Živlové bytosti Slovanů

Velmi rozsáhlou oblast přírodního kultu Slovanů, oživujícího přírodní zákony a síly, tvořily početné bytosti nižšího řádu – duchové elementů, vegetační démoni, bytosti osudu, duchové domovů a lidští démoni. Jsou výrazem instinktivního, polosnového prožívání přírody a osudových sil, zasahujících do lidského života. 

*Člověk spjatý s přírodou se sice snadno zřekl bohů a nahradil je svatými, tvrdošíjně však lpěl na bytostech, jež atavisticky vnímal v přírodních jevech a s nimiž se stýkal pomocí magických praktik. Z této staré víry se zachovaly v podobě tradic, jejichž původní smysl byl povětšinou zapomenut.
*Starým domácím názvem pro démony byly výrazy div, diva a běs.
*Víra v duchy vznikla na stupni vědomí, kdy člověk žil více v instinktech než v intelektu, kdy se člověk necítil být svým vědomím uzavřen v sobě, odděleně od svého přírodního prostředí, nýbrž je prožíval intimně jako procesy vlastního těla.  Svět se mu nejevil jako souhrn abstraktních sil, jak tomu bylo později u vyvinutého intelektu, ale jako svět bytostí, které ovlivňují jeho život v příznivém nebo nepříznivém smyslu. Dokud toto atavistické, polosnové prožívání přírody v něm bylo silnější než intelekt, potud žádná vnější moc nemohl z něho vymýtit představy o přírodních a nad smyslových bytostech.

DUCHOVÉ ŽIVLŮ

*Celá příroda byla pro slovany oduševnělá, proto při uctívání nešlo o uctění konkrétního stromu, kamene či potoka, ale o uctění bytosti tyto místa obývající.

ZEMĚ

*Zemský element pevné hmoty reprezentují duchové hor, skal, jeskyň a kamenů. O úctě k horám, k výšinám a ke kamenům mluví již staré prameny.
     KARZELEK (Ludek, Ludki (=”malý člověk”))
Bytosti živlu země, strážce nerostného bohatství a ticha podzemí.
Zpodobňován jako černý (stín) s červenýma velkýma podlouhlýma očima objevující se v jeskyních, podzemních prostorách, skalách apod. Jsou znalí řemesel (hlavně stavitelství a kovářství). K lidem mají neutrální vztah – pokud o něco požádají a člověk jim onu věc půjčí, odmění se, ale pokud je někdo urazí či se k nim chová neuctivě, toho krutě potrestají. Někdy jsou v přátelském vztahu s jednou rodinou, kterou znají. Takoví Ludkové se nazývají Krasnoludci. 
     KOVLAD a PERMONÍCI (Pidimužik, Trpaslik)
Podzemní duchové, ochránci nerostného bohatství, strážci pokladů. Nesnáší hluk. Podle tradice je Kovlad král Ludků a královnou je Runa. 
     ČERNÝ DIMKO, BÍLÝ BĚLIČ, LABERO
Podzemní duchové, ochránci nerostného bohatství.
     RUNA (Zemná paní)
Ženský podzemní duch, vládkyně zlatých dolů.
     LABUS
Zlý démon lákající do podzemních chodeb a do hlubin malé děti.
     SAMOVILY SAMOGORSKY
Horské víly obývající jednotlivé hory či jeskyně. Někdy se zjevují v podobě hadů.
     GORZONI
Horští duchové.
     GORJANIN
Horský duch chránící celé horské pásmo, léčitel nemocí. Příkladem našeho Gorjanina je Rýbrcoul (Krakonoš).
     ASILKOVÉ
Pyšní obři trhající stromy a rozbíjející kameny, tvůrcové skal a řek.
     SVJATOGOR
Obr ztělesňující zemskou tíži. Obývá posvátné hory.

