Přípravné práce v oblasti alchymie

Velmi zajímavý spis neznámého autora z počátku minulého (20.) století. Čerpalo z něj mnoho autorů pozdějších. Zde uveřejňuji část věnovanou alchymii a spagyrii.

Axiomy alchymie

Existuje pouze jediná hmota. Tato hmota – tedy všechno existující a poznatelné smysly se nazývá látkou.

Prvotní látka – materia prima, je základem.
Tvary vznikají z pralátky působením jednak 3 principů a jednak 4 živlů.

Tři principy:

  1. Síra: symbolizující viditelné kvality hmoty: barvu, tvrdost, lesk.
  2. Rtuť: symbolizující skryté vlastnosti hmoty: tvárlivost, tavitelnost, těkavost.
  3. Sůl: symbolizující spojeni síry a rtuti v každé látce.

Čtyři živly:

  1. Země: živel statický, soustředivý, pohlcující a vysušující.
  2. Oheň: živel pohyblivý, rozptylující, svalující a oteplující.
  3. Voda: živel nestálý, trpný, přijímající a rozkladný.
  4. Vzduch: živel aktivní, plodivý, souladný a zmírňující.

Živly představují tyto vlastnosti:

Země – vše pevné a suché.
Oheň – vše horké a suché.
Voda – vše vlhké a tekuté.

Vzduch – vše studené a plynulé.
Síra je materializací tepla, vzduchu a ohně.
Rtuť je materializací vlhka, vzduchu a vody.
Sůl je materializací sucha, ohně a země.

Veškeré věci vznikly kombinačním působením Sedmice. Všechna hmota je oživena a jejím smyslem je zdokonalení. Avšak toto zdokonalení hmoty není v přírodě jednotné. (Některé prvky hmoty – zlato, stříbro – jsou více dokonalé, jiné druhy jsou v dokonalosti na začátku.)

Jedna z definic alchymie zní: Je to umění pomoci látkám k jejich zdokonalení.

To, co je nahoře, analogicky odpovídá tomu, co je dole. Sedmici planet tedy odpovídá sedmero vývojových stupňů hmoty, tak jako je trojjediná lidská duše, tak i hmota má analogické 3 složky. Podstata je nesmrtelná, ale její tvar je podroben změně.

Uvedené axiomy alchymie je nutno vnitřně zažít a promeditovat!

Img: Abú Abdalláh Džabír Ibn Hajján al-Súfí zvaný Geber (730–804)

Hmota světů

Alchymisté nepracovali pochopitelně jen s 1 hmotou. Hmota čili látka se mění, avšak beze změny zůstává ona síla, která v Díle pomáhá. Tuto sílu nazývají kabbalisté Světlem astrálním (astrálním ohněm, velikým hadem dle E. Léviho nebo také archeem dle Paracelsa) a je možné ji vyvodit z astrálního světa. Obyvatelé astrálního světa jsou nedokonalá embrya, larvy, lemurové, elementálové, živé zárodky. Světlo je hlavním hybatelem všeho a může přenést svou hybnou sílu tomu, kdo se k němu nejvíce přiblíží. Tato podstata je nejčistší vzduch, který sděluje své blahodárné vlastnosti rozličným stupňům rostlin, živočichů a kovů, ať již jsou zplozeny nebo plozeny.

Ve vzduchu se tvoří duchové živočichů, kteří se utvářejí z jeho nejčistší podstaty, velmi příbuzné světlu.

Esoterním základem světa je Trojice 3 světů: hmotného, astrálního a božského. Hmotný svět odpovídá látce, astrální pohybu a Božský síle. Každý ze světů má opět triádní rozdělení, korespondující se Sírou, Solí a Rtutí ve světě hmotném. Ve světě astrálním je tato trojice: pohyb, tvar a elementár. V božském světě je to hmotná síla, síla duševní a konečně Božské Tetragrammaton JOD-HE-VAU-HE.

Svět hmotný: síra, sůl, rtuť, atomický svět
Svět astrální: pohyb, tvar, živel, svět tvarů
Svět božský: síla hmotná, síla psychická, JOD-HE-VAU-HE, svět principů

Všechno, co existuje v jednom světě, má svou analogii ve světě bezprostředně vyšším. Proto, chceme-li dokonat dílo, použijme trojnásobné hmoty, patřičně připravené.

Druhy ohně: oheň duševní, kterým je život, pneuma, dech astrální; oheň obyčejný, pálící a stravující.

Látka, dříve než je vystavena působení ohně obyčejného, musí být oživena archeem (světlem astrálním). Teprve poté, když je oživena, může být vložena do křivule a zahřívána nad obyčejným ohněm, z počátku velmi mírným.
Mnoho alchymistů pracovalo pomocí hedvábí, doufajíce, že v něm naleznou zhuštěný astrál. Avšak, kdo se chce naučit promítat své astrální světlo, musí se velmi mnoho připravovat a systematicky pracovat, přičemž nejdříve si musí opatřit pravý athanor.

Důležité je rovněž započíti s Dílem 21. března, tedy na počátku hermetického roku.

Metoda alchymie

Adept osvětluje pouze část díla a nikdy o něm nesděluje souvislé poznatky; popisuje např. jen operace a pokud mluví o přípravách, sděluje jen velmi málo z ostatního. Díky této metodě se mohlo alch. mystérium předávat jen skutečným hermetickým filosofům. Vědy hermetické jsou jako svatyně, k níž je nutno mít klíč. Tento axiom platí dvojnásobně ve směru alchymie – totiž klíčem k poznání je analogie.

