František Antonín hrabě Špork

Významný český šlechtic s hermetickým myšlením, který dokázal v českých zemích vytvořit unikátní ostrov, ve kterém se scházeli filosofové, alchymisté , vědci i umělci z celé Evropy. Přetvořil krajinu v chrám, kterému porozuměli pouze zasvěcenci. Člověk zastřený tajemstvím, jeden z otců českého hermetismu. (vytučněný text = související obrázek, který naleznete v galerii hned pod odstavcem).

Životopis

František Antonín hrabě Špork (9. března 1662 Lysá nad Labem – 30. března 1738 Lysá nad Labem, tj. 76 let) byl český šlechtic, skutečný tajný rada, komoří a český místodržící, mecenáš umění.

Otec Johann von Sporck (obr.1) – chudý sedlák z Vestfálska (6. ledna 1600, Schöning). Jako mladý vstoupil do armády, kde se stal posléze generálem. Bojoval na Bílé hoře (obr.2) , v císařské armádě a proti turkům.  Císař ho po válce odměnil povýšením do šlechtického stavu (říšský hrabě).  Byl nejbohatší český aristokrat (i když neuměl číst-psát). V roce 1647 získal Lysou nad Labem. Zemřel 6. srpna 1679 v Heřmanově Městci, který mu patřil.

František Špork se narodil se 9. 3. 1662 (Ryba) v Lysé nad L. (nebo v Heřmanově Městci?). Vystudoval jezuitské gymnázium v Kutné Hoře (obr.3) (tam získal celoživotní averzi k jezuitům), poté (ve 13-ti letech) studoval práva a filozofii na Karlovo-Ferdinandově univerzitě v Praze a posléze práva v Paříži. Po otcově smrti začal cestovat (tzv. kavalírská cesta): Paříž, Řím, Turín, Brusel, Haag, Anglie, Španělsko a Německo.  Delší čas strávil v Paříži – zde ovlivněn jansenistickým hnutím Blaisa Pascala (obr.4) (francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teolog a náboženský filosof) a pietismem. Jansenismus: odmítání duchovní kontroly církevními institucemi, důraz na individuální zbožnost a toleranci, jansenisté nesnášeli jezuity. Pietismus: náboženství volné náboženské lásky mířící k nadcírkevnímu společenství křesťanů. Na cestách se pravděpodobně setkal s R+C (obr.5) , tajnou hermetickou společností založenou v Německu na počátku 17. století. Do Čech se vrátil ve 28 letech.

Po svém návratu začal zkupovat tituly (1690 komoří, místodržící, 1692 tajný dvorní rada, chtěl i nejvyššího kancléře ale nepodařilo se). Nepřátelé ho intrikami vpletli do majetkových sporů, což zapříčinilo nekonečné Šporkovy boje se zkorumpovanou byrokracií, soudy a posléze i s církví. Tento boj často stylizoval do boje proti tzv. „dvouhlavé sani“ (obr.6).

Svoje panství měl jako svět sám pro sebe. Realizoval zde své představy, přetvářel krajinu, setkával se zde se zajímavými lidmi a tiskl své vlastní knihy. Součástí jeho duchovní praxe byla i velká charitativní činnost (špitál, chudobince, invalidovna, vykupování z otroctví) a podpora umění (zakládal obrazárny, knihovny). Byl znám jako dobrý člověk, který i ke svým poddaným přistupoval přátelsky a nejednou jim pomohl. „Vdovám a sirotkům má se vždy ochrany dostati, zvláště zemrou-li dítkám rodiče, kteří nějaké jmění zůstaví. To má se bez prodlení sepsati a aby se bezpráví nestalo, na bezpečné místo dopraviti, aby, když dorostou, věděly, kde toho hledati mají. Nezletilé dítky, jimž rodiče zemrou, aniž by zanechali majetku, mají u dobrých lidí vychovány a k dobrému vedeny býti.“

Roku 1729 obžalován z kacířství : „…z šíření kacířství, zesměšňování katolických světců a obřadů, z napadání královských úřadů, císařských ministrů, osob řádových i světských v tiscích, nápisech, obrazech a sochách …“. Až po sedmi letech byl hrabě Špork omilostněn, s pokutou 6000 zlatých (nyní +-/16mil.), na přímluvu manžela korunní princezny Marie Terezie, svobodného zednáře vévody Františka Štěpána Lotrinského (obr.7) .

Špork měl dvě tváře: lovec, poustevník, myslitel a filosof a také provokatér, excentrik, obdivovatel kuriozit a kacíř. Nemaje mužského dědice – synové mu zemřeli, adoptoval svého zetě, manžela dcery Anny Kateřiny – Františka Karla Rudolfa ze Sweertsu a Reistu, vymohl mu povýšení na hraběte s titulem ze Sweertsu a Šporku (erb Sweerts-Sporck) (obr.8) .  Zemřel 30. března 1738 v 76-ti letech na zámku v Lysé nad Labem a byl pohřben v Kuksu. Posledním patronem špitální nadace byl Hubert Otto Jan Sweerts-Sporck (* 1890).

Tajné společnosti a zednářská lóže

Hlavní sídlo hraběte Šporka nese nesčetné stopy jeho zájmu v tajných uměních – všudypřítomná hermetická symbolika, symbolika smrti (lebky) a zednářská alegorie zdobí nejen knihy, ale i sochy (např. andílek s krokvicí (obr.9) , na kterou ukazuje prstem) a obrazy.

S okultními spolky a myšlenkami se seznámil pravděpodobně v Holandsku prostřednictvím Společnosti přátel kříže (Societas amicorum crucis), jejíž členové udržovali tradici Jana Amose Komenského (obr.10) , který byl členem R+C a Jednoty bratrské (díla: Via Lucis, Labyrint světa (obr.11-12) a další díla, ve kterých zřetelně prosvítají R+C myšlenky a cíle). V  Paříži, kde strávil delší čas, se setkal s radikálním hnutím jansenismu Blaira Pascala, odmítající duchovní kontrolu církví, zdůrazňující individuální zbožnost a toleranci. Ovlivněn byl také pietismem – náboženstvím volné lásky.  S francouzskými jansenisty a anglickými zednáři udržoval styky po celý život.

