Zasvěcení šamana

Zasvěcení mající stejné obecné znaky po celém světě: predispozice a sklony, uzavřenost, nervová labilita, zdravotní problémy, učení společně se starým zkušeným šamanem („maestro”, „viejo”, instruktor, mistr, guru), získávání vitálních sil svého kmene prostřednictvím duchů zemřelých šamanů a svých osobních duchů-ochránců získaných při dlouhodobé kontemplaci v osamocení a v úzkém kontaktu s přírodou, zděděné schopnosti po příbuzných šamanech, nemoc, znalost tajné řeči šamanů. Kandidáti naslouchají instrukcím a popěvkům duchů či duchům zemřelých šamanů, od kterých se učí i všem tajemstvím magie. Básnické a hudební nadání je interpretováno jako výsledek komunikace s nadpřirozenými silami a ostatně i u nás chápeme hudební nadání jako dar boží (hudební nástroj). Po dlouhodobém až několikaletém utrpení s půsty alimentárními a sexuálními, vyučování technik magicko-duchovních praktik, ale i obecných znalostí léčení, po vysilujících tancích a zpěvech, někde za notných dávek halucinogenních drog, se učí dostávat do transu. Intoxikovaní novici při iniciaci dostávají vize, kdy poznávají svého ducha-ochránce, který je zpravidla zvířecí duch, jenž může získat i antropomorfní podobu, vidění o přenášení, odlétání na posvátná místa duchů či k samotným Stvořitelům. Během svého letu duše nechávají na zemi své mrtvé tělo, symbolicky umírají, aby po návratu opět obživly. Duch-ochránce může být i mrtvý příbuzný. U sibiřských a někdy i u amazonských adeptů je jejich tělo s vnitřnostmi duchy rozkouskováno na jednotlivé části, aby bylo po návratu z nebes a podsvětí zase složeno i s novými vnitřnostmi dodanými duchy zemřelých šamanů či duchy-ochránci. Ti do nich vkládají nadpřirozené vlastnosti ve formě magických předmětů, což jsou v Amazonii magický hlen, šipky či krystaly, mezi Eskymáky a na Sibiři magické vidění a slyšení. Na Sibiři či v Austrálii adeptovi vyndají a vymyjí mozek, uříznou hlavu, nebo mu ji prorazí oštěpem či propíchnou na několika místech tělo nebo jazyk („machi”). Jsou to jakési metafory vnitřní proměny budoucího šamana a jeho znovuzrození. Ničení jeho těla je projev vnitřního léčení, psychického uzdravování. Čím víc adept trpí, tím je lepším šamanem, anebo chce-li se šaman uzdravit, musí se nejdřív zničit.

Cesta utrpení a smrti je nutná pro poznání lidské bezmocnosti a získání pokory. Teprve potom se šaman může spojit s mocnostmi přírody a transcendentálního světa, protože procitne, prozře. Někdy i profánní jedinci po určitém životním traumatu, přežití katastrofy, třeba i s doživotním fyzickým poškozením, mají podobný proces duchovního procitnutí a pochopení pro duchovní rozměry lidského života. Nový šaman získává i další duchy-pomocníky, jak antropomorfní, zvířecí, rostlinné, tak i kosmické povahy. Když kandidát padne na zem jako mrtvý, starý šaman v Amazonii přeruší tanec a magickou holí udeří do země s výkřikem: „Zemřel!” Součástí iniciace je tedy obecně vedle počáteční cesty utrpení, poznání smrti během iniciace (ve formě bezvědomí, agónie či klinické smrti], i zmrtvýchvstání, buď již vlastními silami či ještě díky šamanu instruktorovi. Iniciace šamana je vlastně zasvěcení smrtí.

U některých etnik novicovu duši jde hledat jeho „maestro”, aby ji navrátil do jeho těla. Pak se z novice stává svéprávný šaman. Kandidáti se však musí naučit i manuální práce, jako pěstovat tabák, vyřezávat šamanské sedačky, vyrábět magické řehtačky „maraká” a magické hole. Učni musí dokázat, že dominují nejen duchům, ale že jsou schopni způsobit nemoc a smrt nepřátel pomocí magických substancí, jedovatých šipek či ostnů palmy „chonta”. U Kašibů jsou to rozdrcené listy, které pojídají při iniciaci a z kterých se stávají jejich magické substance, významný zdroj moci šamana.

Samotná iniciace je u většiny etnik proces velice aktivní. Kandidát není v extatickém transu pasivně ustanoven novým šamanem duchy, jako třeba u Taulipangů, ale například jekvanský „huuwai” podle Daniela de Barandiarána dominuje nad těmito duchy a má je k své službě. Odlétá na svou nebeskou cestu do všech osmi nebeských vrstev, při které vítězí nad všemi překážkami zlých duchů a anektuje pro svoje obřady všechny výsady osmivrstevného nebe. V prvním získává moc foukání, zpěvu a liturgické posvátné řeči. Z druhého nebe si přináší šamanskou koncentraci a vyvolení. Z třetího a čtvrtého nebe si bere moc posvátné řehtačky „maraká” a umění s ní zacházet. Z pátého si přináší znalost nápojů „ayuuku” a „kaahi”.

V šestém nebi se poprvé setkává s třemi šamanskými ptáky, kteří budou jeho nejlepší pomocníci.

V sedmém nebi se naučí od šamanů svých předků ceremoniálnímu tajemství šamanismu. Zde získá množství vitální energie kmene jekvana. Nakonec kandidát navštíví osmé nejvyšší nebe a zde nepřímo obdrží od Stvořitele světa a lidí „Wanadiho” božské „widiiki”, mocné čarodějné krystaly křemene. Svůj extatický trans zakončuje mrmlavým dialogem s duchy zemřelých šamanů a se zpěvy tří šamanských ptáků šestého nebe. Takto se stává vyvoleným par excellance a má přístup do všech posvátných zón.

Karibští Akawaiové v Guayanské vysočině ukončují iniciací několikaletá učednická léta, kdy se kandidát učil všem potřebným praktikám a znalostem. Jeho „maestrem” může být buď šaman žijící anebo duše zemřelého šamana. V posledním roce prochází tvrdými půsty, pokud jí, tak bez masa a velmi málo, takže stále trpí hlady. Často tráví čas v osamocení pralesa a stravuje se pouze lesními plody. Pije vývary z kůry stromů, kterou zvrací, čímž přijímá ducha lesa „Imawali”. Novic se také musí naučit pít tabákovou šťávu, která přitahuje duchy, jež mu pomáhají létat. A také se musí k tomu učit zpívat hymny „malik” čili „zpěvy létání”, „zpěvy křídel”. Duch tabáku je totiž spojován s duchem ptáka „kumalak”, což je druh luňáka, který je duchem-pomocníkem šamana a půjčuje mu křídla. Novic opitý tabákem, či spíše jeho duše, létá spolu s „kumalakem”, setkává se s duchy, které ho instruují. Jeho návrat indikuje sténání a rána o zem je známka jeho přistání. Znamená to, že šaman-instruktor vyhledal jeho létající duši a přivedl ji zpátky na zem. Tímto návratem se novic stává právoplatným šamanem.

U jiného karibského etnika Barama si starý šaman vybere několik adeptů. Vyučuje je výrobě řehtaček, pití tabákové šťávy provokující trans, zpívání magických hymnů k vyvolávání vodních duchů. Během iniciace novici freneticky tančí, kouří tabák a pijí jeho šťávu, až v extasi přijdou do kontaktu s duchy jaguárů. Pak sami cítí proměnu v šelmy, chodí po čtyřech a vrčí. Jako jaguáři procházejí ohněm a skáčí do řeky, kde loví ryby, čímž si zajišťují spolupráci s vodními duchy.

Je mnoho způsobů jak poslat duši novice do světa duchů: tvrdé půsty, vysilující tance, příjem množství kouře a tabákové šťávy. Díky vyčerpání a intoxikaci je novic připraven na extatický let do nebes, kde se dozvídá znalosti kouzel a léčení a spolu se svým instruktorem, starým šamanem dojde až na křižovatku Života a Smrti. Zde se i dozví o osudu duše po smrti člověka. S prudkou bolestí procitne na zemi, kdy starý šaman zakončuje zasvěcení zkouškou „maraké”. Na nahé tělo mu pokládá vyplétané dmychadlo, v jehož smyčkách jsou uvězněny stovky velikých mravenců. Jsou to Paraponera clavata, zvaná mezi indiány „24″, neboť z jejich jedu izolovaný poneratoxin vyvolává silné bolesti po dobu dvaceti čtyř hodin a doslova paralyzuje dotčené svaly. Svými žihadly v zadečcích a kusadly se zakusují do jeho těla včetně obličeje. Nový šaman „piai” už umí zvládnout duchy, je schopen způsobit nemoc i smrt pomocí jedu či neviditelnými šipkami anebo naopak chorobu vyléčit. Duchové-pomocníci, ať již zemřelí šamani, duše zvířat či rostlin do něj často vstupují ve formě krystalů, které si ukládá i do svých řehtaček. A právě řehtáním si je může zase přivolat.

U Kubeů učednické období trvá asi půl roku. Skládá se z půstu alimentárního (jí pouze maniokové placky „kasave” a pije vodu) i sexuálního, z vkládání magických substancí do těla (ostny, krystaly křišťálů, peří orla, pryskyřice), které mu později budou sloužit jako zbraně proti jiným šamanům či proti nepřátelům, z učení magických hymnů a obřadů včetně zacházení s posvátnou „maraká”. Společně s šamanem-učitelem pijí narkotický nápoj „kúria” („yee”).

U Araukánců je před samotnou iniciací novicka „machi” uzavřena na utajené místo, aby tam splnila všechny podmínky k obřadu. To již má za sebou několik let učení, poznávání diagnostiky nemocí, léčivých rostlin, praktikování různých forem léčení, hraní na buben a zvonění na rolničky, komunikování modlitbami s duchy, zpívání, tančení a až nakonec umění transu. K ceremonii se přichystá především posvátný žebřík „rewe”, symbol profese „machi” připomínající Kosmický strom, prostor se vyzdobí větvemi a listím kanely (Canella alba) a vavřínu (Laurus nobilis). Novicka pije množství fermentovaného nápoje „chicha” z kukuřice, který ji dodal její mistr a jenž otvírá vstup duchům. Následuje symbolická výměna očí a jazyka mezi „maestrem” a novickou, aby mohla duchy vidět a mohla s nimi i mluvit. Do břicha jí vrazí silnou naostřenou jehlici, kterou vytáhnou zády ven, aniž by cítila bolest a rána byla vidět. Pak se obětuje lama a uvařené srdce se rozdává všem asistujícím. Přítomné šamanky „machi” v rámci obřadu předvádějí svoje schopnosti a talent. Dostávají se do transu tancem a pitím halucinogenních drog. Jak do nich vstoupí duch, začnou skákat a běhat sem a tam, potit se a provokovat kolektivní halucinace. Vyvolávaní duchové se usazují v koruně posvátného stromu „maqui” [Arístotelia maqui) vyzdobeného květinami „copihue” (Lapageria rosea), korálky a mechem.

Kandidátka v ponču a s náhrdelníkem z listů „copihue” se postaví na ovčí kůži. Iniciace simuluje léčení. Přítomné „machi” jí začnou sát zlo z prsou, z břicha a hlavy s takovou intenzitou, že se objeví krev, kterou očistí listy skořicové kanely a napuchlou kůži omyjí mokrými listy kanely. Začíná zpěv, bubnování na buben a řehtání na řehtačku. Novicka tancuje drobnými krůčky, rozhazuje větvičky vavřínu a kanely. Ostatní přítomné „machi” ji v duchu doprovázejí, až jedna z nich začne tancovat a bubnovat se zavřenýma očima a pak i skákat před kandidátkou. Na druhý den se vše opakuje a ceremonie vrcholí obětováním berana, kdy ještě tlukoucí srdce obdrží nejstarší „machi”. Novicka je uložena na deku. Jedna „machi” ji drží hlavu, zatímco další jí vytáhnou jazyk a ostřím nože ji oškrabují povrch jazyka. Nakonec jí jazyk proříznou a vloží do něj list kanely. Rituální lék na rány novicky je aplikace šťávy z ovoce kanely, která působí nepřekonatelný pálící žár, z kterého jazyk na několik dní napuchne. Pak se novicka uchýlí pár dní, v případě, že je vdaná, až na několik měsíců do ústraní. Některé historické zprávy upozorňují i na to, že „machi” novice a novicky během klausury před jejich iniciací zneužívaly.

V Severní Americe jsou součástí iniciace především vidění, vize, kterých se u běžné iniciace dospělosti všech chlapců a dívek dosahuje půsty, samotou a trýzněním, aby spatřili svého ducha-ochránce. U kalifornských Šastů je vize profesionálním atributem šamana, jehož dosahuje cestou transu. Zdejším šamanem se spíš stává labilní jedinec, u nějž je stav transu kataleptické povahy, která jej uvádí do snění a do bezvědomí. Následuje zpětné navrácení k životu, jež prezentuje jako záchranu vlastního života. Kmeny jižní Kalifornie používají k vyvolání transu jedovatý durman, takže někdy při silnější koncentraci upadají chlapci i do několikadenního komatu a občas i umírají. V celé Severní Americe je stejně jako kdekoliv jinde na světě součástí iniciace šamana nebo člena medicínské tajné společnosti obdobný princip mučení, extatická zkušenost smrti a zmrtvýchvstání.

Obrázek: Mandanský obřad O-Kee-Pa (George Catlin, 1832)

U sibiřských etnik bývá hlavní součástí iniciace proces rozkouskování těla, který je složitější a propracovanější než třeba v Americe. U Jakutů podstupovali adepti tento proces třikrát za sebou. Často při něm dochází nejen k oddělení všech údů, ale k důkladnému očištění kostí od masa, vydloubání očí z důlků, vylití všech lidských tekutin. Někde jeho oddělená hlava pozoruje celou akci rozebírání vlastního těla duchy, kteří jeho maso snědí, čímž mu dodávají schopnosti léčit příslušné části těla. Jeho tělo pak pokryjí novým masem, dodají novou krev i nové oči, aby měly nadpřirozené schopnosti a vidění. U Evenků je kandidátovo tělo rozkouskováno a krev vypijí zlí duchové „saargi”, kteří jsou vlastně duše mrtvých šamanů. Všechny tyto způsoby iniciace jsou metaforou pro psychickou fragmentaci.

Extatickou zkušenost s rozkouskováním těla zvanou ettenii najdeme i mezi Eskymáky, která je však doplněna pozorováním své vlastní kostry, mystické schopnosti nazývané „quamanek”. Vyžaduje to hodně fyzické askese a duchovní koncentrace. Jde o duševní proces, kdy se adept promění v kostru, čímž dokládá odloučení od profánního lidství. Starý šaman mu také vyjme duši a předá mu do mozku tajemné světlo „an-gákok”, které mu umožní vidět v noci, do budoucnosti i tajemství lidí či vidět ztracené duše.

V Austrálii medicinmana zasvěcuje podle A. V. Howitta nadpřirozená bytost „Ngatya” rozevřením jeho těla a vložením magických křišťálů do břicha. U jiné australské skupiny zabijí kandidáta totemoví hrdinové, otevřou mu tělo a orgány mu nahradí magickými substancemi, ale součástí iniciace je i jeho výstup do nebes nebo do podsvětí. Podobné představy najdeme i na malajském poloostrově u Semangů. Dajakové mají pro šamany „mananga” tři stupně iniciace: dotýkání adeptova těla starými šamany (zřejmě předávání magických substancí), symbolické otevírání hlavy s vyčištěním mozku, aby pochopil tajemství duchů a nemocí a nakonec extatická cesta do nebes.

Zcela ojediněle se šamanem stane vysoce schopná a silná osobnost s mnoha predispozicemi, která si sama připraví vlastní školení a cestu plnou utrpení, půstů a odříkání k iniciaci, kdy za pomocí nadpřirozených sil, které si získal na svoji stranu, sám sebe vyvolí. To je například případ Takumy (šaman Takuma), současného šamana Kamayuráů.

Zdroj:
ZELENÝ, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7277-276-6., s.57
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay, commons.wikimedia.org


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Led
30
So
10:00 LXXI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Led 30 @ 10:00 – 13:00
Pokud nepřijde další státní zákaz, tak toto setkání bude otevřené pro členy lóže i pro širokou veřejnost. PROGRAM: – Úvodní rituál – Základy hermetické symboliky – písmeno “S” – Z[...]
Úno
27
So
10:00 LXXII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXII. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Úno 27 @ 10:00 – 13:00
Pokud nepřijde další státní zákaz, tak toto setkání bude otevřené pro členy lóže i pro širokou veřejnost. PROGRAM: – Úvodní rituál – Základy hermetické symboliky – písmeno “T” – Z[...]
Čvn
19
So
celý den IV. Rituál Kupalo
IV. Rituál Kupalo
Čvn 19 celý den
Každoroční rituál trvající den a noc oslavující letní Slunovrat a síly Přírody. Uzavřené setkání pro členy a pozvané hosty!