Theurgie

Od dob alexandrijských po prvé po dvou tisících létech přednáší theurgii doktor filosofie Jan Kefer. (Praha, 7. července 1938). Theurgie náleží do oboru hermetických věd. Je to jakási nejvyšší hermetická věda. Praví-li se, že hermetismus byl vědou chrámovou, tedy kat exochén to platí o theurgii.

Pozdějším vývojem okultismu ztotožňuje se theurgie s magií evokační a proto můžeme čísti ve všech moderních dílech o okultismu, že theurgie je umění vyvolávati démony a anděly. Tato definice je naprosto nesprávná. Proto, máme-li správně pochopiti co theurgie je, musíme si rozděliti jednotlivé hermetické vědy. Víme, že existují podle hermetických pravidel tři světy, populárně řečeno: svět hmotný neboli fysický, svět astrální neboli duševní a svět božský neboli duchovní. Alchymie je nauka o dokonalém zvládnutí hmoty, magie je nauka o dokonalém zvládnutí světa duševního neboli světa astrálního. Theurgie je nauka o zvládnutí světa duchovního nebo božského. K této definici se ještě vrátíme.

Aby nám bylo jasno, musíme si vydefinovati, co je to „božské”. Božské není Bůh, poněvadž je samozřejmé, že Bůh je nezvladatelný, nepochopitelný a i když se pohybujeme na nejvyšších pláních života, existence bytí, můžeme svým lidským rozumem a svým lidským duchem, to je naší božskou jiskrou, utvářenou pro tuto naši plán, chápati jenom božské.

Slovo theurgie pochází od řeckého THEOS- Bůh a od ERGO- činím, konám. Potom ERGON- čin, vytváření. Správný překlad slova theurgie je stvoření Boha. Ergo ton theon, genitiv je to tvoření toho, co je božího, to je tvoření přívlastků Boha.

Boha podstatně nemůžeme pochopiti. Chápeme ho v harmonickém tvoření, kráse všeho stvořeného, v matematice hvězdných oběhů. Správný překlad jest tvoření přívlastků božích, chceme-li, tvoření Boha, des Gottes. Samozřejmě ve starověkých svatyních platí doslova – theurgie: tvoření bohů.

Neuvažujeme, že všechno to, co o Bohu vypovídáme, se k samému Bohu nevztahuje, nýbrž jen k představě tohoto Boha. My svým kultem potvrzujeme pouze určitý přívlastek boží. Ten je dán pouze filosoficky. Ku příkladu všechna náboženství se obracejí k Bohu jakožto k prabytosti, ale podtrhují určitou jeho složku, kterou se tento Bůh vnímajícímu lidskému mozku jeví. Ku příkladu starořecké náboženství vytvořilo Jupitera, boha, přemožitele nebe Urana a vládce bohů i lidí. Starořímské náboženství snažilo se o vytvoření Boha jakožto prapodstaty všeho dobra. Proto nejvyšší jméno Jupitera; Jupiter optimus et maximus. Toto pojetí selhalo. O synthesu se snažil Numa Pompilius. Nástupci ztratili klíč k jeho synthese. Mojžíš vybral si z této theurgické možnosti Boha jako stvořitele, pána všeho tvorstva. Křesťanství potlačilo tento suverénní aspekt v Bohu a vytvořilo ideál Boha lásky, Boha slitovného. Divoké národy nemohly to pochopiti a proto Mohamed se pokusil o theurgickou synthesu. Vzal ze Židů Boha vládce, Boha tvůrce a z křesťanství ideál Boha milosrdného a snažil se Nomádům pouště zprostředkovati tento nábožensko-theurgický ideál.
Jaké bude příští náboženství? Musí to býti náboženství, které zde ještě nebylo. Poněvadž pokrok je nemilosrdný a žene vpřed přírodu, do které patří náš duch i náboženství, bude to Bůh v aspektu Ducha svatého, Bůh osvětitel, Bůh dokonalého vývoje určité rasy. Ale náboženství nepatří do našeho studia. Náš zájem je soustředěn jenom na theurgické umění. Třeba germánský zasvěcovatel vytvořil ideál Odina. To je martické náboženství. Stvořil v představě lidské, tak na pláni astrální i božské určitý přívlastek Boha. Podle oficielní křesťanské dogmatiky má každý národ pouze jednoho Boha, ale ctí ho v určitém přívlastku. Tam skutečně byli theurgové, kteří vytvořili Brahmu, Allaha, Jehovu, křesťanskou Trojici. Tyto představy, celá jejich síla je uměle vytvořena, ať již náhodou, nebo úmyslně, je vytvořena theurgicky. Je lhostejno, zda to člověk najde náhodou, nebo se tomu naučí. Příklad: Verdi byl zanedbaného vychování. Jako 15 lety chlapec měl lásku k hudbě, ale nepřijali ho na konservatoři. Potom měl možnost dostati se do vesnického kostela. Základ c-dur akord musel znáti, když chtěl býti hudebním skladatelem. Něco podobného v náboženském světě. Dokonalé náboženství, má-li zachvacovati miliony, buďto je theurgicky vytvořené, nebo to náhodou prorok uhodl. Theurgie – umění tvořiti bohy, lépe řečeno přívlastky nejvyšší bytosti, tvořiti nejvyšší lidské duchovní ideály.

