Průzkum kultovního vrchu Melechov

V neděli 3.1.2021 jsem se vydal na průzkum vrchu Melechov v západní části Vysočiny, 6 km jihovýchodně od Ledče nad Sázavou a 7 km jihozápadně od Světlé nad Sázavou v Okrese Havlíčkův Brod, nedaleko řeky Sázavy a přírodní rezervace Stvořidla. Melechov je výraznou dominantou posázavské krajiny s výškou 715 m.n.m. Tvoří jej mohutný masiv s dvěma vrcholy. Z geomorfologického hlediska je Melechov severním výběžkem Křemešnické vrchoviny.

K tomuto vrchu se váže mnoho pověstí a na jižní straně je též tzv. Čertův kámen – samostatně stojící skalní blok na jehož vrcholu se nalézají skalní mísy. Čertovy kameny jsou, jak je známo, velmi často svázané s předkřesťanskou vírou, uctíváním přírody a „pohanskými“ rituály. Název „čertovy“ odkazuje na něco starého, zlého, něčeho pro věřící lidi zapovězeného. V mnoha případech se u podobných objektů potvrdilo kultické uctívání. U severozápadního úpatí kopce nedaleko obce Kouty se také nachází malebná zřícenina tvrze Melechov, kde jsem před pár lety též přespal.

Nález

Na konci 19. století se „Na kopci Melechově“ nalezla bronzová sekerka o délce 190 mm a hmotnosti 0,5kg, nyní uložená v Národním muzeu v Praze. Doba bronzová se ve střední Evropě přibližně datuje do období od roku 2300 př.n.l. do roku 800 př.n.l. Na našem území je spojována s kulturami „únětická“, „mohylová“ a „popelnicových polí“. Tento nález potvrzuje pohyb osob v této lokalitě. Při podrobnějším průzkumu by se se současnou technologií jistě našlo předmětů více. Nález také vyvrací dávný mýtus o “izolovanosti” Vysočiny a o jejím pozdním osídlení.

Začátek cesty

Cestu jsem začal v Dobrovítově Lhotě a vydal se po žluté turistické značce směrem k vrcholu. Počasí bylo pochmurné, mrholilo a byla mlha, která se stoupající výškou houstla. Cesta vedla starým úvozem s kamennými zídkami, porostlými, nyní již letitými, stromy. Příroda a okolí bylo nádherné, a když se mlha trochu rozestoupila, bylo vidět protilehlý hřeben na severní straně řeky Sázavy. Les jedlovo-bukový se spíše slaništním typem vegetace. Ticho, prázdno, zima.

Na začátku cesty jsem vykonal vnitřní očistu, nechal odplavat většinou zbytečných myšlenek, zklidnil sebe i dech tak, abych byl připraven vnímat vše, co ke mně během cesty přijde.

Cesta pokračovala v mírném stoupání nahoru. Jediné, co jsem po cestě vnímal byla jakási tíha, možná trochu úzkost. Těsně před prvním vrcholem jsem udělal přestávku u funkční a opravené studánky. Vichřice zde vyvrátila mohutný smrk, který studánku minul. Před studánkou stojí krásný smírčí kříž, který se tradičně staví jako usmíření za násilnou smrt. Tento kámen zde prý ale není původní, ale byl donesen koncem 20. století odněkud od řeky Sázavy o pár set výškových metrů níže.

Falešný vrchol

o 500 metrech jsem dorazil na „falešný“ vrchol, kde je umístěna zeměměřická věž z roku 1938. Na informační desce se uvádí, že Melechov byl za Rakouska-Uherska považován za střed Evropy. a že se zde setkávali husité. Místo je to zvláštní, takové profánní, opravdu je zde cítit jakýsi kolektivní duch. K tomu přispívá i návrh zavěšené kruhové odpočinkové lavice, která je prezentována pod věží.

Počasí i místo mě trochu zmátlo a vydal jsem se kousek špatným směrem, tak jsem se musel kousek vracet. Vydal jsem se totiž místo na jih na západ a vůbec mi to nepřišlo divné. Až po pár stech metrech mi něco napovědělo, že asi jdu špatně. Jakoby mě vrch zkoušel.

Vrchol Melechova

Na opravdový vrchol se jde z kopce, což mi přišlo trochu úsměvné, ale po mírném „sedle“ se odbočí doleva a dojde se na vrchol, který je od vrcholu s věží vzdálen cca 400 m. Lesy kolem jsou poměrně dost zasažené těžbou dřeva. Vrchol tvoří navršená mohyla z kamenů, turistický ukazatel a malá nenápadná poměrně hezká kovová deska s kalichem a nápisem Super omnia veritas vincit”, což znamená „Pravda vítězí nad vším“. Okolí je otevřené (vykácené), z jedné strany oplocenka a z druhé smrkový les. Hromada kamenů mi velmi připomínala podobné útvary nacházející se v Tibetu a horských oblastech Indie. Lidé donesou kámen a položí ho na hromadu s určitým záměrem. U nás a v této době, ale lidé pravděpodobně pokládají kámen na hromadu automaticky a nezamýšlí se nad pravým významem tohoto aktu. Původně jde o “přání” či “modlitbu” ukotvenou do kamene – jeho umístěním na posvátné místo se modlitba “odříkává” nebo je realizace přání tímto místem podpořena. Je zajímavé sledovat, kde se tyto “hromady” tvoří – většinou jde o silná místa či místa vzpomínková. Zdejší místo na člověka nevědomě velmi silně působí.

Na tomto místě jsem chtěl provést osobní rituál, tak jsem hledal, kde by to bylo vhodné. Místo jsem nalezl cca 50 m JZ směrem v lese. Zde jsem našel mohylu se zajímavými pravidelnými jehlanovitými kameny o velikosti cca 50-80cm. Na místě jsem provedl rituál, dal obětinu a intuitivně mohylu obešel po směru hodinových ručiček. Nic zvláštního jsem na místě necítil, snad jen úctu k dávným předkům a silám přírody. Od tohoto bodu jsem šel po zelené turistické značce dále (dolů).

Kamenné řady

A zde jsem začal cítit určitý tlak, tíhu a úzkost. Spíše utlumující a těžké energie. Po pár set metrech se lesní cesta napojila na zpevněnou. Po chvíli jsem si všiml zvláštních kamenů po pravé straně cesty a něco mě k nim táhlo. Po podrobnějším průzkumu (bez kompasu) jsem došel k závěru, že jde pravděpodobně o zaniklé kamenné řady, podobně jako v Kounově či v Jihlavě. Kameny různých velikostí trčely ze země v relativně pravidelných vzdálenostech v řadách ve zhruba JV-SZ směru. Neměl jsem kompas, tak jsem nezjistil, zda jde o azimut východu slunce o zimním slunovratu. Jestli šlo o „řady“, tak se z nich dochovaly pouze fragmenty několika kamenů. Celá oblast by stála za celodenní průzkum s buzolou, pásmem a zákresem do map.

Kamenný stolec

Pokračoval jsem po cestě dále a po pár stech metrech (200-300) mě zaujalo návrší po pravé straně oddělené od zbytku lesa hlubokým příkopem. Celý „ostroh“ vypadal jako uměle dotvořený a cíleně chráněný. Na vrchu bylo několik samostatně stojících balvanů (skal) se zajímavými tvary. Opět všechny stály za sebou v řadě. Další balvan ve tvaru velkého stolu stál mírně bokem. Kamenné bloky byl opravdu velkých rozměrů, o váze jistě desítky tun. Místo mě jakoby nechtělo pustit pryč a, i přes celkově tíživou atmosféru celého Melechova, jsem zde vnímal mírné pulzování a v tu chvíli jsem „věděl“, že toto je hlavní místo celého Melechova.

Poblíž tohoto místa „Rohule“ je soubor obytných budov v soukromém vlastnictví, s rozsáhlými terénními úpravami (vodní plochy, zahrady, tenisový kurt atd.).

Poznámka: pár set metrů jižně od Rohule se nachází onen slavný čertův kámen s vyhloubenými miskami, které se, jak je známo, v dřívějších dobách používaly k věštění a lidové magii. Na Čertův kámen se vypravím příště.

Autor těchto fotografií: Zdeněk Vopěnka

Pořád dolů

Od rozcestníku jsem šel po modré lesem dále po zpevněné cestě. Les vypadal jinak než na začátku cesty na severní straně. Po jednom kilometru se cesta naštěstí stočila opět na lesní cestu, která se napojila na starý úvoz, který vedl až do vesnice Koňkovice.

Z Koňkovic jsem šel nádhernou cestou směrem do údolí řeky Sázavy. Tato cesta byla jedna z nejhezčích, co jsem kdy šel (i přes nepřízeň počasí). Ze Smrčné jsem po červené údolím Sázavy šel až do Stvořidel a pak roklí nahoru zpět do Dobrovítovy Lhoty, kde jsem měl auto. Celková trasa měřila zhruba 13km.

Závěr

Trasu jsem záměrně volil takto, aby byla cítit změna hora-údolí a rozdíl byl tak výraznější. Což se povedlo. Vrch Melechov je společně s Čeřínkem a Křemešníkem magickou horou s temnou historií (nebo spíše světlou v závislosti na kultech Slunce). Melechov bych osobně dal asi na první místo z několika důvodů: 1, obrovská rozloha celého vrchu; 2, relativní neznalost lidí, tudíž malá návštěvnost; 3, odlehlý kout Vysočiny, kam se nikdo moc nehrne; 4, místo není zkažené žádnou církevní budovou.

Subjektivně má Melechov opravdu temnou a starou atmosféru a jsem si jistý, že v sobě něco skrývá. Tajemství, na které v náznacích odkazují lidové pověsti. Vrch budu určitě dále navštěvovat v různých ročních obdobích a v dobách významných slunečních pozic. Naplánoval jsem též konzultaci a průzkum s geomantických odborníkem.

Zdroje a odkazy:
Petr Hejhal  – Pravěké a raně středověké osídlení české části Českomoravské vrchoviny (Doktorská dizertační práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav archeologie a muzeologie, Brno 2009), ke stažení ZDE.
https://pohanskykruh.wordpress.com/2013/10/01/tip-na-vylet-melechov/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Melechov
Obrázky: pokud neuvedeno jinak fotografie autora článku
© Autor: Dóv/Lóže u Z.·.S.·. – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Pro
4
So
10:00 LXXVII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXVII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Pro 4 @ 10:00 – 16:00
PROGRAM: DOPOLEDNE: – Úvodní rituál – Organizační okénko – Přednáška “bude doplněno” ODPOLEDNE: – Pokračování v cykle přednášek a praxe severských Run – Společná práce s kultickým předmětem – Rituální[...]
Led
15
So
10:00 LXXVIII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXVIII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Led 15 @ 10:00 – 18:00
PROGRAM: DOPOLEDNE: – Úvodní rituál – Organizační okénko – Přednáška “bude doplněno” ODPOLEDNE: – Členská výroční schůze (pouze pro členy LUZS!) Dopolední program je volně přístupný všem zájemcům. Pokud Vás[...]