Aplikace tohoto klíče na alchymii nám podává tuto interpretaci:

V oblasti hmoty máme síru, rtuť a sůl, tedy principy všech věcí v jedné bytosti. V oblasti lidské, neboli mikrokosmu, existuje tělo, duše a duch sjednocené v člověku.

V oblasti Božské pak Tři osoby v jednom Bohu. Veliké Dílo má trojitý cíl.

V materiálním světě umožňuje přeměnu (transmutaci) látek, v mikrokosmu zdokonalení člověka morálního a ve světě Božském kontemplaci Božství do rozměrů, které nelze pochopit a jen vzdáleně je označit termínem „zázračnosti“.

Také člověk je athanorem, v němž se zdokonaluje vytváření charakteru. Dílo je s Vámi a u Vás, takže se nalézá ve Vás, kde je stále!

Filosofie alchymistů rozumí sírou, rtutí a solí hmotu, pohyb a sílu. Merkur – pasivní ženský princip – je hmotou. Síra – aktivní mužský princip – je silou, utvářející hmotu a dávající jí veškeré tvary pomocí pohybu, který je solí.

Sůl je pomocným termínem, neboť je to výsledek síly aplikované na hmotu – symbolicky je to nová bytost, pocházející ze spojení muže a ženy. To, co rozděluje od sebe síly, je množství vibrací, které se vtiskují na to či ono tělo. (Vibrující, případně pohybující se těleso – což je jedno a totéž, způsobuje především zvuk. Pokud jsou vibrace tělesem zrychlovány, těleso se ohřívá a vbrzku se objevují světelné fenomeny.) Alchymisté uvažovali pouze jednotnou hmotu, látku, což moderní věda vyjadřuje tvrzením, že každý tvar hmoty je podmíněn rozdílností jejích kmitání.

Univerzální síla neboli magnetismus univerzální čili archeus (světlo astr.) je stále aktivní silou, která uvádí hmotu do pohybu a udává jí tvar. Pokud se týče pohybu, prvního principu života – síry boží – asimilují jej na oheň, který je de facto obrazem nejdokonalejší hmoty podřízené síle.

Alchymisté symbolizovali svou teorii trojúhelníkem, představujícím absolutní rovnováhu – v prvním úhlu znamení síry, symbolu síly, ve druhém znamení Merkuria – hmoty, ve třetím znamení soli – pohybu.

Obraz analogií trojí adaptace alchymické teorie je následující:

síra – muž – síla – příčina
rtuť – žena – hmota, látka – předmět
sůl – dítě – pohyb – výsledek

Hmota, která je jednotná ve své podstatě, se sama rozděluje formou, výsledkem pohybu, který jí dodává síla.

Spagyrická praxe

Bez praxe není alchymie. Než však zvládneme složitou terminologii či symboliku alchymie, pod níž se nachází jednoduchá pravda, uveďme příklad spagyrické metody. Velmi prostá metoda výroby rostlinné kvintesence (k běžné praxi postačí 12 základních kvintesencí podle zvířetníkové analogie), kterou popsal J. B. Glauber v díle Pharmacopoea spagirica. Tuto základní práci lze použíti i ve vlastní alchymii, která je vyhrazena skutečným hermetikům.

1. Příprava spagyrické esence z nejedovatých a domácích bylin.

Minimálně 25 kg čerstvé rostliny (s kořeny, stonky, listy, květy i semeny) očistíme – tj. odstraníme hlínu a zkažené částice, na drobno pořežeme a posekáme. Hmotu vložíme do destilačního přístroje, polijeme vodou a destilujeme na mírném ohni. Z vydestilované tekutiny sebereme nahoře plynoucí olej a uschováme. Pokud je vše vydestilováno, nalijeme překapanou vodu opět na rostliny v kotli, přidáme 1–2 lžíce pivních kvasnic. Na teplém místě necháme vše kvasit ve dřevěné, dobře zakryté nádobě. Jestliže klesnou bylinky ke dnu, znamená to, že dosti kvasily. Nesmí nastati zkysnutí! Pak hmotu dřevěnou hůlkou dobře promícháme a vlijeme ji do destilačního přístroje, destilujeme pozorně dbajíce, aby se nepřipálila. Když destilát nemá již vůni, chuť, ustaneme s prací, vyčistíme kotel a zbylou hmotu na slunci nebo ohni usušíme a spálíme. Sůl uschováme. Destilát dalším destilováním zahušťujeme. Nakonec koncentrujeme ve dřevěných nádobách. Poté přidáme k získané tekutině uschovanou sůl,v poměru 2:1, a opět destilujeme. K destilátu pak uschovaný olej, jenž se rychle rozpustí; a tím jsme vykonali práci.

2. Příprava spagyrické esence z bylin nejedovatých – cizích.

Cizí rostliny získáváme obyčejně suché. Proto je nutno bylinky jemně rozmělnit a před první destilací asi 3–4 dny smísit se 6násobným množstvím vody a máčet je na teplém místě. Dále postupujeme jako v případě 1.

