Společnost českých hermetiků Universalia

Universalia nyní Univerzalia je společnost českých hermetiků. Byla založena nejprve jako Volné sdružení pracovníků okkultních roku 1920. Volné sdružení bylo vedeno Pierrem de Lasenic a poté jej vedl Karel Mach. 24.června 1927 bylo ustanoveno členy kroužku volné sdružení Universalia. Jeho prvním předsedou se stal Jan Řebík, poté však tuto funkci převzal Jan Kefer. Universalia prováděla v období 1. republiky bohatou ediční činnost. Jejím prostřednictvím byla vydáno množství hermetické literatury a díla Eliphase Léviho, Paracelsa, Petra z Abana, také díla členů a několik grimoárů.

Největším vydavatelským podnikem byla Encyklopedie okultismu, filosofie a mytologie, která však nebyla nikdy dokončena. Kromě vydavatelské činnosti byla Universalie aktivní i v oblasti přednášek. Dne 9.června 1941, kdy byl zatčen gestapem Dr.Jan Kefer, byla Universalia německou policií zrušena. Roku 1990 byla Universalia obnovena a jejím předsedou se stal Milan Nakonečný. 1998 byl přijat nový název Univerzalia a znak společnosti.

Známí členové Universalie

Jan Kefer
Pierre de Lasenic
Oldřich Eliáš
František Kabelák
Karel Weinfurter
Jiří Arvéd Smíchovský
Josef Šimánek
Pavel Ludikar
Jan Řebík
Josef Štěpán Kmínek
Jiří Karásek ze Lvovic
Emanuel Lešetický z Lešehradu
Vojtěch Kempfer
Otakar Zachar
Ladislav Běhounek
Felix De la Cámara
Karel Pavel Dražďák
Lída Baarová
Miloš Maixner
Theophanus Abba
Odon Kopp
Julius Nestler
Emanuel Hauner
Jiří Wowk
Ladislav Klíma

Obr: Hermetický spolek Universalia na svém zasedání v druhé polovině třicátých let. Třetí zprava v horní řadě zakladatel Jan Kefer. Hned vedle něj, čtvrtý zprava, přední mág Pierre de Lasenic.

První světová válka s sebou přinesla, jako každá válka, krizi stávajících hodnot a příklon k iracionálnímu. Uměle je vyvolávána značná averze vůči katolické církvi, kterou opouští na milion věřících. Hrstka kněží z ní zběhlých zakládá, z podnětu nejvyšších míst, církev Československou. Cestu k národu si razí ateistická Volná myšlenka, šíří se vliv teosofie a volá se po “světle v Východu”.

Tyto všelijak se prolínající a protínající směry v duchovním životě člověka svědčí o zmatcích, které v této oblasti nastaly.
Nastává také období pro rozkvět okultismu. V Praze vznikají nová centra spiritistického hnutí a stará (Ostrava-Radvanice, Nová Paka) zintenzivňují svou činnost. Jsou zakládány nové okultistické spolky a časopisy. Nakladatelé Zmatlík a Palička začnou vydávat časopis Stopy duše (který redigoval O. Eiáš a který zanikl v polovině dvacátých let) a Okultní spiritualistickou revui (1921 – 1924).
Vzniká řada nových spolků zaměřených na studium okultismu a parapsychologie, mezi jinými: roku 1920 Společnost pro mystická studia (J. Bedrníček); v roce 1922 Společnost pro objektivní a experimentální okultismus (E. Knopp); Alchymistická společnost československá ze přímé podpory Société Alchimique de France se ustavuje v roce 1925 v Plzni (V. Žikeš); k mystice má blízko “bratrství” Světlo, vznikající roku 1929 (F. Hájek-Hvězdínský), k níž přísluší i známý pražský populizátor mystiky Josef Štětka; v květnu 1930 vzniká, opět v Praze, Společnost pro studium okultních nauk (V. Seifert); na jaře 1932 vzniká v Praze Společnost pro psychická studia, kterou vedou parapsychologové Ing. V. Mikuška a dr. K. Vojáček, ale ve výboru, který vznikl v říjnu téhož roku jsou i staří hermetikové E. Hauner a M. Maixner; roku 1935, opět v Praze, vzniká Duševědná společnost (J.R. Adamíra) a bylo by možno uvádět i další.

