5. června jsme navštívili vrch Javorník nacházející se u obce Javorník, 14 km východně od města Kašperské Hory. Na severní straně kopce o výšce 1066 m n.m. se totiž nacházejí megalitické památky, menhiry, značné velikosti i rozsahu, které jsme chtěli vidět a prozkoumat.
Menhiry
Menhiry (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) jsou prehistorické hrubě opracované, svisle do země zapuštěné velké kameny. Řadí se do skupiny megalitů (z řečtiny, mega – velký, lithos – kámen) a jsou označovány jako megalitické kultovní památníky. Tyto většinou samostatně stojící kameny byly pravděpodobně vztyčeny lidmi v eneolitu (chalkolitu). Na českém území spadá eneolit od konce 4300/4200 do 2200 př. n. l.. Byly asi využívány zejména ke kultovním, pohřebním nebo astronomickým účelům. Můžou být různých tvarů a velikostí, do některých jsou také vytesány rozličné symboly nebo nápisy. Pokud bylo u megalitu zjištěno vyzařování energie, řadí se mezi část menhirů novodobě nazývaných aktility.
Příjezd a lokalita
Menhiry se nacházejí po celé severní straně vrchu, vzdáleny od sebe stovky metrů, nejvzdálenější menhiry od sebe leží cca 1,2km. Z Javorníku vede k Měsíčnímu kameni naučná stezka. Auto jsme zanechali na parkovišti na silnici 17128 cca 2 km severně od obce Javorník. Tato silnice obtáčí téměř celý vrch Javorník. Na místě je parkoviště pro dvě auta a dřevěný přístřešek. Počasí bylo napjaté, pár kilometrů jižně od nás ukazoval radar bouřky a přívalové lijáky. V přístřešku jsme si udělali kafe a vyrazili k prvnímu menhiru s názvem Měsíční kámen, který je v lese, 200 m od přístřešku.
Měsíční kámen
Kámen mě zaujal hned na první pohled z dálky, když jsem se k němu blížil. Stojí sám, uprostřed smrkového lesa. Kámen přitáhl můj pohled takovým způsobem, že jsem si napoprvé nevšimnul vpravo ležícího „menšího“ kamene, který byl téměř u cesty zhruba 30m od Měsíčního kamene. Kolem menhiru se nachází poházené menší kameny, vzbuzující dojem možného uspořádání. Snad byl Měsíční kámen kdysi součástí většího celku, snad kruhu?
V uctivé vzdálenosti je umístěna informační tabule, zpracovaná známým geomantem ing. Pavlem Kozákem. Dovoluji si zde citovat plné znění: „Měsíční kámen. Kámen je v umělé poloze, do které byl pravděpodobně v prehistorii postaven a jde tedy o menhir. Výraz menhir je keltský a znamená „vztyčený kámen“. Menhiry náležely k takzvaným megalitickým stavbám, které vznikaly koncem pravěku po celém světe, nejvíce v zhápadní Evropě, severní Africe a západním Středomoří. Jejich účel souvisel s kultovními a dalšími praktickým potřebami tamějších osídlení. Tvar Měsíčního kamene je ve srovnání s většinou menhirů netypický, přesto však i v Čechách existují podobné. Terén u kamene naznačuje, že zde mohlo být v minulosti kopáno, nejsou však známy výsledky žádného archeologického průzkumu. Při psychotronickém průzkumu v roce 1994 bylo zjištěno vyzařování energie typické pro části menhirů, které se novodobě nazývají aktility, tj. zářící kameny. Energie kamene, která v nich vzniká, se