Význam slova runa etymologicky:
- Slovo runa znamená tajemství, mysterium.
- V němčině raunen – šeptat.
- Staroirština – rún – tajemství.
- Gótština – rúna – tajemství.
Význam run obsahově:
- Symboly – každá z run něco symbolizuje, např. dobytek, rodinu, atd.
- Písemné znaky (abeceda) – používaly se jako písmo – máme dochovány nápisy vyryté do kamenů (ale rylo se i do dřeva, kostí, kovu, mincí…), nejstarší dochovaný kodex je z 9. století – Abecedarium Nordmanicum. Předrunové znaky byly ideografické či hieroglyfické – sluníčko, blesk, atd. Z toho se pak podle některých teorií vyvinuly i některé runy.
- Magické znaky – používalo se na ochranu, léčení, amulety, věštby, kletby… Na toto téma je hodně příběhů v ságách, ale jsou dochovány i archeologické nálezy z hrobů – na nádobách. Starší futhark je spojen více s magickými systémy než ty mladší, ale nemáme toho moc dochováno.
- Věštby – historicky o věštbách, které jsou v současnosti asi nejvíce oblíbenou formou využívání run,víme paradoxně nejméně. Římský historik Publius Tacitus píše ve své Germánii o věštění – ze stromu se udělají klacíky se znaky (nepoužívá ani termín runy) a hážou se na bílý čtverec, posléze se věští. Jelikož nezmiňuje explicitně runy, ale nějaké značky, je to spíše dokladem toho, že používali věštbu (s největší pravděpodobností se jednalo o runy).
Staroseverská magie
Můžeme ji dělit na seidr a runovou magii (někdy se též používá dělení na seidr a galdr). Co se nečastěji člověk dozví, když začne pátrat – galdr, mužská magie, používají se runy, seidr – ženská magie, spíše temná.
No ale je to samozřejmě složitější. Dá se říci, že runová magie je strukturovaná činnost – ryjí se runy, konkrétně se používají, zpívají se magické písně (galdrování), atd. Seidr je oproti tomu více intuitivní, je k tomu dochováno méně informací, ale jedná se o schopnost vymisťovat se, věštit, atd.)
Seidr (nominální r, používá se jen v prvním pádu, tedy seidr bez seidu) – podle mýtů s tím přišla bohyně Freya a naučila to Odina. Je to druh magie, při které se nejčastěji používají věštby a kletby. Z čeho je tedy tvrzení, že je seidr magie pro ženy? Většinou se vychází ze Snorriho Eddy (mladší edda), kdy se v Sáze o Ynglinzích vypráví o tom jak Odin mění podobu ( shapeshiftig), a také o tom, jak umí ovládat počasí. Je zde použito slovo galdar – zaklínadla. Je zde použito ale také slovo čarodějnictví – seidr – ale dodává se, že tato magie byla pro muže něčím hanebným a ostudným, tak to dělaly jen kněžky – z toho pochází tvrzení, že seidr je magie ženská. Dále se vychází z textu Starší Eddy, z písně Lokiho pře (Lokasenna) – Bohové jsou na párty ve svaté síni a všichni se mají chovat velmi mile a uctivě, ale Lokiho to štve a začne se všem vysmívat– Odinovi právě vyčítá, že provádí kouzla jako vědmy.
Loki:
„Tys kouzla prováděl,
v kámen ryl runy,
jak vědmy jsi tloukl v tajemný nástroj,
jak kouzelník jsi
kráčel světem,
a to je ubohý úděl.”
Z dalších textu ale vyplývá, že seidrovou magii provádí muži, nebylo to tedy primárně určeno pouze ženám. Například ve staroislandské Sáze Lidé z losího údolí se píše o rodině, která se zabývá seidrovou magií. Je zde popisován příběh, kdy tři muži a žena zpívají písně, aby přivodili někomu kletbu.
Termín galdar/galdr/galdrování:
Galdar – kouzelné písně, zaříkadla, která se zpívají – o tom je dochováno hodně textů a vyplývá, že galdr byl součást seidu. Je to spolu tedy propojeno a úzce spjato.
Futhark
Jsou dochovány 3 hlavní historické runové sady:
- Starší futhark (Germánský futhark prostý- 24 run) – používal se cca od 200 př.n.l. – 500 n.l., někdy se uvádí i jiné letopočty.
- Mladší futhork (někdy též nazývaný Vikingský futhork, 16 run, 700 n.l. – 800n.l.) – bylo několik typů tohoto futhorku.
- Anglosaský futhorc (33 run, použití do 10. stol.).
Novodobý počin ze začátku 20. století:
Guido Karl Anton List, známý jako Guido von List (1848–1919) vytvořil systém, kterému se říká Armanen. Byl to rakouský básník, novinář a okultista, který jako první ve svých spisech vystoupil s völkisch ideologií v souvislosti s okultismem a teosofií. Je považován za zakladatele ariosofie (nadřazená rasa, pangermánství). Některé teorie tvrdí, že na základě jeho učení začali nacisté používat runy a měl být velkou inspirací Himmlera.
Systém, kterému se říká Armanen obsahuje 18 run a je inspirován výhradně textem Písně run v eddické básni Hámavál (Výroky Vysokého). Kniha, kterou napsal se jmenuje Tajemství run (určitě stojí za přečtení), a věnuje se v ní interpretaci 18ti run vyobrazených v Hámaválu. Po válce tento systém run začal požívat například Karl Spiesberger (známý jako Frater Eratus, člen Fraternitas Saturni, napsal knihy Runová magie a Runová cvičení pro každého). Také se Listovy myšlenky šířily dále skrze Kummera a Marbyho. Kummer a Marby jsou pak důležití v tom, že vytvořili systém runové jógy, kdy se cvičí jednotlivé runy celým tělem. Ovšem tato praxe stadhagalder (magie a zaříkávání využívající různé pozice těla) je doložena už i existencí gallehuských rohů na pití, kde jsou zobrazeny i postavy v runových pozicích.
