Centra síly a kabalistický strom

Éterické tělo obsahuje víry nesmírné magické energie, které přitahují a soustřeďují v sobě kosmické síly z vnějšího vesmíru. Tyto víry mají vztah k hlavním endokrinním žlázám umístěným v hmotném těle, z nichž sedm má z okultního hlediska prvořadý význam. Tyto víry rovněž odpovídají sedmi čakrám či okultním centrům. Žlázy samotné sytí tělo jemnohmot-nými výrony, které do nich prýští z akumulátorů kosmické i nekosmické energie vyzařující z planet, hvězd a sluncí. 

Nejvyšší středisko energie – sahasráračakra – není vůbec umístěno v hmotném těle, nýbrž v oblasti nad lebečním švem, kde, obrazně řečeno, rozkvétá lotos nekonečného světla a smáčí svou vůní jemnohmotnou anatomii člověka. Sahasráračakra je sídlem átmanu, pravého Já v člověku, jemuž na kosmické úrovni odpovídá pojem brahma. Sahasráračakra je Šivovým příbytkem a na zemi ji ztělesňuje posvátná hora Arunáčala v jižní Indii. Je to kultovní středisko nejhlubší duchovní cesty, která je nyní přístupná lidstvu, tj. cesty advaitamárgy neboli cesty neduality.
O Arunáčale, nejstarší hoře na světě, se říká, že existuje už od doby Lemurie. Ze sahasráračakry vyzařuje světlo ryzí moudrosti, diňána. Množství okvětních lístků sahasráračakry rozptyluje toto světlo do tisíce směrů. Do jemnohmotných těl odtud neustále odkapává nektar a dodává energii dolním čakrám. Každá čakra pohlcuje a přeměňuje trochu tohoto světla v souladu se stupněm duchovního vývoje jedince.


Prvními dvěma takto oživovanými žlázami jsou šišinkapodvěsek mozkový. Šišinka se nachází uprostřed hlavy hmotného těla a jejím úkolem je podněcovat proudění světla ve zbývajících centrech a usměrňovat jeho rozdělování z odpovídajících čaker v éterickém těle. V pozadí šišinky je ádžňáčakra, která kdysi tvořila třetí oko čili Oko Šivovo. Je přímým řečištěm duchovní energie, a i když po pubertě je obyčejně uzavřená, lze ji znovu otevřít vytrvalým sebezkoumáním (átmavičárou), to je správnou meditací nebo od myšlenek oproštěným vědomím. Átmavičára není duševním procesem, protože se týká beztvaré roviny čistého Bytí, z něhož je však – obrazně řečeno – jedno místo vyňato.
Ádiňáčakře slouží dvě žlázy, šišinka a podvěsek mozkový. Čelní lalok podvěsku mozkového stimuluje duševní činnost v čelním laloku mozku. Hřbetní lalok podvěsku mozkového působí na základnu mozku, kde se nacházejí centra schopná vytvářet básnickou inspiraci a vznešené cíle. Tyto výtrysky tvořivosti a činorodosti řídí právě toto centrum, které tvoří druhý ze dvou okvětních lístků lotosu ádzňáčakry – druhé oční víčko třetího oka. Tímto centrem proudí směs vibrací astroéterických a nižších duševních rovin a připojuje se tam ke světlu silou ducha (átmanu). 