Nejvýznamnější však je Volné sdružení pracovníků okkultních, které je založeno na začátku dvacátých let a které se zaměřuje především na studium hermetických věd. Vede je zpočátku mladý Petr Kohout-lasenic a po jeho odjezdu do Francie ing. Karel Mach, který však později rovněž odjíždí do zahraničí. V rámci styků mezi členy tohoto sdružení se začátkem dvacátých let ustavuje nový spolek, který pak sehraje rozhodující roli ve vývoji českého hermetismu, jenž jeho činností také vyvrcholí. je to nejprve malá hrstka zájemců o hermetismus, povahy soukromého studijního kroužku, který se pak na den sv. Jana Křtitele (24. června 1927) ustavuje jako volné sdružení nazvané Universalia.

Ustavující schůze se koná v hotelu V sadech v Praze-Bubenči. Předsedou je zvolen J. Š. Kmínek. Prvními universalisty jsou, kromě P. Kohouta-Lasenica a J. Kefera, student Jiří Grubner, Oldřich Eliáš, prof. Miroslav Kruml z Mladé Boleslavi (později pod pseudonymem Mirko Boleslavský vydá velkou učebnici astrologie), kabbalista prof. Julius Nestler (překladatel Papusovy kabbaly, pražský Němec z Prahy – Strašnic), akademický malíř Bohumil Hradečný, který se před devíti lety vrátil z Vídně a který se zabývá mystickou alchymií, další akademický malíř B. Adámek, Vojtěch Ježek z Třeboně a další. Brzy se připojuje Jan Řebík, tehdy již notář v Lišově u Českých Budějovic a další. Dne 4. května 1930 se pak Universalia ustavuje jako úřady uznaná společnost vyvíjející veřejnou činnost. Od ledna 1933 začíná vydávat “organizační věstník Universalie, společnosti českých hermetiků” který je nazýván Herold a od roku 1934 pak časopis Logos, revui pro esoterní chápání života a kultury.

Také počáteční činnost Universalie, která je označena jako “společnost českých hermetiků”, je poznamenána osobními spory , které souvisí s typicky českým bojem o funkce. Prvním předsedou veřejně činné Universalie se stává Jan Řebík, organizačním tajemníkem prof. C. J. Novák. Brzy se však ústředními postavami společnosti stávají J. Kefer a P. Kohout-lasenic, první pracuje v Praze, druhý v Paříži, kde prosazuje ideu universalismu a kde také zakládá filiální centrum, Universalia – Loge de France (1932), které za Lasenicovy nepřítomnosti vede v Paříži usedlý Polák, majitel filmového ateliéru W. Klimowicz. Lóže pořádá přednášky, exkurze do egyptologických sbírek pařížského Louvru za vedení lasenica, studijní výpravu do Egypta a další pozoruhodné akce.

Kefer a Lasenic jsou ve stálém písemném spojení, neboť mezinárodní výbor Universalie připravuje velkolepý podnik. Chystá se vydávat obrovskou Encyklopedii okultismu, filosofie a mytologie v lístkovém formátu rozměru osmerky, aby hesla mohla být časem doplňována. S vydáváním se započalo koncem prosince 1932 a nepravidelně se v něm pokračovalo až do roku 1940. Celkem vyšlo 58 sešitů nestejného rozsahu, tj. zhruba asi pětina původně plánovaného rozsahu. Toto dílo se stalo jedinečnou publikací světového významu. Předsedou mezinárodního redakčního sdružení této encyklopedie byl tehdy již jednoznačně pod svým pseudonymem vystupující Pierre de Lasenic. Z českých členů redakční rady lze uvést následující: PhDr. Karel Galla (později profesor sociologie na Karlově univerzitě); prof. Jiřina Karasová z Prahy; ing. František Kašpárek, pokladník České průmyslové banky v Praze; Josef Štěpán Kmínek, bývalý předseda pražské Universalie, PhMg. Karel Křížek, lékárník na Kladně; Jaroslav Novák, studující filosofické fakulty UK v Praze; MUDr. Jan Šimsa, lékař v Praze; Rudolf Adámek, akademický malíř v Praze; Karel Weinfurter, spisovatel v Praze. Posledně jmenovaný však brzy odstoupil, protože redakce nemohla splnit jeho požadavky na honorář za vypracovaná hesla. Ta vypracovávali zejména Kefer a Lasenic. Činnost Universalie se naplno rozjela v roce 1932, v roce Griesova úmrtí. Vedoucím duchem společnosti byl již tehdy Jan Kefer, který, jak o tom svědčí reprodukovaný dopis, počital Griesem, nestorem českých hermetiků. Ale Grieseho smrt přišla nečekaně. Nabídku zpracovat některá hesla obdržel i Josef Louda (Theophanus Abba), jak o tom svědčí otištěné dopisy.

