Schéma evokačních rituálů

Praktická schémata tvorby evokačních rituálů. Obsahuje schémata Bardon, Crowley a Konstantinos. Operatér si samozřejmě může schéma mírně upravit, hlavní kostra by ovšem měla zůstat stejná.

František Bardon

Zásadním přínosem pro rituální magii byl i evokační postup zveřejněný F. Bardonem. Rituál, který je zde oproti klasické formě značně zjednodušený, je založen na předchozí impregnaci prostoru příslušným živlem a barvou. Formule, vykuřování atd. je redukováno na minimum. Bardon celý postup shrnul zhruba následovně:
1. Účel operace.
2. V úvahu přicházející bytost, síla, úroveň atd.
3. Volba místa, kde magik hodlá magickou operaci provést.
4. Příprava všech magických pomůcek, které operace vyžaduje.
5. Vlastní magická operace.
6. Přijetí božské podoby bytosti nadřazené, tj. spojení s dotyčným bož-stvím včetně jeho vlastností, atributů atd.
7. Vyznačení magického kruhu ve spojitosti s božstvím.
8. Vyznačení magického trojúhelníku.
9. Umístění kadidelnice s obsahem vykuřovací ingredience.
10. Zažehnutí magické lampy při meditativním rozjímání o intuici a osvícení.
11. Nabíjení znaku, pantaklu nebo lámenu volané bytosti.
12. Nabíjení magického zrcadla, případně více zrcadel, pracuje-li magik s více zrcadly současně.
13. Obléknutí magického pláště při meditativním rozjímání o ochraně, čistotě atd.
14. Nasazení pokrývky hlavy (koruny, čapky, čelenky) při meditaci o spojení s božstvím.
15. Opásání magickým pásem s představou, že magik ovládá veškeré síly, zejména živly.
16. Zavěšení magického meče na magický opasek s meditací o absolutním vítězství. Uchopení magické hole do pravé ruky s vírou, že magikova absolutní vůle dojde uskutečnění.
17. Vstup do magického kruhu s vědomím symbolického významu kruhu jako mikrokosmu a makrokosmu.
18. Zrušení pojmu času a prostoru.
19. Zintenzívnění spojení s božstvím.
20. Přemístění celé magikovy osobnosti se všemi magickými pomůckami na úroveň ducha.
21. Udělení rozkazu síle nebo moci úrovně nebo bytosti, jež bude volána, a imaginární utvoření formy, v níž se má požadovaná bytost zjevit v trojúhelníku nebo v magickém zrcadle.
22. Návrat vědomí do pracovního prostoru.
23. Rozkaz duchovi, co má sdělit nebo vykonat v té které úrovni.
24. Odeslání bytosti v doprovodu magikova vědomí do sféry, z níž byla volána, a ukončení operace díkůvzdáním.
25. Uschování všech magických předmětů včetně kruhu atd.
26. Zápis průběhu celé operace, doby trvání, výsledku atd. do magického deníku
Základní podmínkou úspěšné aplikace tohoto pracovního modelu je dokonalé zvládnutí živlů, čehož lze dosáhnout prováděním živlových cvičení. Ovládá-li magik práci s živly, neexistuje nic, co by se mu nezjevilo. 