3. Příprava spagyrické esence z bylin jedovatých a z částí zvířecího těla.

V případě, že je materiál čerstvý, rozsekáme jej, pokud je suchý, rozmělníme. Vložíme do skleněné baňky, polijeme roztokem dusičnanu draselného tak, aby hmotu pokrýval. Nádobu vložíme na 24 hodin do parní lázně, poté ji necháme vychladnout a její obsah přelijeme do nádoby s dlouhým hrdlem. Přilijeme na 2 prsty nejsilnějšího a nejčistšího vinného lihu; plyne nad roztokem dusičnanu. Líh vytáhne substanci hmoty. Po několika dnech líh sebéřeme a operaci opakujeme. Sebraný líh ve skleněné křivuli destilujeme, až zbude hustá, obyčejně hnědočervená tekutina.

Vyrobené esence jsou silnými roztoky, proto používáme vždy jen několik kapek. Obyčejně – pokud jde o vnitřní prostředek – pijeme jej ve sklenici zaručeně přírodního vína.

Úschova kvintesence.

Podle klasického předpisu se má kvintesence uchovávat v lahvičce z pravého horského křišťálu, jejíž zátka je zabroušena z téhož materiálu. Pokud použijeme levnějšího a druhořadého způsobu – tzn. nádobu z obyčejného skla, musíme nádobu s dlouhým hrdlem opatřit Hermovou pečetí, kterou utvoříme takto: nádobu s dlouhým hrdlem ucpeme vhodnou hlínou; hrdlo podržíme v peci, až zčervená. Potom rozpálíme silné rovné kleště, uchopíme jimi konec hrdla, stiskneme jej, hrdlo zastavíme a pomalu najednou jím zatočíme. Chceme-li nádobu otevřít, otočíme hrdlo několikráte bavlněnou nití napuštěnou vinným lihem. Zapálíme ji a po rozehřátí ochladíme, takže hrdlo odpadne.

Spagyrické kvašení.

Za účelem zvýšení ódické hodnoty látek nutných ke spagyrické, alchymické a magické práci, vystavovali hermetikové látky magickému anebo spagyrickému kvašení. Podstata této techniky spočívala ve vystavení látky ve vhodné nádobě po určitý čas optimálnímu působení tepla. Postup byl neobyčejně jemný, neboť látka nesměla být zničena a liší se od známého postupu chemického. Jako nádob bylo používáno skleněných baněk, vaječných skořápek, měchýřů, anebo i papírových a vlněných sáčků. V případě teploty rozeznávali spagyrikové oheň vnitřní a oheň vnější. Vnitřní oheň bylo teplo probuzené chemickým rozkladem látky, vnější oheň tvořily sluneční paprsky, vodní nebo písečná lázeň. Mnohdy byla látka vystavena teplu hnoje nebo slepice. Vždy bylo zahřívání mírné, poněvadž látka, která má být alchymicky užita, nesnese značnější teploty. Teplem se mají částečky kvasící hmoty odpoutávat, aby se zdokonalovala její podstata. Látka pak během kvašení mění barvu. Je-li přitom zničena, nabývá ošklivou chuť a zápach, zatímco po dokonalém zkvašení nabude svou dřívější podobu. (Tato okolnost slouží k poznání pravého stavu času, pro jehož stanovení není jiného pravidla.)

Zatímco spagyrie používá kvintesence, tj. látek, které lidské tělo snadno přijímá a asimiluje, moderní medicina pracuje s prostředky chemickými, mrtvými, které lidské tělo přijímá jen velmi obtížně. A i když chemický prostředek se ukáže jako působivý, vždy existuje riziko, že se jeho působení v těle stane zárodkem choroby jiné, snad nebezpečnější (např. nádorové).

Problematika vlhkosti a ohně

Alchymisté dokázali využíti slunečního tepla, neboť přirozená i nadpřirozená horkost, vznikající v dolní části lidského těla, vystupuje vlhkostí do mozku, kde se studeností zhušťují, načež rozpuštěné klesají dolů. Z toho pak pramenilo alchymické poznání, že pomocí horka mohou býti z bylin vytaženy jejich vlhkosti.

Oddělení přirozených vlhkostí prováděli pomocí tepla, ať již slunečního nebo umělého – tzn. pomocí ohně, lihu nebo hnoje – tedy působením horkosti, vždy však v jiné nádobě. Tyto nádoby k dílu potřebné musí být zhotoveny z hlíny, ze skla, případně z cínu nebo mědi.

Postup:

  1. Oheň je pod nádobou nebo baňkou. Páry vystupují nahoru a po sražení vytékají jako kapaliny.
  2. Oheň je nahoře a okolo nádoby. Pak vlhkost sestupuje do spodní nádoby dírkami nebo plátnem.
  3. Baňka se položí do horkého písku nebo popela. Lze též použíti horkou vodu – což se nazývá „Mariina lázeň“.

Vždy bylo třeba dbáti alchymických pouček o ohních a jejich přípravě (z díla Artepiova a Pontanova).

Sluneční lázeň byla prováděna tímto způsobem:

Do baňky s hrdlem se vložilo kvítí s vodou. Baňka se obrátila hrdlem do druhé, větší nádoby, spoj byl obalen voskem, načež se nádoby vystavily slunečním paprskům. Tímto vznikla vonná, ale kalná voda, barvy příslušného květu.

Jiný způsob přípravy byl prováděn pomocí horkosti hnoje. Nádoba byla vložena nejméně na 4 týdny do koňského hnoje, jenž se posypal někdy nehašeným vápnem, aby byla vyvolána větší horkost.

