Dne 31. 8. 2021 jsme podnikli výzkumnou výpravu na pověstmi opředenou horu Ortel na úpatí Lužických hor. Cela hora má dle pramenů jakousi temnou auru a dle psychotroniků je Ortel jedním z nejnegativněších míst v Čechách a jeho návštěva se nedoporučuje. Co je na tom pravdy? Rozhodli jsme se to tedy zjistit, na horu vylézt a následně na ní i přespat.
Hora Ortel
Hora je izolovaným vrchem o výšce 554 m vyčnívající v podhůří Lužických hor, 6 km východně od Nového Boru. Hora má pravidelný tvar jakéhosi klobouku díky sopečnému původu. Hora je tvořena šedohnědým znělcem, který se deskově odděluje. Na vrchu je kamenný rozpraskaný hřeben tvořící jakési stolce. Strmé svahy porostlé buko-borovým lesem vyplňuje znělcová suť, pod horou se nachází starý znělcový lom.
K vrcholu Ortelu se lze dostat po žlutě značené stezce od severozápadu (1,5 km), ze silnice spojující Cvikov a Sloup v Čechách. Od jihozápadu vede k vrcholu druhá žlutě značená stezka, která se po 1 km na rozcestí spojuje s první cestou a na samotný vrchol vystupuje pouze jedna.
Posvátné místo
Traduje se, že Ortel bylo posvátným místem již v dobách Keltů, kteří znali a využívali sílu místa ke svým účelům. Její suťový vrchol byl prý již v prehistorických dobách uměle dosypán, zřejmě aby zakryl jeskyni nebo obětní šachtu do vnitřku hory. Vypráví se, že v nitru kopce má být ukryt poklad a také jakýsi tajuplný, rituální předmět, uloupený údajně při plenění Delf v Řecku. Obětiště silně připomínají ploché kameny na vrcholu. Podle kronik ze 17. století docházelo na Ortelu k řádění pekelných sil: “patří mocnostem pekelným, řádí tu draci, ohnivá pometla a plamenní mužíci” a je prý nejlépe se mu vyhnout. Jiné legendy vyprávějí o skřítcích a šotcích, kteří si prý na plochém kameni na vrcholku pekli chléb.
Popraviště
V minulosti údajně bylo na vrcholu či na úbočí popraviště města Cvikova, kde se po dlouhou dobu vykonávaly popravy. Kolem kopce bylo postaveno mnoho kapliček a božích muk, které tvořily jakýsi ochranný prstenec zadržující zlé síly uvnitř. Roku 1698 tu dala vévodkyně Toskánská údajně postavit novou šibenici. Místo přitahuje smrt až do dnešních dob, protože dle informací od místních, na vrchu Ortel ukončilo svou vlastní rukou život už několik lidí.
Mizení lidí
Z 18. století pocházejí historky o tajemném mizení osob nebo o těch, kteří se vrátili zmatení a dezorientovaní. Ve 20. století se objevuje příběh o podivném zážitku skupiny turistů: “Nad zeleným kopcem uprostřed krásné severočeské přírody pomalu zapadá slunce. Skupina turistů zadýchaně stoupá na vrchol, kde téměř okamžitě zakládá tábor. Po večeři se všichni ubírají ke spánku, aniž by tušili, že půjde o jednu z nejstrašidelnějších nocí jejich života. Záhy poté, co padne tma, je totiž začínají budit podivné světelné úkazy na nebi v blízkosti kopce. Navzdory tomu se nakonec všem daří usnout, dle legendy je ale to nejpodivnější čeká večer. Probouzí se totiž do úplně jiné krajiny. Nebe nad hlavami vystrašených cestovatelů mění barvy a vše působí jako z nějakého temného snu. Skupina rychle vyráží na cestu. Snaží se dostat dolů z kopce a nachází kamenný keltský kříž a vedle něj postavu ve starodávném oděvu a s mečem v ruce. Až po dlouhém úprku pryč od kopce se vše začíná měnit k normálu.” K podobným událostem docházelo na mnoha dalších kopcích. Nejznámějším z nich je zřejmě Velký Blaník nebo pohoří Tribeč na Slovensku (viz foto).
