Podle představ mnoha národů světa je v každém živém, ale i neživém organismu, a lze s ním za určitých podmínek komunikovat. Podle psychologa R. Nolla je duch transkulturně subjektivní popis transpersonální síly, kterou prožíváme v nás nebo přes nás, ale není pohybována „námi”. S duchy se vídáme ve změněném stavu vědomí, například ve snu, kdy nás navštěvují mrtví, známé i neznámé postavy. Tyto síly jsou pozitivní i negativní, působí i nemoci či smrt. Duchové jsou energetické proudy cizí egu, vystupující ze stínu ne-já, aby přinesly novou informaci za běžného stavu nepřenositelnou. Šaman si vědomě navozuje stavy ASC, aby s nimi vstoupil do kontaktu. Cesty k vyvolávání duchů, halucinací jsou různorodé, podle jednotlivých kultur a etnik. V zásadě se jedná o nějaký druh excitace, obvykle podporovaný vyčerpávajícími rytmy hudebních nástrojů, zpěvy, tanci, zvýšeným fyzickým utrpením či námahou (půsty, bičováním, nedostatkem kyslíku) i za pomoci různých psychotropních rostlin. Šamani podle potřeb zabezpečují osobní styk se světem duchů, ať již duchů zvířat, rostlin, kosmických či pozemních objektů nebo duchů zemřelých předků cestou různých forem transu. Velké množství duchů se hromadilo už od prehistorických dob, někteří se zase vytráceli nepoužíváním. Ducha můžeme popsat jako mystérium patřící ke kmenové kosmologii a historické realitě etnika.
J. Narby vysvětluje duchy jako biofotony vysílané všemi buňkami na světě, tedy i samotnou DNA, které je možno vidět v halucinacích šamanů či prostřednictvím krystalů. Šamani na celém světě s duchy komunikují ve snech či v halucinacích pomocí mentálních obrazců, jakousi tajnou řečí, které nikdo nerozumí, a vždy za pomoci hudby (hudební nástroje). A právě tito duchové neboli DNA předávají šamanům informace, protože jsou nositeli těchto informací.
Každá kultura měla své vlastní dělení duchů i jejich výběr dle důležitosti. Například Čukčové rozlisují tři kategorie. První skupinu tvoří neviditelní duchové způsobující nemoci, smrt, zlo. Potulují se světem a hledají své oběti, jejich tváře jsou strašidelné, někdy s jedním okem. V druhé skupině jsou krvežízniví kanibalští duchové, kteří byli původně kmenem obrů. Čukčové je pronásledovali, a proto se proměnili v neviditelné duchy. K poslední třídě patří duchové zvířat, stromů, rostlin, ale i přírodních neživých objektů. Burjaté odlišují vyšší, střední a nižší duchy. Většina etnik odlišuje zlé duchy podsvětí a dobré duchy nebes, ke kterým patří i duchové zvířat a rostlin. Mezi nimi šamani získávají duchy-ochránce a duchy-pomocníky. Před zlými duchy ochraňují šamani všechny členy vlastní komunity, ale i každý jednotlivec provádí základní úkony vlastní obrany. Patří k tomu i malování těla, především červenou a černou barvou, nebo nejrůznější ozdoby uší, úst a očí, čili otvory, kterými by zloduši mohli proniknout. P. W. Stáhl se domnívá, že pradávné hliněné a keramické figurky, například ekvádorské kultury Valdivia (3500 před Kr.), byly jakési schránky pro šamany kontaktované duchy během jejich extatických letů do mimopozemských světů. Figurky ženských postav byly všeobecně na celém světě nejen symboly plodnosti a úrodnosti, domácími idoly, votivními předměty, kultovními objekty či předměty k léčení, ale zřejmě současně i pozemními obydlími pro přivolávané duchy.