Nejoptimálnější způsob tzv. „pálení“ je lázeň Mariina, neboť výrobek z ní dává vodu téže chuti a vůně jako prvotní bylina. Tato vlhká lázeň patrně udržuje nejjemnější částečky při sobě, částečky, které se přímým ohněm rozptylují.

Přípravek je lepší, pokud je vyráběn v pocínovaných nádobách. Pokud se týče olova, není vůbec doporučováno.

Pálená voda – tzn. po vaření – odvar bylin – má tutéž moc a účinek, jako sama bylina. Zevně bylo aplikováno těchto odvarů pro ochlazení srdce, jater, hlavy a očí. A podle potřeby se z nich připravily různé tinktury.

Destilační pece

Destilačních pecí je několik druhů:

  1. Pocínovaná nebo skleněná baňka s hrdlem. Do hrdla zasadíme přesně těsnící silnou skleněnou, asi 10 cm dlouhou trubku, která prochází baňkou. Uprostřed trubice musí býti nádobka se studenou vodou (někdy chlazenou ledem) a na konci lahvička, do níž protéká kapalina. Postup přípravy: Do nádobky nad ohněm vložíme drobně rozsekané byliny. Určité množství oddělíme a odložíme; z toho pak vytlačíme šťávu. Poměr má býti 2:1. Trubička prochází proto studenou vodou, případně ledem, aby páry nevyprchaly, nýbrž aby zhoustly a obracely se ve vodu.
  2. Tento způsob je vhodnější a nazývá se Lázní Mariinou. K té potřebujeme 2 nádoby. Jedna je větší bez hrdla a je přizpůsobena, aby druhá nádoba s hrdlem se do ní vešla, aniž by páry mohly ucházet. Spoj nádob proto ovineme bavlnou namočenou v bílku. Mezi obě baňky vložíme vrstvu vody. Pod vnější baňkou udržujeme oheň. Voda se v ní zahřeje a teplo účinkuje na baňku vnitřní, s níž nakládáme jako v případě předchozím. Voda se ponenáhlu vypaluje, poněvadž horkost vody, ve které baňka stojí, není tak prudká, jako v případě prvním. Používáme nádob z těchže kovů.
  3. Velký hrnec dobře smaltovaný – nejvhodnější je však hrnec hliněný. Přes otvor přetáhneme velké, bílé, lněné plátno a provazem ovážeme. Plátno nesmí být nataženo příliš pevně, uprostřed má být trochu volné. Na toto plátno položíme rozsekané byliny a na ně vložíme pak silný, čistý papír – nejlépe lepenku a na ni opět pánev s rozžhaveným uhlím. Je dobré, když papír nebo lepenku posypeme trochou popela. Během ¼ hodiny polijeme byliny lžičkou vody. Tímto způsobem rostliny působením horka vylučují účinné šťávy. Ty pak slijeme do láhve a dobře uzátkujeme. Stane se, že pálené vody mají v sobě částečky, které poškozují jejich chuť a účinek. Těchto kazů se zbavíme tím, že lijeme vodu do láhve asi do 2/3. Láhev zazátkujeme, obvážeme kůží a postavíme ji do 1/3 její výšky do nádoby s pískem. Vše postavíme na dobu 40 dní na slunce. V zimním období dáme nádobě teplo lihového kahanu na dobu 30 dnů. Tímto voda získá dobrou kvalitu.

Img: Ambix, cucurbit and retort of Zosimos, from Marcelin Berthelot, Collection des anciens alchimistes grecs (3 vol., Paris, 1887–1888)

Působnost a charaktery živlových tvarů.

Teplo – povahy rozpínavé, kladné mužské; mimo povahu vlhnou a suchou.
Vlhko – není povahy teplé či studení, nýbrž povahy vlhké, jemné, prchavé, zřeďující, mizivé, ženské.
Chladno – povahy studené, nehybné, soustřeďující; mimo povahu vlhkou a suchou. Činí nehybným a stabilizuje, upevňuje.
Sucho – povahy suché, neplodné, vzrušující a rozrušující, je principem odporu; mimo povahu teplou a studenou.

Tyto 4 živly – tzn. oheň, vzduch, voda a země jsou plodovými prvky a každý z nich má svůj vlastní účinek.

Alchymický postup prací Velikého Díla

Prima materia čili první pralátka, prahmota. Vnitřně lze tuto první látku člověka vyrobit tím, že přijímáme do sebe po nějakou dobu – minimálně 7 dní – živly oheň, vodu a vzduch pravou rukou pomocí znamení I A O. Člověk hmotný a hrubý se takto transformuje v citlivou pralátku, jež je nadále schopna přijímat veškeré ostatní síly pomocí hlásek abecedy, čili kosmického azothu.

Postup

Postavíme se zpříma, obráceni směrem k východu, zvedneme pravou paži kolmo vzhůru, sevřeme ruku v pěst a vzpřímíme ukazováček do výše a utvoříme tak znamení I. Levá ruka zůstává připažena a na levou nohu těsně přiložena. Nyní koncentrujeme celou svou mysl na tento vzpřímený ukazováček, držíme jej celý ve své představě při zavřených očích, představíme si v něm písmeno I a myšlenkou spojenou s dechem stále vyslovujeme I, I, I po dobu asi 5 minut. Ústa máme zavřena, jazyk v normální poloze nepohyblivý. Po nějaké době poznáme, že ukazováček se počíná tak zvláštním způsobem zahřívat, že ucítíme ve špičce prstu silné pálení. (Jakmile jsme to zpozorovali a dobře pocítili, zavřeme prst v pěst a necháme ruku klesnout dolů.)