UFO
Vrch Ortel přitahuje prý i neidentifikovatelné předměty a světla. Nejznámější pozorování tajemných objektů na nebi nad vrchem pochází z roku 1950, kdy podivné objekty spatřilo několik obyvatel obce Kunratice a Cvikova. I v pozdějších dobách se čas od času objevila zpráva o jakýchsi “světelných koulích” či “černých trojúhelnících” u úpatí či nad vrcholem kopce.
Zápisník cesty na vrchol
Žlutá turistická trasa začíná na okraji silnice spojující Cvikov se Sloupem v Čechách u tzv. Hamerova kříže. Kříž jsme bohužel nenašli. Zpevněná cesta o délce cca 500 m vede lesem až k turistickému rozcestníku “Pod Ortelem”. Na křižovatce, kde se schází 4 cesty z různých směrů bylo naskládáno vytěžené dřevo. Rozcestník směřující na vrchol (skalní vyhlídku) oznamoval 800 m. Další cesta byla po široké kamenité cestě s mírným stoupáním. S plnou polní na zádech jsme tedy vyrazili nahoru. V lese byl chládek a příjemně, prvních pár set metrů vedla cesta mírně nahoru. Šel jsem napřed, abych se mohl soustředit na své pocity a na energii místa. Zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo jít o negativní místo, spíše naopak. Hezký prosvětlený les.
Dorazil jsem na křížení s cestou, která obkružuje kopec celý dokola a po žluté se vydal dál. Zde se dost zvedla a stoupání bylo namáhavé. Na konci žluté značky byla skalní vyhlídka a ve svahu umístěný dřevený křížek bez popisu. Snad souvisí s některým ze sebevrahů, kteří prý toto místo (Ortel) vyhledávají k ukončení života. Ani zde jsem ovšem nic negativního nevnímal a vím, že navzdory názoru určité skupiny lidí, se z každého sebevraha nemusí stát bludný duch či otisk negativní energie. Dle mé zkušenosti je toto pravděpodobnější u smrti násilné.
Pokud jsem si doposud myslel, že je cesta strmá, tak teď to dostalo úplně nový rozměr. Cesta s volnými kameny se zvedala kolmo k vrstevnicím v úhlu min. 60st. I bez báglu normální člověk měl co dělat. Na 100 m převýšení 50 m. Uf.
Vrchol
Vrcholová partie začíná úžasnou branou mezi dvěma starými javory kleny o obvodech cca 250cm. Za nimi člověk vstoupí jakoby do jiného světa. Hřeben složený ze skalních “stolů” táhnoucí se v délce cca 50-ti metrů až k jehlanovité skále, za kterou sráz opět padá severním směrem prudce dolů. Na prvním stolci byl zašlou barvou jakýsi nápis v čínštině a na stromu nalevo pověšeny staré tibetské modlitební vlaječky. Že by měli lidé potřebu toto místo jaksi čistit? Proč? I negativní místa jsou přece nutná k jakési rovnováze v krajině.
Prošel jsem celý hřeben až ke skále, u které bylo ohniště, očouzená skála a několik starých čajových svíček. První, co mě zaujalo bylo naprosté ticho (kromě větru). Podobné ticho jsem zažil při svém čundru na Tribeči v okolí Čierného hradu. Místo jsem nevnímal jako negativní, ale určitě zvláštní. Celý vrchol kopce je skalnatý, i nejbližší svahy jsou poseté balvany, zarostlé keři a letitými buky. Krom jednoho místa u skalky vzadu zde není absolutně místo na přespání, ani jedna rovinka, nic. Neumím si představit, jak zde mohlo být popraviště nebo jakýsi chrám. Ani kolem skalních stolců nevede žádná pěšina, musí se přeskakovat skály.