šíří do určité vzdálenosti v podstatě všemi směry. Prehistorický původ kamene, patrně předkeltský, je v souladu s přítomností dalších aktilitů a s četnými pohřby v okolí, zvláště na severním a severozápadním svahu Javorníku, ale i v blízkosti samotného Měsíčního kamene. Název kamene je mimo jiné zvolen podle uměle vyznačeného půlměsíce na jeho západní straně. Takovéto části povrchu více či méně výrazné se často na aktilitech vyskytují a vžili se pro ně označení „oko menhiru“. Jsou svým vyzařováním výrazně silnější, než okolní plocha. I jednotlivé strany kamene se v tomto směru od sebe liší. Nejvíce energie má strana s „okem“, naopak užší jižní má v tendenci člověka, který je v její blízkosti, sílu odebírat, což je pociťováno nepříjemně a vzniká dojem záporné polarity. Nestůjte tedy u této strany zbytečně. Z aktilitu vychází několik energetických linií. Jsou to přímky přenášející silu míst či kamenů mezi jednotlivým lokalitami, v Anglii známe pod názvem ley lines. Mimo jiné směřují z Měsíčního kamene paprskovitě na Kůstrý, čestickou Kalvárii, aktilit v blízkosti Peckova, do místa, kde stojí novodobá javornická rotunda a vrchol kopce u Žihobců, na jehož svahu byly v létě 1994 jedny z prvních šumavských piktogramů v obilí. Okolo kamene je ve vzdálenosti asi 20m kruh záporné síly, který možná sloužil jako ochrana či vymezení kultovního okrsku kolem menhiru. Návštěvníkovi poskytuje kámen možnost posílení jeho vlastní tělesné energie, nejlépe u západní strany s „okem“. Také lze u něj vyzkoušet svou psychotronickou schopnost, či citlivost na působení jeho energií.“
Informace na tabuli jsou samozřejmě zajímavé, a proto jsem si je chtěl ověřit přímo u kamene. Zde nutno zmínit, že kolem kamene a v nejbližším okolí postávala a posedávala skupina zvláštních lidí ve věku kolem 50-ti let.
Energie kolem menhiru
Nejdříve jsem si ke kameni stoupnul čelem k široké straně s „měsícem“ a následně na kruh položil i ruce. Nikterak zvláštní a silné vjemy jsem necítil, bylo to jednoduše příjemné. Poté jsem po směru hodinových ručiček postoupil k užší straně a opět se zastavil. Postávající lidé si něco začali šuškat, koukat na mě a kroutit hlavami. U vzdálenějšího menšího kamene stála jak solný sloup nějaká paní s mírně roztaženýma rukama a nohama. Za celou dobou se nepohnula. U užší strany jsem také zkusil jaký je kámen na dotyk. Pravda je, že u užší strany jsem pocítil trochu úzkost, ale nic hrozného. Zadní část bez odezvy a poslední užší část zepředu opět jakoby odrazující.
Ve výsledku byl kámen jaksi neutrální. Okolo stojící lidé ovšem neutrální nebyli, asi těžce nesli, že jsem otestoval všechny čtyři strany, i když na ceduli je psáno „… užší jižní má v tendenci člověka, který je v její blízkosti, sílu odebírat, což je pociťováno nepříjemně a vzniká dojem záporné polarity. Nestůjte tedy u této strany zbytečně.“ S kameny asi moc pracovat neumí, protože u nich převládli nepřátelské a předpojaté tendence a s nechutí odešli, šuškajíc si nějaká tajemství. Až na neustále stojící paní opodál.