Po krátké přestávce zvedneme znova pravou paži a utvoříme rukou znamení A, snažíme se jej oživit stálou koncentrací a představou tohoto znamení; obzvláště máme ve své představě špičku ukazováku a palce, jakož i celý úhel těchto dvou prstů. Dýcháme normálně a každým dechem vyslovujeme A, A, A tak dlouho, až ucítíme v palci zvláštní, suché pálení (s pocitem, že se do ruky něco vlévá – což je projev „vody živé“).

Když jsme ucítili tuto suchou teplotu, dáme ruce zavřené v pěst klesnout. Po chvíli zvedneme paži a utvoříme znamení O, koncentrujeme se na špičky palce a ukazováku v kruh spojených a myšlenkou stále vyslovujeme O, O, O – až pocítíme zvláštní pálení v obou prstech, načež zavřeme ruku v pěst a uvolníme ji dolů. Někdo pocítí hned 1. den tyto tepelné značky, jiný k nim potřebuje několik dní a někdo třeba nepocítí vůbec nic.

Tato přípravná práce přemění duchovní principy člověka v prima materii a potřebuje minimálně 7–14 dní času.

Touto přípravnou prací byl vzrušen duch, zajatý v okovech hmoty, půda zkypřena pro přijetí semena.

Dle starých mistrů nutno stanovenou dobu 7–14 dní dodržet, jinak již zpočátku hrozí riziko minutí se cílem.

I A O

Když se dostavilo již oteplení, můžeme jíti dále a počneme pravou rukou oživovat písmeny SI, SA, SO po 7 dní. Podle středověkých alchymistů tak zesílíme písmeno I, A, O octem nebo vitriolem. Písmeno S je vyzařování věčného ohně, vynucuje ticho, když bylo vysloveno a účinkuje suše. Bez S bychom neměli krystalů, kovů, kamenů, zkrátka nic suchého. S je jazykové písmeno a má pozitivní i univerzální úroveň.

Pomocí znamení I a ukazováčku přijímáme bílý duchovní oheň. Staří mistři nazývali ukazovák rovněž filosofickou ocelí, nebo mečem, případně kopím a ve svých kresbách jej tímto způsobem také znázorňovali.
Znamení A nazývali alchymisté magnetem, jenž přitahuje živou vodu barvy modré a něco málo duchovního živlu země.
Pomocí znamení O přivádíme slunečnímu pletivu sympatického nervstva pod pupkem duchovní vzduch barvy cinobrově červené. Znamení, hmat a slovo jsou technické prostředky k probuzení ducha v člověku. Vezměme si Ježíše Krista – jak prováděl své zázraky. Vztažením ruky (gestem), přiložením ruky a slovem – tj. fonetickou vibrací.

Znamení I, A, O – jsou základem božího zrození v člověku. Barvy bílá, modrá a červená jsou důležitou boží trojbarvou mistrů „Slova“.
Avšak nejen I, A, O oživují a budují duchovní tělo nýbrž veškeré samohlásky a souhlásky mají obdobné vlastnosti.

I – duch tělo přímí a nutí jej ke kolmé poloze
A – duch propůjčuje šíři, pevnost a důstojnost
O – duch dává život a pohyb

Utvoříme tedy znamení I a snažíme se usilovně prst oživit slabikou SI, SI, SI, až ucítíme pálení v jeho špičce, necháme ruku v pěst zavřenou klesnout a chvíli odpočinout, načež utvoříme znamení A, oživíme ruku v úhel otevřenou slabikami SA, SA, SA a cvičíme tak dlouho, až ucítíme suché pálení v palci. Ihned přiložíme ruku an hrdlo tzv. krčním hmatem a vdechujeme tuto načerpanou jemnou prasílu tím, že myšlenkou stále vyslovujeme slabiku SA, SA, SA – pak ostře táhneme ruku vpravo, jako bychom chtěli rozříznout krk tímto svým ukazováčkem.

Krční hmat se vykonává, jestliže v úhel rozevřená ruka se položí na krk tím způsobem, že palec spočívá na pravé krční tepně a ukazováček spočívá svým třetím článkem na chřtánu; ostatní prsty se přiloží k poloze ukazováku. Tento hmat se odtáhne tím způsobem, že ukazováčkem ostře jedeme po chřtánu, až ruka se ocitne nad pravým ramenem, načež sevřeme prsty v pěst a necháme ruku klesnout. Krční hmat býval nazýván „lázní Mariinou“ – balneum Mariae dle slavné egyptské alchymistky Marie Profetisy..

Ke konci zvedneme opět pravou paži kolmo vzhůru, utvoříme znamení O a oživíme je slabikou SO, SO, SO a vedeme oživenou ruku mistrovským hmatem slunečnímu pletivu na levou stranu břicha. Hmat mistrovský anebo také břišní se spojuje se slabikou SO.

