Perun

Perun je slovanský bůh bouře, hromu a blesku. Nejmocnější slovanský bůh, vládce bouře a hromu, někdy též považován za patrona bojovníků, který v době válek vystupuje do čela slovanského panteonu, aby zajistil vítězství našim zbraním a ochránil ty, kteří jdou do války. V době míru je bohem deště, bouře, hromu a blesku, přinášeje úrodě vláhu.

Perun pro svou sílu je patronem i nad archaickým právním řádem Slovanů, je oblíbeným ručitelem smluv a ochráncem lidí a společnosti, zajišťuje tak soulad na zemi (trestá křivou přísahu a obecně veškeré zlo). Především byl uctíván vládnoucí a válečnickou elitou, u obyčejných lidí převažoval Veles (na mnoha místech je Perun označován jako bratr boha podsvětí Velese).

Perun byl nejčastěji zmiňován a často “satanizován” v křesťanských poznámkách z raného středověku. To poukazuje na to, že kult Peruna byl mezi slovany velmi široce a hluboko rozšířen.

Ačkoliv písemné zprávy o tomto božstvu pochází až na výjimky z východoslovanského prostředí, tak byl pravděpodobně ctěn všemi Slovany.

Analogicky nejbližším božstvem je baltský Perkunas, dále pak severský Thór, římský Mars, védský Indra a pravděpodobně i galský Taranis. Vzdálenější analogií je pak římský Jupiter, řecký Zeus a chetitský hromovládný bůh.
Prokopios z Kaisareie (6.stol., Byzanc): “Věří, že je jediný bůh, tvůrce hromu, a jediný pán všech věcí, a obětují mu býky a jiná zvířata všeho druhu.(…) Dále uctívají řeky, vodní víly a další božstva, obětují jim všem a při obětech poznávají věštby.”
Přísežné prohlášení z roku 945.„Ať nemají pomoci od Peruna, ať se nezaštítí štíty svými a pohubeni budou meči svými, střelami i jinou zbraní svou, i ať budou otroky v tomto čase i budoucím“

ATRIBUTY

Na základě analogie s ostatními hromovládci byl Perunovým hlavním atributem hrom a blesk (oheň). Perun byl zobrazen jako silný muž s vousy.
Zbraně: sekera (která zaujímá významné místo ve slovanské lidové magii – amulety); kamenné kladivo (zvuk hromu jako údery zbraně, nejčastěji kamene, která je vrhána na démonického nepřítele); luk se šípy (vystřelené se mění v blesky);
Rostliny: Kosatec německý – balkánsky “perunika”; Netřesk – slovinsky “peruenovo perje”; Dub (srbové dodnes říkají dubu “grm” – ze slova “grmeti” = “hrom”); šalvěj; kopřiva
Zvířata: ohnivý kohout; drak; býk

Některé typy nalezených amuletů slovanských sekyrek.

ZÁKLADNÍ MÝTUS

Ruští badatelé Ivanov a Toporov přišli s teorií základního mýtu, který se týká boje hromovládce a jeho plazího protivníka. Struktura tohoto mýtu má být následující:
*Hromovládce se nachází na vrcholu osy světa (hory či stromu), případně na nebi se Sluncem a Měsícem a je obrácen do čtyř světových stran
*U kořenů osy světa leží na černé kožešině kosmický had či drak
*Had se zmocní dobytka či lidí a schová je ve skále. Hromovládce rozbije skálu a osvobodí je.
*Had se snaží skrýt pod dobytkem, lidmi, stromem či kamenem
*Hromovládce přijíždí na voze či na koni se zbraní v ruce a rozbíjí kámen či strom
*Po porážce hada se objeví déšť, který byl schován v podzemních vodách.

Tento příběh má být součástí mýtu o stvoření a objevuje se v christianizované podobě kosmogonických mýtech ukrajinského a polského folklóru. V těchto příbězích je Satan spoután řetězy a na konci zimy se z nich téměř dostane, ale první jarní blesk ho opět spoutá. Uvěznění také zajišťují jarní obřady nebo úder kováře do kovadliny. V některých podáních je naznačen i motiv eschatologické bitvy, známý i z jiných indoevropských mytologií. Ačkoliv jsou tyto lidové mýty bezesporu ovlivněny biblickými vzory, tak jejich jádro zůstává pohanské. Jednou z forem tohoto mýtu může být také pohádka O boji na kalinovém mostě, kde hlavnímu hrdinovi v jeho boji pomáhají kováři, kteří mu zajistí jeho zbraň.

Motiv souboje mezi horním nebeským světem a dolním hadím je běžný v Eurasii, Africe i Severní Americe. V některých indoevropských mytologiích je tento příběh završením stvoření, jiné ho s kosmogonií nespojují. U Slovanů je vázán především s plodností a úrodou, což je sbližuje s africkým prostředním.

