4. a 5. června 2021 jsme podnikli výzkumnou výpravu za dvěma pozoruhodnostmi na pomezí krajů Západočeského a Jihočeského. Prvním je lokalita Obří hrad na Šumavě a druhou je vrch Javorník, o kterém bude další článek. Obří hrad je, dle mého mínění, naše nejzáhadnější a pravděpodobně i nejstarší dochovaná památka (a také nejvýše položenou: 980,5 m n.m.). Rozhodli jsme se zde přespat i přes riziko miliónové pokuty, jelikož jde o 1. zónu NP. Tímto se omlouvám Správě NP, žádnou škodu jsme nezpůsobili, vše jsme odvezli, chovali jsme s uctivě k přírodě i místu.
Obří hrad – lokalita
Toto podivné místo se nachází v odlehlém koutě Šumavy, daleko od většiny turistických tras i oblíbených šumavských lokalit. Obří hrad se nachází na strmém ostrohu vrchu s příznačným názvem Valy (1010 m n. m.) nad osadou Popelná na Šumavě. Nejbližším větším městem jsou Kašperské hory, nebo pak dále Vimperk či Sušice. Hradby Obřího hradu vykazují velké poškození, které bylo zapříčiněno tektonickými a seismickými procesy, které nelze blíže datovat. Lokalita je i v současné době ohrožena pokračujícími svahovými pohyby.
Pověst
K místu se váže mnoho legend a po staletí si lidé z okolí nedovedli vysvětlit původ mohutných kamenných valů. V podivuhodném objektu viděli sídlo obrů. V jedné z lidových pověstí se vypráví o nálezu jejich kosti, údajně tři metry dlouhé, kterou vesničané z Popelné použili jako lávku přes říčku Losenici. Zajímavým se mi zdá skutečnost, že je místo spojované s obry. Dle mých výzkumů jsou historická místa skrytá mlhou času často spojovány spíše s „čerty“ – proto zde máme tolik „čertových kamenů“. Na těchto místech je velmi často doloženo (archeologicky) keltské či slovanské osídlení, anebo na tyto místa lidé chodívali praktikovat reliktní zvyky, tj. uctívání kamenů, věštění z kamenných misek apod. Pokud se v pověsti zachovali „obři“, naznačuje to spíše mnohem starší původ. Stejně tak je národ obrů jakýmsi prastarým národem, dochovaným ve světových mytologiích (bible, řecké pověsti, védská tradice i jinde).
Cesta
Do Popelné jsme dorazili v pátek k večeru (z Jihlavy je to téměř 3 hodiny jízdy). Původní parkoviště je nyní “soukromé”, z části přestavěné na luxusní hotel, takže jsme auto nechali u turistického rozcestníku, sbalili batohy a vyrazili. Cesta je poměrně náročná (obzvlášť po třech úmorných hodinách v autě), jelikož se na dvou kilometrech překoná výškově 150 m. První třetina cesty přímo po sjezdovce, poté lesem a až poslední třetina je po hřebeni rovně na ostroh. Hradiště není totiž na samotném vrcholu kopce, ale na skalním ostrohu o nadmořské výšce 940–980 m, který je dobře dostupný pouze z jižní strany. Ze severu a východu je ostroh obtékán říčkou Losenicí. Na lokalitu jsme dorazili se západem slunce.
Energie místa
I když obecně nejsem vyloženě trénovaný na rozpoznávání energií míst či proudů, neboli v geomancii (na toto máme v LUZS lepší kapacity), místo má jakousi zvláštní atmosféru (proto jsou zde dva z nás již podruhé), kterou nelze “přehlédnout”. Přístup k místu je pozvolný, skrytý, vedoucí nízkým lesem hadovitě se stáčející cestou, jejíž celkový dojem kazí pouze navezené lomové kameny, po kterých se špatně jde.
