcujícího nevědomí; Jonáš a velryba jako paralela ke Kristově smrti.
*Věnec: v antice jako ozdoba, vyznamenání a zasvěcení bohu; víra v moc věnce před opilostí (z břečtanu); věnec na hrobech jako s. získané spásy (vítězství); v pohanských kultech s. spojení se zemí – vyjití z lůna země; věnce pletené ženami jako sexuální symbol.
*Veverka: v germ. Myt. Posvátné zvíře boha ohně a hromu, žila na Yggdrasilu; v kř. S. ďábla.
*Věž: s. moci nebo překročení všedního prožívání, falický symbol, uzavřená věž jako s. filozofického myšlení a meditace a nebo s. odtrženosti od světa; babylonská věž Zikkurat jako s. světové hory – na vrcholu umístěná svatyně měla blíže k bohům.
*Vinná réva: s. hojnosti a života; v kř. S. prosperity, zaslíbené země; Kristus jako vinný kmen.
*Víno: často s. krve; v Eg. nápojem, bohů, králů; jako obětina v chrámovém kultu; spolu s medem nápojem nesmrtelnosti; často užito v mysterijních kultech pro opojný účinek; podsvětním bohů se úlitby vína nedělali – víno je nápoj živých; v islámu nápojem boží lásky, s. duchovního poznání a plnosti bytí; v kř. Ambivalentní (hojnost/pomatení); s. Kristovy krve a smlouvy mezi bohem a člověkem.
*Višnu: asi nejuctívanější hind. Bůh; ve védských dobách pánem Slunce; v trojici (Višnu-Brahma-Šiva) bdí nad řádem (Dharma); jeho inkarnace – Kršna.
*Vítr: s. prchavosti, nestálosti a nicitnosti; bouře: s. božských sil nebo lidských vášní; dech: s. božského ducha, často duch-dech-vítr stejné slovo; ind. bůh Váju „vše-pronikající“ dech bohů jako životní princip – vládl nad životní silou, která se projevuje dýcháním (átman) – prodlužoval život a mohl dát nesmrtelnost; v období upanišad se začala životní síla označovat jako prána.
*Vitriol: alch. Symbolická formule jako stručný návod k transmutaci. Vistia Inferiora Terrae Rectificando Invenies Occultum Lapidem = navštiv nitro země očištěním najdeš skrytý kámen.
*Vlasy: v mnoha kulturách jako nosič a symbol osobní síly, často také sídlo duše (souvisí snad s větrem); ostříhání vlasů jako zneuctění, pokora (u Germánů jeden z trestů pro zločince); v magii vlasy zastupují majitele a dají se použít v mag. Technikách; divoké, pocuchané vlasy jako s. divokosti a strašlivých božstev (Medúsa); dlouhé volné vlasy u mužů jako s. svobody nebo urozeného původu nebo vědomého odmítnutí civilizace (ind. sannjásinové, kř. Poustevníci).
*Vlaštovičník: mákovitá rostlina se silnými léčivými účinky; magická rostlina která nese všechny 4 živly – bylina mágů a alchymistů; alkaloidy jako opium; „chelidon“ vlaštovka dává svým mláďatům zrak štávou z vlaštovičníku.
*Vlaštovka: s. jara, světla a plodnosti; hnízdění na domě přináší štěstí; ve středověku s. vzkříšení – vrací zrak svým mláďatům vlaštovičníkem.
*Vlk: ambivalentní symbolické zvíře – nebezpečný dravec/chytré zvíře schopné spolupráce; vzorem mužských válečných spolků a iniciace (v řec. Kult Dia Lykia, roční pobyt spartských „kurvi“ v lesích); Ragnarok jako „vargold“ – vlčí doba, kdy se Fenris zbaví pout a zahubí Odina; v Římě slavnost Lupercalie na počet Fauna Luperca (z jeskyně vybíhali nazí kněží a přinášel ženám plodnost); u Kř. S. ďábla jako protikladu k věřícím jako ovcím; s. smrtelného hříchu závist; u nás smečky na Liberecku, broumovsku, Beskydech, novohradských h. a krušných h., ojediněle i na Vysočině.
*Vnitřnosti: už v Mezopotámii se užívaly k věštění – dochované výukové modely; věštění z „omin“ uchováno v lidové víře různých kultur.
*Voda: jeden z živlů; především s. nevědomí a hlubin, energie protékající krajinou duše; v souvislosti s deštěm spojuje s plodivými božskými kvalitami; jako beztvará hmota jako prvopočátek a množství možností – často v mýtech o stvoření (egypt, řecko, mezopotámie aj.); s. tělesné a duševní očisty – mytí (např. Ganga, křest aj.); pramen nebo lázeň jako spojení protikladů (alchymické spojení krále a královny), místo setkáni s jiným světem – branou; dítě plovoucí v plodové vodě, voda jako zdroj života na zemi; v astrologii Rak, Štír, Ryby.
*Vodnář: 11. znamení zodiaku – 20.1.-18.2.; obrazy již na babylonských obrazech; věk vodnáře navazuje na věk Ryb – očekávání duchovního prozření, ale spíše půjde o absolutní vyprázdnění – vylití nádoby.
*Volavka: v Eg. posvátný pták ztotožňovaný s bájným ptákem „benu“ (fénix); s. zkoumání skryté moudrosti.
*Vous: s. mužnosti a síly, dlouhý vous často s. moudrosti (Gandalf, antičtí filozofové); bohové často vousatí (indra, zeus, héfaistos, poseidon, kř.bůh), eg.panovnice nosily umělou obřadní bradku jako s. moci.
*Vrána: u keltů posvátný pták, v jehož podobě se bohyně Badb účastnila bitev; často průvodce mezi světy.
*Vrba: oblíbené místo pobytu duchů a démonů; podle lidové víry na sebe váže nemoci; smuteční vrba připomínající proudy slz; germáni, kteří měli být obětování byli poutáni vrbovými proutky; vrbové proutky neustále dorůstají – s. plodnosti a síly, kterou lze přenést pomocí pomlázky.
*Vůz: úzce souvisí se s. kola a Slunce – objevuje se v souvislosti s kulty solárních a vegetačních božstev; evropské bronzové kultovní vozíky (Dánsko, -1300); podle Eddy je Slunce bytost, která na voze taženém dvěma koni převáží po obloze žhavý oharek z ohnivého světa Můspelu; podobně též řec. Hélios nebo planetární bohové z hermetické tradice.
Y
*Yggdrasil: stále zelený kosmický strom v germ.mytologii; uprostřed světa a zároveň představuje vesmír; každý den se u něj schází soudní rada bohů; u kořenů leží studna osudu Urd, pramen moudrosti Mími a pramen všech řek Hvergelmi.
*Ymir: v germ.mytologii první antropomorfní bytost, která vznikla na počátku věků v hlubině Ginnungagap mezi ledem a ohněm; z něj se zrodili první obrové a z nich pak následně Odin, kteří Ymira zabili a z něj stvořili svět.
*Yzop: v kř. A jud. Sloužily svázané yzopy ke skrápění krví obětních zvířat nebo svěcenou vodou; také s. pokory a Marie; hojně užívaný léčivý prostředek; součást „očistné“ modlitby před mší: „Asperges me, Domine, hyssopo,: et mundabor: lavabis me,: et super nivem dealbabor.“ = Pokrop mě Pane yzopem, a budu očištěn, umyj mě,
a budu bělejší než sníh.
ZDROJE
BECKER, Udo. Slovník symbolů. Překlad Petr Patočka. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 351 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-7178-612-8.
MYSLIVEČEK, Milan. Panoptikum symbolů, značek a znamení. Vyd. v Chvojkově nakl. 1. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001. 277 s. ISBN 80-86183-25-4.
BIEDERMANN, Hans. Lexikon symbolů. Vyd. 1. Praha: Beta, 2008. 503 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7306-362-7.
wikipedia.org