Od mládí choval antipatieJezuitům (obr.13) i katolíkům (často si z nich dělal legraci) a očividně sympatizoval s evangelíky – tiskl jejich knihy a jeho dvorním grafikem byl luterán Michael Jindřich Rentz (obr.14) . Jednou z jeho nejznámějších realizací je grafická výzdoba tisku Das Christliches Jahr (obr.15-16) , díla francouzského jansenistického kněze Nicolase Le Tourneux. Kontroverzní knihu vydal Špork v německém překladu dvakrát. Alegorický frontspis: V chrámu, před oltářem ozdobeným papežskými insigniemi, drtí postava Víry pod nohama personifikace Rozumu, Zloby Židů a Pošetilosti pohanů. Víra hledí k zástupcům čtyř světadílů a ukazuje jim na ukřižovaného Krista. Před Spasitelem zdvihá Čas (Chronos) společně s Pravdou oponu Starého zákona, která je ozdobena Mojžíšovým bronzovým hadem jako předobrazem Ježíše Krista. Dalším zajímavým obrazem, je Sv. Jan z Boha v pozadí s Kukským špitálem.

Založil v Praze 1726 1. zednářskou lóži u U tří hvězd?

Velká zednářská lóže (obr.17) vznikla spojením menších na sv. Jána roku 1717 v Londýně. Roku 1725 jich působilo již 64. Zednáři šířili do Evropy ideály – budování chrámu všeobecné moudrosti, síly a krásy. Špork prosazoval náboženskou toleranci, všeobecné vzdělání, zajímal se o vědu, umění, esoteriku a společenský pokrok. Se zednáři se na svých cestách jistě potkal.

Podle „legendy“ byla první česká zednářská lóže „U tří hvězd“ zasvěcena roku 24. 6. 1726 ve Šporkově pražském paláci U dvou zlatých lvů (obr.18) a prvním velmistrem byl zvolen hrabě Špork. Na památku tohoto dal razit pamětní minci (obr.19-20) (líc: jeho portrét s hlavou medůzy, rub: zahrada s 12-ti branami). Členové z rodu Kinských, Martinců, Schweertsů, Paradisů a Kaisersteinů se scházeli ve šporkově Andělské zahradě (obr.21) (založena znalcem bylin Angelem z Florencie za Karla IV., Špork dokola vystavěl klášter celestýnek (obr.23) a ze zahrady udělal klášterní) na Novém Městě (Jindřišská ulice, nyní hlavní pošta (obr.22) ). Prvním prokazatelným zednářem v českých zemích byl Filip Josef hrabě Kinský (obr.24) , který byl přijat v roce 1731 do jedné anglické lóže v době, kdy působil v Londýně jako císařský velvyslanec.

Legenda o Voynichovu rukopisu – drobná odbočka (více ve speciálním článku)

Voynichův rukopis je kniha psaná na pergamenu neznámým písmem (obr.25) a jazykem. Rukopis je předmětem zájmu mnoha vědců různých disciplín, především kryptologů (dle posledního výzkumu a analýze na nejvýkonnějších počítačích světa (USA, CZ, UK) jde s největší pravděpodobností o přirozený nešifrovaný jazyk). Rukopis má souvislost i s českým prostředím (prvními známými vlastníky byli učenci z Prahy), a je dokonce možné, že tu byl i sepsán. Původně měl 272 stran, z toho cca 30 zmizelo, bylo vytrženo. Rukopis se dělí se na 6 kapitol:

I. botanika (nákresy naprosto neznámých rostlin (obr.26) ),
II. astronomie (vyobrazení souhvězdí, celého zodiaku, kruhových útvarů a dokonce spirální galaxie (obr.27) ),
III. rehabilitace (nákresy koupelí nahých žen v zelené vodě (obr.28) , přístrojů s ventily, výpustěmi atd.),
IV. mapa (obr.29) (složeno ze 6-ti standardních stran),
V. botanika (obr.30) (nákresy kořenů, nádob, rostlin, návodů),
VI. recepty (několik stran souvislého textu).
Rukopis obsahuje zajímavé detaily, např.: žena svírající kříž, minaret, hrad s palisádou tvarů M (pouze v severní Itálii), mořská panna, apod.

Neznámý autor musel být učenec se znalostí botaniky, astronomie, astrologie, používající neobvyklé postupy, důvěrník Lucemburků a dostatečně bohatý na nákup pergamenu a barevných inkoustů. Jediný člověk, který toto splňuje je: Angelo z Florencie – dvorní lékárník Karla IV (podléhal soudně přímo králi) a posléze i jeho syna Václava IV. Založil v Praze velkou botanickou zahradu. Zahrada nesla po svém zakladateli jméno Hortus Angelicus, tj. Andělská zahrada a byla první svého druhu ve střední Evropě. Rozkládala se uvnitř hradeb Nového Města pražského a zabírala jednu čtvrtinu bloku mezi dnešním Václavským náměstím a ulicí Politických vězňů, dříve ulice Bredovské. Karel IV. zahradu často navštěvoval a rád v ní pobýval. Zahrada zanikla r. 1871 výstavbou budovy hlavní pošty. Angelo z Florencie byl prý také členem řádu Sad Bhai. Zemřel roku 1408.

Legenda Sad Bhai

Podle legendy byli v 7. století vysláni mniši řádu Sad Bhai z Alahábádu, dnešního Prajagraju, do 19. století Prajág (podobnost s „Praha“), aby nalezli místo, kde se dá přejít na „druhou stranu“, místo, které je „prahem“. Toto místo nalezli u Vltavy a založili město, které pojmenovali podle svého původního domova Prajága, Praga, Praha. Mniši si s sebou dovezli i mnoho rituálu, ze kterých se zachoval do dnešních dob v legendách pouze jeden (možná dva), a tou byla tzv. Ašvaméda – stará tradice „božího výběru“ vypuštěním bílého koně s ozbrojenou družinou. Stejný rituál provedla i kněžna Libuše!

Gustav Meyrink uvádí, že Sad Bhaiové prováděli v Andělské zahradě přísně tajný rituál Gon Cla, který je zobrazen ve Voynichově rukopisu (studna se 4 zdroji, uprostřed slunce – kosmický oheň, kolem 4 postavy, jedna držící říšské jablko, druhá snad žezlo) (obr.31) . Mohla postava držící jablko být sám Karel IV. či Václav IV.?  Je zajímavé, že také ve svatováclavské symbolice vládne voda i částečně nahé ženy (obr.32) , stejně jako ve Voynichově rukopisu.

