Šamanismus prérií Severní Ameriky

Dakotové a ostatní etnika věřili v určitou hierarchii přírodních fenoménů, kdy Slunce „Wakan-Tanka” byl nejmocnější. „Wakan-Tanka” je posvátná moc, z které vychází veškerá síla. Odtud dostali indiáni i léčivé rostliny, bizony, potravu, oděv i sám život. Jde vlastně o jakýsi prapočátek panteismu. Vše, co bylo zvláštní, těžko pochopitelné nebo děsivé, bylo „wakan”, což vlastně bylo současně i posvátné. A souhrn všech „wakan” byl „Wakan-Tanka”, nejčastěji překládaný jako Velký Duch, i když by se spíš hodilo označení Velké mystérium. Tato posvátná moc neměla zrození, byla tu vždy a nic nebylo před ní ani mimo ni. Všichni indiáni se snažili získat její náklonnost svými činy a spořádaným životem. A ti, kteří měli vidění těchto posvátností „wakan”, šamani či medicinmani, získali i určité schopnosti, zejména léčitelské. Ti, kteří pracovali s léčivými rostlinami, se nazývali „phesuta wičaša”, ti, kteří léčili pomocí duchovních sil, se jmenovali „wahpíje”.

Tanec Slunce je zbytek adorace slunce u starých etnik Jihovýchodu, u Natčézů, Čitimachů a Jučiů. Zejména u Mandanů byla tato jejich největší slavnost velmi krvavá a kombinovaná magickými rity mající za cíl přírůstek lovné zvěře a divokých plodin. Kupodivu ji však již neřídili medicinmani, ale váleční náčelníci. Tanec Slunce byl také vrcholnou součástí iniciačních slavností dospívajících mužů i adeptů na medicinmany a rozšířil se po celém areálu Prérií a plání včetně sousedních oblastí. Tanec se konal před posvátným týpí ve zvlášť postaveném přístřeší či ohradě z větví a proutí. Všechno v jejich životě se řídilo tajemnými předpisy jejich spolků, v kterých se všichni muži organizovali, a proto i sama konstrukce stavby pro Tanec slunce byla přísně předepsaná a medicinmany kontrolovaná. Černonožci ji nazývali „okan”. Tanečníci se pomalovali symboly vody a vláhy k přivolání Hromového Ptáka, pyšnícího se další hlavou na svém břichu, nositele deště. Hromový Pták je mytický nadpřirozený orel přinášející světlo a bouře, indiány považovaný za samotné božstvo bouří a dešťů. Ozdobou jeho hlavy byly orlí pera a pelyňkové větvičky, které jsou možná nejposvátnější rostlinou prérijních indiánů. Kouř z pelyňku (Artemisia spp.) čistil prostor i představoval samotný symbol duchovna a spojením Matky země s „Wakan -Tankou”. Sebetrýznění předcházel čtyřdenní půst. Pak mu válečný náčelník či medicinman nařezal kůži na prsou, aby si zářezy v kůži provlékl řemeny a se nechal jimi vytáhnout do vzduchu na sluneční sloup. Tam visel až do bezvědomí nebo se kůže přetrhala a spadl do prachu na zem. Tanec mimo zajišťování hojnosti bizonů utužoval i příbuzenské vztahy mezi klany a rody, což byla taktická práce medicinmana. Účastník obřadu pociťoval spojení se vším na Zemi i v kosmu.

Dalším významným božstvem byl Velký rohatý had (had) sídlící v hluboké podvodní jeskyni. Byl neviditelný a představoval moudrost a vědění. S Rohatým hadem se setkáváme po celé Severní Americe. Mezi nejvýznamnější duchy patřili i duchové šesti směrů kosmu (čtyři světové strany, nebesa a země), kterým také patřily vyfukované kouře z posvátných dýmek při každém obřadu.

Medicinmani měli významné organizační místo i u celé řady dalších veřejných obřadů, jako obřad potní lázně, tanec koní, bizoní obřad, jelení obřad, obřad posvátné dýmky. Medicinmanem se mohl stát kdokoliv z mladých mužů, kteří všichni lačnili získat své duchy-ochránce, mít vidění, získat posvátné zkušenosti. Jako jinde v Severní Americe (šamanismus v Severní Americe) odcházeli polonazí mladíci po očištění v potní lázni se svojí dýmkou a bizoním pláštěm na nebezpečná místa, postili se a očekávali zjevení. Ta si pak namalovali na svůj válečný štít či na své týpí a drobnosti s magickou hodnotou uložili do svého medicínského váčku. Věřili, že vše má svého ducha a svoji písničku, kterou si jej mohou přivolat. I kámen se jim mohl zjevit v antropomorfní podobě a pohovořit s nimi. Medicinmani pomáhali válečníkům s přípravou těchto váčků, individuálních talismanů medicína, formujících základ religiózního života nomádů. Nejrozvinutější byly mezi Černonožci, kde se mohly dokonce vzájemně kupovat. Medicinmani se sdružovali do různých spolků a společností, což je odlišovalo od šamanů. Podobně se spolčovali všichni ostatní muži podle svých společných vizí.