Kromě činnosti organizační (získávání členů, zakládání regionálních odboček a sekcí, později také vybudování laboratoře a další) se vedení Universalie, které bylo prakticky v rukou tajemníka Jana Kefera, věnovalo zejména přednáškové a ediční činnosti. Kefer chtěl v Praze vybudovat skutečné centrum hermetického hnutí.

Významným činem bylo vybudování laboratoře v roce 1937, o něž se zasloužil zejména F. Kabelák, který po svém příchodu z Vídně byl pro činnost Universali velkou posilou. V laboratoři si mohly členové společnosti, zejména pod vedením Kabeláka, připravovat spygyrická arkána, magická instrumentária, zejména zrcadla, kuřidla atd. Pokusy s magickými zrcadly se pod vedením Kabeláka a Kefera konaly ve srubu paní Krajníkové v Třepsíně u Pikovic na Sázavě a byly spojovány s příjemným pobytem v krásné přírodě.

Ředitelem Svobodné školy věd hermetických byl od roku 1936 dr. O. Eliáš. Na podzim roku 1937 byl F. Kabelák jmenován lektorem pro obor praktické magie, lektorem pro obor astrologie se stal Erik Hejna (v astrologické sekci se významně uplatňuval Josef Danzer). J. Kefer měl série přednášek o theurgii, magii dokonce i o vybavení alchymické laboratoře a řadu dalších. Eliáš přednášel o kabbale, dr. Hubert Mattern “vybrané kapitoly z praxe středověkých čarodějů”, P. de Lasenic “hermetické zasvěcení s ohledem na esoterismus astrologie a praktickou magii”. Shrnující informace ze základních kursů byly vždy publikovány v Logosu ve zvláštní rubrice tomu věnované.

Důležitou událostí bylo vystoupení P. de Lasenica z Universalie, k němuž dočlo 23. září 1937, které bylo motivováno neshodami s Keferovým pojetím spolkové činnosti. Lsenic v ní spatřoval příliš mnoho demokratismu a dábal přednost pracem lóžovým. Byl proti hromadnému pěstování hermetismu, obávaje se jeho profanace. Lasenic si také přál, aby jeho spisy vycházely jeho vlastním nákladem, v čemž mu bylo vyhověno. S Lasenicem odešla řada členů, kteří však většinou své členství v Universalii nepřerušili, do nové organizace, kterou Lasenic vytvořil a nazval Horev-klub. Lasenic a Kefer se však proto nestali nepřáteli. Kefer lasenica prohlásil “za jemu známého největšího znalce hermetismu” (Logos 1934, č. 3-4, s. 56) a Lasenic mu tuto poklonu také oplatil a z jedné i z druhé strany to jistě nebyla jen pouhá formálnost.

Kefer a Lasenic byly sloupy českého hermetického hnutí, k nim později přistoupil Kabelák. V této trojici dosáhl český hermetismus nejvyšší úroveň reprezentace. Nicméně si Kefer později postěžoval na poměry v českém hermetickém hnutí (Logos 1938, č. 2, s. 33 a násl.) a hájil veřejnou spolkovou činnost: “…neboť přes všechny obtíže, spolek má neobyčejné výhody. Je to organisace demokratická a hlas lidu je hlasem Božím. Hlas všeho členstva, hlas valného shromáždění má podivuhodný úsudek a podivuhodnou schopnost rozlišovací, podivuhodný cit pro to, co je obecným dobrem. A proto nehoršete se na vady spolkového života, naopak, chvalte demokracii a vše co její jest, její nevýhody i její přednosti. Budiž pochválen spolek, kde rozhoduje plenum a kde každý hlas je slyšen! Je tu záruka, že organizace nebude míti diktátory, tajná hlasování a rozhodování, tajné účetnictví a tajné kroužky. Takový spolek vždy snese veřejnou kontrolu, vždy odrazí zlomyslnost, neboť dobrá a veřejná práce nemusí se chouliti před světlem zdravého úsudku.” V témže článku charakterizuje Kefer soudobý český hermetismus takto: “povšimněte si našich hermetiků. Před lety jich bylo v Čechách tak asi deset, a kdyby štítíce se spolkového života pracovali jako jednotlivci, bylo by jich dnes již mnohem méně. Nebáli se veřejného ódia a založili spolek. A dnes se můžeme pochlubiti takovým počtem vzdělaných pracovníků a kvantitou a kvalitou odborné práce jako snad žádná evropská země. Vzpomeňte faktu, že přes všechny slabosti lidí a spolkového života, přes všechny plodné i neplodné kritiky, půtky ideové a méně ideové, přes všechny exody členstva a jeho fluktuaci, dokázala naše Universálka, že v našich vlastech je na sedmset osob ze všech povolání, od dělníka až po univerzitního profesory, průmyslníka a politika, a že tyto osoby považují vědu Hermovu za naplnění svého života. Nemyslíte, že tito lidé již dokáží, aby dějiny našeho národa byly zabarveny nesmrtelným odkazem této vědy?”