VODA

*Kult duchů vodního elementu měl největšího rozšíření. Úcta k řekám a studánkám byl jeden ze základních rysů slovanského náboženství (v Čechách se často konaly oběti studánkám).
*Vodní bytosti mají převážně ženskou podobu.
*Jejich moc je soustředěna do dlouhých vlasů, které musí zůstávat mokré. Ztráta i jediného pro ně znamená smrt.
*Před jejich mocí chrání některé rostliny: máta, pelyněk, libeček, kapradí, černobýl. 
*Oběti se věší na stromy, hází do vody či nechávají na břehu. Jde o chléb, máslo, sýr, kousky látek.
     VILY (Samovily, Víly, Wily)
Bytosti vzduchu i vody (lesů, oblak “oblakinje” i hor “samogorske”), mnohdy splývající s rusalkami (!). Víly souvisí s kultem mrtvých – podle jednoho podání jsou víly duše nevěst zemřelých po zasnoubení, které nemají pokoje a jsou odsouzeny k nočnímu toulání; možno je též často za svitu měsíce vidět u hrobu zabitých lidí. “Vila” = kořen “vel” (hynouti), litevské “velýs” (nebožtík) a “vélés” (duchové mrtvých), německé “wal” (záhuba, zhynutí): viz Valkýra. 
Stopy prvotního významu Vil jako dávných předků se otiskly v lidových legendách. “Víly žily původně s lidmi v důvěrném styku a přátelství. Za starých zlatých časů, kdy pole sama od sebe rodila pšenici a jiné obilí, kdy lidé v míru, spokojenosti a dobré vůli spolu žili, také Vily lidem pomáhaly obilí žíti, trávu kositi, dobytek krmiti, domy stavěti. Naučily je vůbec orat, sít, louky zavodňovat a i mrtvé pochovávat. Ale když lidé stali se nevěrnými svým starým ctnostem, když pastýři odvrhli flétny, tambury i písně a místo nich vzali do ruky biče a jali se po pastvině práskat (dříve proutkem), štváti a klíti, a když k tomu začaly pušky bouchati a národové se pronásledovati: tu prý Vily opustily zemi a odešly někam v cizí kraj. Proto je může jen málokdo, koho si právě oblíbily, viděti, jak v poli tancují, nebo na pusté skále a holé stěně samotny sedí, pláčí nebo žalostné písně zpívají.”
S Vilou je možné se též “posestřit”; lid věří, že každý spravedlivý člověk má “Vilu posestrimu”, která mu v každé nehodě pomáhá. Vili posestrimu mohou mít také i některá zvířata (!), které si Vily oblíbily (jeleni, laně, kamzíci).
K lidem mají většinou příznivý vztah, hlavně k mladým statným mužům (obzvláště na jaře, kdy je chtějí zpěvem přilákat a tancovat). Vypravuje se též o sňatcích Vil s muži – muž jim ovšem nikdy nesmí připomenout jejich původ, jinak zmizí a už se nikdy nevrátí. Vily mohou též rodit děti, které často vyměňují za lidské (dítě má lepší paměť a vyšší moudrost). Víly mají velmi dobrý pečovatelský vztah k sirotkům a opuštěným dívkám. 
Vily mají znalost léčení a věštby. Vynikají sílou a statečností. Vládnou pramenům, studánkám, dešti, rose a některým zvířatům. Mají moc zadržet vody či přivolat krupobití. Pramen, kde sídlí, má léčivou divotvornou moc.
Víly jsou krásné a svůdné dívky s průsvitným tělem, v bílém šatě a dlouhými zlatými (plavými),  či rusými vlasy, jež jsou zdrojem jejich života a síly. Krásně zpívají a jejich hlasy mají hypnotickou moc (kdo ho jednou uslyší, celý život na něj nemůže zapomenout),  tančí v kruhu (toto místo lze poznat podle vyšší a zelenější trávy, jahod nebo hub vyrostlých v kruhu; do těchto kruhů by se nemělo vstupovat) nebo se koupají v odlehlých tůních v nočních hodinách. Mají schopnost měnit se ve zvířata, nejčastěji v koně, vlky, hady, sokoly a labutě. Po lesích jezdí také rády na jelenech. 
Víly mohou ovšem lidem i škodit, stávají se z nich Vily černé. Posílají na lidi nemoci, oslepují nebo poraňují střelou. Víly je možno rozhněvat poškozením studánky, otrávením vody, odpadky a hlukem v lese. Nejčastěji se vílám u studánek obětuje kvítí, obilí nebo jiné polní plodiny, koláče a na okolní stromy se rozvěšují hedvábné stužky. Mladí lidé vychází na luka, sbírají společně květiny, váží je do kytic a věnců a zpívají písně o vílách. Většinou jsou jim zasvěceny modře kvetoucí květiny (mateřídouška).