Z ničeho nic se za ohybem objeví první informační tabule a také první linie kamenných valů, jejichž délka a objem zaráží i zkušené znalce hradů, kteří jsou zde s námi. U této tabule se začíná vše komplikovat. Údaje uváděné na této tabuli jsou, pro člověka majícího trochu přehled v historii, dosti zmatené a neodpovídající doloženým skutečnostem. O tom ovšem až později. Napravo, několik desítek metrů po rozvalených valech se nachází “kamenný srub”, možná sloužící jako hlídka. Je to pouze název morfologického útvaru, anebo zde stála opravdu kamenná strážní věž?
Za první linií opevnění se cesta změní pouze v pěšinu vedoucí nízkým smrkovým pralesem a člověk si musí neustále připomínat že tato, zdánlivě nekončící, pěšina vede napříč rozsáhlým několika hektarovým “předhradím”.
Na konci pěšiny se opět objeví další, neméně zmatená informační tabule a samotný vstup do centrální “akropole” (tak je centrum nazváno na tabuli) na samotném konci ostrohu. Pro mě osobně je toto místo vyrážející dech. Do daleka se vinou rozvaliny zdí, původně skládaných nasucho. Počet kamenů, většinou “dvoumužných” je nezměrný. Dle šíře rozvalin odhaduji původní šířku opevnění na 3-4m a výšku na cca 4-5m. K tomuto se přidává nádherný výhled do dálky na zalesněné kopce a údolí pod vámi. Široko daleko není vidět žádná známka civilizace.
Energie místa je ovšem, i přes nádherná panoramata, spíše ponurá. Shodli jsme se na tom, že máme pocit, jako bychom zde neměli být. I když po těch letech opuštěnosti, je toto místo dosti asimilované a očištěné přírodou, je zde něco, co jsem nikde jinde necítil (možná trochu podobné na Tribeči). Tíha, krev a společné úsilí uchované v kameni. Těžko popsatelné.
Akropole
Centrální akropole má ledvinovitý protáhlý tvar s klesajícím terénem, jehož vrchol a nejvyšší bod je “kamenný stůl”, na kterém je očividný velký vyhlazený miskovitý útvar. Od stolu směrem na západ terén prudce padá dolů. Akropole je chráněna prudkými svahy a původně dvojitými kamennými hradbami. Prostor je velmi zarostlý a zevrubný průzkum je téměř nemožný. V době naší návštěvy bylo celé návrší vykáceno a kmeny stromů ležely přes sebe jako obří hra mikádo. Ponechány byly pouze jedle. Vzhledem k nepřístupnosti a 1. zóně je pravděpodobné, že tu takto kmeny zůstanou. Tato skutečnost ale absolutně znemožňovala průzkum a kazila celkový dojem. Bylo možné si pouze představovat, jak krásné by to tu bylo, pokud by byl prostor vyčištěn a byl viděn v celé své velikosti. Průchod je možný pouze po turistické značce do spodní části akropole, kde značka končí u suťového pole s nádherným výhledem do okolní krajiny s, dálce se tyčícím, hradem Kašperk.
Kamenný stůl
Kamenný stůl, resp. velký kámen o velikosti 170 x 180 cm s vyhlazenou plochou na vrcholu akropole zaujme jak svou velikostí, tak umístěním. Od tohoto bodu terén velmi prudce padá dolů východním svahem až k velmi hluboko umístěné říčce Losenici. U kamene jsem se pokusil zjistit rezidua minulosti, či energetické proudy, ale nebylo zde nic. Předpokládám, že je toto místo jaksi vázané na sluneční cykly a bude “aktivní” při slunovratech a rovnodennostech. Vzhledem k množství balvanů i kleče kolem je nocleh přímo zde nemožný. Škoda.