Gustav Meyrink si od roku 1893 dopisoval s velmistrem anglické lóže Sad Bhai. Od něj se dozvěděl, že na počátku 18. stol. byl posledním velmistrem řádu Sad Bhai u nás hrabě Špork (!) – to on zakoupil pozemek původní andělské zahrady, kterou vlastnil o cca 350 let dříve jeho kolega z řádu Sad Bhai, Angelo z Florencie. Špork byl podobně jako Angelo znalec tajných věd. Mohlo by to mít souvislost?

Společnost zlaté křížové růže

Další zajímavou skupinou byla „Společnost zlaté křížové růže“ (Societas aureae cruciferae roaseae) – pražská alchymistická společnost, která se hlásila k Rosekruciánům. Její členové považovali za svůj hlavní úkol nalezení filozofického kamene. Bratrstvo bylo 1744 úředně zakázáno (1761 zahájilo činnost znovu). Otázkou je, kdy byla tato společnost založena a jaký podíl na ní měl Špork (zemřel r. 1738).

Jakkoliv je sporné, zda byl hrabě Špork zakladatelem první zednářské lóže v Čechách, jeho činnost z něj činí pro právu přinejmenším jejich předchůdce (podle starších autorů, např. Svátek, Lešehrad, měl být 26. června 1726 zakladatelem lóže U Tří hvězd. Novější šporkovská bádání, např. Preiss, tuto událost vyvracejí).

Lysá nad Labem

V roce 1647 Lysou získal císařský generál Jan Špork (před Janem Šporkem vlastnil panství Rudolf II., který se do Lysé často uchyloval, zejména pak za časů morových ran. Lyský zámek užíval zejména pro účely lovu na zvěř).  Po jeho smrti se panství ujal František Antonín. Zámek byl několikrát přestavován, nejpodstatněji v r. 1696 (Šporkovi bylo 34 let).

Rytířskou síň dal vyzdobit válečným motivem slavné bitvy Jana Sporcka u sv. Gottharda (obr.33) . Ostatní interiéry a stropy jsou zdobeny freskami s mytologickými a biblickými výjevy. Součástí zámku byla i nádherná knihovna se vzácnými tisky (viz níže) a obrazárna se 188-mi obrazy. Na západní straně zámku byl velký ptačinec s umělými jeskyněmi a vodotryskem, v okolí dal vybudovat mnoho pusteven (Šporkovi poustevníci pracovali – vyráběli jesličky, zahradničili atd.) a kaplí – např. zachovalá eremitáž sv. Václava u Káraného s Braunovými sochami Žalostné a Radostné smrti a štukovým reliéfem zobrazujícím zavraždění knížete Václava (obr.34) .

Podzemní bludiště

Zámek v Lysé je prý spojen podzemní chodbou s hrádkem na Viničkách. Další chodba má dodnes vést až na zámeček Bon Repos a ke kapličce sv. Václava v lese u Káraného. Při kopání vodovodu do zámku se skutečně přišlo na podzemní chodby. Jedna z chodeb vedla pod tehdejší spořitelnu, druhá pak k řezníkovi Svačinovi ve Stržišti. Další chodba vedla do č. 265 a snad pokračuje do č. 192. Je však zazděná. Jiná chodba vedla ze starého hřbitova do kláštera a dále směrem do sklepa v č. 92. Podzemní chodba měla také vést ze sklepa špitálu na Karlově ke kapli sv. Václava.

Zahrada

Nejdůležitější částí panství byla zahrada (obr.35) , kterou Špork vytvořil na místě bývalé štěpnice. Na východní straně zámeckého vrchu vytvořil tzv. Francouzský libosad, na terasách stálezelené ornamenty a ve spodní části habrové špalíry. Součástí zahrady byla i bohatá sochařská výzdoba.

Zahrada byla považována za symbol duše a vlastností, které se v ní pěstují. Viz křesťanská symbolika „uzavřené zahrady“ (obr.36) (Hortus Conclusus), ráje nebo studny živé vody. Zahradník = stvořitel, Logos dovádí květy nového života až k plodům. Zahrada je tak svým pojetím zaměřena k životnímu cyklu člověka a přírody v jednotlivých proměnách (roční období, živly apod.). Zahrada je zasvěcena času a posvátné čtyřce. Symbolika čísla 4 na každém kroku = symbol zednářství (4=plocha, půdorys nebeského Jeruzaléma, základ pyramidy, živly apod.)

Většinu soch a plastik vytvořil Matyáš Bernard Braun (obr.37) (1648 – 1738) – nejvýznamnější sochař českého baroka (Karlův most). Dvorní sochař Šporkův – vytvořil pro něj desítky děl mimořádné hodnoty, silného vnitřního náboje a skryté symboliky. Špork ho zaměstnával nejvíce v Kuksu, ale zde mu zadal vytvořit soubor 12-ti měsíců a 4 ročních dob (z důvodu nemoci však pravděpodobně sochy vytesal jeho žák František Adámek). Špork vytvořil tento libosad v posledních čtyřech letech svého života.

Podobná zahrada je zahrada pána z Vrtby zbudovaná r. 1720 také Branunem, kterého mu doporučil hrabě Špork. Rod vrtbovských byl velmi nakloněn zednářství, a jeho členové se později významně podíleli na lóžové činnosti v Praze. Také Vrtbovské zahrady (obr.38) v Praze na Malé Straně jsou plné skryté symboliky a soch římské mytologie (např. Diana (obr.39) ).

Symbolika a skryté poselství soch

1, čas: V hlavní ose parku od zámku je: cyklus 12-ti měsíců (obr.40-51) roku (na podstavcích nápisy, nyní nečitelné)

2, zdroj moudrosti: Ve východní části druhého patra zahrady je 6 soch antických božstev (obr.52-57)

3, spojení fyzického a intelektuálního, vítězství lidského ducha nad zvířecími pudy, strážce tajemství: Druhý zámecký parter je osazen dvěma sochami sfing (obr.58-59)

4, moudrost a síla: dvě sochy lvů (obr.60-61)

5, cykličnost: Na prostředním schodišti, oddělujícím 1. a 2. zámecký parter, nacházíme alegorie Dne a Noci (obr.62-63) .