Na zemském povrchu se ádžňické centrum, které vyvažuje jižně položenou Arunáčalu, nachází v severní a transhimálajské oblasti pouště Gobi. Někdy se o něm hovoří jako o Šambale, odkud prostřednictvím osob takzvaných skrytých mistrů, v jejichž čele v současném aeonu stojí Aiwaz, vyzařuje okultně zhuštěná kosmická vůle.
V pozadí štítné žlázy, která se nachází v oblasti hrtanu, je višuddhačakra. Činnost této žlázy zvyšuje citlivost a někdy způsobuje individuální přecitlivělost vůči všem druhům tělesných, astrálních a duševních vjemů. Při nadměrné stimulaci této žlázy vzniká nebezpečí megalomanie, protože její vibrace přitahují kosmické entity, které se prostřednictvím působení manter a slov snaží ovládnout zemskou sféru. V současném aeonu se kultovní středisko odpovídající této čakře nachází v Káhiře, kde se ozval Aiwazův hlas a nadiktoval Knihu Zákona.
Tato hlavní trojice čaker, sestávající ze sahasráračakry, ádzňáčakry a višuddhačakry, koresponduje s nejvyšší trojicí sefir v kabalistickém systému, tj. s Keter, Chochmou a Binou, prvními třemi sefirami Stromu života. Ádžňáčakra a višuddhačakra spojují vlivy tří emanací z šišinky, podvěsku mozkového a štítné žlázy, a soustřeďují je v čakře vyššího vědění, kterou ztělesňuje jedenáctá sefira – Daat -, jež zahrnuje Chochmu a Binu. Těmto dvěma sefirám odpovídají planetární síly Merkuru a Saturnu: Slovo a jeho vyjádření v hmotě (Slovo učiněné tělem).

Brzlík a slinivká břišní jsou přiřazeny anáhatačakře. Brzlík, který se nachází v hrudníku, je řečištěm, jímž vyšší vědění (Daat) stéká dolů a zaplavuje čakry pod srdečním centrem. Je to centrum Tiferet. Na zemském povrchu zrcadlí jeho energie dvě kultovní střediska. Říká se, že jedno z těchto tajných středisek se nachází na hoře zatopené mořem, která je vzdálená asi sto mil od pobřeží Peru v andské oblasti. Tato hora koresponduje s Arunáčalou, která se nachází přesně na opačné straně zeměkoule, takže kdyby se planeta protnula přímkou, tvořila by Arunáčala jeden konec nejvyšší duchovní osy. Tato osa je makrokosmickým vyjádřením pojítka mezi Keter a Tiferet čili sahasráračakrou a anáhatačakrou – hlavou a srdcem.
Druhé z těchto dvou kultovních středisek je v Glastonbury, v ohnisku západní tajné tradice, která tvrdí, že tato oblast byla okultním silovým centrem dávno předtím, než se stala tajnou pevností Svatého grálu. Dion Fortuneová založila své Bratrstvo vnitřního světla v Glastonbury, a obnovila tak jisté aspekty tohoto starého kultu v naší době.

V oblasti sluneční pleteně, kousek pod anáhatačakrou, je slinivka břišní, která hraje významnou roli v tom, co je ve skutečnosti mozkem těla. Sluneční pleteň, v jejímž pozadí je manipúračakra, registruje vjemy přicházející z nesčetných bodů jemnohmotné sítě souhrnu kosmických energií. Jasnovidnost nebo vidění prostřednictvím sluneční pleteně je dobře ověřeným úkazem. Jasnosluch pochází také odsud. Jeho příčinou je to, že základnou astrálního těla jsou – prostřednictvím svého éterického obalu – játra, a že tímto orgánem protékají silnější éterické proudy.
Centrum sluneční pleteně se nachází ve slezině. Tento orgán je posilován slunečním zářením, které se šíří éterem. Toto záření vyvolává emoční napětí, která vybíjejí své výrony v komplexu nižší osobnosti. Nejsou-li tyto výrony pomocí vůle usměrněny a přeměněny v duchovní sílu, přitahují larvální fantomy, zdržující se na hřbitovech a v seančních místnostech.

V pozadí nadledvinek je svádhišthánačakra, která tvoří dolů směřující vrchol druhého trojúhelníku čaker v psychosomatickém organismu. Sahasráračakra – ádzňáčakra – višuddhačakra tvoří první, višuddhačakra – anáhatačakra – manipúračakra druhý, manipúračakra – svádhišthánačakra – múladháračakra třetí trojúhelník. Svádhišthánačakra je ohniskem sil, jež vyživují tělesnou a pudovou přirozenost. Nadledvinky, které vylučují do krevního oběhu adrenalin, jsou malé žlázy, které se nacházejí nad ledvinami. V kabalistickém systému s nimi koresponduje sefira či energetický vír Jesod. To je ona posvátná spirála jezídů, jíž se přiřazuje kultovní středisko v Sumeru, o němž Crowley tvrdí, že si tam člověk poprvé uvědomil sebe sama jako individualizovanou jednotku či ducha. Složité studium symbolů tohoto střediska je hlavním tématem této knihy. Je to centrum Slunce a Luny, centrum lunární magie a IX°, zatímco poslední centrum – Malchut – je Zemí a Saturnem a tajemstvím XI°.