Obr: Herold, organizační věstník Universalie – společnosti československých hermetiků. Roč. I., č. 1, leden 1933

Nuže, tento předpoklad se sice dodnes nevyplnil, ale jisté je, že Universalia dala českému hermetickému hnutí pevné základy a jasnou orientaci, položila základy tradice, která doufejme, že už nebude opuštěna i přes mnohá protivenství, která ještě nastanou.

Ideu Universalie byl universalismus, proto se jmenovala tak, jak se jmenovala. Byla to sice společnost českých hermetiků, ale neuzavírala se vlivům směřujícím k syntéze esoterního vědění. V příslušném hesle Encyklopedie okultismu, filosofie a mytologie je Universalia charakterizována jako “neodvislá neodogmatická společnost pracující v zásadách filosofického i hermetického universalismu” a jejím posláním je “propagace hermetismu a filosofie, snytetické studium náboženských a okultních nauk všech směrů a dob, aby byl posílen idealistický a duchovní proud v soudobé kultuře”. Dále se tu uvádí: “Universalismus jde za jedním hlavním cílem, Prapříčinou nebo Bohem, k němuž cílí všechno bytí po různých individuálně vhodných cestách. nezavrhuje žádného náboženství, ani žádné metody k tomuto cíli vedoucí, jestliže je dobrá a individuálně vhodná, Universalismus je pokládán nejen za filosoficko hermetický názor, ale i za určitou vyšší vývojovou fázi kritického badatele. Za hlavní realizátory universalismu jsou mimo jiné pokládáni farao Achuenaton (Amenhotep, IV. stol. př Kr.) a Platon, ze společností některé z gnostických, alchymisté, Bratrstvo Růže a Kříže, SES, New Eulis.” Lasenic, který je nepochybně autorem těchto slov, pak jinde (Logos 1934, č. 8-10, s. 113 a násl.) charakterizoval universalismus těmito slovy: “Fanatické zápasy náboženské, filosofické a esoterní zplodili podle tohoto zákona nový syntetický proud, jejž nazýváme universalismem. Universalismus jest porovnávací způsob nazírání na různé kultury, náboženství, filosofické směry a metapsychickou praxi různých národů a časů. Jeho stoupenci zapsali se již v nepamětnu do knihy dějin. Patří k nim většina esoterních filosofů a náboženských reformátorů… Chtěje ukázati na společnou pravdu všech směrů náboženských a esoterních, stavěl původní primitivní universalismus na symbolech společných všem. Neboť ony jsou abecedou hermetismu… Když chorobně skeptický rozum přelil se přes víru, postavil si universalismus svoje školy a chrámy a sloučil se ve společnostech pod různými jmény.” První tajemník Universalie Jaroslav Novák (Logos 1934, č. 3-4, s. 65 a násl.) se vyjádřil takto: “Jaká jest myšlenka Universalie? Jest to filosofický ethický universalismus, směr syntetický, nepohrdající žádnou složkou kulturního vývoje člověka, netkvící v problematických zásadách, neznající proroků, nýbrž vážící si všeho, co krásného a velikého přinesly minulé civilizace, vážící si pilných a skromných badatelů přítomnosti a vidoucí nad obzorem naší doby záři příští syntetické, duchovní a lidské kultury.

Universalismus Universalie tedy směřoval k pěstování úcty vůči všem esoterním a náboženským systémům a stoje na základech hermetismu, usiloval současně o jeho obohacení všemi plodnými proudy duchovního života, neboť hermetismus je těmto snahám otevřen více než kterýkoli jiný esoterní systém.

Sekretariát Universalie býval vždy v bytě dr. Kefera, nejprve to bylo v Malířské ulici č. 7 na Letné, od roku 1936 pak na Smíchově ve Švandově ulici č. 11, ve 3. patře proti schodišti. Kefer zde vyřizoval veškerou agendu, zde se scházel výbor Universalie, sem za ním chodívali jeho nejbližší přátelé. Keferovou pravou rukou býval Vojtěch Kempfer, který hlídal finance a druhou pravou rukou byl pražský advokát, strý mládenec dr. Otto Myslík, který se staral o záležitosti právní. Na jeho chatu na Berounce v Zadní Třebáni Kefer občas zajížděl, aby si odpočinul, neboť vše, co pro Universalii dělal, tj. organizoval, přednášel, psal, činil při plném pracovním úvazku knihovníka.

V pátém ročníku Logosu (1938, č. 8, vnitřní strana obálky) nacházíme toto zhodnocení její činnosti: “Universalia je jedinou esoterní společností ryze českého původu a práce. Nebyla, není a nikdy nebude závislá na cizině. její činnost nesleduje bludiček filosofie a vědy všedního dne, je založena na ryzím a klasickém hermetismu, jehož zásady hrdě a nekompromisně hájí a propaguje. Universalia vybudovala českou hermetickou literaturu, vybudovala české hermetické školství, vybudovala české hermetické laboratoře. To vykonala dosud. Co vykoná v budoucnosti? vybuduje mohutné iniciační středisko, zástavu budoucnosti českého národa, které vytvoří velké duše, jedince silné duchem, pravdou a vírou! Velikost českého lidu záleží jen na mohutnosti českého hermetismu! Tísní-li vás doba, nezoufejte, nebojte se! Žijte a pracujte! pamatujte, že po Kalvarii následuje vždy vzkříšení! Toto vzkříšení bude vítězstvím odvahy a vědy!”

Útok na Hitlera

Tato slova byla napsána v říjnu 1938, kdy se nad tehdejším českým národem stahovala temná mračna ze sousedního nacistického Německa. Vlastenecky založený Kefer, obávaje se o osud národa, se rozhodl. Nejprve se spolu s Kabelákem, za zprostředkování pražských svobodných zednářů, vydali na Hrad za Benešem – to bylo již na začátku roku 1938 – ale byli odmítnuti, nabízejíce pomoc magickou cestou. Prezident Beneš “měl svůj plán”.

A tak bylo rozhodnuto podniknout tuto magickou akci bez jeho souhlasu. Tyto evokace byly, na naléhání Kabeláka, vykonány celkem tři. První se konala v roce 1938 na křižovatce cest v Brdských lesích, druhé dvě se konaly již za nacistické okupace. Mezi českými hermetiky o nich kolovaly různé pověsti, zejména se vyprávělo, že při jedné z těchto evokací byl Kefer zasažen zpětným odrazem, protože v jistém okamžiku magické operace, pěvec Ludikar, který byl přítomen jako pomocník, uprchl z magického kruhu. Zpětným odrazem měl být údajně zasažen Kefer také při evokaci v Brdských lesích. Fakta však tomu neodpovídala. Druhá velká evokace se konala v soukromé vile v Mirošovicích u Prahy za účasti Kefera, Kabeláka, Kloubka a pánů B. a M. Cílem evokace byl magický útok na Hitlerův astrál. Evokace se konala těsně po západu slunce a proběhla bez fenoménů: “Jediné, co bylo pozoruhodné a co upoutalo pozornost všech zúčastněných těsně před západem slunce, bylo jedinečné panoramatické seskupení mračen na západě, od temně modré, k fialové, žluté, rumělkové i zelené, téměř celé spektrum se tu navršilo a prolínalo” (L. M.). Operace se konala v září 1940.

Třetí evokace za přítomnosti Ludikara, který ovládal magickou hůl, paní M. (nazývané “Lord”), která ovládala kalich, pana B., který ovládal meč, paní K., která střežila pantakl a Kefera – evokatéra, se odehrála 13. dubna 1941 v 5 hodin ráno v neděli. jednalo se tu evokaci jupitarovského genia Jezalela, tedy nikoli o útočnou magickou operaci. Výše uvedené tvrzení o Ludikarově útěku z magického kruhu je tedy asi pouhou smyšlenkou, nebyla-li provedena ještě další operace, o níž ti, s nimiž jsem mluvil. neví.