6, láska: sochy Adonise a Venuše (obr.64) .

7, svět: Levé schodiště je ve spodní části osazeno alegoriemi Evropy a Asie, v horní části pak Afriky a Ameriky (obr.65-68) .

8, živly: Pravé schodiště patří alegoriím živlů (obr.69-72) – Voda a Země a nad nimi Oheň a Vzduch.

9, cyklus roku: Mezi schodišti jsou volně rozmístěny alegorie čtyř ročních dob (obr.73-76) : Jara (Flory), Léta (Ceres), Podzimu (Bacchus) a Zimy (Saturn).

10, duchovní nauka (řád světa): Fontána z ukřižovaného Krista – z jeho ran prýští voda a andílek s krokvicí (obr.77) ukazující na ní prstem = zásadní symbol zednářství.

Součástí zámeckého areálu je i bývalý Klášter bosých augustiniánů.

Krajina

O nadání k tvz. Komponované krajině svědčí i vesnice, které zakládal. Např. Šnepov, Vápensko a Byšičky (obr.78) .

Bon Repos

Špork koupil roku 1715 vyvýšeninu Ptačí hůrku u vesnice Čihadlo (obr.79) poblíž Lysé nad Labem (6 km SZ). Vrch Čihadla byl oblíbeným zastavením tažného ptactva, a proto zde začal v roce 1718 budovat areál loveckého zámečku se zeleninovou a ozdobnou zahrádkou, kam jezdil meditovat, odpočívat a věnovat se ornitologii (čižbě). Čižba – lov tažných ptáků byla Šporkovou velkou vášní.

Byl pro něj duchovním úkrytem, kterého se nevzdal, ani když přišel o panství v Lysé nad Labem. Prostým domkem se chtěl přiblížit poustevníkům a prostý život uprostřed přírody jako kontrast s pěstěným zámeckým parkem (opět spojování protikladů). Důkazem jeho rozjímání byly i četné nápisy v budovách, často psané jeho rukou. Vedle zámku byla vyhloubena 12 loket hluboká „stříbrná studně Neumannova“. Podle pověsti do této studně vede tajná chodba až ze zámku v Lysé nad Labem.

“Tady je Bon Repos, kde si klid najdeš rád
A tíhu starostí pod zámek můžeš dát.
Nic víc tu nehledej; jen radost z ptačích lovů
A rozkoš srdce zde prožívej stále znovu.” František Antonín Hrabě Špork, 1726

Součástí areálu byly vedle vlastního zámku La Maison de Bon Repos (obr.80) (Dům dobrého oddechu) bylo také:

1, 4 boká kaple sv. Jeronýma připomínající všudypřítomnou a nevyhnutelnou smrt – nad vchodem je nápis „povstaňte mrtví a zjevte se před soudem“ a na špici kaple otáčející se smrtka na jedné noze. V současnosti již zaniklé.

2, kaple sv. Šimona Stylity (obr.81) (žil na vysokém sloupu uprostřed města v Sýrii). Na dvou masivních podstavcích před fasádou kaple byly umístěny dvě velké lebky (obr.81a) na masivních podstavcích z r. 1723, z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Ty nechal hrabě Špork obrátit směrem k brandýskému zámku a k jezuitskému (!) klášteru Staré Boleslavi. Stejskal: „Po téměř třistaletém klidném spočívání na výsostném místě to byly už spíš připomínky alchymistického caput mortuum, pohlížející směrem k západním červánkům, k Zahradám Hesperidek a Ostrovům blažených. V roce 1996 jsme se rozhodli, s povolením památkářů, jednu z lebek vystavit na hermetické výstavě Opus magnum v Domě U Kamenného zvonu v Praze. Po skončení výstavy se skulptura v pořádku, ale nakrátko, vrátila na své místo. Zanedlouho se obě staly kořistí bezskrupolosních zlodějů, jevu tak často vídaného v poslední době. Se starými předměty, které mají své věky vytyčené místo, neradno hýbat. Snad jsme tehdy porušili staletý poklid místního genia loci a to byla odplata.“

3, klenuté „jeskynní“ obydlí pro kněze a poustevníka („Eremitáž“), nad kterým nechal postavit pyramidu vysokou 20 loktů (12 metrů). Pyramidu zakončovala vyhlídková terasa s věžičkou.

Bon Repos zaniklo již po roce 1768 – stalo se vlastnictvím arcibiskupa Příchovského – ten nechal většinu kacířských staveb zbořit a postavil rokokový zámeček. V současnosti je nový zámek (obr.82) opraven a spravován soukromou společností.

Kuks a okolí

Komplex staveb zachovaný na starých malbách a rytinách (obr.83-84) , koncipovaný jako lázně, byl založen hrabětem Šporkem a stavěn v letech 1694-1724. Zdejší pramen nebyl příliš významný ani léčivý, a tak Špork vybudoval v okolí stavby, kterými se v té době nemohly pochlubit ani ty nejvýznamnější lázně Teplice a Karlovy Vary. Špork toužil učinit z Kuksu místo setkávání vzdělanců a filosofů tehdejší Evropy.

Špork, díky svým znalostem z cest i knih a kontaktům na svobodné zednáře i R+C, znalý posvátné geometrie, vytvořil z tohoto místa unikátní prostor kombinující krajinné a přírodní prvky s lidskými výtvory tak, aby celek působil jak na tělo, tak na ducha. Stejně jako na ostatních „šporkovských“ místech, i zde zaznívá spojování protikladů.

Celý areál byl rozdělený řekou Labe na část těla a část ducha. Symbolickým přechodem přes řeku Cháron po barokním mostě se sochami harlekýnů (zaniklo) pak člověk preferoval buď tělo duchovní, nebo tělo přírodní.

Levý břeh (corpus):

1, Zámek s lázněmi (obr.85-86) a slavnostními sály (zachováno jen terasa s erbem (obr.87) , schodiště se dvěma sochami Tritonů (obr.87) a kašny)

2, hostinec U zlatého slunce (obr.88) , u něhož vztyčil sochu Herkomanna   (obr.89) (česky Zvykomil), později přetesanou na Goliáše. Zvykomil (německy Herkomman) je fiktivní postava vytvořená v okruhu hraběte Šporka v první třetině 18. století. Představoval hraběti Šporkovi úhlavního nepřítele Pravdy a Spravedlnosti, zosobnění všech nepořádků a nespravedlností ve státě i v církvi. Od roku 1719 vyskytuje se na grafikách, které objednal, i v knihách, které o něm dal napsat.

3, budova divadla

4, závodiště podél Labe se sochami 40-ti callotovských trpaslíků (zaniklo)

Pravý břeh (spritius/animus/pneuma):

1, Špitál (obr.90) pro vojenské vysloužilce – před špitálem (obr.91) byly sochy (nyní v lapidáriu) – alegorie 12 Ctností (obr.93-104) (Anděl blažené smrti a dále Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost a Spravedlnost) a 12 Neřestí (obr.105-116) (Plačící anděl a dále Pýcha, Lakota, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost) a socha Náboženství (obr.117) od Matyáše Bernarda Brauna; na stěnách dolní chodby byl cyklus obrazů s tématem Mementa mori (obr.118) (Pamatuj na smrt) s hermetickým podtextem (zachováno jen několik) a fresek Tance smrti (obr.119) (nyní zrestaurováno).

2, kostel Nejsvětější Trojice (obr.120) slavného italského architekta Alliprandiho

3, barokní lékárna (obr.121)

4, velká bylinková zahrada (obr.122) (zmizelo a částečně obnoveno)

5, hrobka v kryptě kostela (obr.123-124) s věčným světlem hořícím na oltáři s krucifixem od M.B.Branua, které viděl ze svých pokojů v zámku na protějším břehu.

6, Dům filosofů (obr.125-127) , který se měl stát střediskem vědění s knihovnou s 20.000 svazky, většinou nepovolené literatury (zmizelo).

7, hřbitov s centrální kaplí (kaple zmizela, hroby vyrabovány)

Už za života hraběte Šporka význam lázní postupně upadal; po jeho smrti vinou nezájmu dědiců lázně chátraly. Byly postiženy řadou povodní, požárů i válečných událostí. Roku 1770 bylo přestavěno severozápadní křídlo špitálu a v roce 1901 byl stržen vyhořelý zámek. Dnes je k vidění pouhý zlomek bývalého areálu.

Areál Nového lesa, nazývaný Betlém

26. února 1717 koupil hrabě Špork od města Dvůr Králové nad Labem za 2 900 zlatých (nyní +/- 8mil.) les na severním svahu nedaleko Stanovic a Žirče o rozloze zhruba 70 ha (0,7x1km), 3 km od Kuksu. Zde chtěl vytvořit prostředí vhodné k pěstování „poustevnické“ zbožnosti (duchovní očištění a kontemplace na odlehlém místě), k modlitbě a rozjímání uprostřed přírody. Podobná místa vytvořil už na svém panství v Lysé nad Labem.

Areál Nového lesa v roce 1720 (mapa (obr.128) ): Uprostřed poustevna sv. Antonína s okrasnou zahradou, fontánou a křížem. Vedle poustevny vyhlídkový pavilon. Níže bylinářská zahrada s fontánou (nádrž je v lese dodnes dochována) a vodotryskem. Zleva běžící cesta vede z Kuksu a Stanovic. Přímo nad poustevnou je další fontána s vodotryskem 16 loktů vysokým. Vlevo vzhůru od něj k prameni směřuje cesta a dřevěné potrubí napájející fontány, vpravo vzhůru pokračuje cesta k poustevně sv. Pavla. Areál je zobrazen také na mapě z roku 1754 (obr.129) .

Součástí dále byly: kamenná Jákobova studna (obr.130) , obrazy tesané přímo do skal (Příchod tří králů (obr.131) , Klanění pastýřů (obr.132) , Vidění sv. Huberta (obr.133) ), desítky velkých soch (Juan Garin, poustevník Onufrius, spící Máří Magdaléna, svatý Jeroným, Křesťanský vojín (obr.135-139) , anděl Gloria, zarmoucená Hagar), obrazy malované přímo na skálu (Útěk sv. rodiny do Egypta od Petra Brandla) a sedm meditačních pousteven.  

Tak jako na jiných místech Šporkova panství, i zde zřejmě byly reliéfy vyřezávané přímo do kůry a kmenů živých stromů („kde svatí na stromech rostli“).  Do kůry statných buků v okolí dával rýt své zaklínadlo „FAGUS“ (lat. Buk – Franz Anton Graf von Sporck).

Celý areál byl výrazně poničen při válkách o rakouské dědictví 1718-79 (dělostřelectvo), nedaleko byla v letech 1780-89 vybudována pevnost Josefov (těžba a doprava kamene), 1923 došlo k dalšímu poškození vlivem rozsáhlého kácení lesa. Roku 2000 byl areál Nového lesa zařazen mezi 100 nejohroženějších památek světa.

Alchymie a magie

Šporkův zájem o hermetismus a filosofii je nesporný. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry byl Špork praktikem.

Halík z Dvora Králové : „V Kuksu bylo možno spatřit různé nevídané věci … podivuhodné přístroje a zařízení, o nichž pověst rozšiřovala  zprávy víře nepodobné.“

Martin Stejskal (Labyrintem tajemna): „Zvláštní účel staveb, výzdoba a vzájemné rozmístění naznačují, že záměr přesahoval vybudování pouhého profánního střediska koupelí. Špork tu systematicky chystal koupel pro krále…“ = spojení Slunce a Měsíce – alchymické vytvoření androgyna. Dle Vladislava Zadrobílka, ale Špork alchymii nesnášel a praktikoval spíše duchovní alchymii a spojování protikladů.  Naproti tomu ovšem součástí špitálu v Kuksu byla i celoevropsky unikátní lékárna (obr.140) , v níž se připravovaly léky podle postupů Paracelsa a receptů Matthioliho. Špork tedy alchymisticko-spagyrické postupy musel znát a mít v lékárně zaměstnaného člověka, který vše prakticky připravoval. Kromě toho byla součástí lékárny i obrovská bylinná zahrada.

