Šaman

Osoba, která zastává celou řadu funkcí. Je léčitel, jasnovidec, věštec, obětník, čaroděj, psychopomp, vykladač snů, mystik i kněz. Má mimosmyslové vnímání (ESP – „extrasensory perception”, angl.) a psychotronické schopnosti. Šamanem se člověk stane v zásadě dědičně nebo spontánně s tím, že druhá cesta má neomezené varianty (sen, zjevení, nemoc, pocit vyvolenosti, úraz, vědomá snaha). Šaman po své iniciaci komunikuje s transcendentálními světy duchů, božstev a mrtvých cestou extase či posedlosti. Šaman podle našich profánních představ dělá zázraky. On ale „pouze” mění strukturu příčiny a následku.

Šaman tvrdí, že samotný životní princip, jenž oživuje živá stvoření, pochází z kosmu, a proto celý kosmos patří přirozeně do životního prostředí každého původního etnika. Sám ve svých vizích se dokáže podle J. Narbyho dostat své vědomí až na molekulární úroveň, k samotnému DNA prostřednictvím DMT („ayahuasca”). Tehdy šamani vidí krystaly, Kosmické stromy, dvojité hady, i dvojšroubovici DNA.

Šamanský obřad, jakési vystoupení, probíhá po setmění, protože duchové nemají rádi světlo. Šaman volá své duchy-ochránce a duchy-pomocníky svým zpěvem, tancem a rytmickým bubnováním nebo chrastěním. Postupem času se rytmy zrychlují a zesilují. Dochází k stimulaci nervového systému, což za doprovodu hluboké koncentrace šamana, emocí diváků a pomocných efektů halucinogenních nápojů či alkoholu (na Sibiři vodka) navozuje měnící se stavy vědomí ASC. Zpěvy popisují cesty duchů, opisují i jeho extatický let do mimopozemských světů či hledání ztracené duše, konsultace o nemoci pacienta či o budoucnosti. V případě vstoupení ducha do jeho těla imituje jeho pohyby i hlas. Každá jeho magická cesta, kdy duše opouští tělo a cestuje do nebes nebo do podsvětí, do Mléčné dráhy nebo na Měsíc, je však plná nebezpečí a lákadel jiného bytí. Může podlehnout silám duchů a kráskám, nebo podlehnout nástrahám zlého čaroděje a cesta zpět se mu vytratí. Ti, kteří se vracejí a vyprávějí o svých cestách a zážitcích, jen těžko hledají slova. Naše slovníky postrádají možnosti, jak popisovat mimopozemský duchovní svět či imaginační způsoby psychotronického léčení, a proto se nám jejich výpovědi zdají směšné. Těžko se totiž vyjadřuje o čtyřrozměrnosti, o světu, kde se čas mění nebo zastavuje a prostor se pohybuje nebo natahuje, kde vjemy našimi smysly se směšují (synestéze), kde budoucnost a minulost existuje společně v přítomnosti.

U některých šamanů dochází i k lásce a erotickým vztahům s duchy (šamanismus Sibiře a Vnitřní Asie). Mytologie mnoha národů světa zcela běžně informují o vztahu lidí a duchů či božstev. V mytologii Mačigengů se vypráví o manželském vztahu Měsíce a dívky, v mexické mytologii docházelo k spojení zvířecích duchů jaguára a ženy, z čehož vznikli jaguárolidi (šamanismus paleoamerický, mýtus). Nakonec i v křesťanství můžeme vidět jistou paralelu spojení s duchem, které přešlo do vztahu jeptišek považujících se za nevěsty Ježíše Krista.

Mnozí šamani v Jižní Americe mají schopnosti lykantropie (proměny ve zvířata) v jaguáry a hady, v Severní Americe a na Sibiři v ptáky či ve vlky. Pojmout do sebe ducha zvířete znamená proměnit se v něj už tím, že si šaman nasazuje masku zvířete, zvířecí kožešiny, mluví, zpívá a létá jako zvířata a ptáci. Také rozumí jejich řeči. Je to jen vnitřní duchovní identifikace? Tuto transformaci prožívá šaman fyzickým i duchovním tělem, je to zážitek hluboké proměny lidské osobnosti ve zvíře, kterým v Americe bývá zpravidla Kojot, medvěd, havran nebo jaguár, na Sibiři a v Evropě různé druhy ptáků. L. E. Luna říká, že síla transformace šamana ve zvíře charakterizuje jeho moc a počet duchů-pomocníků, kteří mu v tom pomáhají.

Šamani koexistují s léčiteli kuranderos, ke kterým v poslední době pod vlivem civilizace občas konvertují, když ztrácejí etnickou identitu, nesnášejí se se šarlatány a občas se zvrhnou ve zlé čaroděje („brujo”) užívající pouze černou magii, nově se vyskytují pseudošamani, neošamani či falešní šamani. Šamani připravují i jedy.

Závislost lidí na přírodě dala šamanům obrovskou moc. Již v době euroasijského paleolitu žili zřejmě lidé hledající cestu k duchovním projevům světa, k duchům zvířat, o čemž svědčí mnohé jeskynní kresby a malby zvířat (paleoamerický šamanismus), nacházející se na celém světě (jeskyně Lascaux, petroglyfy na Sibiři i v Americe). Samy jeskyně byly totiž považovány za brány do mysteriózního světa duchů. První konkrétní údaje o asijském šamanismu pocházejí z Řecka ze 6. stol. před Kr. a o století později je již doložen šamanismus v samotném Řecku. Staré keltské legendy vyprávějí o legendárních šamanech, jakými byli možná i Merlin nebo Maab. Šamani byli voláni i k pomoci proti bleskům, k vyvolávání deště, k léčení, pro úrodnost polí, k získání lásky či bohatství. Rituální objekty k tomu požívané získaly označení posvátné oproti profánním z každodenního života. Šamanismus byl však nastupujícími institucionalizovanými náboženstvími na celém světě brán jako pohanský, zlý, démonický a jeho nositelé byli pronásledováni. Zcela svobodný a otevřený šamanismus v posledních několika stoletích byl pouze v Amazonii, částečně v Severní Americe a na několika zapadlých místech v Sibiři, kam nedosáhla náboženská či politická represe. K nim můžeme ještě počítat africké tradice „voodoo” přenesené do Karibské oblasti a Brazílie („candomblé”, „macumba”) a zbytky v Oceánii a Austrálii (šamanismus v Austrálii). Šamanismus dal vlastně původ zvláštnímu americkému esoterismu, jehož manifestace nevidíme jen v Amazonii či v kulturách Severní Ameriky, ale v petrifikovaných formách i ve vysokých kulturách Mexika a Peru.

Šaman při extasi dosahuje různé druhy separace duše vzhledem k tělu podle modelů studovaných psychologií a fenomenologií náboženství, komparační historií náboženství a dalšími vědami. Podle C. G. Junga šamanské rituály probouzejí nevědomí a přibližují nás ke kolektivním a individuálním archetypům, jež nás uzavírají v naší psýché. Podle S. Freuda jsou remanentní, zbytkové psychiky jako psychické elementy příbuzné v mysli každého člověka z pradávných dob a jsou za jistých okolností vzkřísitelné. Instruktor C. Castanedy don Juan říká, že potřebujeme vzkřísit Nahual-nevědomí, což je to pravé a utajené místo, kde se nachází pravá čistá podstata člověka s instinkty a pocity získanými v dětství. A pak stačí vytěsnit Nodal-vědomí a se znalostí obou těchto částí naší duše rozvinout naší osobnost.

Praktiky šamanů můžeme vlastně považovat za formy meta-psychiky. Někteří odborníci vidí v počínání šamanů reflexy vrozených procesů v lidském mozku. Díky výzkumům neurochirurga Wildera Penfielda můžeme v mozku lokalizovat interakce pěti našich smyslů a identifikovat moduly aktivované emocemi. Začali jsme chápat i chemické procesy mozku, například vlivy chlorpromazinu na schizofrenii, imipraminu na deprese, chlordiazepoxidu na úzkost, a tak vznikl nový obor neuroteologie. Ta se věnuje procesům v mozku lidí zažívajících mystickou zkušenost a také tomu, jak určité rituální praktiky a drogy mohou napomoci či způsobit její zjevení. Neuroteologie zkoumá mozkové přenosy během meditací, modliteb a dalších forem náboženského vytržení a obecně transcendenci jako přesah skutečnosti. Tento nově vznikající obor jako by naplňoval ono famózní Einsteinovo prohlášení: „Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé.”

M. J. Winkelman se domnívá, že šamani praktikující magicko-religiózní aktivity existovali pouze u kočovných, loveckých, sběračských a rybářských skupin. Šamanská role se u těchto skupin vyvinula na ekologické adaptaci psychobiologické základny transu a byla transformována do celé řady praktik jako důsledek sociální evoluce. A. L. Siikala dodává, že proces transformace šamana v léčitele či v média je důvodem rozpadu klanové struktury a stratifikace společnosti se vznikem kast a později i hierarchické společnosti a přechodem k usedlému způsobu života, potažmo k zemědělství. Podle řady výzkumů šamani-léčitelé žijí většinou už ve společnosti usedlé a živící se zemědělstvím. Winkelman rozlišuje čtyři typy magicko-religiózních praktikantů, tedy stupně v evoluci magicko-religiózních aktivit: 1) šaman, šaman-léčitel, léčitel 2) médium 3) kněz 4) čaroděj. První dva typy pracují při komunikaci s duchy se stavem transu, druhé dva ne. Trans je vlastně podle něj jistá institucionální báze. Šaman je proto typický projev společnosti nemající společenskou hierarchii, politické a administrativní organizace. Mediumismus se v Americe nevyskytuje s výjimkou černošských oblastí („candomblé”, „voodoo”). Na bázi konfliktu pracuje jen čaroděj, na bázi vlády zase jen kněz. Rozdíl mezi šamanem a šamanem-léčitelem vyvěrá podle těchto názorů ze společenských podmínek. Proč si je šamanismus podobný na celém světě napříč jazykovým a kulturním bariérám? Á. Hultkranz to vysvětluje jako výsledek podobných ekologických podmínek, v kterých žily lovecké a sběračské komunity. Šamanismus je podle něj fenomén vycházející z náboženských „nálad a citů”, což jsou zdroje navazující na psychologickou pózu lidí. Jinými slovy podobné životní prostředí determinuje nejen kulturu, ale i psychologický profil člověka.

Winkelman je přesvědčen, že všechny společnosti mají magicko-religiózní léčitele a používají měnící se stavy vědomí (ASC), což je potencionální základ universálního rozšíření šamanismu užívajícího transu jako léčitelskou aktivitu.

Šamanská role se transformovala podle A. L. Siikalové podle podmínek rozpadu klanové struktury a stratifikace společnosti. V oblasti Asie předpokládá čtyři typy šamanů:

1) šaman malých skupin (je charakteristický pro nomádní etnické skupiny Sibiře, kde šamanismus není pod klanovou kontrolou a šaman zde také nemá zvlášť vlivné postavení, jde spíš o rodinný šamanismus),

2) nezávislý profesionální šaman (více rozšířen u paleoasijských skupin jako například u Čukčů, kde není žádná politická hierarchie nebo organizační kontrola jeho praktik, kdo se cítí být šamanem, hledá jeho status a pouze jeho klienti rozhodují, zda je kvalitní a úspěšný),

3) klanový šaman (například mezi Evenky, Něnci, Amury, kde má šaman i roli vůdce a klan kontroluje jeho výběr, se uctívají i předkové šamanů),

4) teritoriální profesionální šaman (například v centrální Asii a jižní Sibiři, třeba mezi Kazaky či altajskými etniky, kde šamani mají znalost bohaté mytologické tradice zřejmě ovlivněné lamaismem, obecně řečeno rozpad klanové komunity a nástup hierarchické společnosti vede k profesionalizaci šamanismu).

Převedeno do oblasti Ameriky je první typ rozšířen u malých etnik Jižní a Severní Ameriky, třetí typ v Karibském okruhu a u větších etnik Mezoameriky a Severní Ameriky. Množství názorů na dělení šamanů je velmi pestré, zmiňme se ještě o dvou typech podle E. M. Loeba: šaman neinspirativní je vizionář, věštec, jasnovidec, který duchům naslouchá, šaman inspirativní zvaný též jako pravý šaman je ten, skrze něhož duchové hovoří.

Universální jsou formy iniciace s rituální smrtí, rozkouskováním těla adepta, vložením nových vnitřností s magickými krystaly, zmrtvýchvstání, cesty šamanovy duše mimo náš svět, provázení duší zemřelých do podsvětí. Tyto lety a zkušenosti se smrtí jsou manifestací lidské parapsychologie a archetypální struktury. Jsou to obrazy duchovních stavů. K šamanově komunikaci s duchy živých organismů a výměně informací s nimi může docházet na základě teorie DNA (Kosmický had) a v případě komunikace s neživými organismy na základě výzkumů kvantové fyziky a pohybů subatomárních částic. Vše je tedy v pohybu, ve chvění, a tím pádem lze navazovat spojení.

Altajský šaman

Šamanismus jsou tedy magicko-duchovní praktiky vyvolených osob pracujících pomocí magie v prospěch či v neprospěch určitých etnik cestou extatických spojení s duchy a božstvy v období kmenových společenství. Právě stav extase (je velmi variabilní, závislý na místních tradicích, představivosti jedince a na mytologickém kontextu), v kterém se jeho duše za pomoci duchů-pomocníků přenáší do světa duchů, do nebes i do podsvětí, aby tam osobně hledala původce nemocí a zla nebo ztracenou duši, je výrazně odlišuje od praktik ostatních mágů, kouzelníků, léčitelů a šarlatánů. Ti především využívají praktik magie nebo vegetalismu, kdy vegetalisté duchy sice vidí a komunikují s nimi, ale nelétají do jejich hájemství. Každý šaman však musí dodržovat pravidla, například určitou dietu, sexuální zdrženlivost či abstinenci, a když je nedodržuje, duchové jej potrestají nemocí i smrtí.

Někteří šamani se také postavili do aktivního odboje proti bělošské okupaci. Tím nejvýznamnějším hnutím šamanů-medicinmanů byl v Severní Americe Tanec duchů, založený na základě vidění medicinmana a proroka Wowoky. Dalším příkladem může být hlavní vůdce-šaman Kumanagotů Caigua. Misionáři pronásledovali šamany jako nositele ďábelských praktik a bezbožného pohanství. Zjistili velmi rychle, že si jsou v něčem podobní s čaroději a čarodějnicemi ve Starém světě, kteří také používali halucinogenní drogy, které je uváděli do transu a stavu létaní. Pro bělochy vůbec byly skupiny či davy indiánů, Mongolů, černochů či Aboridžinců tančících v transu podle rytmů šamanovy řehtačky či bubnu a mnohde pod vlivem drog, zvracející, oči převracející v sloup, křeče v tváři i po celém těle a nakonec padající téměř v kómatu na zem mezi zvratky, s bandami ožralů vzývajících démony. Kolonizátoři prostě nemohli pochopit duchovní bázi těchto obřadů a šmahem vše odsuzovali. Ostatně asi tak, jako tentokrát my šmahem odsuzujeme velké dunivé technoparty, kde se trhavě pohupují tisícové davy v transu a v drogovém omámení za doprovodu diskžokeje i několik dní. Naše mladá generace po duchovní prázdnotě posledních desetiletí začíná hledat vytržení z normálního života, pouze jim chybí ten správný šaman nebo guru, který by je vedl po cestě chápání duchovního světa. Naopak sám Ježíš byl mnoha etniky v Americe přijímán s porozuměním jako mocný šaman, který také přežil utrpení a svou smrt a uzdravoval lidi. Většina etnických skupin samotný kříž brala jako symbol čtyř světových stran, což jim bylo také velmi blízké.

Tlakem naší civilizace, která sice již nic nezakazuje, ale prostřednictvím třeba naftařských společností v Amazonii se mění sociální a ekologické podmínky kmenových společenství. Například u Kořánů se tím snižuje oblíbenost a počet rituálů „yajé” u mladé generace. Sám šamanismus, i pod vlivem evangelických misií, jež „yajé” zavrhují, pomalu konvertuje do podoby kuranderismu a léčitelství. J. Halifax říká, že nadaní šamani byli asi mnohem schopnější než naši místní psychotronici, ale ti dnešní šamani mají jen zbytky bývalých schopností.

Obecně šaman hájí život, plodnost a svět dobra proti smrti, nemocem, neštěstí, neplodnosti a zlu. Pravý šaman je proto rozeznán svými duchovními hodnotami a morální převahou. Původní názvy pro šamana vyjadřují jeho poslání, například „meneruwa”, „niérika”.

Hastobiga – Navaho medicine-man (The North American Indian; v.01)

Lone Tree – Apsaroke (The North American Indian; v.04)

Bonus: velmi sugestivní song od skupiny Heilung (youtube.com)

Zdroj:
ZELENÝ, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7277-276-6.

Video: youtube.com
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay, commons.wikimedia.org
, Edward S. Curtis – The North American Indian (1907-1930)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Led
30
So
10:00 LXXI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Led 30 @ 10:00 – 13:00
Pokud nepřijde další státní zákaz, tak toto setkání bude otevřené pro členy lóže i pro širokou veřejnost. PROGRAM: – Úvodní rituál – Základy hermetické symboliky – písmeno “S” – Z[...]
Úno
27
So
10:00 LXXII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Úno 27 @ 10:00 – 13:00
Pokud nepřijde další státní zákaz, tak toto setkání bude otevřené pro členy lóže i pro širokou veřejnost. PROGRAM: – Úvodní rituál – Základy hermetické symboliky – písmeno “T” – Z[...]
Čvn
19
So
celý den IV. Rituál Kupalo
IV. Rituál Kupalo
Čvn 19 celý den
Každoroční rituál trvající den a noc oslavující letní Slunovrat a síly Přírody. Uzavřené setkání pro členy a pozvané hosty!