Podle teorie Ivanova a Toporova u Slovanů v tomto souboji proti sobě stáli Perun a Veles. Velese považují za chtonické božstvo v podobě démonického hada a poukázali také na etymologickou souvislost jeho jména s indickým protivníkem hromovládce, Vrtrou.

ETYMOLOGIE

Jménu Perun je tradičně přisuzován slovanský původ a jeho výklad vychází ze slovesa *perti “bíti, tlouci”, které má být spojen s příponou *-un? vyjadřující aktivního činitele děje. Podle této teorie znamená tedy jméno Perun “ten, kdo bije, pere”. Může také přímo souviset s výrazem pro úder. Ačkoliv je takový výklad zcela logický a odpovídá funkci tohoto boha, tak existují souvislosti i s neslovanskými výrazy.

Velmi podobná jsou jmény baltských hromovládců, litevské Perkunas, lotyšské Pęrkunis, Perkunis, Perkons a pruské Perkuna, Perkunilacus a Percunis. Vychází z kořene *perkunas, *perkunis a blízké jsou jim výrazy pro dub jako latinské quercus, sanskrské parkati “posvátný strom” a germánský kořen *ferchu-z “dub”. Tato slova vychází z indoevropské kořene *perku “dub”. Proto lze jméno Peruna vykládat v souvislosti s dubem. Podobnost vykazuje i chetitské perunaš (skála) a sanskrtské parvata “hora, horní oblak”. Jméno Perun by tedy mohlo souviset také s indoevropským kořenem *perunV (“hora”).

Souvislost lze hledat také s albánským výrazem perëndi “bůh, nebe”. To bývá někdy vykládáno jako výpůjčka ze slovanských jazyků, jindy jako slovo s Perunem vůbec nesouvisející. Podle chorvatského lingvisty Petara Skoka toto slovo dokazuje že Perun byl původně slovansko-ilyrským božstvem.

Zdroje:
TÉRA, Michal. Perun – bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. 380 s. Russia Altera; sv. 8. Slavica; sv. 3. ISBN 978-80-86818-82-5.
VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 280 s., [32] s. obr. příl. Stopy, fakta, svědectví. Velké civilizace. ISBN 80-7038-187-6.
BERANOVÁ, Magdalena. Slované. 2., přeprac. vyd., V Libri 1. Praha: Libri, 2000. 311 s. Historická řada (Libri). ISBN 80-7277-022-5.
PITRO, Martin a VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Vyd. 1. Praha: ISV, 2002. 206 s. ISBN 80-85866-91-9.
PROFANTOVÁ, Naďa a PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 259 s. ISBN 80-7277-011-X.
www: starisloveni.com; rodnavira.cz; cs.wikipedia.org

Obrázky: commons.wikimedia, pixabay


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události

Úno
4
So
10:00 LXXXVII. LUZS Jihlava v Luka nad Jihlavou
LXXXVII. LUZS Jihlava v Luka nad Jihlavou
Úno 4 @ 10:00 – 17:00
LXXXVII. LUZS Jihlava – výjezdní setkání  ! Pouze pro členy či pozvané hosty ! PROGRAM: Odvozy z Jihlavy zajišťují @Sopor a @Gebo – s nimi se domlouvejte individuálně, ideálně tak,[...]
Bře
4
So
10:00 LXXXVIII. LUZS Jihlava (přednášk... v Nasypaný čaj
LXXXVIII. LUZS Jihlava (přednášk... v Nasypaný čaj
Bře 4 @ 10:00 – 16:00
LXXXVIII. LUZS Jihlava PROGRAM: 10:00 – 12:00 = ! Pouze pro členy či pozvané hosty !  – 10:00 Organizační okénko – 10:30 Invokace VI. genia Šémhamforáše (vede Dóv) – 11:00[...]
14:00 Přednáška: Mgr. Zuzana Marie Kos... v Nasypaný čaj
Přednáška: Mgr. Zuzana Marie Kos... v Nasypaný čaj
Bře 4 @ 14:00 – 16:00
Přednáška pro veřejnost: Mgr. Zuzana Marie Kostićová, Ph.D. – Konspirační teorie jako moderní mýtus aneb co spojuje rozdělenou společnost anotace bude doplněna
Dub
14
celý den Ekologické dny Olomouc 2023 – be... v Sluňákov - centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s.
Ekologické dny Olomouc 2023 – be... v Sluňákov - centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s.
Dub 14 – Dub 16 celý den
Tradiční Ekologické dny Olomouc Program bude doplněn. https://slunakov.cz/ekologicke-dny-olomouc/