Duch-ochránce
Důležitý spolupracovník šamana, kterého získá během příprav k iniciaci nebo při ní samotné. Šaman s ním má velmi důvěrný vztah, s jeho ochranou může bez nebezpečí podnikat extatické lety mezi zlé duchy, duchy mrtvých a komunikovat s nimi. Je i zdrojem poznání šamana. V Amazonii a na Sibiři je šamani získávají na konci zasvěcení v podobě magických substancí, především v podobě krystalů křišťálu. Ducha-ochránce je možno vysvětlit jako personifikovanou potřebu duše šamana vznikající v nevědomí a přenášenou do vědomí. Zpravidla jsou to duchové zvířat – medvěd, orel, vlk, u Eskymáků třeba kosatka, na Sibiři jelen anebo se jedná o duchy zemřelých osob. Například jelen-muž měl velký léčitelský význam, a možná proto se vyskytuje na množství prehistorických skalních malbách. Duch-ochránce je pro křesťanského mystika Ježíš Kristus, Panenka Marie či další svatí (dále šamanismus v Severní Americe) lze těžko odlišit od duchů-pomocníků. V Severní Americe a v Austrálii převažují duchové-pomocníci i duchové-ochránci v podobách zvířecích. Duchové-pomocníci pomáhají šamanovi při jeho přípravě na magický let. Šaman napodobuje jejich hlasy i pohyby, obléká si jejich zvířecí masky, vciťuje se a proměňuje se do jejich podoby. Šamani amazonští se proměňují v jaguáry, a mají proto i upilované zuby, u Čukčů a Eskymáků ve vlky, u Evenků v hady, u Saamů v soby či vlky, u Semangů v tygry. To je schopnost lykantropie. V žádném případě se nejedná o šamanovu posedlost těmito pomocnými duchy, protože to je naopak on, kdo se těchto duchů zmocňuje.
Duch-pomocník
Duch, zpravidla se zvířecí podobou, u sibiřských etnik medvěd, vlk, jelen, orel, sova, nebo duše mrtvých lidí. Podoby a počty duchů-pomocníků, s kterými má šaman až přátelský vztah, se různí podle oblasti a etnika. Eskymácký šaman si své duchy-pomocníky získává sám při zasvěcování. Bývá to žralok, liška či duchové hor. Čím víc jich má, tím je mocnější. U indiánů Jižní Ameriky vcházejí tito duchové-pomocníci do šamanova těla při iniciaci v podobě krystalů křišťálů (transformace). Jsou to většinou duše šamanských předků, duchové zvířat a rostlin. Mnohdy to bývají duchové-ochránci, které lze těžko odlišit od duchů-pomocníků. V Severní Americe a v Austrálii převažují duchové-pomocníci i duchové-ochránci v podobách zvířecích. Duchové-pomocníci pomáhají šamanovi při jeho přípravě na magický let. Šaman napodobuje jejich hlasy i pohyby, obléká si jejich zvířecí masky, vciťuje se a proměňuje se do jejich podoby. Šamani amazonští se proměňují v jaguáry, a mají proto i upilované zuby, u Čukčů a Eskymáků ve vlky, u Evenků v hady, u Saamů v soby či vlky, u Semangů v tygry. To je schopnost lykantropie. V žádném případě se nejedná o šamanovu posedlost těmito pomocnými duchy, protože to je naopak on, kdo se těchto duchů zmocňuje.
Duch zvířat
ochránce zvěře před zbytečným lovem, který není nezbytný k ukojení hladu. V případě pouhého zabíjení pro zabíjení a ne z nutnosti nebo v případě vyhazování zbytků zabitých těl, kdy není chycené zvíře dokonale zpracované či snědené, duchové zapříčiní zmizení těchto zvířat z okolí osady. Je úkolem šamana řídit intenzitu lovu, a tím ochraňovat životní prostředí. Šaman tedy působí i jako ekolog, často prostřednictvím různých antropomorfních duchů pralesa.
Zdroj:
ZELENÝ, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7277-276-6.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay, commons.wikimedia.org