Když tak dále pokračujeme v alchymické práci, vlévá se stále víc a více tepla do ukazováčku a ruky. Zpozorujeme, že vzpřímený ukazováček následkem svého kolmého, tyčinkovitého tvaru přitahuje živel oheň tou měrou, až ze špičky prstů vyšlehne oheň a utvoří se vzduchem kyselinu sirnatou, kterou ucítíme, když přiložíme prst k nosu. Většina alchymistických spisů poukazuje na sirný zápach jako na první důležité znamení na cestě. Jen tentokráte můžeme pokračovat dále v alchymistické praxi, pokud jsme ucítili tento sirný zápach. Jinak nutno cvičení opakovat tak dlouho, dokud se nedostaví.

Dále poznáváme, že do pravé ruky v úhel otevřené se vlévá proud podobný vodě. Alchymisté mluví ve svých spisech o této vodě živé, neboli elixíru. Sirným zápachem počal rozklad, čili alchymická putrefakce, hnití, které se skončí, když jsme při cvičení a zavřených očích spatřili černý stínhavrana, neboli havraní hlavu alchymistů. Dlouhý čas přivádíme tělu krčním hmatem vodu života, mající vlastnost vše hrubé v člověku rozpouštět a rozkládat.

S tímto rozkladným účinkem současně postupuje tvůrčí dílo. Jemné síly v těle lidském jsou uvedeny do stavu, v němž mohou být probuzeny. Proto alchymisté a rozenkruciáni přirovnávali zrození duchovního člověka ke zrození fyzickému, tělesnému. Černý stín, anebo havran, jejž spatří žák při zavřených očích svým duchovním zrakem, je budoucím duchovním člověkem.

Krční hmat musí býti přesně prováděn (nejlépe pod dohledem mistra), aby mohl krk býti vypálen jen pozvolna! Při slabě stisknutém krku by se totiž mohlo stát, že se oheň provalí a rozžhaví obratlovou kost. Zaviní to tzv. „hadí síla“, božský oheň ukrytý v nejspodnějším konci páteře. Je to prudce a intenzivně pálící oheň, zvaný alchymisty „ohnivým drakem“. Vystoupí-li tento oheň do krčního centra, je nutno sklonit hlavu a klidně vyčkat, až pomalu přestane, anebo cvičíme písmena I, A, O do obou kotníků, načež oheň klesne dolů. Tímto způsobem zamezíme, aby tato „hadí síla“ předčasně vnikla do hlavy.

Cvičíme-li SI, SA, SO asi 14–21 dnů, poznáme dosti zřetelně chemické a fyziologické změny v krku vyvolané tímto krčním hmatem.

ÁLAM

Dále přikročíme ke 14ti dennímu cvičení formule ALÁM. Utvoříme znamení I, oživíme je slabikou SI, až pocítíme teplotu v ukazováku, aniž ruce dáme klesnout, utvoříme znamení A a oživíme slovem ALÁM, až ucítíme suché pálení v palci, nato položíme pravou ruku v úhel otevřenou na hrdlo krčním hmatem, vdechujeme myšlenkou slovo ALÁM a po chvíli ruku odtáhneme vpravo, jako bychom chtěli si uříznout krk, přičemž stále mentálně vyslovujeme ALÁM. Pak utvoříme znamení O, oživíme je slabikou SO a přeneseme tento ohnivý vzduch břišním hmatem na sluneční pletivo na levou stranu břicha pod pupkem, vdechujeme jej a odtáhneme na pravou stranu břicha stále vyslovujíce SO. Asi po 14–21 dnech přiložíme ruku v úhel otevřenou ukazováčkem na jazyk, až ucítíme po několika denních pokusech hořkou chuť na jazyku. Necítíme-li ničeho, opakujeme cvičení o několik dní déle, až se ona hořká chuť dostaví. Hořká chuť je druhé poznávací znamení na alchymistické cestě.

Po tomto 2. poznávacím znamení nastoupíme další cvičení, která se nazývají cvičení hlavní.
Nejprve utvoříme pravou rukou znamení I, oživíme je slabikou SI, načež utvoříme znamení A a oživíme je těmito formulemi: po 5 dní ALÁM, po 7 dní ALÁMAS, po 33 dní ALÁR, po 13 dní ALÁMAR.

Asi za 4–7 dní cvičení ucítíme na jazyku slanou chuť, přiložíme-li ukazovák na jazyk rukou v úhel otevřenou. Je to 3. poznávací znamení na alchymistické cestě.

Zde je třeba upozornit, že s těmito prvními formulemi musí být také počato s denním cvičením a přikládáním pravé ruky v úhel otevřené na planety v následujícím pořadí: Saturn, Jupiter – nos, ústa, obě tváře; MArs, Slunce, Venuše, Merkur, Měsíc.

Pomocí těchto center planet, které jsme vzrušili a duchovními silami transformovali, vytváříme v sobě nové duchovní tělo, které v nejvyšší jeho čistotě a dokonalosti se nazývá tělem oslaveným a teprve v tomto zářícím duchovním těle se rodí Kristus – Logos – tj. vyšší „Já“ člověka.Tím nastává teprve „znovuzrození z vody a z Ducha Svatého“, tj. z vody živé, kterou jsme po celou dobu přijímali pravou rukou a hmatem – a z „Ducha Svatého“, tj. slov – formulí – písmen Azothu, které jsou „Duchem Svatým“ – viz ev. sv. Jana, kap. I.