Mluvíme-li filosoficky, abychom neupadli do kacířství, musíme mluviti, že theurgie je věda – ne o zvládnutí nebo vytvoření Boha, pro nás již je to věda o zvládnutí principu. Z toho patrno, že definice opakující se v okultních knihách absolutně nestačí. Za druhé: definice kabaly. Kabala považuje za theurgii styk s anděly. Je to úplně totéž. Bůh anděl, přívlastek boží, posel boží. Bůh posílá ve starém zákoně anděly, poněvadž snad lidé by nesnesli přímý pohled Boha. Kabalisti se domnívají, že theurgie se vztahuje zcela na Ezechielovu visi. Popírá kabala, že theurgie by mohla býti vědou opřenou o rozumové poznání nebo zkušenost. Učí, že je zbudována extasemi. (Rituál jen slouží k činnosti. Činnost, akce je v theugii hlavní.) Islámská theurgie a sufismus odvrací se od rozumového poznání Boha a vidí poměr v něčem citovém, jemném, ženském, záporném. Praví, že není rozdílu mezi vědou a vírou. KORAN sám je věda, Bůh je přesně definován, státověda, poměr člověka k zákonům a lidem. Aby smířil sufismus a islám, mají zde střed, ve kterém náboženství splývá dokonale s vědou.

Tuto kabalistickou theurgii bych doporučoval všem, kdo mají sklon k mystice. Vezměte si kterýkoli systém mystický a kritisujte ho čistě magicky. Ty nejvyšší mystické extase dosahují svým vlivem ani ne živlové magie. Člověk zde tápe v naprostém bludném kruhu. To, co přičítá mysticismus vývoji, je pouze správný vývoj jeho citu. V nejlepším případě můžeme se zmocniti té představy našeho božského ideálu. Proto ta skutečná mystika končí magickým posednutím v magii sexuelní a proto mezi Randolphem a Kerningem není veliký rozdíl. Nemají tradice a systému. Všichni opravdoví mystikové vycházejí z určitého náboženství. Byl mystik mohamedán, katolík, protestant, celá ta mystika je naprosto katolická. Člověk se dal obsednouti theurgickým ideálem svého náboženství.

Tato kabalistická theurgie je jediným vhodným, systémem pro západního člověka. I kabala učí extasi, shodně s Orientem, Tibetem, jenomže je zde opět důkladnost kabaly, poněvadž kabalistická theurgie zná čistou mystickou evokaci, zná čistou mystickou koncentraci do sebe. Koncentrace kabalistická spočívá v určitém posismu. Tento posismus je klasiky kabaly, mystiky, popisován následovně. Člověk usedne, vloží hlavu mezi kolena, (napodobení embryonálního stavu), nyní se plně koncentruje na kabalistickou formu a reguluje správně dech. Při vdechu se koncentruje na problém
mystický, při výdechu dostává odpověď, ale ze sebe. Probudí svoji vnitřní psychu, svého ducha. Mají jiskru boží v sobě, ale nikdy ne Boha samotného. Kristus nás učil mystické koncentraci. Otče náš… atd. neboť tvoje je sláva, tvoje je síla, tvé království… to církev vyškrtla. (Pozpátku modliti se otčenáš.)

