Šamanismus Severní Ameriky

šamanismus zde patří mezi schopnosti a znalosti každého mužského člena komunity. Všichni se totiž snaží získat určité magicko-duchovní schopnosti, především duchy-ochránce a duchy-pomocníky a mít vidění. Lze říci, že vlastně každý indián je podle svých emocí a vnímavosti vůči posvátnu a nadpřirozenu svým způsobem šamanem nebo medicinmanem, léčitelem, jasnovidcem, prorokem, věštcem nebo čarodějem. Medicinmani a šamani mají znalosti, moc a schopnosti nejen léčit, ale i vedou rituály kolem společných lovů i v tajných společnostech, přivolávají déšť, hledají zmizelé věci a ochraňují před zlem čarodějů. Stávají se jimi však jen ti, kteří mají k dispozici těchto duchů mnohem větší množství, a proto se mohou do nadpřirozeného světa pohroužit mnohem víc a podle libosti uskutečňovat své extatické cesty. Odlišnost mezi profánním členem komunity a medicinmanem či šamanem bývá však většinou velmi nezřetelná. Významný medicinman či šaman má až šest duchů-ochránců, zatímco ostatní jen jednoho, což na první pohled také není vidět. Jako i v jiných částech světa se zde vyskytují čarodějové praktikující výhradně černou magii, zatímco medicinman či šaman má obvyklé duální postavení a zastupuje jak dobro, tak i zlo.

Spojení s duchy tedy mají možnost získat všichni chlapci i dívky během příprav k iniciačnímu obřadu. Nejdříve odcházejí do osamocení, kde setrvávají v půstu, odloučení, utrpení a v modlitbách. Tak činí všichni mladíci, kteří si na deprivaci postupně zvykají už od osmi let pod vedením svých otců nebo dědů. Zato pro dívky není získání vizí a duchů-ochránců povinností. Pouze 20-30 % těch odvážnějších získává takovou zkušenost, ale protože to není hlavní náplní jejich života, mohou úspěšně žít i bez ní. Naopak chlapce (asi 10 %), kteří nedokázali projít touto zkouškou a nedosáhli vidění ani ducha-ochránce, čeká velice skromná budoucnost s minimem prospěchů a úspěchů. Při této smyslové deprivaci se jejich smysly zjemňují a zachycují sebemenší zvuky přírody, mají vidění, vize. Očekávají oslovení z okolního prostředí, od zvířat, ptáků, rostlin, stromů, kamenů, vod, deště, mraků, oblak, větrů. Všude jsou duchové a některý z nich, jako odměnu za utrpení, trpělivost a pokoru před přírodou se chlapci ozve a poradí mu, co si má dát do posvátného medicínského váčku, osobního amuletu a naučí ho i písně, kterými ho může zase přivolat. Stane se tak jeho duchem-ochráncem. Je pouze jeho a není přenosný na nikoho jiného. Medicínský váček je sídlo duchovních sil a mnohdy se i dědí. Každý jedinec si tak může najít zdroj magicko-duchovního posvátna, ale jen ti nejschopnější a nejodvážnější jedinci s určitými predispozicemi mohou dosáhnout extatické zkušenosti, která také medicinmana či šamana od ostatních odlišuje. Ti procházejí speciálním a náročným učením se zvláštní iniciací s tradiční rituální smrtí a zmrtvýchvstáním (například v případě Assiniboinů si adept rozkouskuje vlastní tělo a maso nabídne zvířecím duchům), nebo v některých oblastech doslova krutým zasvěcením do tajných medicínských společností. Starý medicinman často k rituálnímu zabití adepta používá orlí péro, kterým se ho dotkne na kořeni nosu a posílá jej na extatickou cestu. Orlí pero je totiž v Severní Americe symbol magického letu. Základní způsoby léčení jsou jako v jiných částech světa. Buď se vyvolává, nebo hledá ztracená duše poletující někde ve světě duchů cestou extatického stavu nebo se vysávají či masážemi z těla pacienta vytlačují patogenní substance. Velký význam opět hraje i orlí pero. Po šamanově návratu z extatického pronásledování zmizelé duše si přítomní vyposlechnou jeho dobrodružství, jehož cílem bylo i získání informací o nemoci a způsobu léčení. Léčitel, který se zde také vyskytuje, může léčit určitá onemocnění, ale navrátit zmizelou či zatoulanou duši může jen šaman nebo medicinman.

V Severní Americe je tedy obvyklé, že medicinmany či šamany se stávají ti, kteří zažili vize a kteří sami hledají svou budoucí duchovní cestu. Indián vracející se ke své komunitě posílen vizemi si na základě svého zážitku činí i nárok na profesi medicinmana, což komunita přijímá a považuje to i za svoji povinnost. Věří, že moc a znalosti medicinmana pocházejí od zvířecích duchů či přírodních jevů. Naopak kněží uchovávají rituály a organizují činnost kultu, čehož jsme svědky především u Pueblanů z Jihozápadu nebo na Jihovýchodě. Nedílnou součástí obřadů u většiny etnik je potní rituál („sweat lodge”, angl.), který je druhem očisty těla, ale i samotnou léčbou a psychologickou terapií, a dokonce i místem pro modlitby. Samotná chýše potní lázně byla obřadně vykuřována, například u Čejenů puškvorcovým kořenem (Acorus calamus). Horko potní lázně či sauny může navodit stav ASC, zvýšený pulz, závratě, zvracení, mdloby, vede k detoxikaci a vyčištění mysli.