Azoth: je složené slovo ze 2 latinských písmen A a Z, jednoho řeckého (omega) a jednoho hebrejského (Th čili Thau). První písmeno A je počátek všech, Z, O a Th znamenají konec 3 abeced (latinské, řecké a hebrejské). Alchymisté mínili tím, že Kámen mudrců může vyrobiti pomocí celé abecedy, dle Bible „Slova“ každý člověk, kterékoli řeči a národa.

Mimo planety je nutno denně cvičit též centra zvěrokruhu – je třeba mít znalost zvířetníkových středisek v lidském těle – v tomto pořadí: Skopec, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář a Ryby. Toto pořadí zvěrokruhových znamení je cestou a cílem vývoje člověka, zduchovňuje jeho tělo – hmotu. Naznačená cesta, vedoucí ke zduchovnění těla – hmoty, byla nazývána „vědou klíče“.

Dřevořez z knihy Basil Valentine: Azoth (1613)

Havraní hlava

Další prací zpozoruje naše duchovní oko černý stín, čili havraní hlavu – to je 4. hlavním poznávacím znamením. Putrefakce čili hnití je ukončeno a nyní nám nastává nový úkol, úplně vypracovat a rozvinout toto nově tvořící se duchovní tělo.

Hmotné tělo musí být umrtveno nejprve živly, aby se mohlo z tohoto chaosu vyvinout nové zářící duchovní tělo. Umrtvování hmotného těla se musí dít jen pomocí živlů a formulí, rozhodně ne nějakou násilnou askezí a vzdalováním se života. Každé násilí na těle i duchu se mstí tím, že ve většině případů vede k rozkladu osobnosti a tím se stává člověk přístupným všem negacím, či dokonce kořistí černých mágů, anebo knížat tmy a stínu.

Pravé umrtvování spočívá v mírné práci alchymistické; v sublimaci – přehánění a ve sjednocení „unio mystica“ s Bohem. Sjednocení spočívá a počíná převratem smýšlení a tím se vykonává pozvolna umrtvení nižšího já a znovuzrození „Já“ vyššího.

Slovo

Elementy řeči jsou písmena a chrámem moudrosti je řeč. Zevní člověk nemůže dosáhnout svým věděním a svými činy skutečné nesmrtelnosti, protože k tomu je zapotřebí, aby ve svém nitru a ve všech částech těla uměl své „boží jméno“ mluvit a tyto orgány opět slyšel. Když duše a její duch zůstanou vězeti v našem těle, mase a krvi – a nejsou oživeny, podobají se pokladu zakopanému v zemi a jsou v tomto případě ztraceny, bez užitku. Jakmile je ale osvobodíme cvičením „Slova“ ze zajetí a přivedeme k mluvení, pak vsají do sebe zevní já, stanou se pány a vládci pozemského života a vedou nás, protože jsme s nimi se sjednotili ke slavné nesmrtelnosti.

Je proto naší nejdůležitější povinností tuto naši duši přivést k mluvení, abychom s ní mohli vésti rozhovory a od ní přijímat všechny neomylné zákony pro vlastní bytí. Staří adepti dávali svým žákům k denním cvičením různá slova, modlitby a rčení, která museli vyslovovat a vdechovat do nitra podle různých systémů.

K tomuto účelu čili koncentraci museli uzavřít rty, jazyk dát za zuby do přirozené polohy i klidu a dlouho v ústech i v jiných částech těla cvičit, vdechovat. Přitom se nebral na zřetel smysl slov či vět, nýbrž na různé rozestavění samohlásek a souhlásek. Takto se oživila písmena nejprve na rtech, jazyku a patře – rozšiřovala se konečně do celého těla tak, že ke konci celý člověk se cítil jako dokonalý, mluvící stroj a zažil „Slovo Pravdy“ ve všech údech.

Povinností člověka je dostat vdechování písmen, slov a vět pod kontrolu, aby mohl ten nejčistší vzduch nebeský – božský éter – pomocí Slova vdechovat.

První verše evangelia sv. Jana mohou být vysvětleny pouze podle uvedených principů. V evangeliu praví Kristus: „Já jsem alfa i omega, první a poslední, počátek i konec“. Čeho, tážete se? Abecedy!

Tělo člověka je rourou nebo nádobou (alembikem), destilační přístroj, životním duchem stvořené k dočasné práci a hře „Slova“, které se musíme naučit v sobě cítit, slyšet a vidět.

Nové tělo

Když jsme již dosáhli černého stínu, nezastavíme se a snažíme se dalším cvičením proniknout smrtí k novému životu. Pokud jsme dokončili práci krčního hmatu, připadá nám tělo úplně cizím, prachem a popelem. Tohoto popela si musíme ale vážit, neboť jej budeme potřebovat k vybudování nového duchovního těla, které bude volné a nezávislé na hmotném. K vypracování nového těla upotřebíme další hmoty a jiné formule.

Přikročíme k provádění prsního hmatu, jenž byl alchymisty nazýván vařením. Krční hmat vyvolával mírnou technikou techniku teploty, zatímco prsní hmat vzbudí velmi silný oheň a je nejlépe prováděti jej 3× denně. (Jeho častější aplikace není doporučována, neboť bychom přemírou ohně celou naši práci zkazili – spálili. Čichali bychom zápach spáleného masa, což je varováním.)

Provádění prsního hmatu:

Zvedneme pravou paži do výše, vztyčíme z uzavřené pěsti ukazovák do výše a cvičíme SI tak dlouho, až pocítíme pálení v jeho špičce, necháme paži vztyčenou a ihned utvoříme znamení A a cvičíme formuli ALÁR, až ucítíme suché pálení na špičce palce. Zavřeme ruku v pěst, přiložíme na levou stranu prsou, rozevřeme v úhel a vdechujeme formuli ALÁR, načež ukončíme prsní hmat táhnutím ruky na pravou stranu prsou, až se konečky prstů dotýkají pravé části těla.

Při prsním hmatu jsou cvičeny tyto formule:

29 dní ALÁR – 19 dní KA A JA AS – 20 dní TASÁ – 26 dní TASÁM – 27 dní TAS – 28 dní TASÁM.

Během provádění těchto cvičení se ukazují barvy: modrá, slabě červená, bledě zelená, jasně zelená. Spatříme-li tuto jasnou zeleň, podobnou jarní trávě, jsme hotovi s prsním hmatem a jdeme dále. Nesmíme ovšem zapomenout mimo prsní hmat cvičit přikládat ruku na planety i zvířetník, od shora dolů, protože přinášení duchovních sil těmto centrům vytváří orgány nového duchovního těla.

Živly (4) čerpáme našimi znameními. Živly povstávají jeden z druhého a sice: z ohně – vzduch, ze vzduchu – voda, z vody – země a sice zahušťováním; rozřeďováním povstává ze země – voda, z vody – vzduch a ze vzduchu – oheň. Při čerpání pomocí znamení I a A se tvoří v pravé ruce rtuť, o níž stále hovoří staří alchymisté a tolik ji chválí a také síra (sulphur) se tvoří a je ohnivou solí i pokrmem ohně. Síra je v duchu bytostí, pakli obsahuje 2 vlastnosti, světlo a tmu, je radostí a utrpením. Je též plačivým strachem v duši než vzejde světlo a oddělí se od tmy.

Provádění středního hmatu:

Cvičíme formule: ALÁR 102 dní – JAS 36 dní – SA 38 dní – CHAM 40dní. Způsob cvičení je jako předchozí, pouze střední hmat se klade těsně pod levý prs. Při tomto cvičení se ukazuje celá barevná symfonie při zavřených očích. Modrá, žlutá a červená se ukazují našemu mentálnímu zraku ve všech odstínech. Následkem toho pojmenovali alchymisté tuto barevnou hru „pavím ocasem“, případně také „duhou“. Během dalšího cvičení středního hmatu pomalu barvy blednou a ke konci tohoto hmatu se nám zjeví žlutavá běl. Střední hmat není třeba vykonávat častěji než 5× denně, neboť 6. cvičením by se mohla ohrozit celá naše alchymistická práce. Doporučuje se jej provádět jen 3× denně.

Provádění mistrovského hmatu:

Když jsme dosáhli tuto žlutavou běl, přikročíme k provádění mistrovského hmatu a přeměníme ji v zářící běl, která se zjeví našemu mentálnímu zraku na konci cvičení při zavřených očích.

Mistrovský hmat provádíme tím způsobem, že v úhel rozevřenou pravou ruku naplněnou ohněm i živou vodou pomocí zvláštních formulí – přiložíme na levou stranu břicha pod pupkem a ke konci vdechování táhneme ji na pravou stranu břicha. Během provádění cvičení mistrovského hmatu se používá těchto následujících formulí: CHAM 41 dní – CHAM ASÁK 42 dní – CHAM 178 dní – KA 50 dní. Toto cvičení je nutno dodržet! Cvičení ukončíme, když jsme svým mentálním zrakem spatřili tuto zářící běl, kterou si pochvalují a velebí východní adepti arabští a starověcí alchymisté.

Provádění konečného hmatu:

Jakmile jsme dosáhli tuto nejdokonalejší zářící běl, přikročíme ihned k provádění posledního hmatu. Poslední hmat, nazývaný též konečným, se provádí předešlým způsobem, jen s tím rozdílem, že se pravá ruka v úhel otevřená a živly slunečním i měsíčním naplněná, přiloží k levému boku těla ve výši pupku a ke konci vdechování se stáhne ruka přes pupek až na levou stranu těla. Při posledním hmatu se cvičí formule NA 68 dní a jeví se alchymistovi barvy nejprve šeď, která přechází ve žluť a postupem dalšího cvičení se mění v nádhernou cinobrovou červeň.

Když jsme dosáhli tuto nádhernou ohnivou červeň, stali jsme se „mistry Slova“, nezávislí na své hmotné existenci. Máme možnost kdykoliv nahlédnout do světa příčin a ovládáme náš, tj. osobní svět materiální i duchovní. Nepodléháme více osudu a jsme odpovědni za své činy a myšlenky jen sami sobě, tj. vysokému „Já“, protože nižší já v nás již odumřelo.

Stali jsme se kubickým kamenem na stavbě chrámu božího a pány nad nemocí a smrtí. Máme věčný život, tj. celá naše soustava duševní se stala dokonale nesmrtelnou a jsme si pak vždy vědomi svých činů a myšlenek ve světě hmoty a ducha, jehož vědomými obyvateli jsme se stali. V našich prsou září a promlouvá „kámen mudrců“ – „věčné Slovo Boží“ – Ježíš Kristus.

Img: Pietro Longhi (1702–1785) – Alchymisté

Ca’ Rezzonico – Gli alchimisti 1757 – Pietro Longhi

Zdroj:
autor neznámý
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay.com, wikipedia.org


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události