     RUSALKY 
Bytosti řek, potoků a vlhkých lesů (“ruslo” = řečiště, hlubinu, tůni). Mají podobu hezkých bledých dívek s velmi dlouhými  mokrými vlasy, ve který se ukrývá jejich moc; pokud uschnou, rusalka ztrácí svou sílu a umírá. Jsou aktivní od roztátí sněhu do Dušiček. Bezprostřední styk s nimi je pro člověka nebezpečný. Jde o duše, dívek a žen předčasně zemřelých, utopených,  sebevražednic nebo zemřelých před svatbou. Koho zvábí jejich zpěv, je utopen nebo ulechtán k smrti. Svobodná děvčata ale mohou uplést věnce a věnovat je rusalkám s prosbou o nalezení milence.
Jejich vliv je nejsilnější v květnu, kdy se slaví “Týden rusalek” – Rusalje. Církevní sněm 1551: ” Muži, ženy a dívky se shromažďovali na nočních schůzkách, trávili čas rozmluvami, zpěvy, hry a tancem. Když noc pominula, šli s křikem k řece a umývali se vodou. Bývali také různě přestrojeni.” 
Rusalkám se přinášely oběti aby neškodili: v prvé řadě už zmíněné věnce, ale také chléb, sýr, máslo a jiné pokrmy. Házely se jim do vody rozmanité hadříky, rozvěšovaly se po břehu mašle, tkaničky a nitě, zejména na větve dubů. Na konci “rusalného dne” se slaví památka mrtvých. 
     ČERNÉ VÍLY
Zlé víly, s hadovitým a ošklivým tělem. Uvidí-li někoho ve vodě, spustí si vlasy, kterými ho zapletou a utopí. 
     BEREGINJE
Temné víly způsobující povodně.
     NAVKY (Navi, Mavky, Navje)
Předstupeň rusalky, duše zemřelých (snad duše dětí utopených matkami). Pokud je někdo do 7-mi let nevysvobodil, stávaly se napořád rusalkami. Zjevují se nejčastěji v podobě černých ptáků, kteří pláčou jako děti, hledají své matky a proto často napadají rodičky. Někdy mají podobu bílého dítěte s rozpuštěnými dlouhými vlasy.
     VODOVIK (Vodník, Hastrman, Vodjanik, Vodnoj, Vodanoj, Vodha, Ančutka, Nyks)
Vládce a ochránce stojatých (černých) vod a jeho živočichů, umí se proměňovat ve zvířata, ve dne se skrývá v hlubinách řek, potoků a jezer, jelikož se bojí slunce a blesku,  v noci vychází na břeh a v zimě spí. Přitahují ho mlýny. Je zpodobňován jako holohlavý stařec s nafouklým břichem  a tvářemi, s opaskem z vodní trávy a s husíma nohama či rybí ploutví, někdy porostlý celý mechem. Jeho tělo je jakoby z vosku či bláta. V ruce mívá často magický proutek, kterým otevírá vody. Ve vodě má obrovskou sílu i moc, ale pokud uschne, umírá. Může se proměnit v libovolné vodní zvíře, nejčastěji ovšem v obrovskou štiku či kapra. Žení se s Rusalkami nebo s utopenými lidskými dívkami.
Působí samostatně (na rozdíl od víl) a je k lidem většinou nepřátelský. Usmířit ho lze zvířecími oběťmi (koňská hlava v hrázi, černé kachny, černé slepice, kočky), někdy stačili i kousky černého chleba s máslem. Aby mlýn dobře fungoval, musí se jako oběť Vodovikovi zakopat do základů živá bytost. 
Vodovika je možno chytit provazem z devatera lýčí. Proti jeho moci chrání i některé byliny: pelyněk, tolita, turánek, kapradí a devětsil.  
     VODNÍ PANNA (Povodnje device, Vodopanenky, Stiite)
Družka Vodovika. Jsou vysoké postavy, smutné, bledé, oblečeny do průhledného zeleného šatu. Rády se houpají na stromech a zpěvem lákají mladé muže. Podle určitých tradic (Slovinsko) jsou Povodnoje device v moci Vodovika, který je spoutal ve svém zámku silnými řetězy. Za tiché noci je možné slyšet jejich touhyplný zpěv. 
Vodní panna se velmi silně prolíná s Rusalkami, pravděpodobně jde o stejnou bytost, s rozdílem provázanosti k určitému místu či větší provázaností k živlu Vody.
     BOLOTJANYK
Temná a velmi zlá bytost přebývající v bažinách.
     OČERETJANYK
Bytost přebývající v močálech a  rákosí, pomáhá jen v dobré náladě (nahání ryby, chrání husy, kachny i včely), obětovával se mu první roj včel.