Nejnižší bod této třetí trojice představují v hmotném těle pohlavní orgány, v jejichž pozadí v éterickém těle je múladháračakra. Pohlavní orgány jsou zapojené přímo v procesu psychofyzického tvoření a pohlavního rozmnožování. Vyzařují mocné kaly či emanace, které dynamicky působí všude v oblasti svého dosahu. Jejich vyzařování nacházejí použití v každém inspirovaném a psychomagicky tvořivém díle, stejně jako v tajnějších metodách astrální a tělesné regenerace. V této oblasti spí v jemnohmotném těle prvotní hadí síla, kundaliní. Ta soustřeďuje „ohně” tělesné roviny, veškeré elektromagnetické proudy „slepé” síly, které jsou nanejvýš nebezpečné, pokud nebyly polarizovány ovládnutím světla, vyzařujícího z nejvyššího centra v oblasti horní trojice. Na zemském povrchu jsou energie této nejnižší čakry – múladháračakry – soustředěny v tajném středisku v Kalifornii, které se teprve nyní stává aktivním. V průběhu vývoje jak člověka, tak této planety v současném Horově aeonu se ukáže, že je zásobníkem ohromné síly.

V pozadí pohlavních orgánů je múladháračakra, Malchut kabalistic-kého systému. Stejně jako Luna Jesodu vládne tvořivě sexuálnímu aspektu kundaliní, jsou tyto zemské proudy ztělesněné sférou Malchut – sefirou „Nevěsty”. Je to sféra nejhmotnějších emanací světla a souvisí s tajnými metodami obnovení či vzkříšení prostřednictvím XI°. Číslem Malchut je 10, tj. sloup a vejce. A číslem Keter, nejvyššího světla, je jednička neboli Jednota. Malchut spolu s Keter dávají číslo 11, číslo magie a číslo jede-náctipísmenného Slova, které je učiněno tělem prostřednictvím sexuálně–magické metody, kterou praktikovali jezídé, a na niž ve svých nejstarších svatých knihách narážejí Arabové. Existuje kabalistické pořekadlo: „Keter je v Malchut a Malchut je v Keter, ale jiným způsobem,” a jeho smysl by se měl hledat v tajemstvích XF.

Protože lidské tělo je akumulátorem energií a přesnou zmenšenou kopií makrokosmu, uvidíme, jak důkladně propletená jsou všechna tato ohniska, centra, čakry či víry. Tělo je vytvořeno či zformováno kolem sedmi hlavních center, jimiž proudí kosmická záření a působí na jejich vlastní elektromagnetické výrony. Staří Egypťané znali přibližnou polohou těchto center v lidském těle a, jak bylo již zmíněno, symbolizovali tato centra jistými župami země, kterou obývali. Lékařská věda pomalu začíná uvažovat o možnosti vlivu kosmických záření, přicházejících z oblastí za hranicemi naší sluneční soustavy, na endokrinní žlázy, a vzhledem k prvořadému významu posvátného čísla 11 v Crowleyho kultu je důležité, že sama sluneční soustava (s naším sluncem jako srdcem) dýchá jako lidské tělo ohromným dechovým cyklem, jemuž trvá jedenáct let, než projde svým srdcem, sluncem.
Čakry byly tématem, jímž se Crowley důkladně zabýval, stejně jako se jím zabývali i jiní okultisté. Provedl rozsáhlý výzkum hlavních čaker a rovněž věnoval pozornost neméně tajemným centrům, o nichž se klasické učebnice jógy nezmiňují. V jednom dopisu (z roku 1916) adresovaném Bratru jménem Keefra, jehož skutečnou totožnost neznáme, Crowley napsal:

