Lada

Slovanská bohyně mládí, nespoutané lásky a krásy, sexuality a plodnosti. Mezi jinými národy je známá jako Freya, Isis nebo Afrodité, tradičně spojována s Venuší.

Pokud bychom chtěli Ladu popsat, je to věčně dospívající bohyně, mladá krásná dívka v bílém, stále usměvavá, rozlítaná a mírně potrhlá, skotačící, s dlouhými zlatými vlasy. Bohyni Ladu lze považovat za patronku dospívajících dívek, které skotačí, dovádí a šíří kolem sebe nakažlivý smích a ještě nakažlivější popěvky, protože ona sama taková je. Lada-Vesna je krásná bohyně jara, na níž oko každého boha rádo spočine. Je bohyní, která zahání zimu, přináší teplo, zeleň a kvítí. Je to jemná, éterická, věčně usměvavá a prozpěvující si bohyně. Její dlouhé vlasy dotváří spolu s rozevlátými bílými šaty dojem éteričnosti a jemnosti. I proto k ní patří jarní křehké kytičky, ještě trochu rozbolavělé od pozdního sněhu a popálené ranní jinovatkou.

Spolu s Živou a Moranou tvoří trojici bohyň, které jsou v souladu s jednotlivými životními etapami životního cyklu ženy, tedy za archetyp panny (mladé dívky), matky a stařeny. Obdobnou trojici tvořily v Řecku bohyně Démétér, Persefona a Hekaté, v hinduismu to pak jsou Sarasvantí, Lakšmí a Párvatí.

MÝTUS

Mezi podzimní a jarní rovnodenností přebývá Lada ve světě Irij (podsvětí) s jeho vládcem, rohatým bohem Velesem. Při jarní rovnodennosti, kdy má Lada vyjít do světa a přinést jaro, otevírá Jarovit dveře říše Irij a nechá ji vyjít požehnat zemi. Během podzimní rovnodennosti se za ní naopak dveře zavřou. Ve skandinávské mytologii existuje podobný mýtus, kdy bohyně Freya tráví část roku v podzemí mezi elfy. Řecká Persefoné také přebývá v zimním období v Hádu. Ačkoli je její panování začíná kolem 21. března, Lada je především bohyní léta. Pravděpodobně splývá s Vesnou, bohyní jara (?), která má obdobné kompetence a je těžké je od sebe oddělit.

Podle některých zdrojů je Lada-Vesna spojována také s první jarní bouřkou a s bohem Perunem. První jarní bouřka (dle Ivana Hudce) a jaro začínají, když se bůh Perun (bůh severu, bouřek, úrody a velkých válek) zadívá do Vesniných krásných očí, obejme ji a vtom mu vypadne z ruky jeho kopí. To je první jarní blesk, při kterém zlí duchové prchají a zalézají do svých skrýší. Končí tím období nehostinné zimy, kdy po světě řádila hněvivá sestra Vesny, neplodná Morana. I proto lidé dříve při první jarní bouřce klekali na zem a líbali ji, přemísťovali nejrůznější předměty od nábytku po hospodářské náčiní nebo zasekávali sekery před vrata a vyjadřovali tak osvobození od zimy, od zimního spánku.

Podle jednoho mýtu je Lada vdaná za Svaroga, který jen s její pomocí mohl stvořit svět. Jiný mýtus ji označuje jako milenku Jarila (Afrodita – Ares).

RITUÁLY LADY (VESNY)

* Rituály Lady jsou nejčastěji spojeny s veřejnými manželstvími nebo volbou manžela. Jedním ze známých rituálů je “Ladarice”, v Srbsku známý jako “Kraljice”.  Vuk Karadžić popsal základní charakteristiky tohoto rituálu. Na Nejsvětější Trojice den, skupina asi deseti mladých dívek shromažďuje, jedna z nich je oblečená jako královna, jiná jako král, a třetí jako barevný posel. Královna sedí na židli, zatímco ostatní dívky tančí kolem ní, král a posel tančí jak sami chtějí. Tímto způsobem královna chodí od domu k domu hledá dívky ve věku vhodném na vdávání.

* Dalším rituálem k poctění Lady je skákání přes oheň. Tento zvyk existoval ve všech částech Evropy a jeho cílem bylo zajistit plodnost, stejně jako ochranu lidí a dobytka před zlými silami.

* U starých Slovanů bývalo také zvykem, že jakmile roztál sníh, spěchala lehce oděná bosá děvčata se zpěvem přes vesnici a volala, že jdou naproti Vesně-Ladě. Od konce vesnice, kde tancovaly, jásaly a poskakovaly, se pak vracely zpět a obcházely jednotlivé domy, kde byly pohoštěny. Vesna-Lada přilétala na křídlech jarních ptáků (zejména kukačky) a přinášela první jarní déšť.

ATRIBUTY

Předměty: jarní květiny, obilí, sluneční symbol
Rostliny: bříza, sněženka (a další jarní květy), pampeliška, lípa, pivoňka, třešeň
Zvířata: labuť, jelen
Lada je také tradičně spojována se sexem.

Zdroje:
TÉRA, Michal. Perun – bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. 380 s. Russia Altera; sv. 8. Slavica; sv. 3. ISBN 978-80-86818-82-5.
VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 280 s., [32] s. obr. příl. Stopy, fakta, svědectví. Velké civilizace. ISBN 80-7038-187-6.
BERANOVÁ, Magdalena. Slované. 2., přeprac. vyd., V Libri 1. Praha: Libri, 2000. 311 s. Historická řada (Libri). ISBN 80-7277-022-5.
PITRO, Martin a VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Vyd. 1. Praha: ISV, 2002. 206 s. ISBN 80-85866-91-9.
PROFANTOVÁ, Naďa a PROFANT, Martin. Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 259 s. ISBN 80-7277-011-X.
www: starisloveni.com; rodnavira.cz; wikipedia.org; indija.hr; rodobogie.org

Obrázky: commons.wikimedia, pixabay


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události