Zde nutno zmínit informace, které podává web javorniksumava.cz. Cituji, co se zde píše o Měsíčním kameni: „Měsíční kámen je jeden z mnoha menhirů v okolí Javorníku. V kamenu se setkávají zemská a kosmická energie a probíhá zde stejná transformace jako v jiných menhirech. Každá strana vyzařuje ale energii v jiné úrovni, i když vždy v kladné polaritě. Nezávisle na polaritě působí jižní strana svým zářením na člověka poněkud agresivně a v její blízkosti lidé přicházejí o část životní a sexuální energie a také o sílu čerpanou z kosmu. Kámen vyzařuje silně vzhůru, a to velmi, velmi vysoko. I přes skutečně zvláštní energetické projevy je celkový postoj tohoto kamenu k člověku přátelský, jako by byl potěšen tím, že je předmětem naší pozornosti. Zdá se, že kdysi představoval střed okolních událostí.“ Už po prvním přečtení, je jasné, že jestli menhir něco způsobuje, tak to, že dělá z lidí blázny. Nevyvracím možnost, že kameny se možná využívaly jako akupunkturní bod na jakýchsi zemských meridiánech, možná souvisely se slunečním kultem, a možná souvisely se zemědělskými rituály plodnosti, kdo ví. Ale tvrdit s jistotou výše uvedené, je dle mého názoru už trochu za hranicí. Ale každý ať si udělá názor sám.
Kalendář
Nemínil jsem dále ohleduplně čekat až se paní dostatečně vymedituje, a vydal se k nevýraznému kameni, cca 40 m od Měsíčního. Paní stála zády ke mně i ke kameni a proto jsem začal s průzkumem. Kámen jsem obešel a rukama zkoumal nerovnosti. Paní se poprvé otočila a kysele se na mě zašklebila. Na kameni na jeho horní straně jsem zjistil, jakoby vyvrtaný otvor. Megalitická kultura používala ke stanovování času princip zkracujícího se a prodlužujícího se stínu v průběhu roku. Používali k tomu tzv. gnómon. Gnóm není nic jiného než obyčejná tyč vrhající stín. Slovo gnómon je řeckého původu a znamená poznání. Tato tyč, nebo v tomto případě spíše tyčka se zapíchla do jednoho bodu a pozice vrcholu stínu ukázala v jakém časovém horizontu se nacházíme. Pro významné sluneční body byl na kameni vždy vytesán vrub na místě, kde se konec stínu dotýkal kamene. Na stejném principu pracují i sluneční hodiny známé již ze starověku. Namísto „denního“ pohybu, kdy jsou označeny hodiny dne, je na kamenných hodinách znázorněn „roční“ pohyb a na kameni jsou označeny většinou slunovraty, rovnodennosti a třeba také dny oslav, setby apod. Rýhy jsou většinou zerodované a je obtížné je určit.
Paní se opět otočila a naštvaně se na mě podívala, jakoby kámen patřil jí a jen ona mohla čerpat jeho energii (!). No nic. Do díry jsem zastrčil klacek. Fungovalo to. Díra byla dostatečně hluboká, cca 5cm a gnómon byl vztyčen pod určitým úhlem. Pro praktickou zkoušku se stínem by ovšem bylo nutné celý les vykácet a kámen mít v pozici, v jaké byl prokazatelně v megalitické době. Paní nasraně odešla.
Zamyšlení nad čerpajícími lidmi
Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale každému rozumně selsky uvažujícímu člověku musí být jasné, že takto to nefunguje. Myslím tím: „přijedu z města, kde funguji normálně adekvátně k 21. století, najednou se přepnu a udělám ze sebe minimálně druida, stoupnu si kameni, nacítím se, napojím se na něj a načerpám energii, vyčistím si čakry a hurá domů zase se vybít. A takto pořád dokola. Hnus.“
Pokud bylo toto místo posvátné a cíleně postavené, zajisté se užívalo s úctou k přírodním silám. Slavnosti a práce s megality byly vázané na určité dny v roce, které stanovoval člověk se znalostmi, který uměl pracovat s kalendářem a věděl jak kameny aktivovat anebo věděl kdy jsou kameny aktivní. Pokud z nich energii využívali, tak zajisté ne způsobem „beru“, způsobem, který je vlastní současné ego a antropocentrické společnosti, ale spíše způsobem „dávám-beru“, v rovnoprávném vztahu s přírodou, božstvy i silami, na základě obětin, stejně jak to bylo a je běžné u jiných přírodních národů i v současnosti. Z lidí, kteří jezdí jen čerpat se mi upřímně zvedá žaludek.