Velmi mě zaujaly tvé postřehy o třech dolních čakrách, a když jsi odjel, strávil jsem nějakou dobu bádáním.
Zdá se, že lotos múladháračakry vyživuje zvláštní spleť nádí [nervů], jako by tento lotos měl tři kořeny. Zdroj těchto kořenů je v oněch třech centrech, o nichž ses zmiňoval. Nejsou to však lotosy stejného druhu, jako je posvátná Sedmice (13). To proto, že nejsou chráněny páteří a nefigurují v této symbolice. Mají se k Sedmici tak, jako se mají bezobratlí k obratlovcům ve zvířecí říši, anebo jako se mají houby ke květinám v rostlinné říši.
Anální lotos má osm okvětních lístků, je temně karmínový a při podráždění září barvou vlčího máku. Jeho střed je sytě rembrandtovsky zlatavě hnědý. Tento lotos obsahuje jisté tajemství apanaváju [živoucího vzduchu].
Lotos prostaty je jako olivín, mimořádně průsvitný a průzračný. Jeho střed je čirý jako diamant. Okvětních lístků má mnoho, myslím, že dvaatřicet.
Třetí lotos je v žaludu penisu, blízko základny na spodnímu povrchu ve střední linii. Je překvapivě sytě purpurový se září v barvě lila, která přechází do ultrafialové. Střed je zlatý jako slunce a střídavě v něm hrají a míhají se odlesky šarlatové nebo modré. V tomto zlatém středu je tmavý bod infračervených paprsků. Důkladné soustředění na tento bod je mimořádně obtížné kvůli jeho násilnosti. (Toto neobvyklé slovo tuto skutečnost dobře vyjadřuje.) Neměl jsem čas tam jaksepatří proniknout.
Nemyslím si, že by oživení těchto tří lotosů bylo nějak nebezpečné, jestliže člověk předtím probudil vyšší centra, a zvláště pokud vedl kun-daliní k tomu, aby denně svlažovala svádhišthánačakru. Nicméně by mohlo být nevhodné začít pracovat s nimi, a vskutku, jak jsem ti řekl, myslím si, že je lepší nezačínat s ničím pod anáhatačakrou, i když probudit kundaliní tímto způsobem je obtížnější.

P. S. U žen tyto tři lotosy rovněž existují, ale vypadají úplně jinak. Pouze anální lotos je stejný jako u muže, je však menší a méně zářivý.
Druhá z čaker se nachází mezi močovou trubicí a děložním hrdlem. Je to hodně veliký lotos s nesčetnými okvětními lístky, poněkud neohraničený a podobný kapustě. Má neutrálně šedou barvu, ale v těhotenství se stává zářivě oranžovým a podobným květu. Je mimořádně citlivý a pohlcující a pro ženy představuje největší nebezpečí. Snadno jej napadají cizí vlivy a způsobují hysterii a posedlost. Během menstruace je plný červených a hnědých proužků a vypadá jako zrezivělý.
Třetí lotos je v základně poštěváčku. Je malý, ale neobyčejně zářivý. Čítá devětačtyřicet okvětních lístků, sedm řad po sedmi. Jeho základní barvou je sytá olivová zeleň, občas smaragdově planoucí. Lístky jsou protkané jasně ultramarínově modrými žilkami a jsou lemované perlami a purpurem. Střed je růžově karmínový se zlatými bliznami na opeřených, bělavých čnělkách

13) Crowley je popisuje v Book Four, část II, strany 70, 71.

Img: Systém endokrinních žláz a čaker (autor: Dóv)

Zdroj:
GRANT, Kenneth. Magické obrození. 1. české vyd. Praha: Vodnář, 2014. 195 s., [18] s. obr. příl. ISBN 978-80-7439-072-2.
Obrázky: archiv Lóže u Z.·.S.·. a Pixabay
, wikipedia.org


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události