VZDUCH

*Větrní démoni jsou divocí, ale ne vysloveně zlí. Přízeň větrů se získávala oběťmi – moukou či kousky chleba za okny. 
*Mohou vyčistit vzduch od nemocí a probouzet milostnou touhu. 
*Proti zlým bytostem vzduchu chránily zvuky a rolničky. 
     STRIBOG
Bůh větrů, vládce nebe, vzduchu a počasí. Je v úzkém vztahu se sluncem, vodou, počasím a s dušemi zemřelých. Vyznačuje se vševědoucností a byl často žádán o věštby. 
Zpodobňován jako děd s dlouhým šedým vousem, vlajícím ve větru, roztrhané šaty nebo jako stařec se zakovanými ústy, dýchající jen mezi zuby – kdyby měl ústa volná, způsobilo by to konec světa. Jezdí na bílém koni.
     VÍLY
Bytosti vzduchu i vody, mnohdy splývající s rusalkami (!). Mají znalost léčení a věštby. Více viz VILY (živel VODA).
     MELUZÍNA (Větrnice)
Matka větrů (žena boha Striboga), krásná žena v bílém rouše s dlouhými rozpuštěnými vlasy, naříkající v komínech, v křoviskách nebo na hrobech. Nářek oznamuje zejména neštěstí, úmrtí, živelnou pohromu. 
Oběti k usmíření: mouka nebo sůl na okno, na kůl u plotu ořech a jablka ke komínu.
     POCHVIST (Pogvizd, Pozvizd)
Vládce vzduchu, pohody i nepohody a vichru.     
     BURJA A VJUGA
Sestry větry schopné konat dobro i zlo.
     VICHR
Mocný bratr dvou sester v dlouhém kabátě, létající po obloze. Bojí se blesků. 
     MRÁZ
Stařec přijíždějící se spřežením bílých koní a vyvolávající zimní počasí. 
     SAMOVILY OBLAKINJE
Sestry horských a vodních víl. Létají vzduchem a tančí ve větru, kupí oblaka jež jsou jejich domovem, z nichž vylétají na slunečních paprscích. Rozhněvány působí bouře, z nichž vystřelují blesky jako své šípy. Při sestoupení na zem se projíždějí na jelenech.
     PODAGA (Pogoda, Pohoda)
Osvětlující a jásavé božstvo jara, dobrého počasí, jasného nebe a duhy. 
Zpodobňován jako krásný mladík ověnčený květy a oděný ve stříbrem protkávaných šatech. Jeho atributem byl roh hojnosti. 
     JAGA (Jaga Baba, Jedži Baba, Jedzyna)
Zlá bytost, zosobněná bouře v podobě zlé stařeny, ošklivé s rozcuchanými vlasy, velkým nosem, dlouhou bradou a železnými zuby. Při jejím letu se ohýbají stromy, vyjí psy a vzdychá celá země. Provázejí ji její synové – ohnivý draci (blesky). Čehokoliv se dotkne svým prutem, zkamení. Skrývá se v hlubokých lesích v domě z lidských kostí, kde se živý lidským masem a dušemi zemřelých. 