Svou blízkou smrt však Kefer již tušil. Při oslavě svých posledních narozenin 31. ledna 1941 mu jeho syn Reginald zapomněl blahopřát a na Keferův dotaz, co mu přeje k narozeninám, odpověděl “Nic!”. Kefer na to, podle tehdy přítomného pana L. M., řekl: “Nic, to je nirvána, to jsou poslední narozeniny!” ten večer, na rozdíl od jiných návštěvních dnů, plných pohody, prý vládla vážná nálada, Kefer hovořil o všem, co napsal a udělal a skounčil slovy: “Do šestatřiceti let jsem toho snad splnil dost, a tak bude čas odejít”. Brzy na to byl zatčen gestapem a téhož roku zahynul v koncentračním táboře.

V roce 1938 interní kruh Universalie, scházející se ve Švandově ulici v Praze na Smíchově až do konce, tvořili kromě dr. Jana Kefera, František Kabelák, MUDr. Jan Kloubek, Ladislav Málek, MgPh. Evžen Běhounek, Vojtěch Kempfer, JUDr. Otto Myslík, Josef Danzer, paní Anna Kloubková a Josef Pánek z Mnichova Hradiště. Kefer dále intenzivně veřejně přednášel a Málek to stenograficky zachycoval – tyto přednášky později přepsal na psacím stroji a zůstaly tak zachovány. Konec se však blížil a nastal dne 9. června 1941, když gestapo zatklo dr. Kefera a jeho pracovnu, kde byl sekretariát Universalie zapečetilo. Téhož dne byla Universalia německou státní policií zrušena a veškerý její majetek byl zabaven.

Co v knihách nebylo

Během prvního období historie Universalie se vystřídali tři předsedové. Prvním byl mystik a vizionář Josef Štěpán Kmínek, druhým nadšený propagátor okultismu Jan Řebík a nakonec od roku 1937 až do zániku Universalie v roce 1940 spiritus agens společnosti Dr. Jan Kefer.

Věstníkem Universalie se stal nejprve několikastránkový nepravidelně vydávaný zpravodaj Herold, k němuž se Universalia znovu vrátila roku 1994. Od roku 1934 do roku 1940 vydávala Universalia nejlepší a nejvýznamnější českou hermetickou revui Logos, která byla redigovaná po celou tuto dobu Janem Keferem.

Publikační činnost Universalie spočívala nejprve ve vydávání hektografovaných učebních textů, které měly vyplnit nedostatek hermetické literatury u nás. V roce 1932 se započalo s vydáváním unikátního díla světové hermetické literatury – lístkové Encyklopedie okultismu, filosofie a mystiky. Jednotlivá hesla byla zpracována různými členy Universalie, nejvíce jich zpracoval Jan Kefer. Vydávání Encyklopedie bylo přerušeno v roce 1940 německou okupací.

Obr: Logos, revue pro esoterní chápání života a kultury. Roč. I., č. 1., Universalia – společnost čsl. hermetiků, 1934.

Vedle těchto textů tvořily publikační činnost Universalie tři ediční řady:

* Díla klasiků – (Levi, Agrippa, Paracelsus apod.)
* Dokumentární díla – (středověké grimoáry i původní práce soudobých autorů)
* Knihovna lóžových iniciací – (v omezeném nákladu a pouze pro subskribenty). 

Zvláštní ediční řadu tvořily hektografované texty, jejichž vydávání bylo ukončeno v roce 1935. Tato edice nesla název Eulis.

Universalia zanikla na začátku německé okupace. Jan Kefer a Oldřich Eliáš zahynuli v koncentračních táborech, archív Universalie stejně jako četné soukromé knihovny jejích členů byl zabaven a hermetická laboratoř byla zničena.