Aleister Crowley

Takto tedy vypadá klasická forma evokačních rituálů, která má dodnes své přívržence. V novější době byly ovšem podniknuty četné pokusy o inovaci evokačních postupů.
1. Magický kruh.
2. Magik. Je oděn v šarlatovém rouchu a opatřen pantaklem. Na líci pantaklu je vyryta pečeť evokovaného ducha, na rubu se nachází lámen hierofanta.
3. Jména a formule, používané při evokaci.
4. Symbol celé evokace.
5. Konstrukce kruhu a umístění všech symbolů na správná místa. Vyčištění a posvěcení místa.
6. Invokace vyšších sil. Pečeť třikrát omotaná nití a zahalená černým závojem za účelem aktivování slepých sil, které budou v průběhu rituálu řízeny nebo diferencovány. Ohlášení předmětu operace včetně uvedení jména ducha nebo duchů, kteří mají být evokováni. Magik stojí uprostřed kruhu čelem ve směru, kde se má duch zjevit.
7. Zahalená pečeť ducha leží v západní části kruhu. Posvěcení pečeti ohněm a vodou. Dále magik zvučným a pevným hlasem pronáší prohlášení zaklínaného ducha nebo duchů.
8. Zahalená pečeť leží u paty oltáře. Magik volá za pomoci příslušných jmen ducha, aby se zjevil, a uvádí, s jakým záměrem ducha evokuje, co od operace očekává, proč ji provádí v tento okamžik, a závěrem deklaruje své přesvědčení, že se duch zjeví.
9. Prohlášení, že vše je připraveno k započetí vlastní evokace. Magik, stojící čelem k západu (bez ohledu na směr, kde se má duch zjevit) na místě hierofanta položí levou ruku na pečeť, zatímco v pravé ruce třímá magický meč. Volá ducha, aby se viditelně zjevil. Pečeť dobrého ducha se pokládá do trojúhelníku, pečeť zlého ducha vně trojúhelníku k jeho západní straně; v druhém případě míří na střed pečeti hrot meče.
10. Nyní musí magik imaginovat, že přijímá podobu zaklínaného ducha, aniž by se s ním identifikoval. Není-li mu známo, jak duch vypadá, imaginuje podobu anděla, který náleží do stejného ranku jako evokovaný duch. Po přijetí duchovy podoby pronáší magik k duchu plamennou řeč a vyzývá jej, aby se viditelně zjevil. Při závěrečných slovech uchopí levou rukou zahalenou pečeť a třikrát se jí dotkne plochou meče. Pak pozdvihne paže (v levé ruce pečeť, v pravé meč) a třikrát dupne pravou nohou.
11. Magik položí zahalenou pečeť k severnímu okraji kruhu a pronese z východního trůnu řeč hierofantovu: „Hlas zaklínání ke mně promlouvá” atd. Pak ohlásí obcházení kruhu.
12. Magik uchopí pečeť do levé ruky a třikrát obejde kruh. Zastaví se v jižní části kruhu, položí pečeť na zem, zopakuje řeč a znovu pečeť posvětí ohněm a vodou. Potom ji opět uchopí do ruky a pronáší zaklínání čelem k západu: „Bytosti dvakrát posvěcená” atd.
13. Magik přejde do západní části kruhu, drže v levé ruce pečeť a v pravé ruce meč. Hledí k jihovýchodu. Znovu imaginuje, že přijímá podobu ducha, a poodhalí pečeť, které se třikrát dotkne plochou meče, přičemž pronese: „Nemůžeš se zjevit jinak, než mocí jména Elohim” atd. Znovu poodhalí pečeť.
14. Opakuje se bod 12., ale v severní části kruhu.
15. Opakuje se bod 13., ale čelem k severovýchodu.
16. Magik přejde do východní části kruhu, uchopí pečeť do levé ruky a žezlo do pravé ruky. K pronesení následující formule si nasadí mas-ku ducha. Dotkne se pečeti žezlem a řekne: „Nemůžeš se zjevit jinak, než mocí jména JHVH” atd.
17. Magik poodhalí pečeť a přistoupí k oltáři. Stojí na východní straně oltáře, v levé ruce pečeť, v pravé meč. Opakuje zaklínání a používá přitom odpovídající Boží jména, jména dalších hierarchií atd.
18. Magik pozdvihne pečeť a celou ji odhalí (nicméně ji nadále nechá spoutanou), přičemž volá: „Duchu…, dlouho jsi byl v temnotách, opusť noc a vyhledej den!” Pak položí pečeť na oltář, drží kolmo nad ní magický meč, zakončením jílce nad jejím středem, a řekne: „Při všech již uvedených jménech, silách a rituálech, tě zaklínám, aby ses viditelně zjevil.”
19. Magik uchopí pečeť a čelem k západu pokračuje v zaklínání. Pak položí pečeť mezi sloupy oltáře a celou silou své vůle se soustředí na duchovu signaturu, která je vyznačena na pečeti. Potom zaujme pózu mlčení a nakonec nechá klesnout ruce. Hledí ve směru, kde se má zjevit duch. Nyní by se již měly projevit známky viditelné manifestace. Není-li zjev zřetelný, opakuje magik zaklínání z východního trůnu a pokaždé se soustředí na duchovu signaturu. Neuspěje-li ani na třetí pokus, položí pečeť na oltář, drží nad ní meč a prosí bohy o propůjčení síly, aby mohl evokaci úspěšně dokončit. Potom znovu položí pečeť mezi sloupy a opakuje předchozí kroky. (Zjeví-li se duch již dříve, což se disponovanému evokatérovi může stát, je přesto třeba pokračovat až do tohoto bodu.) Po zjevení ducha opustí magik místo hierofanta a znovu posvětí duchovu pečeť ohněm a vodou.
20. Nyní magik odstraní z pečeti pouta a dotkne se osvobozené pečeti, kterou drží v levé ruce, plochou meče. Přitom volá: „Při jménu a ve jménu…” atd. Potom třikrát obejde kruh, přičemž drží pečeť v pravé ruce.
21. Magik stojí na místě hierofanta, hledí na ducha a pokračuje v zaklínání s cílem přimět ducha k řeči. Pečeť leží na zemi uvnitř kruhu ve směru ducha. Následuje magikovo prohlášení, že se duch řádně zjevil.
22. Magik pronáší invokaci k vyšším inteligencím ze stejného ranku jako je evokovaná entita, aby přinutily ducha vyplnit magikova přání.
23. Magik formuluje svoje požadavky, otázky atd. a každou duchovu odpověď zapisuje.
24. Magik zaklíná ducha, aby nepoškodil jej, jeho společníky ani místo nebo věci a aby se jej nepokoušel podvést. Nakonec ducha propustí příslušnou formulí. Nechce-li duch odejít, musí jej magik donutit. Duchovi je však třeba poskytnout několik minut času, aby se mohl dematerializovat. Kruh lze bezpečně opustit teprve po provedení malého vymítacího pentagramového a hexagramového rituálu.