Dva bratři
Každopádně jsme se lesem pěšky přesunuli o něco dále na jih. Po cestě jsme narazili na krásnou studánku, kterou opět „ezo-lidi“ zkazili umístěním trapné jednostranné a zavádějící básničky. Dva bratři jsou opravdu nádherné úzké kameny vytvářející jakousi bránu, či portál. Na zemi jsou naplocho poskládané obrovské placaté kameny, dotvářející opravdu dojem až jakési „časoprostorové“ brány. U těchto kamenů jsem měl mnohem silnější pocit než u předchozího Měsíčního kamene. Současný člověk je natolik vzdálen od přírody, že i kdyby měl návod k použití těchto kamenů krok za krokem, tak stejně ničeho nedosáhne. Jediné, co zůstává, je fantazie, či intuice, kde se můžeme domnívat k čemu, pro koho, a jak tyto uskupení fungovaly.
Mudrc
V relativně větší vzdálenosti se pak nachází kámen Mudr, ke kterému jsme se také vydali. Kámen mě ohromil svou velikostí, která činí určitě 3m. V přední části je viditelný kruh, podobný jako u Měsíčního kamene. Kámen se nachází postaven mezi balvany ve svahu pod cestou v lese. Při jeho objevení byl nakloněn asi o 45st. od vertikály a kolem něj existoval prý energetický vír. Nad tímto kamenem leží ještě jeden, s výraznou prasklinou. Kdyby a jestli tento stál, musel mít zajisté na výšku 5m. Kámen Mudrc je opravdu dost podobný Měsíčnímu kamenu – jak kruhem tak i ostrou horní hranou. Oba kameny vypadají jako obrácené sekery. Na místě jsem zkoušel měřit elektromagnetickou aktivitu, ale přístroj ukazoval pouze 48 µT. U kamenů se musí měřit vždy s východem slunce, to jsem věděl, ale čekat do druhého dne se mi nechtělo. Každopádně má tento kámen mnohem větší subjektivní sílu, než ostatní kameny. Určitě bych chtěl tento kámen prozkoumat v době vysoké sluneční aktivity.
Další menhiry
Na lokalitě se ještě nachází menhiry Dvojčata, Mnich, Větrný kámen a Sluneční kámen a také skály Obrova vana a Obrovo lože. Tyto jsme bohužel navštívit nestihli, jelikož před námi byla cesta na hrad Helfenburk a nad námi ocelová mračna.
Závěr
Ať menhiry jsou součástí dávného kultu nebo jen dílem přírody, je třeba k nim přistupovat s úctou, jako k někomu kdo je o pár stovek tisíc let starší než vy. Lidé, kteří se v přírodě pohybují běžně energii čerpat nemusí, protože jsou se silami ve styku neustále. Někdy příroda bere, někdy dává, člověk také a vztah je vyvážen, stejně jako naše energie či síla. A lidé, kteří do přírody jezdí jen na krátké výlety z města, nespali v noci pod hvězdami, nechodili nočním lesem, neposlouchali štěkání srnce, stejně neví jak tu energii čerpat, protože ani neví jaký je jejich vztah k přírodě. Nechme pomníky minulosti spát.
© Autor: Dóv, Lóže u Z.·.S.·. – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0
Zdroje:
Kozák, Pavel Ing. – informační tabule u Měsíčního kamene, obec Javorník.
KOZÁK, Pavel. Tajemná místa Pošumaví. Upr. 3. vyd. Beroun: MH, 2004. 159 s. ISBN 80-86720-23-3.
KOZÁK, Pavel. Tajemná místa od Blaníku k Sušici. Upr. 3. vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2003. 151 s. ISBN 80-86720-06-3.
www: javorniksumava.cz; sumavanet.cz; cs.wikipedia.org; photos.google.com; mapy.cz;
Fotografie: autor, J. Haubert, R. Slavík