Osobnost Von Lista bych doporučila posuzovat spíše v rámci jeho magické orientace než té politické. Von List zakládá své myšlenky na určité kosmologii, kdy máme různé sféry, runy nám mají pomoci dostat se do sféry spirituální. Ve svém díle tvrdí, že runy nejsou žádné magické entity, ale jeho žáci se mají soustředit pouze na ten tvar a na mechanickou činnost.
Vznik run
Někteří runoznalci tvrdí, že runy byly již od počátku věků, že to, co se skrývá za těmito znaky je všude kolem nás. Mytologicky o tom hovoří Píseň o Sigrdrífě obsažená v Eddě. Sigrdrífa byla valkýra, kterou hrdina Sigurt probudil z magického spánku, kterou na ni uvalil Odin za trest. Tahle píseň je výčtem toho, co jsou runy magicky – Mimiho hlava (obr, který střeží pramen moudrosti, kde sám Odin spatřil runy) mluví o tom, kam jsou ryty runy, jak se mohou používat a kde všude se dají najít – vlastně všude od počátku věků – ve slunci, v zobáku sovy, drápech medvěda, atd. Doporučuji k přečtení.
Z hlediska vědeckého bádání:
Runy staršího futharku, jejich názvy, tvary a pořadí ve futharku byly rekonstruovány na základě několika podkladů; runových básní, gótské abecedy, mladšího a anglosaského futharku, a několika historických nálezů. Z těch můžeme jmenovat především kylveský kámen, grumpanský a vadstenský brakteát, runový sloup z Brezy a fíbulu z Charnay. Tato pětice nálezů se zasloužila o vytvoření naší představy ohledně tvarů znaků a pořadí run ve starším futharku. Textové památky pocházejí z pozdějších dob a posloužily zejména k rekonstrukci obsahu.
Mytologicky se severský Bůh magie Odin (nebo též Wotan, Wodan, Wuotan – označení podle lokality) pověsil na posvátný strom Yggdrasil a byl mu dán dar run. Tento iniciační mýtus je popsán ve Starší Eddě (označované také Poetická Edda) v písni Hámával (Výroky Vysokého):
Devět
mocných písní jsem
od slavného přijal syna
Böltora, Bestlina otce:
napít jsem se mohl
drahé medoviny,
ochutnat z Ódröra.
141
Tu se mi dobře
začalo dařit,
magické jsem moudrosti nabyl,
slovo za slovem
hledalo slovo,
čin za činem
směřoval k činu.
142
Runy najdeš,
rozluštěná slova,
převelká slova,
přemocná slova,
jež barvou vyved velký básník,
jež stvořili mocní bohové
o Ódin ostrým vyryl rydlem.
143
Ódin Ásům,
álfům Dáin,
Dvalin skřítkům,
Alsvinn obrům,
já sám jsem některé vyryl.
144
Víš, jak se ryjí?
Víš, jak je vykládat?
Víš, jak se barví?
Víš, jak se zkouší?
Víš, jak prosit nutno?
Víš, jak podávat oběť?
Víš, jak ji poslat?
Víš, jak ji porazit?
145
Lépe malá prosba
než přílišná oběť.
Dar si vždy oplaty žádá.
Lépe poslat málo
než mnoho porážet.
……………..
Tak Tund ryl runy
na počátku roků,
tam právě postav,
kam potom se vrátil.
Starší futhark nebo také Germánský futhark prostý je složen z 24 run (někdy bývá přidávána 25. prázdná runa pro osud, ale není potřeba, jelikož osud je obsažen již v runě naudiz). Každá runa má svůj název zvolený tak, aby reprezentoval zvuk příslušné runy. Rekonstruované názvy v pragermánštině byly vytvořeny na základě jmen jednotlivých run v pozdějších runových abecedách a souvisejících jmen písmen gótského písma. U většiny názvů se jejich rekonstrukce opírá o jistotu, že se nacházejí jak u gótských písmen, tak u anglosaského futharku i u severských run. Názvy pocházejí ze slovníku každodenního života i mýtů. Můžeme se setkat s různou výslovností každé runy.
Runovou abecedu dělíme do tří skupin-aettir (rodin), každá po osmi runách, a to:
- FREY aett
- HAGAL aett
- TYR aett (název je odvozen podle první runy ve skupině).
Zdroje:
THORSSON, Edred. Runy v praxi: futhark: amulety, věštění, cvičení, rituály. Překlad Veronika Glogarová. Vydání první. Olomouc: Fontána, [2016], ©2016. 207 stran. ISBN 978-80-7336-835-7.
WARNECK, Igor. Runy: praktická kniha: uvedení do světa run. Olomouc: Fontána, 2004. 209 s. ISBN 80-7336-176-0.
Staroislandské ságy. Překlad Ladislav Heger. První vydání. Praha: Garamond, 2015. 636 stran. ISBN 978-80-7407-284-0.
KADEČKOVÁ, Helena, ed. Edda. Překlad Ladislav Heger. V této úpravě vyd. 1. Praha: Argo, 2004. 491 s. ISBN 80-7203-533-9.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay, commons.wikimedia.org