Můžeme míti theurgii klasickou a moderní. Klasická theurgie se obrací do říše principu, do říše Bohů, andělů, co říše první emanace. Filosofické pojítko je však slovo princip. Křesťanský Bůh, milovati budeš bližního jako sebe samého – to je princip lásky, tedy ne Bůh, ale lidský theurgický princip lásky. Moderní nevěrci, kterým vadil tento boží přívlastek lásky, abychom řekli, této křesťanská charity, opsali to slovem humanita. Jenomže humanita vytvořená ve hmotě svrchovaně lidsky, rozlet této theurgické ctnosti pouze brzdí. Je to princip, jak charita, tak humanita. Proto theurgie je věda o těchto principech.

Existence ideálna a existence reálna. Ku příkladu stavitel staví chrám, v mozku má již konturu tohoto chrámu. Ten chrám existuje bytím ideálním, prozatím, a teprve když se vybuduje ve hmotě, bytuje fysicky. Hudba bytuje, když zní. Máte doma noty. Je to hudba? Je a není. Fysicky konkrétní hudba to není, je to hudba ideální, tak jako v gramofonové desce existuje hudba ideální. Ideální existence této hudby jest jenom jedna, fysická existence bude třeba v New Yorku, v Praze, v Londýně. Totéž v theurgii. Známe milující lidi, odvážné lidi, silné lidi, známe z fysiky zákon dopadu, zemské tíže, zákon planetárních oběhů. To všechno je existence konkrétní, ale mimo to existuje láska v principu, ideálně, metafysicky, existuje odvaha, zákon planetárních oběhů, metafysický. To vše existuje ve světe božském, poněvadž to může býti duchem pochopeno a duchem vyjádřeno. Po stránce moderní by theurgie byla zvládnutí těchto principů, práce s těmito principy a tvoření nových takových principů. Zde máme to božské tvoření člověka. Tyto principy jsou zákony dějin.V náboženství pravíme, že je dal Bůh, stvořitel světa. Po stránce filosofické, chceme-li si zachovati rozum, a ne míti jen zdání vědění, musíme toto převésti na nejvyšší příčiny. BIBLE nás poučuje, že Bůh sedmého dne odpočinul, to znamená, že vytvořením člověka je dokonáno dílo Boží.

Člověk, jenž pochopil princip daný přírodou, prapříčinou nebo Bohem, je ovládá a když je zná, je schopen podle toho tvořiti principy nové. Zde jsme u toho theurgického tvoření, ve kterém člověk, když skutečně theurgicky tvoří, rovná se Bohu a nadto Boha do jisté míry překonává. Zdá se to příliš odvážné? Neříkám nic jiného, než to, co věří poslední babička, která je křesťankou. Křesťan ten předpokládá, že Bůh vdechuje duši. To znamená, že někde nějaký zpustlík přijde k ženě, zplodí dítě a Bůh poslouchá i tohoto zvrhlíka a vdechne duši tomuto dítěti. Aby dokumentovalo křesťanství ideál lásky, vkládá ho do Boha. Kněz přeměňuje hostii v Boha. Stane se, že kněz odpadne a ten odpadlík přeměňuje dále platně, neboť Bůh ctí svobodnou vůli, poslouchá jej. Zásah svobodné lidské vůle do tvoření božího!

Je theurgická definice jasná? Znalost principů, ovládnutí principů a tvoření principů. Zde nám mizí již ideál staré theurgie a klasické theurgie, kterou ovšem musíme studovati, musíme ji znáti, když máme nové tvořiti. Vidíte, když hermetismus slibuje moc nadlidskou a nadbožskou, že to dovede splniti a také splňuje.

První věc je pohled na literaturu. Theurgická literatura, když nepřihlížíme k náboženským knihám, to tam také patří, není. Nic o theurgii nebylo veřejně psáno. Když chceme býti objektivní, musíme se dívati, co míní naši okultisté a naše věda.
Novoplatonik Janiblichos (O MYSTÉRIÍCH EGYPTSKÝCH); celá alexandrijská theurgie se zabývá pouze démony. Co vypovídá Jamblichos, je zjevení démonů, živelných sil. Dlužno jej bráti opatrně. Další theurgické náznaky jsou v knize Agrippově OKULTNÍ FILOSOFII zvl. III. díl o styku se světem božským. Tam jsou kabbalistické tabule. Také možno jmenovati Tarot. Potom rozmanitá díla kabalistická, CABBALA DENUDATA od Rosenreutha, týká se Zoharu. Lenain: UMĚNÍ KABALISTICKÉ; dále velmi navazuje na theurgii VĚDA DUCHŮ od Leviho ve II. knize popsaná theurgie kabbalistická. Hodně je v Leviho LISTECH BARONU SPEDALIERIMU, zachovaly se velmi málo. Potom v Leviho některých dílech menších, nepřeložených: FABLES ET SYMBOLES, kde vykládá talmudské legendy. V celé moderní literatuře není zmínky. Všichni moderní okultisté definují theurgii jako démonickou magii. V theurgické literatuře vede literatura česká. Za nejlepší dílo lze považovati KABBALISTICKÉ ZASVĚCENÍ našeho pana Kabeláka. Theurgie sama je mým oborem. Každý před ní utíká, dokonce se praví, že nikdo o ní nesmí mluviti. Nikdy nebyla vyučována systematicky. THEURGIE MAGICKÉ EVOKACE vztahující se k tvoření oněch principů, je po stránce klasické dílo Kabeláka. Obecné představy jsou hlavně náboženské. Theurgie není proto, aby tvořila náboženství, to přenecháváme prorokům. Nechceme tvořiti nové Bohy, ani káceti staré.

My jsme si zvykli chápati Boha tak trochu po domácku. Dobré odměňuje a zlé trestá. Lévi řekl velmi krásně jednu větu: Když se díváme na indické podoby Boha, vidíme příšeru o pěti hlavách se šedesáti rukama. Umělec chtěl tím znázorniti, že bohové nejsou lidé. Z tohoto bludu nás vyvádí kniha Jobova. Spravedlivý je trestán. Když ten Job tak dokonale slouží Bohu, jak to přijde, že Bůh ho trestá? To jsou ta talmudsko -koránská pojímání Boha.

