Spontánní rituály

Tento článek píši po několikaleté retrospektikvě mého vztahu k transcendentálnu. Používám toto slovo, přiznávám, že je mírně zprofanované, protože nevím jak jinak To nazvat. Transcendentálnem tedy myslím vše, co z podstaty tohoto slova vyplývá (alespoň tedy pro mě) – veškeré jevy a události, kterých jsme součástí, ať již jako pozorovatel, účastník či aktér a které přímo nesouvisí s naším rozumem, myslí nebo běžnými smysly, i když je také ovlivňuje. Transcendentálno je pro mě tedy jakási “ne-každodenní skutečnost”, “svět za závojem”, něco co vnímáme pocitem, intuicí, tušením, koutkem oka nebo “vnitřním zrakem” ať už si pod tím představíme cokoliv. Z toho všeho vyplývá, že k dosažení transcendentna (doufám, že přijdu na nějaké české slovo) potřebujeme přepnout z našeho běžného pracovně-rodině-intelektuálního módu do módu jiného, klidnějšího, pomalejšího, vnímavějšího, neposuzujícího, přijímajícího. Ono “přepnutí” si nemusíme představovat jako něco složitého, časově náročného, i když někteří lidé mohou mít s přepnutím větší problém než jiní. Může jít o dlouhý pohled do dálky, několik hlubokých nádechů a výdechů, odpočinek po těžké práci (třeba na zahradě), pohled do plamene nebo vody, zaposlouchání se do šumění lesa, pohled na letící volavku a podobně. Často si těchto chvil, kdy jsme “přepnuti”, ani nevšimneme. V japonské filosofii pro to mají dokonce jméno: “satori”.

V těchto chvílích vnímáme skutečnost trochu jinak, nebo vnímáme trochu jinou skutečnost. Představme si to jako bychom odstranili jakýsi filtr, který filtruje veškeré obsahy proudící ze světa k nám. V odborné literatuře tím filtrem nazývají analytickou mysl, která si podvědomě vybírá jen určité typy obsahu, které jsou pro ni relevantní, ostatní vytěsňuje, nevnímá, nechce, jsou pro ni zbytečné a obtěžující (což je samozřejmě pro běžný život důležité).

Tím se pomalu dostáváme k meritu této úvahy. Tím je zjištění (asi ne moc překvapivé), že příliš mnoho znalostí a řádu vztah a přístup k transcendentnu spíše uzavírá. Dalajláma kdysi prohlásil, že příliš mnoho vzdělání vzdaluje od podstaty života. Pomineme-li riziko pocitu nadřazenosti, který se vzděláním také přichází, tak je tím myšlena hlavně plnost, tedy, že pokud je šálek plný, už do něj nic nenateče (zde odkazuji na krásný zenový příběh “Šálek čaje”). Mnoho lidí se omezuje mylným předpokladem, že pouze ono staré, osvědčené, dané, napsané, tradované a nejlépe do puntíku přesně provedené má onen zázračný účinek. Pravdou je spíše opak. 

Moje nejsilnější zážitky byly téměř vždy v okamžicích, kdy jsem “vypnul”, nic jsem neočekával , neplánoval a nechal svět (přírodu) ať mi sama ukáže, nebo spíše ke mně přivede, to, co je pro mě v tu danou chvíli nejlepší. Často se takto nechávám unést při šamanském zpěvu, kdy bubnuji, začnu zpívat nějakou lakotskou obřadní píseň a po chvíli ze mě začnou vycházet slabiky, které nepocházejí z mé hlavy, prostě “se zpívají”. Pokud bych nad tím začal přemýšlet a násilně se snažil najet zpět na onu naučenou starou známou píseň (která je taky dobrá), tak bych onen proud v okamžiku přerušil. 

Nedávno jsem se vydal na takovou malou pouť, na kterou vycházím jednou za čas. Většinou není dlouhá, ani není jejím cílem nějaké konkrétní slavné místo. Prostě jdu, nemyslím a nechám se “vést”. A vždy naleznu, vidím, zažiji něco, co bych i při sebelepším plánování nenašel, neviděl a nezažil. Je to silné, všechno kolem jakoby tepe, špatně se to vysvětluje. Tentokrát mě “to” zavedlo na 4 místa spjatá s 4 živly, na kterých jsem provedl, opět intuitivně, spontánní osobní rituál. Prvně jsem došel ke krásné lesní říčce, šumící přes kameny, poté k dlouhé jeskyni, do které se musí lézt úzkým vchodem po kolenou (zde jsem hodinu meditoval ve tmě a komunikoval s bytostmi země a mým mrtvým předkem), poté mě kroky zavedly k vysokému dubu, na který mě to donutilo, i přes silný (nebo spíše právě pro silný) vítr vylézt a provést rituál v jeho koruně, a na konec jsem uprostřed louky našel několik dní staré ohniště, ze kterého jsem rozfoukal obrovský oheň. Výsledkem  byl kompletní živlový kruh v síle, jaká by šla těžko vyvolat imaginací, posismem či invokacemi. 

Do tohoto stavu se rád přepínám kdykoliv je to možné (ostatní si o mě pak myslí, že jsem mimo, což je celkem dobrý postřeh). Nejsilnější je to pro mě samozřejmě v přírodě při chůzi, na čundru a při divinacích, které jsou na tomto stavu přímo závislé (proto často výklad tarotu nejde těm, kteří se snaží význam karet naučit nazpaměť). 

Jednoduše řečeno, příroda je otevřenou studnicí osobních rituálů, léčivých prostředků i klíčů k nalezení odpovědí. Stačí pouze věřit svému vnitřnímu hlasu, tedy hlasu, který slyšíme uvnitř nás, ale z nás není. Nesvazovat se tím, jak by věci měly být, ale vnímat jaké doopravdy jsou. Neplánovat, jít nalehko, sám (ve dvou a více to nefunguje) a reagovat podle toho co vás napadne. Je to něco mezi myšlenkou a pocitem. Jako příklad mě napadá: “nevím proč ale vím, že mám jít tudy..”.

Tento způsob spontánních rituálů lze vykonávat kdykoliv a kdekoliv. Záleží na vyspělosti každého z nás, jak se dokáže “přepnout” nezávisle na svém okolí. Samozřejmě, že čím rušnější prostředí, tím je těžší naslouchat a ponořit se do svého vnitřního jezera. Studnice se neomezuje jen na “velké” věci, ale i na každodenní záležitosti, důležité je, opět opakuji, nesoudit a nechat plynout a důvěřovat přicházejícím informacím. 

V této zrychlené technické době je dle mého obzvláště důležité nalézt svůj vnitřní klid a pomocí osobních spontánních rituálů se stát součástí něčeho, co nás přesahuje a z čeho můžeme čerpat. 

Hečhétu weló

© Autor: Dóv, CC BY-SA
Obrázky: pixabay


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Čvn
19
So
celý den IV. Rituál Kupalo v Místo v Přírodě, poblíž lesů, vod a strání.
IV. Rituál Kupalo v Místo v Přírodě, poblíž lesů, vod a strání.
Čvn 19 – Čvn 20 celý den
Každoroční rituál trvající den a noc oslavující letní Slunovrat a síly Přírody. Uzavřené setkání pro pozvané hosty! Kapacita rituálu je velmi omezena! Konkrétní účastníky rituálu vybírá výhradně hlavní  Žrec obřadu.[...]