Kamenná brána
Na druhé straně, přesně naproti kamennému stolci, je umístěna, schovaná před zraky lidí, daleko od cesty kamenná brána. I když je na informační tabuli, její přítomnost fyzicky zjistí málokdo. Musí se k ní totiž překonat haldy zkácených stromů a skalní stěna. Krom toho na její přítomnost absolutně nic nepoukazuje. Kamenná brána mi vyrazila dech. Zvláštní pocit. Vím, že “národy kamene”, tj. starší keltové a hlavně jejich předchůdci – megalitická kultura, používaly tyto brány jako součást ceremonie “přechodu”, kdy jednotlivec za určitých podmínek prolézal skrz, imitujíc cestu dítěte při narození, aby se na druhé straně znovu „narodil“, obohacený o jisté kvality. Kamenné brány se často imitovaly tvorbou dolmenů, z nichž pouze některé byly zasypány do podoby mohyl, tak, jak hlásí jedna z teorií. Kamenná brána je téměř jistě dílem přírodních sil vzniklých „odsunutím“ samotné špice ostrohu. Je možné, že přítomnost této brány byla dalším důvodem, proč dávní lidé zvolili toto místo? Velká úcta k zvláštnostem stvořených přírodou je také společným prvkem mnoha starých národů.
Původ
A konečně se dostáváme k nejzajímavější části článku, kterou je původ tohoto místa. Na informační tabuli s názvem „Keltské hradiště Obří hrad“ čteme: „…Hradiště.. je nejvýše položeným pravěkým hradištěm v Čechách. Dobu jeho založení lze klást do 6. stol. př. Kr., do průběhu starší doby železné (doby halštatské).“ A na wikipedii dále čteme: „Již první archeologický průzkum z počátku 20. století zde odhalil pozůstatky z doby halštatské. Později zde proběhl společný archeologický a geologický průzkum…“ To by bylo všechno v pořádku, ale poté se na wikipedii dočítáme: „Z naprosté absence nálezů souvisejících s osídlením se usuzuje, že hradiště nebylo trvale obydleno. Nebyly nalezeny téměř žádné předměty po jeho obyvatelích, ani po jeho stavitelích. Mezi hypotézy, kterými se tato nálezová situace vysvětluje, patří možnost, že tato pevnost sloužila jako posvátný prostor.“ A na tabuli se tato skutečnost potvrzuje a ještě více komplikuje: „Obří hrad se vymyká obvyklému obrazu hradiště svou polohou zcela mimo tehdy osídlené území a nadmořskou výškou. Nejasnost jeho funkce zvyšuje skutečnost, že hradiště je zcela bez nálezů. Pravděpodobným důvodem jeho vybudování tak zůstává vymezení posvátného okrsku pro některého z tehdejších četných bohů a pro obřady s tím spojené.“.
Neuvěřitelné je, že i přes četné výzkumy a více než 100 vykopaných sond nebyly dosud na Obřím hradě objeveny žádné pozůstatky po pravěké materiální kultuře ani stopy po stavení. Tuto neutěšenou nálezovou situaci by bylo snad možné vysvětlit seismickými otřesy, které sebou mohly strhnout veškeré doklady po stavbách i ostatní nálezy. Pouze pomocí detektoru kovů bylo na Obřím hradě nalezeno 14 mincí z 3. – 1. století př. n. l., mezi nimi i republikánský denár z roku 130 s obrazem lodi a nápisem ROMA. Tato informace se nachází pouze na serveru archeolog.cz a v trochu jiné podobě u historika PhDr. Vladimíra Horpeniaka – ten se zmiňuje o nálezu jakýchsi 13-ti stříbrných a bronzových mincí s unikátní ražbou. Nepopisuje ovšem s jakou ražbou, pouze zmiňuje jednu z nich, kde je vyraženo společně několik keltských symbolů obvykle užívaných samostatně.
Datace
Pomineme-li fakt, že hradiště stavěli slované a ne keltové, jelikož ti stavěli oppida, tak je zde očividný rozpor. Pokud se na místě nic nenalezlo (doslova nic), jak je možné tvrdit, že pochází z doby halštatské, tedy, že Obří hrad postavili keltové? Na tuto dataci je usozováno pouze díky některým shodným prvkům s hradišti tzv. veněcké skupiny. Koukneme-li se na jiná klasická oppida (Stradonice, Závist, Třísov, Nevězice, Hrazany, České Lhotice a další) zjistíme, že jediným společným prvkem je složení lokalit z předhradí a centra, což je ale obecný rys všech hradišť, oppid i prvních měst! Naopak při srovnání nás zaujmou diametrální rozdíly:
– žádné oppidum nemělo kamenné hradby (!)