S tímto pojetím v theurgii nevystačíme. Odkud jsme vzali, že Bůh je povinen naše dobré skutky odměňovati? Kde jste vzali, že Bůh je milosrdný?Bůh nám naprosto není ničím povinen. My musíme konati dobro, to je naše povinnost, náš úkol a naše spása. Jestli nás Bůh odmění nebo zavrhne do pekel, kdo se odváží Bohu něco předpisovati? Učiňme si představu o Bohu jako o bytosti svobodné, o které neplatí žádný lidský pojem. Dále je naše naprosto hloupé chápání světa. My jsme si představovali zde člověka, tam Boha. Stvoření boží, hvězdičky, člověk a ta duše, kterou máme a víc již na tomto světě není. Kde se opovažujeme omezovati svobodu Boží? I když věříme, že jsou duchové dobří a zlí, my s nimi vlastně nepočítáme. Kde je vývoj, jenž se jeví našim smyslům nadnormálním? Zde je nesprávno kabbaly, že svět musel z Boha vyplynouti emanací. Bůh všechno stvořil svobodně. Tak jako je hierarchie stvoření od kamene přes rostlinu, živočicha, člověka, přes ty miliony a miliony druhů, tedy řekněme, že člověk je středisko a hierarchie postupuje od člověka dále. To všechno jsou stvoření, všechno, co je, všecko, co můžeme chápati je po nábožensku řečeno svobodné stvoření Boží. Proč je třeba těch geniů, když nejdříve je stvořen minerál, nerost? Zde mezi lidskou duší a Bohem intervenuje obrovská involuce do hmoty. Intervenují síly minerálu, rostlin, zvířat. Bůh tvoří stejně dokonale jepici, která žije jenom den, miliony milionů mikrobů a měkkýšů. Člověk přijde, poseče úrodu a ta je také autonomním výtvorem božím. Vybuchne Vesuv, zasype město, ztroskotá loď, srazí se vlaky a nevinné děti přijdou o život. Hnutí vůle, citů, rozumu, hárá v každé bytosti Bohem stvořené. Když někdo říká, proč děláte theurgii, proč nejdete přímo k Bohu? Stvoření je hierarchické. Andělové nejsou Bohy, jsou to emanace tak jako ten elektron, ta rybička. Účelem lidského života je toto stvoření ovládnouti. Když někdo praví, že podmaniti si andělské kůry je zásahem do Boží Prozřetelnosti, stejným právem můžeme namítnouti, že když jsme zkrotili páru, aby nám tahala naše vozy, že jsme učinili vpád do prozřetelnosti Boží. Zvládnutí blesku a
elektřiny je stejným tvorstvem jako ta sefira. Země a všecko, co na ni je, je boží, ale Bůh dal vše do služeb člověka, který svou duší, psychou, je výtvor hrubých fysických sil, ale svou svobodou, svobodou ducha, je výtvorem Boha. Může-li člověk vše na této zemi, může a také má ovládnouti ono tvorstvo, které my nazýváme duchovním světem nadpřirozeným. Stejným právem můžeme uspořádati svět astrální i duchovní, který nazýváme božským. Všechno tvorstvo je dáno do služeb člověku, jenž takto se stává skutečným synem Božím. Proto celá věda krotí celý svět hmotný, vybíjí škodlivé bakterie, ničí boží tvory a má na to právo, krotí zvěř, předpisuje přírodě, vyrovnává údolí a navršuje hory. Hermetismus je zvládnutí těchto principů. Alchymie je dokonalým zásahem do světa hmoty, magie vítězným zásahem do světa astrálu a theurgie zásahem do světa duchovního, nebo zásahem do světa principů.

Tvorstvo boží je daleko obsáhlejší, daleko krásnější než se jeví našim smyslům odvislým od jevů tohoto smyslového světa. Kabala praví: první slovo bible je BETH. Proč ne ALEF? Proč Mojžíš počíná Bethem? Naznačuje, že když Bůh stvořil tento svět, tvořil již po druhé. Již před námi existovalo tvorstvo stvořené jednotkou, Alefem, ale posuzováno s lidského hlediska. Bible: Bůh sedmého dne odpočinul a nyní záleží jenom na člověku, aby spolutvořil, aby vytvořil svobodu a další říše principů. Tato filosofie je odvážná, je pro lidi velmi silné. Tito lidé, znající princip a zákon, musí uniknouti světu hmotnému. Je jistě snadnější plakati a skuhrati, než dovolávati se přímým zásahem Boží síly. Jak jsme řekli, můžeme, aneb alespoň si dovolíme rozlišovati dvojí theurgii. Moderní theurgie se dělá povětšině prakticky. Varuji, abychom si neříkali, proč máme studovati astrologii, alchymii, magii, když můžeme hned studovati theurgii. Nepodceňuji tyto vědy, když pravím, že theurgie je nejvyšší věda. Někteří magikové říkají; k čemu magii, když máme theurgii? Jako když by lékař řekli k čemu škola obecná, když máme university? Jaký zázrak dělá z lidské psychy škola! Co je to za tvora, když přijde do primy a co z něho může udělati škola. Proto potřebuji mnoho teorie a proto je naprosto nutné míti v theorii průpravu magickou. Nebude theurgické práce bez magie živlové, planetární a zvířetníkové. Úplně vyloučeno, aby člověk, který neprošel těmito stadii, odvážil se theurgie. Musíme znáti dobře oblast magických jevů, abychom neupadli do úskalí. Tak jako máme v přírodě kámen, živočicha, tak jako se předpokládá, že člověk v pěti létech si uvědomí rozdíl mezi kamenem a kravičkou a později mezi keřem, a stromem, totéž primární rozlišování je nutné i v magii. Tak jako věda třídí svět hmotný, tak magie třídí fenomény. Což je možné, aby magie byla odvislá od magie krve? To dnes nebude nikdo dělati tak jako moderní lékař nebude léčiti ránu prachem jako primitiv. Jak je možné; že někdo se ohání sexuelní magií, magií primitivních barbarů. Že tato magie straší ve všech ložích! Což si neuvědomují, že žijí ve XX.století? Fenomény jsou, ale larvální.