Motivy rytin a medailí naznačující spojitost Šporka s magií:

A, Rytina J. F. Schorra, kde stojí hrabě v knihovně s magickým čtvercem se součtem 24.

B, Pamětní medaile (obr.141-42) – hradbu knih chrání bukový kmen obklíčený dvojitým čarodějným kruhem +  zkratka jména Šporka – FAGUS = také latinsky buk. Nápis: „fallitur arte magus, stabit sub numine fagus“ (kouzelníkova moc selže, neboť buk stojí pod božskou záštitou).

C, Medaile s motivem uzavřené zahrady (obr.143) , podobné jako použil Maier v emblematuře v Atalantě Fugiens (emblema XXVII (obr.144) ).

D, Medaile k narození jeho syna (obr.145-146) vypadá opět jako častý motiv alchymických emblematur. Na rubu nápis: TRINUM PERFECTUM DEVOTIO TERTIA REDDIT – Třetí dokonalé kouzlo triády a na motivu Dům filosofů.

Tajná tiskárna v Lysé nad Labem

Hrabě František Antonín Špork vystupoval jako ostrý kritik společenských a náboženských poměrů monarchie a jako zastánce myšlenek náboženské tolerance, stoupenec jansenismu a svobodných zednářů. Na podporu těchto myšlenkových proudů vydával knihy ve své tajné soukromé tiskárně (obr.147) . Zde tisk své obhajoby, kritiky, tiskl zakázané autory (celkem cca 162 titulů). Mnoho titulů bylo zdobeno alegorickými tituly luterána Michaela Jindřicha Rentze (obr.148) . Knihy zdarma rozesílal a rozdával významným osobnostem.

Velkým Šporkovým dílem byla kniha Tanec smrti (obr.149-151) plná podivuhodných rytin se symboly (Rentz) a básní oslavující marnost a nicotnost života. „erb smrti, erb přirozený měj vždy před očima. K strachu, jak myslíš, nebudeť; často se s ním potěšíš….“

Jezuité měli dohlížet na cenzuru a tiskový dohled rekatolizace – nedařilo se jim odhalit strukturu jeho vydavatelské činnosti – šlo o rodinný podnik! Překlady: dvě dcery Anna Marie a Anna Kateřina; pašování: švagr Ignác Schonberg. Jezuité ale vymysleli léčku – vyprovokovali Šporka zmařením výměny pozemků. Páter Antonín Koniáš (obr.152) sbíral informace a zaměstnával několik informátorů přímo v Kuksu. Všechny materiál pak formou obžalování předali Karlu VI (předtím se jej několikrát pokusil umírnit) a ten souhlasil s postihem a obžalobou s kacířství – vojsko roku 1729 obklíčilo lázně, jezuité (Koniáš) zabavili a zničili knihovnu (20.000 svazků – vyklízení trvalo 5 dní a potřebovali 12 naložených vozů). Špork částečně věděl předem a ty nejhorší knihy stihl zničit/ukrýt.

Obžalován: „…z šíření kacířství, zesměšňování katolických světců a obřadů, z napadání královských úřadů, císařských ministrů, osob řádových i světských v tiscích, nápisech, obrazech a sochách …“

Vyšetřovatelem byl z vůle biskupa v Hradci Králové známý Antonín Koniáš. Až po sedmi letech byl hrabě Špork omilostněn, s pokutou 6000 zlatých, na přímluvu manžela korunní princezny Marie Terezie, svobodného zednáře vévody Františka Štěpána Lotrinského (obr.153) .

Jeho umělecká družina satiricky znázorňující boj Šporka s byrokracií (dvouhlavá saň (obr.154) ) – viz jeho tvorba pekelného notáře Fitzli-Putzliho (obr.155) .

„Úhrn všeho charakterizuje tedy kuriózní směšování nábožensko-filosofické, meditativní složky s rekreativní a zábavnou,“ píše znalec Šporkova díla P. Preiss. Tato „promiskuita“ profánního a sakrálního“ se může jevit podivnou, pokud nepřipustíme, že Špork byl zaujat Veselou vědou, jak byla nazývána jedna část esoterismu, charakterizovaná svrchovanou hrou směšování „vysokého „ s „nízkým.“

© Autor: Dóv – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0

Zdroje:
ČECH, Zdeněk et al. Drsný střed Evropy. II, 24 příběhů starší i novější minulosti. Řitka: Daranus, 2006. 251 s. České dějiny. ISBN 80-86983-06-4.
NOVÁK, Jan A. Utajené osobnosti českých dějin: vědci, vynálezci a podnikatelé, na které se mělo zapomenout. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2014. 333 s. Knihy záhad. ISBN 978-80-7466-534-9.
HLAVÁČ, Miroslav M. Tvůrci českého zázraku. Vyd. 1. Praha: APS Agency, 2000. 203 s. Odkazy. ISBN 80-86363-00-7.
VOKOLEK, Václav. Neznámé Čechy: posvátná místa … Čech. První vydání. Praha: Mladá fronta, 2009-2015. 7 svazků. ISBN 978-80-204-2079-4. 2.díl
VOKOLEK, Václav a KUCHAŘ, Jiří. Esoterické Čechy, Morava a Slezsko: průvodce skrytými dějinami země. Svazek devátý, Střední Čechy. VIII., Staroboleslavsko, okolí Lysé nad Labem, Nymbursko. Praha: Eminent, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7281-366-7.
SVÁTEK, Josef. Hrabě Špork: román z osmnáctého století. Jindřichův Hradec: Stefanos, 2017. 351 stran. ISBN 978-80-87081-63-1.
STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých: přízračnou krajinou českých zemí. 1. vyd. Praha: Eminent, 2011. 1006 s. ISBN 978-80-7281-415-2.
KUCHAŘ, Jiří. Praha esoterická: průvodce skrytými dějinami města. Praha: Eminent, 2000. 319 s. ISBN 80-7281-022-7.
VAŠÍČEK, Arnošt. České tajemno: neuvěřitelná fakta, tajemné nálezy, překvapivé hypotézy. Vydání první. Praha: Česká televize, 2019. 196 stran. Edice ČT. ISBN 978-80-7404-322-2.
www: hospitalninadace.cz/panstvi-hrabete-sporcka; wikipedia.org; iclysa.cz/zamecky-park; historickaslechta.cz; braunuvbetlem.cz;
Obrázky: wikipedia.org; sbirky.ngprague.cz; pixabay.com; history.com; hospital-kuks.cz; revitalizacekuks.cz; www.bibliotecapleyades.net;

Obrázky (zdroje dle čísel v textu):
001 Johann von Sporck, Autor Anonym, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
002 Bitva na Bílé hoře, Pieter Snayers (1592-1666), Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
003 Jezuitská kolej Kutná Hora, Panorama koleje s kostelem sv. Barbory, Autor Ondřej Kořínek, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
004 Blaise Pascal, Autor Anonym, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
005 The Temple of the Rose Cross, Teophilus Schweighardt Constantiens, 1618, Wikimedia Commons, Volné dílo.png
006 Boj s dvouhlavou saní, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
007 František Štěpán Lotrinský, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
008 Erb Sweerts-Sporcků, autor neznámý, Wikimedia Commons, Volné dílo.png
009 Andílek s krokvicí, alegorická socha Geometrie Lysá nad Labem, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
010 Jan Amos Komenský, Rembrandtův obraz Starý muž (1665), zřejmě zobrazující Jana Amose Komenského, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
011 Via Lucis 1668, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
012 Labyrint světa a ráj srdce 1631, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
013 Jezuité, znak řádu s písmeny IHS, Autor Moranski, Wikimedia Commons, Volné dílo.png
014 Michael Heinrich Rentz v podání žáka Jana Balzera, kolem 1775, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpeg
015 Rentz – Triumf Kristovy oběti, frontspis Das Christliches Jahr, sbirky.ngprague.cz.jpg
016 Michael Heinrich Rentz – Sv. Jan z Boha s kukským špitálem, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
017 Velká zednářská lóže, templumsapientiae.cz.jpg
018 U dvou zlatých lvů, Autor Palickap, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
019 Svobodní zednář, pamětní mince Špork, líc, Autor Christian Wermuth, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
020 Svobodní zednář, pamětní mince Špork, rub, Autor Christian Wermuth, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
021 Andělská zahrada – výřez, nyní Petschkův palác, historickaslechta.cz.jpg
022 Andělská zahrada, nyní Petschkův palác, Autor VitVit, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
023 Klášter celestýnek v Praze, historickaslechta.cz.jpg
024 Filip Josef Kinský, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
025 Voynichův rukopis-tajné písmo, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
026 Voynichův manuscript-rostliny, Beinecke rare book and manuscript library, Volné dílo.jpg
027 Voynichův manuscript-astronomie, Beinecke rare book and manuscript library, Volné dílo.jpg
028 Voynichův rukopis-koupající se ženy, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
029 Voynichův manuscript-mapa, Beinecke rare book and manuscript library, Volné dílo.jpg
030 Voynichův rukopis-předpisy na léky, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
031 Voynichův manuscript-rituál Gon Cla, Beinecke rare book and manuscript library, Volné dílo.jpg
032 Voynichův manuscript-nahé ženy, Beinecke rare book and manuscript library, Volné dílo.jpg
033 Bitva Jana Sporcka u sv. Gottharda, historickaslechta.cz.jpg
034 Kaplička sv. Václava, též známá jako eremitáž u sv. Václava, Autor KarelTvrdik, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
035 Lysá nad Labem – zahrada, mapy.cz.jpg
036 Maier, Michael – Atalanta Fugiens XXVII, Atalanta Fugiens.jpg
037 Busta M. B. Brauna na náměstí v Jaroměři, Autor Karelj, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
038 Vrtbovské zahrady, Autor Juan de Vojníkov, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG.jpg
039 Vrtbovské zahrady, Autor VitVit, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
040 Alegorická socha 01 Leden, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
041 Alegorická socha 02 Únor, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
042 Alegorická socha 03 Březen, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
043 Alegorická socha 04 Duben, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
044 Alegorická socha 05 Květen, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
045 Alegorická socha 06 Červen, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
046 Alegorická socha 07 Červenec, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
047 Alegorická socha 08 Srpen, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
048 Alegorická socha 09 Září, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
049 Alegorická socha 10 Říjen, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
050 Alegorická socha 11 Listopad, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
051 Alegorická socha 12 Prosinec, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
052 Socha Artemis (Diana), Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
053 Socha Gaia, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
054 Socha Jupiter (Zeus), Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
055 Socha Neptun (Poseidón), Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
056 Socha Pomona, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
057 Socha Vulkán (Héfaistos), Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
058 Socha Sfinga na jižní straně, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
059 Socha Sfinga na severní straně, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
060 Socha Lva na jižní straně, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
061 Socha Lva na severní straně, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
062 Alegorická socha Den, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
063 Alegorická socha Noc, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
064 Socha Venuše s Kupidem, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
065 Alegorická socha Afrika, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
066 Alegorická socha Amerika, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
067 Alegorická socha Asie, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
068 Alegorická socha Evropa, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
069 Alegorická socha Oheň, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
070 Alegorická socha Voda, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
071 Alegorická socha Vzduch, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
072 Alegorická socha Země, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
073 Alegorická socha Jaro, Autor Michal Kmínek, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
074 Alegorická socha Léto, Autor Michal Kmínek, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
075 Alegorická socha Podzim, Autor Michal Kmínek, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
076 Alegorická socha Zima, Autor Michal Kmínek, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
077 Alegorická socha Geometrie, Autor V.odchazel, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
078 Vesnice Byšičky (státem chráněný půdorys), Autor Zdeněk Fiedler, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
079 Obec Čihadla a zámeček Bon Repos s oborou na mapě Stabilního katastru z roku 1842, Autor cuzk.cz, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