– na všech oppidech se našlo mnoho pozůstatků činností člověka (střepy, nástroje, kuchyňské odpadky, kosti aj.)
– všechna oppida byla postavena na místech vhodných pro běžný život
Obří hrad je postaven technologií, kterou keltové (?) vůbec nepoužívali, na místě kde je po většinu roku zima a deštivo, uprostřed tehdy obrovského šumavského hvozdu, daleko od zdroje pitné vody i jakýchkoliv cest. I přes toto všechno se „ví“, že Obří hrad postavili keltové. A podle nálezu mince taktéž nelze datovat. Mince zde mohly být umístěny z mnoha různých důvodů a kromě toho ony nalezené jsou až z mladší doby. Každý alespoň trochu rozumný člověk nad těmito fakty pozastaví.
Posvátný prostor
Funkce hradiště Obří hrad byla a je již velmi dlouho diskutovaná. Sídelní funkce, vzhledem k extrémním klimatickým podmínkám lokality a absenci dokladů po sídelní činnosti, nepřipadá v úvahu. Hradiště snad mohlo plnit funkci útočištnou, refugiální, avšak ani tato možnost není přiliš pravděpodobná, protože v okolí lokality téměř neexistovalo početnější osídlení. Uvažovalo se i o tom, že sloužilo jako ochrana rýžovišť zlata na Losenici či jako ochrana obchodní stezky. Jako nejpravděpodobnější se jeví funkce kultovní a shromažďovací. Tomu by napovídala absence nálezů, jelikož se stejná situace objevila i na jiných „posvátných“ místech v západní Evropě.
V jednom ze zdrojů se píše: „Průchod mezi dvěma hradbami, začínající u skalní brány dole a končící u kamenného stolu nahoře, tak mohl představovat jakýsi přechodový rituál, umožňující věřícím průchod z profánní části hradiště, tedy ze světského světa vůbec, do světa sakrálního, do posvátného okrsku hradiště, v jehož středu stál kamenný oltář, jenž mohl představovat střed světa a snad mohl sloužit jako oltář, na kterém byly vykonávány oběti určené nějakému nebeskému božstvu.“ O konkrétním způsobu využití tohoto místa můžeme jen spekulovat.
Závěr
Naprosto souhlasím se shromažďovací a kultovní funkcí místa. Nesouhlasím ovšem na keltský původ z výše uvedených důvodů. Dle mého názoru jde o jeden z mála stavebních pozůstatků tzv. megalitické kultury. Určitě by stálo za námahu zaměřit východy a západy slunce při slunovratech a rovnodennostech a také poziční vztah k jiným posvátným místům. Místo určitě navštěvovali lidé dlouhá staletí poté, co ho původní stavitelé opustili. Možná zde uctívali svá božstva a možná je nález oněch mincí pozdní obětinou. Odloučenost místa mi evokuje jihoamerické Macchu Picchu. Je zde náboj, který na běžných oppidech a hradištích není.
© Autor: Dóv, Lóže u Z.·.S.·. – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0
Zdroje:
Horpeniak,V., Obří hrad na Šumavě možná vydá tajemství. MFD, 19.10.1999
HORPENIAK,Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. Vyd. 1. Plzeň: Starý most, 2014. 2sv. (303; 311 s.). ISBN 978-80-87338-41-4.
HORPENIAK,Vladimír. Střední Šumava. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2007. 71 s., [132] s. obr.příl. Zmizelé Čechy. ISBN 978-80-7185-839-3.
RAUSCH,Antonín. Příběhy ze staré Šumavy. 1. vyd. České Budějovice: Růže, 1974. 302 s.
cs.wikipedia.org
www.mujrozhlas.cz/cesko-zeme-neznama/nejvyse-polozene-hradiste-zatim-sve-tajemstvi-nevydalo-obri-hrad-najdete-nad
www.pamatkovykatalog.cz
www.mestosusice.cz
www.sumavanet.cz
Fotografie: autor, J. Haubert, R. Slavík