Konstantinos

Schéma evokačního rituálu podle Konstantinose:
1. Připravte magickou oratoř a vše potřebné (magický kruh, trojúhelník zjevů, pečeť volaného ducha, kadidelnici a vhodné kuřidlo, magickou svítilnu s filtrem v odpovídající barvě, zaklínači formuli, pantakl, magický meč (nebo hůl) a roucho, magický oltář, magické zrcadlo atd.
2. Proveďte příslušný zahajovací rituál.
3. Ducha volejte čelem k jemu odpovídající světové straně. Magický meč nebo hůl berte vždy do pravé ruky. Jedna pečeť ducha leží v trojúhelník ku zjevů, druhou bere magik do levé ruky.    )
4. Soustřeďte se na signaturu volané entity a v duchu několikrát opakujte její jméno.
5. Intonujte zaklínači formuli včetně odpovídajících Božích jmen.
6. Opět se koncentrujte na signaturu ducha a znovu ho několikrát v myšlenkách volejte jeho jménem.
7. Položte pečeť ducha pod magické zrcadlo a hleďte do zrcadla, které v tomto případě slouží jako vstupní brána do astrálu.
8. Uchopte sigilum do levé ruky a meč nebo hůl do pravé ruky. Takto vyzbrojeni pronikněte do astrální sféry, která odpovídá volané bytosti.
9. Když se tak stalo, intonujte odpovídající Boží jméno. Pak entitu, kterou jste zaklínali, prostě zavolejte jménem.
10. Jakmile se vám entita ukáže, opakujte v mysli její jméno, vraťte se do svého fyzického těla a znovu opakujte se zavřenýma očima její jméno.
11. Jakmile cítíte, že jste získali plnou kontrolu nad svým fyzickým tělem, začněte opakovat jméno entity nahlas a pomalu otevřete oči. V dýmu vystupujícím z kadidelnice spatříte volanou entitu.
12. Když se entita takto manifestovala, zeptejte se jí na jméno. S velkou pravděpodobností jde skutečně o ducha, kterého jste volali, ale jistota je jistota. Pokud duch potvrdí svoji totožnost, pokračujte bodem 13^. Přišel-li jiný duch, než jakého jste volali, můžete se ho případně na něco zeptat nebo je ho možno rovnou zapudit.
13. Vyzvěte ducha, aby vám sdělil svoji hodnost a aby přísahal na svoji pečeť.
14. Je-li vše v pořádku, můžete entitu přijmout obvyklou formulí.
15. Následuje konverzace s duchem. Evokatér si s ním při této příležitosti může dohodnout způsob neformálního kontaktu do budoucna.
16. Když jste zjistili, že entita je schopná splnit vaše přání, dejte jí co nejpřesněji formulovaný příkaz.
17. Poté, co duch zodpoví vaše dotazy nebo slíbí vyplnit vaše přání, formálně jej propusťte za použití odpovídajících Božích jmen.
18. Když duch zmizí, zabalte jeho pečeť do černého hedvábí.
19. Proveďte příslušný ukončovací rituál.
20. Zaznamenejte průběh operace do svého magického deníku, ale teprve tehdy, když jste se zcela vrátili do běžného stavu vědomí.

Zdroje:
VESELÝ, Josef. Magie. 3. vyd. Praha: Vodnář, 2008. 608 s. ISBN 978-80-86226-89-7.
VESELÝ, Josef. Magie pro pokročilé. 2. vyd. Praha: Vodnář, 2009. 591 s. ISBN 978-80-86226-96-5.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nadcházející události