Negativní energie
Na vrcholu jsem strávil relativně dost dlouhou dobu, prolezl okolí a pokoušel se vnímat energie. Podle psychotroniků a senzibilů vyvěrá totiž z nitra kopce velmi silná energie. Bohužel jsem nic extra silného necítil. Pokud ovšem byl kopec dříve sopkou, je pravděpodobné, že se k vrcholu z jádra táhla diatréma neboli sopouch, kudy v aktivním období sopky stoupalo magma k vrcholu. Tento sopouch mohl být zdrojem pověstí o jámě či jeskyni na vrcholu. A přirozené kamenné stolce Keltové často využívali ke svým přírodním rituálům. Je možné, že geofyzikální úkaz vzniklý geologickou minulostí kopce způsobuje určité anomálie. Pokud ano, tak bych jim asi nepřisuzoval přívlastky pozitivní/negativní.
Noc
Po průzkumu vrcholu a zjištění, že se zde opravdu nikde na kamenitých svazích nedá přespat, jsme se vydali zpět, hledajíce místo k rozložení tábora. Po cestě dolů jsme si udělali odbočku ke skále-jeskyni zvané Kočár, což je jeskyně ve tvaru jakéhosi vejce s dírami, do které se vejdou dva lidé. Nakonec jsme se rozdělili, část z nás spala na louce u západního svahu a část v lese. V noci jsme nikdo z nás nezažil nic negativního, ani jsme neviděli UFO či světla. Spíše naopak. Spalo se dobře, byl klid a čistý vzduch. Ani ve snech jsme nespatřili nic zvláštního. Ráno jsme rozdělali znovu oheň, uvařili kávu, nasnídali a začalo pršet.
Závěr
Už jsem spal na mnoha místech. Na některých z nich jsme opravdu na vlastní kůži zažili nepříjemné pocity a viděli věci, které jsme si neuměli vysvětlit (téměř vždy to byla místa, která neměla žádné nálepky a nic se o nich nepsalo). Ortel byl ovšem jaksi neutrální. Pokud místo souvisí s geofyzikální anomálií, je možné, že se probouzí a usíná v určitých intervalech nebo v závislosti na dalších, nám neznámých okolnostech, které mohou souviset s aktivitami pod zemským pláštěm, sluneční aktivitou, geomagnetismem či postavením Země vůči jiným objektům. Nevím. Je možné, že se lidé, kteří zde zažili nepříjemné situace, strefili zrovna do aktivních období hory. Nevylučuji možnost jakýchsi úkazů či snad i časoprostorové brány, jak píší psychotronici, ale určitě se nedějí ani neotvírají 365 dní v roce. Pokud bych nebydlel téměř 200 km daleko, zkusil bych místo dlouhodobě zkoumat v různá roční období, lézt na horu průběžně a zapisovat si vjemy. Možná by to stálo za to. Prozatím jsme mýtus o negativním místě vyvrátili. Nebojte se, nenechte se odradit pochybnými články a na Ortel určitě vyrazte. Pokud na místě opravdu něco zažijete, budu rád když to napíšete do komentáře k tomuto článku.
© Autor: Dóv, Lóže u Z.·.S.·. – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0
Zdroje:
ŘEHÁČEK, Marek. Toulání Lužickými horami. Kniha první, Krajina skal. Vydání první. Liberec: Jizersko-ještědský horský spolek, 2020. 295 stran. ISBN 978-80-87095-25-6.
ŘEHÁČEK, Marek. Lužické a Žitavské hory: průvodce po krajině a jejích náladách. Vyd. 1. [Liberec]: Kalendář Liberecka, 2011. 319 s. ISBN 978-80-87213-09-4.
Lužické a Žitavské hory: hory bez hranic. 1. vyd. v českém a německém jazyce. Česká Lípa: Pro Svazek obcí Novoborska vydala Geodézie On Line, 2011. 32 s. ISBN 978-80-87380-50-5.
https://www.cvikov.cz/20-ortel-zvany-popravci-vrch/d-2130
https://epochalnisvet.cz/vrch-ortel-na-ceskolipsku-magnet-na-paranormalni-jevy/
https://nasregion.cz/i-katolicka-cirkev-jako-kdyby-se-tohoto-mista-obavala-zvlastni-energie-vrchu-ortel-193570/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ortel_(Cvikovsk%C3%A1_pahorkatina)
https://www.idnes.cz/cestovani/tipy-na-vylet/vylet-luzicke-hory-ortel.A120329_104705_igcechy_tom
Obrázky: pokud neuvedeno jinak archiv Lóže u Z.·.S.·.