Medicinman připravoval vhodné podmínky pro lov, se speciálními obřady přivolával stáda bizonů i déšť a především léčil. Nádherná malba černonožského šamana od G. Catlina nám jej ukazuje oblečeného do kůže žlutého medvěda s plochým řehtajícím bubínkem povolávajícím duchy v jedné ruce a s posvátným medicínským kopím a talismany v druhé. Ke všem medicínským činnostem, včetně léčení, nesměl nikdy chybět posvátný medicínský váček získávaný při viděních, ve snech nebo děděním. V tomto kulturním areálu se vyskytovalo mnoho druhů medicinmanů a svatých osob, ale postupně jejich důležitost v komunitě klesala ve prospěch civilních vůdců a náčelníků. Modlení a půsty byly obecně rozšířené. Důkazy svých spirituálních sil medicinmani projevovali dekoracemi týpí a parních lázní, svým vybavením, především medicínskými váčky a veřejnými obřady. Například věštění a jasnovidectví prezentovali technikou „Třesoucího se stanu”.

Póniové věřili v nadpřirozenou sílu a moc „Tirawu” sídlící v zenitu oblohy, kde se setkávají mužská a ženská síla, z které odvozují veškerý život. „Tirawa” stvořil svět i hvězdné bohy a ti zase dali život lidem. Nejdůležitější hvězda je Večernice, bohyně temnot a úrody, a Jitřenka, bohyně ohně a světla. Následovala čtyři božstva světových stran severovýchodu, jihovýchodu, severozápadu a jihozápadu, která držela nebeskou báň. Náboženští vůdci byli dědiční a stáli mezi profánními lidmi a „Tirawou”. K vegetační magii medicinmani Póníů organizovali i obětování dívky zabíjené šípy, což nám velice připomíná obětování pro božstvo „Xipe” v jarních slavnostech Aztéků. Pro zdejší etnika byla válka religiózním aktem, což nám opět připomíná kultury Mezoameriky.

Medicinmani či náčelníci většiny prérijních etnik, například Arapahů, Dakotů, Čejenů, Komančů, Kiovů, se stali duchovními vůdci Tance duchů šířícího se jako blesk od proroka Wowoky. Patřil k nim třeba známý Tatanka Yotanka, vůdce Hunkpapa-Tetonů. U Arapahů a Póniů začínal tanec posvátným kouřením dýmky a vyfukováním kouře do čtyř světových stran. Tanečníci se drželi za ruce, zpívali písně duchů a tančili v kruhu čtyři až pět dní, dokud postupně neupadli v bezvědomí na zem. Možná tehdy se zpívala písnička „Tatanka ptecilu vanagi vačipi olovan”: Tak nám řekl otec, /tak znovu nám velí: / všichni na zemi zpívejme / zpívejme právě teď. /Tak pověděl: / vyprávějte daleko jeho odkaz, / pošlete daleko jeho odkaz.

Sami medicinmani začali časem ztrácet svoje privilegované postavení a například u Assiniboinů měli členové Válečných společností mnohem větší moc a kontrolu nad veškerým životem kmene.

Zdroj:
ZELENÝ, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 287 s. ISBN 978-80-7277-276-6.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay, commons.wikimedia.org


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Říj
26
Út
celý den 25. Mezinárodní festival dokumen... v celá Jihlava
25. Mezinárodní festival dokumen... v celá Jihlava
Říj 26 – Říj 31 celý den
Událost, která dnes nese název Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, se zrodila v hlavách několika studentů jihlavského gymnázia v roce 1997. Od té doby se do Jihlavy každý podzim začaly sjíždět nejprve desítky, posléze stovky a nyní již tisíce[...]
Lis
6
So
10:00 LXXVI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
LXXVI. LUZS Jihlava v Jihlavské pirátské centrum
Lis 6 @ 10:00 – 16:00
PROGRAM: DOPOLEDNE: – Úvodní rituál – Organizační okénko – Přednáška “František Antonín Špork” ODPOLEDNE: – Pokračování v cykle přednášek a praxe severských Run – Společná práce s kultickým předmětem Dopolední[...]