OHEŇ

*Pro cítění slovanského lidu nebyl oheň pouze abstraktním živlem, nýbrž něčím živým a bytostným. Původně měl božskou podobu (Svarog-Svarožič), která se po přijetí křesťanství ztratila a byla zaměněna s démonickými bytostmi zlých sil ohně, kteří se pohybují v plápolajících plamenech. 
*Za “živý” nebo “svatý” oheň se považuje oheň rozdělaný po starém způsobu dřívky nebo křesadlem, křemenem a hubkou (troudnatec). Zvláštní úctě se těšil oheň v příbytku, jež musel být čistý a nesměl nikdy vyhasnout. 
*Oheň měl očistnou i léčivou moc, chrání před démony. Proto se mu přináší oběti: těsto, sádlo, zrní a jiné. Nikdo do něj nesměl plivat, hrát si s ním, či do něj odhazovat odpadky. 
*Obzvláště silnou ochranu přináší nahé skákání přes oheň z jalovce.
     SVAROG – SVAROŽIČ
Bůh nebeského světla a ohně, stvořitel a otec bohů i slunce, nestará se o pozemské věci. Dle náznaků snad v nejstarších dobách bůh hlavní, kterého si přinesli ze své domoviny (?).
     ZMOK (Smok, Cmok, Rarach, Plivník)
Ohnivý pták s dlouhým ohonem nebo ohnivá koule přicházející komínem (nebo v podobě zmoklého kuřete). Zmoka je možno si stvořit, aby hlídal dům a sloužil hospodáři: pod levou paží nosit do vylíhnutí vejce černé slepice, nespat a mlčet dokud se nevylíhne. Hospodář mu poté musí přinášet potravu (sladké mléko a to, co sám jí). Zmok může být i nebezpečný: saje krávy a ženám spícím na poli vysává mléko i krev z prsou; unáší děti, které se pak sami stávají Zmokem.
     DYMA
Bytost, do které se vtělí duše zlého člověka. Zjevuje se v podobě ohnivého sloupu či draka. Může člověka zavést, utopit, popálit, roztrhat nebo naopak pomoct nalézt cestu či vysvobodit z bažin.
     BLUDIČKA
Duše zemřelých násilnou smrtí. Projevují se v podobě bludných světel, plamínků. Zjevují se nejčastěji za temných zimních nocí v bažinách nebo na hrobech. Snaží se člověka svést z cesty do močálů, rybníků a napadají obzvláště toho,kdo si hvízdá. Pokud se jim něco slíbí, mohou i pomoci. Znají tajemství zakopaných pokladů.
     DRAK ZMIULAN
Ohnivý drak, který přináší štěstí do domů, do nichž zalétá.
     ŽARPTICA
Kouzelný hořící pták se zlatě zářícími pery.

Zdroj:
PLESINGER, Tomáš. Svět Slovanů. 1. vyd. Jihlava: Nakladatelství Plesinger, 2017. 58 s. soukromý tisk
Obrázky: pixabay


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události