Veles

Veles či Volos je slovanským bohem skotu, podsvětí, divočiny a bohatství, lze jej také spojit s magií, věštěním, básnictvím a lovem. Písemné prameny i lidová kultura svědčí o tom, že Veles patřil k nejdůležitějším slovanským bohům. 

ÚVOD A POPIS

Veles či Volos je slovanským bohem skotu, podsvětí, divočiny a bohatství, lze jej také spojit s magií, věštěním, básnictvím a lovem. Písemné prameny i lidová kultura svědčí o tom, že Veles patřil k nejdůležitějším slovanským bohům. Stopy kultu boha Velesa se nám zachovaly z celého slovanského území v takové míře, že význam jeho kultu můžeme srovnávat jen s kultem Peruna.  Ačkoliv dobové písemné prameny o Velesovi pocházejí pouze z východoslovanského prostředí, prameny pozdější a lidová kultura svědčí o tom, že byl bohem všeslovanským. Analogická jsou mu především podsvětní božstva Baltů jako Velnias a Patollo, dále pak severský Ódin, galský Esus nebo védský Varuna. Během christianizace jeho rysy a postavení přejali někteří světci, především Mikuláš, Jiří, Blažej a Sáva, částečně byl také ztotožněn s ďáblem.

Veles patří nejspíše k božstvům první indoevropské funkce, vztahující se k suverenitě, a to v jejím varunovském, „temném“ aspektu.

FUNKCE

1, vládce nedomestikovaných oblastí, jako jsou lesy nebo bažiny, který střežil před mezi nimi a obydleným světem
2, lesní hospodář, patron lovu a pastvy, který se objevoval v podobě medvěda
3, bůh skotu a lesů (jako byl u Arkádů Pan Faunus, řecký Hermés, sv. Blažej)
4, vládce podsvětí a mrtvých, podsvětních vod
5, bůh magie, básníků a věštců

ETYMOLOGIE

Jméno Veles bylo odvozeno z indoevropského kořene *ṷel- s mnoha významy:
zakrýt, zavřít, (o)točit (se), vidět, zemřít (např. severské Valhalla, litevské Vėlės „duše mrtvých“) , tráva, pastvina
S Velesem nejspíše souvisí označení souhvězdí Plejád v některých slovanských jazycích, jako je staroruské Volosyni nebo bulharské Vlascite, a snad i makedonská víla Vela. Velesovo jméno se ozývá i z mnoha toponym, jedná se například o makedonské město Veles, horu Velež v Bosně a Hercegovině, český vrch Velíz, ruskou řeku Velesa nebo haličskou Velešnici.

PRAMENY

• Mírová smlouva mezi Kyjevskou Rusí a Byzancí z roku 907:
“Císař pak Leon s Alexandrem učinily pokoj s Olegem, podvolivše se k dani; i v přísahu vešli mezi sebou, políbivše sami (císařové) kříž, a Olega vedše i lid jeho na přísahu po ruském zákonu. I kleli se (Rusové) zbraní svou, a Perunem, bohem svým, i Volosem, bohem dobytka, a stvrdily pokoj.”

• Smlouva uzavřená knížetem Svjatoslavem roku 971:
“Jakož jsem přísahal císařům Hřeckým, a se mnou bojaré i Rusové všickni, tak zachovati máme pravou smlouvu; pakli bychom čeho to, co prvé řečeno, nezachovali, já i ti, kteří jsou se mnou i pode mnou; ať máme na sebe kletbu od boha v něhož věříme, v Peruna i u Volosa, boha dobytčího, i ať budem žluti jako zlato, a svou zbraní ať rozsekáni budem.”

• Legenda Život svatého Vladimíra:
“Když přišel do Kyjeva, přikázal idoly svrhnout, některé přikázal rozbít a jiné spálit, ale idol Volosa, nazývaného dobytčím bohem, přikázal vhodit do řeky Počajny…”

• Epos Slovo o pluku Igorově
“Ó Bojane, pěvče dávno zašlé doby,
… Vnuku Velesův, ty Igorovy činy okrášlit bys uměl tóny bohatšími:
… Vnuku Velesův, ty zazpíval bys asi: …”

V pozdějších pramenech bylo jméno veles používáno pro čerta či ďábla. Důvodem ztotožnění bylo nejspíše jeho spojení s rohy a falem. Příkladem může být věta ze staročeského díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“ nebo pozdější, taktéž české, „O nechme již těch hříchuov u velesa,“ nebo „Ký veles jim našeptace!“

RITUÁLY

V jižním Rusku existoval ještě na počátku 20. století zvyk vázat na konci žní do uzlu hrst posledních klasů, někdy doplněných chlebem se solí, a této praktice se říkalo „zavinovati Velesovi bradu“ nebo „nechati Velesovi hrstku klasů na bradu“. Jinde na místo Velese nastupoval Ilja, Bůh nebo Kristus a jedná se nejspíše o pozůstatek obětí Velesovi.

ATRIBUTY

Mezi jeho atributy patří falické symboly, beraní a býčí rohy. Spojuje se s ním např. i vlna. Ta symbolizuje dobytek, ale i magii – obrat „příst (černou) vlnu“ se používalo jako označení pro čarodějné praktiky.
V systému korespondencí mu je přiřazen severozápad, zelená barva, středa a jeho zvířetem je medvěd.
Bývá ztotožňován s bohem Volosem, ochráncem skotu, majetku, patronem lovu, pánem lesa v podobě medvěda.
Křesťanství proměnilo Velese na sv. Blažeje, patrona stád, a jeho podsvětní stránku degradovalo na čerta.

PRAXE

• Veles byl pravděpodobně ctěn ruskými čaroději, volchvy, kteří podle Pověsti dávných let ctily „Antikrista“, což může být křesťanská interpretace chtonického božstva a nabízí se souvislost i s „dualistickým“ kosmogonickým mýtem vyprávěným volchvy, který lze chápat jako spolupráci mitrovského a varunovského aspektu při stvoření světa.

• Velese můžeme oslovit, pokud potřebujeme podpořit hojnost a bohatství všeho druhu. Pomáhá při pěstování rostlin nebo chovu zvířat, chránit bude i zvěř divokou. Může v nás povzbudit plodivé síly a sexualitu (hlavně mužskou). Spojuje nás také s říší zvířat, přírodou a jejími silami. Obrátit se na něj lze i se žádostí o ochranu majetku. Jako vládce Podsvětí nám pomůže vyrovnat se s tématem smrti. Podpoří nás i při magii a čarodějnictví. A v neposlední řadě nám možná přispěje i k umění nebrat život tak vážně.

Zdroje:
TÉRA, Michal. Perun – bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. 380 s. Russia Altera; sv. 8. Slavica; sv. 3. ISBN 978-80-86818-82-5.
VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 280 s., [32] s. obr. příl. Stopy, fakta, svědectví. Velké civilizace. ISBN 80-7038-187-6.
BERANOVÁ, Magdalena. Slované. 2., přeprac. vyd., V Libri 1. Praha: Libri, 2000. 311 s. Historická řada (Libri). ISBN 80-7277-022-5.
PITRO, Martin a VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Vyd. 1. Praha: ISV, 2002. 206 s. ISBN 80-85866-91-9.
PROFANTOVÁ, Naďa a PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 259 s. ISBN 80-7277-011-X.
www: starisloveni.com; rodnavira.cz; wikipedia.org; indija.hr; rodobogie.org

Obrázky: commons.wikimedia, pixabay


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události