Pokus o obnovení činnosti Universalie po skončení války byl neúspěšný. V době komunismu byl hermetismus jako nevědecký světový názor potlačován. Zájemci jej mohli studovat pouze soukromě nebo v uzavřených kroužcích. Jeden z těchto kroužků však vedl na pražské filosofické fakultě i jediný z žijících lektorů Universalie – František Kabelák. Takto vyrostlo několik osobností, mezi nimiž nejvíce vynikl dr. Milan Nakonečný. Další okruh žáků se shromáždil kolem alchymisty Theofana Abby. Hermetická literatura až na naprosté výjimky oficiálně nevycházela, v samizdatu se však objevila řada pozoruhodných titulů – v edicích Tresor hermetismu a Dokumenty vyšly snad nejlépe připravené samizdaty vůbec.

V létě roku 1989 se uskutečnil další pokus o obnovu společnosti skupinou hermetiků, mezi nimiž byli dr. Milan Nakonečný, autor samizdatových prací Novodobý český hermetismus a Lexikon hermetismu, Vladislav Zadrobílek držící tradici vydavatelů Universalie – zakladatel nakladatelství Trigon, dr. Blahoslav Janeš, surrealisté Pavel Turnovský a Ladislav Moučka.

Na ustavující schůzi v červnu 1990 v pražském kině Svornost byl předsedou zvolen dr. Milan Nakonečný. Universalia obnovila vydávání revue Logos, jejímž šéfredaktorem se stal Vladislav Zadrobílek. Brzy se však ukázalo, že činnost vázne jak rozsahem, tak kvalitou. Právě nejvzdělanější členové, jako dr. Nakonečný, resignovali na další angažování se ve věcích společnosti. V roce 1993 se předsedou Universalie stal dr. Ivo Chmelař a od roku 1995 do 1998 jím byl Vladislav Zadrobílek.

Definitivní konec nastal v roce 1998, když došlo ke změně názvu společnosti na Univerzalia a předsedou se stal František Pikard. Dne 28.2.1998 byl na řádné členské schůzi společnosti změněn její název z Universalia na Univerzalia a byl přijat nový znak (patrný odklon od tradice a ovlivnění Crowleyem). V té době ukončila Univerzalia vydávání revue Logos a přenechala její vydávání nakladatelství Trigon. 

Seznam členů

Jedinečný seznam jmen prvorepublikového spolku Universalia, vzniklého v roce 1920.
Petr Kohout-Pierre de Lasenic
Jan Kefer
Oldřich Eliáš
Mojmír Eliáš
p. Zajíček
Julie Stejskalová
Karel Mach
Hubert Mattern
Jiří Arvéd Smíchovský
František Kabelák
Josef Šimánek
Jan Řebík
Marie Paulová
Josef Štěpán Kmínek
Jiří Karásek ze Lvovic
Emanuel Lešetický z Lešehradu
Jaroslav Novák
Vojtěch Kempfer
Otakar Zachar
Otto Myslík
Jan Kloubek
Ladislav Málek
Ladislav Běhounek
Evžen Běhounek
Josef Danzer
Felix De la Cámara
Anna Kloubková
Josef Pánek
Karel Pavel Dražďák
Josef Lomos
Jan Judl
Dagmar Keferová
Erik Hejna
Lída Baarová
Miloš Maixner
Theophanus Abba-Josef Louda
Stanislav A. Novák
Josef Luň
Jaroslav Novák
Josef Soumar
Vlastimil Holý
Jaroslav Dokoupil
Bohumil Hradečný
Odon Kopp
p. Janota
Zdenka Šimánková
Jiří Grubner
Miroslav Kruml
Julius Nestler
Bedřich Adámek
Vojtěch Ježek
Karel Gall
Jiřina Karasová
František Kašpárek
Karel Křížek
Jan Šimsa
Karel Weinfurter
Rudolf Adámek
p. Moosová
Vladimír Lexa
Stanislav Kulovaný
Emanuel Hauner
Ladislav Málek
Josef Adamíra
Petr Klíma-Toušek
Ladislav Klíma
Otakar Zachar
Jaroslav Čadík
Arnošt Procházka
A. R. Hanousek
Jaroslav Mezera
Jiří Ludikar
Ivan Zmatlík
Ladislav Bubák
Jaroslav Klepal
Marie Kmínková
Josef Nováček
p. Palička
Jiří Wowk
Pravoslav Lexa
František Zavřel
Kurt Juhn
sl. Tetínková
Vladimír Watzke-Vláďa Zíka
Bohumi Hradečný

Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Novodobý český hermetismus. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Eminent, 2009. 362 s. ISBN 978-80-7281-327-8.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay.com, wikipedia.org, muzeum3000.nm.cz



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události