V Severní Americe vznikla poměrně silná organizovaná skupina kněží, která má rozhodující slovo v náboženském životě komunity. Jen stěží odlišujeme šamany a kněze, zvlášť když v některých oblastech Severní Ameriky, jako například na Severozápadním pobřeží, šamani vykonávají i kněžské funkce. Šaman se od kněze odlišuje extatickými schopnostmi, ale ani to není pravidlem. Šaman se však nikdy nesdružuje, vždy jednal a pracoval samostatně. Z těchto důvodů je odlišujeme názvem medicinman, který vlastně vyjadřuje naši neschopnost přesně odlišit šamana od kněze. V Severní Americe také vznikla celá řada tajných medicínských společností a mystických hnutí, což byla další cesta omezování moci šamanů i přesto, že samy mají znaky šamanismu. Opět svízelně rozlišujeme mezi šamanem a členem těchto spolků, podobně jako mezi šamanem a knězem, a proto pro ně také používáme označení medicinman. Iniciační obřady s adeptovou rituální smrtí, zmrtvýchvstáním a extatickou cestou do nebe i podsvětí se totiž vyskytují u obou. Noví členové těchto organizací také přijímají do svých těl magické předměty a vzdělávají se v léčení. Rozdíl můžeme zase hledat především v tom, že jejich činnost funguje v rámci určité organizace, zatímco šaman všude jedná jen sám za sebe. Z těchto důvodů veškeré medicínské společnosti a jiná tajná bratrstva již nejsou součástí šamanismu jako takového. Tyto společnosti jsou otevřeny všem, kdo jsou ochotni podstoupit zkoušky, ale také zaplatit vstupní poplatky, což je další rozdíl oproti šamanismu. Jejich velká podobnost však logicky přinesla vzájemné soupeření a odpor. Zdá se, že rozvoj a otevřenost těchto bratrstev bojovaly proti elitářství šamanismu a nastavily cestu novověrectví, proselytismu, které směřovalo až k samotné likvidaci výsad šamanů. Tyto organizované skupiny jako by chtěly hledat cestu zpět k úsvitu lidských dějin, kdy všichni měli možnost putovat vzhůru do nebes, kdy existovalo stálé spojení mezi těmito oběma vrstvami kosmu, a tím omezovat privilegovanou činnost šamanů. Význam duchů-ochránců a duchů-pomocníků, ale i magických a léčitelských sil, jakými mezi severoamerickými indiány byla „orenda”, „manitú”, „wakonda”, se výrazně snižoval a veškeré jejich atributy a moc se přenášely na Velkého Ducha Manitú. Z něho se vývojem stala nejvyšší bytost většiny severoamerických indiánů. Například hnutí Tanec duchů bylo svým způsobem revolučním aktem omezujícím postavení šamanů. Nicméně všechna tato tajná, řekněme reformátorská bratrstva přejímala staré šamanské praktiky a techniky včetně iniciace a léčení. Hlavní náplní medicinmanů a šamanů v Severní Americe bylo léčení, kontrola počasí a lovu, věštění, diagnostikování nemocí, hledání ztracených věcí.

V kulturních areálech Arktiku, Subarktiku, na Náhorní plošině, ve Velké pánvi a částečně na Jihovýchodě nebyli kněží a mimo výjimek ani religiózní skupiny, takže zde stále můžeme mluvit o šamanismu. Naopak v areálech Kalifornie, Severozápadního pobřeží, Jihozápadu, Východních lesů a na Prériích a pláních se hojně rozmohly medicínské společnosti a skupiny kněží, z kterých se vyvinuli i náboženští vůdci, takže zde používáme termín medicinman. Avšak právě v těchto rozvinutějších společnostech šel vývoj ještě dál a klesal i samotný vliv a postavení medicinmanů ve prospěch vůdců a laických představitelů komunit. Tito civilní vůdci dokonce začali kontrolovat i náboženský život kmene. Například u Irokézů vznikla speciální kněžská funkce Dozorce Ohně, kterým však byl laik a ten dohlížel na všechny náboženské aktivity. Složitou situaci duchovního života severoamerických indiánů komplikovali navíc proroci, kteří na jedné straně bojovali za znovuobnovení indiánských tradic, ale na druhé straně odmítali šamanismus. V současnosti jsou zdejší medicinmani už jenom léčiteli.

Zdroj:
ZELENÝ, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7277-276-6.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay, commons.wikimedia.org


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Říj
26
Út
celý den 25. Mezinárodní festival dokumen... v celá Jihlava
25. Mezinárodní festival dokumen... v celá Jihlava
Říj 26 – Říj 31 celý den
Událost, která dnes nese název Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, se zrodila v hlavách několika studentů jihlavského gymnázia v roce 1997. Od té doby se do Jihlavy každý podzim začaly sjíždět nejprve desítky, posléze stovky a nyní již tisíce[...]
Lis
6
So
10:00 LXXVI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXVI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Lis 6 @ 10:00 – 16:00
PROGRAM: DOPOLEDNE: – Úvodní rituál – Organizační okénko – Přednáška “František Antonín Špork” ODPOLEDNE: – Pokračování v cykle přednášek a praxe severských Run – Společná práce s kultickým předmětem Dopolední[...]