Magik se musí naučiti rozlišovat fenomény. Účel kursu – ukázat okultismus se stránky nejčistší. Tak jako rozdělujeme říši nerostnou, rostlinnou a živočišnou, každou na mnoho druhů, musíme se naučiti rozlišovat astrální svět. Co v něm je:

Nejnižším výtvorem astrálu je larva. Tuto larvu tvoří každý člověk. Když teď řeknu slovo: židle, okamžitě v astrálu tvořím larvu slova židle. Když pojmu vůči někomu lásku, tvořím larvu lásky, když nenávist, okamžitě larvu této nenávisti. To je první třída. Při všech tzv.nadsmyslných úkazech, které se zovou nadpřirozenými, intervenují pouhé larvy.
Vyšší třídou jsou odtělesněné myšlenky. To neznamená odraz hmotných citů, lásky, nenávisti. Tvoříme ku příkladu ideu krásy, zpíváme, napadne nás myšlenka, verš. Jakmile to uskutečníme ve hmotně, tvoříme další druh astrální přírody, odtělesněnou myšlenku. Další je mentální personifikace. Byl Smetana a umřel. Nyní hrají v Brně Libuši, na Národním divadle v Praze Prodanou nevěstu, další dva amatéři jeho duo pro housle a klavír. To všechno, co vyšlo ze Smetanova ducha vrací se v analogii k tomuto jádru a vytváří personifikaci. Je to všechno to, jak na jeho bytost lidstvo, ale i zvířata nebo předměty reagují. To všechno tvoří určitou personifikaci. Obyčejně silná personifikace vytváří egregora. Ku příkladu egregor národa. Larva nábožensky stejně myslících lidí se mění v egregora.

Co odpovídá úrovni rostlinné jsou astrální těla zemřelých lidí, která bytují v astrálu určitý čas, 30 až 40 let. U bytosti veliké, třeba Homéra, až dodnes. Dále astrální těla nenarozených lidí 30 až 40 let před narozením člověka. Proto můžeme magicky vědět, kdo bude zde žíti za 50 let. Pále máme kosmotvárné síly, to je v prvé řadě to, co nazýváme démony. Démon je astrální odraz osudové síly. Není v něm svobody, démon Venuše: Larva Venuše krouží kolem slunce. Tento pohyb je nesvobodný, tímto neustálým, nutným pohybem tvoří v astrálnu osudovou sílu, kterou nazýváme démonem Venuše. Když člověk propadne vražedné manii, která ho bezesmyslu pudí, mluvíme docela správně, že ho posedl zlý duch. Ku př. člověk je přímo hnán pohlavním pudem osudově nutným. Po katolicku řečeno, naslouchal osudovému svádění ďábla. Představte si nyní armádu, která rozvášněna vraždícími slovy, vymyká se lidské svobodě a ničí vše a otravuje jako jedovatá houba astrál naší země. Démon je tedy astrální odraz osudové síly. Když kámen padá k zemi, osudová nutnost, tíže, vytváří tam takového démona. Poněkud vyšší jsou živelní duchové. Tito nevznikají statikou přírodních jevů, nýbrž jsou odrazem dynamiky přírodních jevů. Živelní duchové tekoucí, oplodňující vody.

Potom konečně jsou v astrálu andělé. Ti ovšem již nevznikají ze země. Poněvadž předpokládáme, že nad astrální pláni je plán duchová a tam žijí duchové bytosti a poněvadž, co nahoře, to dole a náš svět se odráží do astrálu ze spoda, tedy dle zákona analogie, odráží se také do astrálu andělské síly z pláně duchové. To odpovídá říši živočišné. To všechno jsou živočichové. Poměr anděla k Bohu je jako poměr zvířete k člověku.

Člověk je synthesou hmoty, rostlin a zvířat. Metatron neboli Kether je synthesa andělů, to je magická příroda. Ještě se to může tříditi jinak, to je věcí odborné magie. Zde jde o to, abychom se naučili tyto zákony rozlišovati.

Jaký je rozdíl mezi tvořením magickým a theurgickým? Člověk nemagický, vědec, dělník, tvoří ve světě hmotném, a z toho se to promítá do astrálu. Mnoho larev dá jeho personifikaci. Kdežto magik ten tvoří ve světě astrálu a pak se to promítne do hmoty. Nad tím astrálním světem je svět principů. Theurg tvoří princip, a tento vytvořený ve světě božském, si to v astrálu zařídí, případně i ve hmotě. Nejdříve se musí člověk naučiti dělati dobrou práci ve hmotě, pak v astrálu a potom ve světě principů. Nyní se můžeme obrátiti ke klasické theurgii.

Plán, který budeme studovati.
Nahoře, řekněme, je Bůh, En-Sof, naprosto nepoznatelný. Když někdo řekne, že mluvil s Bohem, je blázen. První, co můžeme pochopiti, je Kether, to čemu kabala tak říká Tetragram, nevyslovitelné jméno boží, které můžeme pochopiti alespoň symbolem.

Nyní máme sefiru opět nepochopitelnou: Binah; v kabale odpovídá Racielu, v křesťanství Duchu svatému.

Nyní Chokmah, slovo, syn, Logos, moudrost, uskutečnění. „Na počátku bylo slovo, slovo bylo u Boha a Bůh byl slovo!” Skrze slovo chápeme Boha. Kristus ukázal lidem Boha. Katolicismus dělali velmi chytří theurgové, praktiky znalí. Na pláni hmotné čas a prostor, na pláni theurgické dvanáct haviothů. A nyní tam také patří nejvyšší poznatelná theurgická hodnota, to je Metatron, Bůh Mojžíšův, BIBLE: „Henoch chodil s Bohem a Henocha nebylo”. To je Metatron.

Další podstata theurgie je zvládnutí Šému, sedmdesátidvou písmen božího jména. Těchto 72 geniů je 3x, tak jako Bůh se nám jeví v trojici, tak každý z těchto geniů se nám jeví trojnásobně. Je to genius involuce, sestupu, pak genius evoluce a genius rovnováhy, tak zvaný ředitel života, filosoficky řečeno máme 72 principů involuce, které poslouchá celý svět, 72 principů evoluce a 72 principů v rovnováze, ředitelů života a těchto 72 principů je vlastní obor theurgie. Veliké dílo theurgie uskuteční ten, kdo ovládne, jak praví kabala, tyto vyrovnovažující principy, jež jsou činiteli v Tiferethu, kterým se zove krása. Odtud 666 ve sv. Janu, zvládnutí Tiferethu, vlastní obor theurgie.

Když chceme říci filosoficky, tedy geniové involuce jsou principem, vládnoucím prostorem, geniové evoluce principem vládnoucím v čase a geniové rovnováhy sídlící v Tiferethu, ředitelé života. Jsou tři složky těchto geniů, říká se, že uskutečnění šému je zvládnutí všeho dění. Proto se před číslem 6 – hvězdou Davidovou – třesou všechny mocnosti, poněvadž je tajemstvím dění. Uskutečnění a zvládnutí Šému je podmíněna uskutečněním těchto 72 geniů a to je plán theurgie. Jak obrovský to plán před námi, jak daleko jsou ideály, jak ohromný v tom řád a synthesa!

Zdroj:
KEFER, Jan. Theurgie. Praha: Trigon, 2011. 30 s. ISBN 978-80-86159-75-1.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·. a Pixabay


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události