Magické zrcadlo v rituální magii

Jen ojediněle se v dosud vydané literatuře doporučuje též práce s magickým zrcadlem při rituální magii, protože je použití fludického kondenzátoru ve spojitosti s magickými zrcadly známé jen málokterému zasvěcenci, který tuto praktiku střežil jako velké tajemství.

  1. Magického zrcadla sice není nevyhnutelně třeba, ale po této dobré pomůcce mág při svých pracích vždy rád sáhne a to zejména tehdy, pracuje-li s méně inteligentními bytostmi nebo silami. V některých případech může magické zrcadlo dokonce nahradit i trojhran. Větší výhodu poskytuje takové magické zrcadlo, které bylo opatřeno fluidickým kondenzátorem, v nouzi vykoná optické zrcadlo samozřejmě tutéž službu.
    Již ve svém prvním díle „Brána k opravdovému zasvěcení” píši ve zvláštní kapitole podrobně o upotřebení magických zrcadel, takže zde uvedu jen krátce účel, pro který může magické zrcadlo sloužit při evokacích a usnadňovat práci. Při rituální magii je tedy možno použít magického zrcadla:
  2. k navázání kontaktu s bytostmi a silami a k pozorování jich. Pro tento účel se magické zrcadlo postaví do troj hranu nebo -ještě lépe- se umístí mimo trojhran nad jeho horní hrot. Nabíjení nebo impregnování se pak provede žádoucím nakupením síly. Soustředěné přání se vloží k splnění zamýšleného účelu pomocí imaginace do nakupené síly -voltu-ještě před zahájením samotné evokace.
  3. k impregnaci místnosti, která pak po celou dobu koncentrace udržuje automaticky potřebnou dynamidu, aniž by mág musel na to upnout svou pozornost, takže se může věnovat jiným fázím rituálu, na př. zhmotnění, pozorování atd. V daném případě se zrcadlo postaví do rohu místnosti, aby jeho vliv působil na celé pracovní pole.
  4. slouží magické zrcadlo jako přitažlivý magnet pro žádoucí bytost. K tomuto účelu je třeba povrch zrcadla, opatřeného fluidickým kondenzátorem, vhodně nabít pomocí imaginace v žádoucím směru. Zrcadlo se pak umístí uprostřed trojhranu nebo nad jeho hořejším hrotem.
  5. se dá magického zrcadla použít též jako akumulátoru, do něhož se imaginárně a nakupením vkoncentruje tolik kvalitativní a kvantitativní síly, která bytosti umožní vyvolat žádoucí účinek. V tomto případě nezáleží na tom, zdali se touto soustředěnou silou má bytost projevit viditelně, nebo zdali má dojít k jinému efektu, jinému účinku. To vše závistí na přání a vůli mága.
  6. Magické zrcadlo může kromě toho sloužit také jako vysílací přístroj. Za tímto účelem se naplní fluidický kondenzátor Akášou a soustředěným přáním (imaginací) se zavede bezča-sovost a bezprostorovost. Evokace se pak provádí skrze zrcadlo, které se tímto způsobem stává astrálním dalekomlu-vícím přístrojem. Touto metodou se nejen přivolá síla nebo bytost, ale bytost je zároveň schopna mluvit ze zrcadla navenek a mág vnímájejí hlas tak, jako kdyby přicházel z tlampače a to nejen mentálně nebo astrálně, ale začasté i fyzicky. To vše je věcí mága, jakým způsobem a na jakou sféru hodlá své zrcadlo zaměřit. Zrcadlo nabité pro fyzickou úroveň dává i magicky nevyvinutým osobám možnost slyšet hlas ducha i fyzicky. Mimochodem řečeno mohou dva stejnoměrně školení mágové touto zrcadlovou metodou spolu hovořit i na největší vzdálenost a to nikoliv jen mentálně a astrálně, ale i fyzicky a uslyší svým hmotným uchem vše právě tak zřetelně, jako u rozhlasového vysílače. 
    Při rituální magii poskytuje magické zrcadlo ještě další možnost upotřebení a sice se dají jeho pomocí zadržovat nežádoucí vlivy. Ponejvíce se to provádí kupením světelné síly. Při nabíjení se mág soustřeďuje na to, aby magické zrcadlo zadrželo veškeré nežádoucí vlivy. Vyzařovací síla zrcadla, které bylo tímto způsobem nabíjeno, musí být tak enormní, aby se nežádoucí bytost (larva, stín atd.) ani neodvážila, se přiblížit k pracovnímu poli, natož vniknout do jeho středu. I zde je nutno magické zrcadlo umístit tak, aby ozařovalo celé pracovní působiště.
    Ve většině případů upotřebí mág jen jediné zrcadlo a to pro úkol, který se mu zdá být nejsvízelnější. Při obřadné magii může mág, přeje-li si to, použít i více magických zrcadel jako pomůcky pro své účely, čímž si práci hodně usnadní.

Zdroj:
BARDON, František. Praxe magické evokace: návod k vyvolávání bytostí ze sfér, jež nás obklopují. Překlad Otilie Votavová. 3. vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1998. 267, [156] s. ISBN 80-86183-03-3.
Obrázek: pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *