Symbolika šamanského oděvu

U sibiřských šamanů má tři hlavní typy: ptačí, sobí a medvědí. Oděv sibiřských Jakutů, Evenků, Jukagirů nese symboly ptačích per, ptačích kostí a často tvar i celého ptáka či vlastně ptáka-ducha-pomocníka. Duchové ptáků jsou tak významní, že podle W. Jochelsona celý oděv šamana vlastně představuje ptačí kůži, s jejíž pomocí se šaman transformuje v ptáka. U Altajců se oděv šamanů, dlouhý kaftan z kůže soba či kozla, podobá sově. Ptáci-duchové-pomocníci pomáhají duším šamanů vystoupit vzhůru, napne někdy složitými vrstvami nebe a chytat ukradené či ztracené duše lidí či s duchy konzultovat léčení nemocných. Zvlášť výsostné místo v extatickém letu šamana mívá orel, který je na Sibiři chápán mnoha etniky jako otec prvního šamana. Identifikace se svými ptačími ochránci je tak silná, že přijímají jejich jména. Například nejznámější šaman Kolymy byl Kubaojun, Šaman-Labuť, jiný se jmenoval Kytalykojun, Šaman-Bílý jeřáb, který je posvátný a je asociován s ženskostí a modlitbami. Ostatně stačí vzpomenout v této souvislosti snad nejznámějšího šamana (či druida?) Evropy, jestli ovšem existoval, Merlina, což je jméno evropského sokola.

Oděv tatarských šamanů se skládá z pláště s podobnou ptačí výzdobou, z čepice a tamburíny. Také čepice připomíná ptáka, je z jeho kůže i s peřím, někdy i s celou hlavou, i když to není pravidlem. I na botách má znaky ptáků, tentokrát ptačí stopy vyšité skleněnými perličkami.

Na zádech se mu třepotají kovové ozdoby ve tvaru křídel. Velice důležitá je tamburína, která jej komunikuje s duchy a přenáší jej na jeho nadpřirozené cesty. Často je vyzdobena symboly Slunce a Měsíce vedle dalších přírodních objektů jako stromů, ptáků, žab, hadů. Ve vnitřní části bubínku je držadlo ve tvaru lidské postavy. Duchové se ozvou, jakmile se šaman oblékne do svého posvátného oděvu. Naopak duch přestane poslouchat takového šamana, který opomíjí oblékat si svůj oděv. Mongolský šaman má dokonce na zádech jakási křídla, a když si takový oděv oblékne, cítí se hned ptákem.

Šamanův oděv sám o sobě přináší přítomnost posvátna se svými kosmickými symboly a znaky, i když například mezi Eskymáky a na severní Sibiři žádný oděv neexistuje. Šamani jsou tam do pasu nazí. Jde o rituální nahotu a oděv představuje pouze bubínek, pás, čepka a další vybavení. Sibiřští šamani nosili zpravidla kaftan s figurkami mystických zvířat, často ve tvaru hadů, masku, kožený pektorál a čapku. Bohatí šamani měli mít na svém oděvu vyšito až 1 070 hadů, kteří s dalšími drobnými kovovými přívěsky měli zahánět zlé nepřátelské duchy. Čapky mívali ve tvaru svých ptačích duchů-ochránců, labutě, sovy, orla či byly alespoň vyzdobeny jejich peřím. U Jakutů nosili šamani na zádech měsíční srpek a železný řetěz, což jsou prý symboly jejich moci. Uprostřed je proražené kolečko, „otvor slunce”, kudy šamani pronikali do jiných světů. Oděv evenckého šamana napodobuje soba nebo kachnu. Zato burjatský šaman se neobejde bez kožešiny, a podle její barvy se rozezná na první pohled, zda se jedná o bílého nebo černého šamana. Spousta kovových částic ve tvaru hadů má svým zvukem zastrašit zlé duchy. U Evenků hrají svoji roli měděná zrcadla, která mu pomáhají vidět celý svět. Podle Něnců je všechna síla šamana ukryta v jeho čepci. Čepce vidíme dokonce i u jeskynních maleb z doby bronzové. Před zlými duchy chrání šamany Tuvců sám jejich oděv „kujak”, který je vyzdoben i slunečními symboly. Tyto sluneční znaky také nacházíme mezi starými sibiřskými skalními kresbami, petroglyfy, v Mugur-Sargol. Dlouhým stuhám na zádech říkají hadi „kulin”.

Masky v Asii nejsou příliš v oblibě, zato mezi indiány a částečně Eskymáky ano. Šamanský oděv v Severní Americe je mnohem jednodušší, často do pasu nahý, naopak na Severozápadním pobřeží nosí medicinmani pláště, přikrývky a klobouky. Základem výzdoby jsou orlí péra a medicínské váčky s krystaly. Když si medicinman oblékne masku a kůži zvířete, zpravidla svého ducha-ochránce, stává se přímo jím a není už obyčejný člověk.

Šamanský oděv Inuitů

Zdroj:
ZELENÝ, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7277-276-6., s.122
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay, commons.wikimedia.org


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *