Becalel, Jehuda Low Ben – Rabbi Low (1512-1609)

Rabi Jehuda Liva ben Becalel, zvaný též rabi Löw (1512/1520/1525–1609), byl nejvýznamnějším v českých zemích žijícím rabínem. Maharal, známý též jako Der Hohe Rabin Loew (vysoký rabín Löw), byl rabín, talmudista, moralista a matematik. Maharal byl výjimečný učenec, který vedle židovských témat ovládal i sekulární vědy. Byl vynikajícím pedagogem, který ovlivnil i nežidovský svět (spekulativně například i J. A. Komenského).
Maharal byl originální filozof, ze kterého čerpal chasidismus, ale i moderní sionismus. Je paradoxní, že pro mnohé je zejména legendárním autorem Golema. Maharal je pohřben na starém pražském židovském hřbitově.

Rodina (mišpachologie)

Maharal pocházel z významné rodiny sídlící ve Wormsu. Jeho otec, Becalel ben Chajim, byl švagrem poznaňského rav Jicchaka Klaubera, dědečka Šlomo Lurii. Maharalův starší bratr, Chajim ben Becalel, a jeho dva mladší bratři, Sinaj a Samson byli také významní učenci. (Podle jedné verze byl Maharal sám nejmladší z bratrů.) Maharalův učitel není znám.

Kariéra

Od roku 1553 do roku 1573 byl vrchním zemským rabínem (Landesrabbiner) Moravy v Mikulově (Nikolsburg), odkud odešel do Prahy.
V Praze založil ješivu nazvanou Klaus a pořádal společná studia Mišny, jíž věnoval mimořádný význam.
V roce 1564 sepsal stanovy pražské Chevra Kadiša. V Praze pobýval do roku 1584, kdy se vrátil zpět na Moravu, kde působil jako rabín až do roku 1588 (podle jiných tento čas strávil v Poznani). Do Prahy se podruhé vrátil v roce 1588 a 3. adaru 5352 (16. února 1592) se setkal s císařem Rudolfem Druhým (obsah schůzky není znám – snad se týkala jejich společného zájmu o alchymii). Krátce nato Maharal opět opustil Prahu a stal se vrchním rabínem v Poznani. Na potřetí se vrátil do Prahy, když byl zvolen vrchním rabínem, kterýžto post zastával až do své smrti.

Socha rabbiho Lowa v Praze:

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Osobnost

Maharal byl všeobecně váženou osobností charakterizovanou hlubokou zbožností a odříkáním. Byl velkým učencem, jehož znalost se neomezovala pouze na náboženské předměty, ale týkala se i sekulárních studií, především matematiky.
Maharal byl ctěn Židy i Nežidy a požíval té nejlepší pověsti. Mezi Maharalovi přátele patřil i astronom Tycho de Brahe.

Učenost a učení (Maharal jako pedagog)

Při rozhodování halachických otázek Maharal upřednosňoval přímé využívání talmudických zdrojů před prací s Rambamovou Mišne Tora či s obdobným dílem Tur. Byl evidentně skvělý pedagog, jehož názory jsou dodnes inspirativní. Maharal byl otevřeně nespokojený s tehdejšími metodami vzdělávání a tvrdě kritizoval, že jeho současníci zavrhli způsob vzdělávání uvedený v Pirkej Avot (5:21), který bere v úvahu korelaci mezi věkem studentů a vyučovanými tématy. Dnešní blázni (míněno učitelé), napsal, učí chlapce Tóru s Rašiho výkladem ve věku, kdy mu nemohou rozumět, a dokonce i Talmud, který nemají šanci pochopit. Maharal dále tvrdil, že jezanedbáváno studium Mišny a ostře se stavěl proti pilpulu.
Na druhou stranu se Maharal důrazně odmítal (zejména v knize Beer haGola) přístup Azarii de Rossi, který přejímal “vědecké poznatky”, které byly v rozporu s principy judaismu.

Kabalista

Odborníci se přou nad mírou, kterou Maharal věnoval kabale. Podle S.J. Rappaporta se jí nevěnoval prakticky vůbec, podle Geršoma Scholema byl naopak předchůdcem chasidismu a velkým kabalistou, byť ve svém díle neužíval obvyklou kabalistickou terminologii.

Etika a filozofie

Mahralaovy práce v oblasti etiky a filozofie jsou všechny založeny na stejném systému – Maharal prakticky vždy jen vysvětloval a vykládal slova Talmudu. Obecně lze říct, že Maharal položil základy k novému vnímání agady. Každou kapitolu (a téměř každý odstavec) zahajuje Maharal citátem z tradičních zdrojů, které pak vykládá neobyčejně originálním způsobem. Dá se říct, že Maharal byl první “obránce” ústní tradice proti její kritice, v té době primárně z řad italských rabínů.
Maharal poměrně volně a neobvykle nakládá s “filozofickými” pojmy. V jeho komentářích k Tóře či modlitbám je cítit silný vliv kabaly, ač ji nikde výslovně necituje (viz výše).
Nejdůležitější otázky, které se Maharal ve svém díle rozhodl řešit je problém vztahu mezi Bohem a Izraelem, význam Tóry jako prostředníka mezi nimi, a otázka galutu (exilu), včetně důvodů pro jeho dočasnost a nevyhnutelný konec. Prakticky jen těmto tématům se věnují jeho knihy Tiferet Jisrael a Gvurot haŠem.
Maharal odmítá aristotelovský (a Rambamův) pohled, ve kterém je intelektuální dokonalost je nejvyšším cílem lidského snažení. Podle Maharala vede k cíli primárně studium v kombinaci s dodržováním příkazů
Maharal žil v době neuvěřitelného rozkvětu vědy, ale nové poznatky neovlivnily jeho celkový náhled na stav věcí a vesmíru. Věděl o Koperníkovi, ale zůstal věrný rabínskému pojetí kosmu. Doslechl se také o objevení Ameriky (viz Necach Jisrael 34) a zdá se, že věřil, že byl právě tam mohlo žít deset ztracených kmenů.
Maharal respektoval Platonův názor o rozdělení lidí do tří tříd, a přestože okusil “ducha renesenace a humanismu”, zůstal v podstatě pevně ukotven do středověku.
Mezi nejčastěji se opakující slova Maharalových děl patří: přirozenost, přirozený řád, přírozená realita atp., kterými Maharal popisuje fyzickou realitu světa (vesmíru), v němž jsou jednotlivé jevy propojeny mezi sebou v logickém spojení příčin a následků, a které lze racionálně vysvětlit. Tento řád však neplatí pro Stvořitele světa.
Dá se říct, že od Maharala nedokázal nikdo tak jako on vystihnout jedinečný charakter lidu Izraele, jeho poslání a jeho osud. Bůh si vyvolil Izrael pro jeho podstatu, ne pro zásluhy praotců. Bez Izraele (a Tóry) by se vše vrátilo do stavu primárního “pusta a prázdna”.
Izrael v Maharalově slovníku představuje “formu”, zatímco ostatní národy jsou “hmotou.” Z toho vyplývají rozdíly v jejich chování a v jejich porozumění božským záležitostem.

Exil a vykoupení

Přirozený řád se, podle Maharala, neomezuje pouze na přírodní jevy, ale zahrnuje také mezilidské vztahy. Galut (exil) Židů je odchylka od přirozeného řádu světa a to ze tří důvodů:
vykořenění v zeměpisné rovině – každý národ má své vlastní přirozené území ztráta politické nezávislosti, protože “podrobení jednoho národa druhým není v souladu s přirozeností světa a je tedy právem každého národa být svobodný”
rozptýlení – protože bez přirozeného centra není národ úplný
Nicméně každý odklon od přirozeného řádu je jen přechodným fenoménem, z čehož vyplývá i víra v mesiášské vykoupení, které musí nevyhnutelně přijít a nápravit anomálie exilu.
Lidé ale nemají “tlačit na ukončení exilu”, protože i exil je součástí Boží vůle, kterou by se člověk neměl pokoušet měnit. Je třeba se modlit za vykoupení, ale ne “příliš mnoho”, a to ani v dobách náboženského pronásledování. I jen výpočet doby vykoupení je zapovězen. Maharal zastává názor, že krátce před vykoupením dojde k ještě výraznějšímu úpadku Izraele a právě díky tomuto “nedostatku”, přijde konečné vykoupení.

Dílo

Maharalův nikdy nedokončený plán počítal se šesti knihami uspořádanými podle kabalistických sefirot (viz 1. Letopisy 29:11: Tvá je, Bože, velikost a moc, krása, vítězství a sláva, neboť vše na nebi a na zemi je, Bože, tvé, i vláda a povznesení), které by se postupně věnovaly jednotlivým svátkům. Tak to alespoň Maharal oznámil v předmluvě ke knize Gvurot Hašem. Pojednání o Šabatu a stvoření světa, o nebi a zemi a vysokých svátcích a o chrámu, modlitbě a svátku Sukot však Maharal napsat nestihl, a tak z celého velkolepého plánu zbylo jen torzo v podobě tří knih (Gvurot Hašem, Nechach Jisrael a Tiferet Jisrael).
Ve svých knihách se vracel k talmudickým zdrojům a kritizoval tehdy obvyklé způsoby studia Tóry. Sepsal na deset knih, které se dodnes studují.

Nejvýznamnější z nich je trilogie:
Gvurot Hašem (Boží síla – o východu z Egypta, Pesachu a Hagadě) (Krakov, 1582)
Tiferet Jisrael (Krása Izraele – o darování Tóry a Desateru) (Praha, 1593)
Necach Jisrael (Věčnost Izraele – o exilu a zničení Chrámu, o pokání a vykoupení) (Praha, 1599)
Dalšími (menšími) díly jsou:
Derech Chajim (“Cesta životem”) – komentář k Pirkej avot (Krakov, 1589)
Gur Arje (“Lvíče”), superkomentář k Rašiho komentáři Tóry (Praha, 1578)
Netivot Olam (“Stezky světa”) o etice v pojetí rabínské tradice (Praha, 1596)
Ner Micva (“Světlo příkazu”) o chanuce (Praha, 1600)
Or Chadaš (“Nové světlo”), o Purim (Praha, 1600)
Beer haGola (“Studna exilu”), obhajoba tradičního rabínského judaismu (Praha, 1598)
Chidušej Agadot, komentář k talmudickým textům – pozdější výběry

Derech chaim v Krakovském vydání:

České překlady

V rámci ediční řady judaik nakladatelství P3K vychází české překlady Maharalova díla. První překladem byla kniha Ner micva (2006), na podzim 2007 vyšla druhá kniha, Stezky světa a v roce 2008 třetí – Stezka Tóry. 

Závěr

Je smutné, že myšlenky jednoho z klíčových autorů židovské filozofie, učence, který svým dílem ovlivnil jak chasidy, tak mitnagedy a sionisty, nejvýznamnějšího rabína, který kdy na našem území působil, a autora desítky vynikajících spisů, jsou dnes v Čechách prakticky neznámé.
Je pravda, že Maharal stále láká pozornost. Průvodci Prahou vědí, že jeho sedadlo ve Staronové synagoze je dodnes zapovězené jiným a že se na jeho hrob na starém židovském hřbitově kladou kamínky. Mnozí pak zavedou své klienty na Mariánském náměstí, kde má rabín dokonce i svou sochu. Bohužel, pro drtivou většinu lidí zůstává rabi Löw jen autorem jakéhosi hliněného panáka (viz Golem).

Žáci

Z Maharalových žáků je především třeba zmínit Jom Tov Hellera a Davida Ganse (autor knihy Cemach David).

Náhrobek rabbiho Lowa v Praze:

Zdroj:
Encyclopedia Judaica
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·., pixabay.com, wikipedia.org


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události