080 Zámek Bon Repos, vstup do zámku s plastikou kojící Madony, Autor Stanislav Svoboda, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.jpg
081 Kaple svatého Simeona Stylity, pohlednice asi z roku 1919, Autor Anonym, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
081a Kaple svatého Simeona Stylity 1995-lebky, autor Jan Reich, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
082 Zámek Bon Repos, Nový zámek, stav v roce 2009, Autor Stanislav Svoboda, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.jpg
083 Olejomalba z doby kolem roku 1730 zachycuje původní kompozici. Hospitál vlevo, zámek s lázněmi vpravo, Wikivand.com.jpg
084 Kuks – historická rytina mapy.jpg
085 Historické vyobrazení lázní se zámkem (1890), Autor Anonym, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG.jpg
086 Fotografie lázeňského zámku před rokem 1901, Poche-soupis památek.jpg
087 Schodiště k místu, kde zámek stával, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY 3.0.jpg
088 Hostinec u Zlatého slunce Kuks, , Autor Jirka Dl, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
089 Braun socha Zvykomila v Kuksu přetesaná na Goliáše, 1720-1730, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.jpg
090 Kuks, špitál z letadla, Autor melechovsky, Wikimedia Commons, CC BY 3.0.jpg
091 Kuks se sochami dle Rentze, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
092 Anděl blažené smrti, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
093 Ctnost Štědrost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
094 Ctnost Upřímnost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
095 Ctnost Spravedlnost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
096 Ctnost Střídmost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
097 Ctnost Moudrost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
098 Ctnost Statečnost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
099 Ctnost Cudnost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
100 Ctnost Píle, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
101 Ctnost Víra, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
102 Ctnost Naděje, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
103 Ctnost Láska, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
104 Ctnost Trpělivost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
105 Anděl žalostné smrti, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
106 Neřest Hněv, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
107 Neřest Lenost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
108 Neřest Pýcha, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
109 Neřest Lstivost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
110 Neřest Závist, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
111 Neřest Obžerství, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
112 Neřest Zoufalství, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
113 Neřest Lehkomyslnost, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
114 Neřest Pomluva, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
115 Neřest Lakomství, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
116 Neřest Smilstvo, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
117 Náboženství, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
118 Memento mori.jpg
119 Fresky Tance smrti, zdroj CT24.jpg
120 Kostel Nejsvětější Trojice a vchod do hrobky, Autor Dezidor, Wikimedia Commons, CC BY.jpg.jpg
121 Barokní lékárna U Granátového jablka, Autor HawyCZek, sermiri.cz.jpg
122 Bylinkova zahrada, zdroj hospital-kuks.cz.jpg
123 Hrobka v kryptě, zdroj hospital-kuks.cz.jpg
124 Hrobka v kryptě, zdroj hospital-kuks.cz.jpg
125 Dům filozofů (vlevo dole), olejomalba kolem 1730, autor Neznámý, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
126 Dům filosofů (vlevo dole), Malý pohled na Kuks, 1723, autor Rentz, Wikivand, Volné dílo.jpeg
127 Dům filosofů detail, Malý pohled na Kuks, 1723, autor Rentz, Wikivand, Volné dílo.jpeg
128 Braunův Beltém – mapa 1720, autor Neznámý, Wikimedia Commons, Volné díloa.jpg
129 Braunův Beltém (areál vlevo) – mapa 1754, autor Neznámý, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
130 Betlém – Jákobova studna břed restaurováním 1907, Autor neznámý, Wikimedia Commons, Volné dílo.JPG
131 Betlém – Příchod tří králů, Autor Prazak, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
132 Betlém – Klanění pastýřů, Autor Prazak, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
133 Betlém – Vidění svatého Huberta, Autor Prazak, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
134 Betlém – celek, Autor Přemysl Otakar, Wikimedia Commons, CC BY-SA.jpg
135 Betlém – Juan Garin, Autor Stanislav Jelen, Wikimedia Commons, CC BY-SA.jpg
136 Betlém – Poustevník Onufrius, Autor Prazak, Wikimedia Commons, CC BY.jpg
137 Betlém – Spící Máří Magdaléna, Autor Martin Šanda, Wikimedia Commons, CC BY-SA.jpg
138 Betlém -Svatá Jeroným se lvem, Autor Stanislav Jelen, Wikimedia Commons, CC BY-SA.jpg
139 Betlém -Křestanský vojín, Autor Stanislav Jelen, Wikimedia Commons, CC BY-SA.jpg
140 Barokní lékárna, zdroj revitalizacekuks.cz.jpg
141 Pamětní medaile – magický kruh, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC0.jpg
142 Pamětní medaile – magický kruh, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
143 Pamětní medaile – zahrada, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
144 Maier, Michael – Atalanta Fugiens XXVII, Atalanta Fugiens.jpg
145 Pamětní medaile k narození syna 1669 líc, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC0.JPG
146 Pamětní medaile k narození syna 1669 rub, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC0.JPG
147 Tiskárna knih (Tab. XXI c. Die Buchdruckerei. (Beschreibung lt. Quelle)), autor Daniel Chodwiecki, commons.wikimedia, Public Domain.jpg
148 Michael Heinrich Rentz v podání žáka Jana Balzera, kolem 1775, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpeg
149 Michael Heinrich Rentz – Der Schwimmer, Illustration aus „Der Totentanz“ (1753), Wikimedia Commons, Volné dílo.jpeg
150 Michael Heinrich Rentz – Ďábel, prase a prokurátor, ilustrace z knihy Litis abusus (1726), Wikimedia Commons, Volné dílo.jpeg
151 Michael Heinrich Rentz – Smrt, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
152 Páter Antonín Koniáš, Autor neznámý, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
153 František Štěpán Lotrinský, Wikimedia Commons, Volné dílo.jpg
154 Boj s dvouhlavou saní, Autor Matejpavel1, Wikimedia Commons, CC BY-SA.JPG
155 Pekelný notář Fitzli-Putzli, Autor Ch.A.Wortmann, volné dílo.jpg


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Pro
4
So
10:00 LXXVII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXVII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Pro 4 @ 10:00 – 16:00
PROGRAM: DOPOLEDNE: – Úvodní rituál – Organizační okénko – Přednáška “bude doplněno” ODPOLEDNE: – Pokračování v cykle přednášek a praxe severských Run – Společná práce s kultickým předmětem – Rituální[...]
Led
15
So
10:00 LXXVIII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXVIII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Led 15 @ 10:00 – 18:00
PROGRAM: DOPOLEDNE: – Úvodní rituál – Organizační okénko – Přednáška “bude doplněno” ODPOLEDNE: – Členská výroční schůze (pouze pro členy LUZS!) Dopolední program je volně přístupný všem zájemcům. Pokud Vás[...]