Roucho

Magické nebo rituální roucho je jedním z “nástrojů” mága nebo čaroděje. Dějiny obřadního oblečení jsou spjaty s dějinami náboženství, kultů a lidské snahy o kontakt s nadpřirozenem. Roucho je pro kněze či mága jakousi malou osobní svatyní, pod (za) kterou “skrývá” své lidské nedostatky a zároveň je též “štítem” před všemi silami, které by mu chtěli uškodit. Roucho potlačuje Já a osobitým způsobem podněcuje k zaměření vědomí k jednomu cíli, k něčemu, čeho se snaží dosáhnout, nebo s čím komunikovat.

V rituální magii je roucho též “zbraní”, která dává operatérovi určitou moc. V goetickém módu se na roucho připevňují pečetě (jedna viditelná a jedna z rubu), které se mohou ukázat v určité fázi operace. Roucho je též “kruhem”, za který bytosti nemohou, resp. operatér před nimi vystupuje svým magickým jménem a pod rouchem skrývá svou pravou identitu. Bytost – démon ho nepozná a nemůže mu škodit v běžném, profánním životě.

Křesťanství (římskokatolické)
Každé náboženství má svůj ucelený systém magických rouch, tedy obřadního oblečení. Jedním z nejvíce propracovaných je v této oblasti křesťanství. Liturgické obřadní roucho se skládá z přesně daných částí (alba, cingulum, humerál, ornát, štola). Každý ze stupňů zasvěcení má odlišný druh roucha (jáhen, kněz, biskup atd.). Nejdůležitější ovšem je použití barev. Římskokatolická liturgie rozlišuje 4 základní barvy: bílá, červená, zelená a fialová a dvě speciální – růžová (užívá se pouze 2× v roce a to ještě nepovinně) a černá (pro pohřby a 2. listopadu na Dušičky).  Všechny tyto barvy kromě černé a fialové může nahradit liturgické roucho ve zlaté barvě. Na předepsané barvy je vypracován podrobný manuál a tak je možno vše nalézt ve Všeobecných pokynech k římskému misálu.

Pravoslaví
Ruská pravoslavná církev se v rodině pravoslavných církví liší počtem i užitím liturgických barev. Nastol’naya Kniga Sviashchenno-sluzhitelia uvádí až osm liturgických barev, jednotné předpisy pro jejich užívání ale nejsou. Užívají barvy: zlatá, světle modrá, tmavě červená, červená, zelená, černá, bílá a oranžová. Liturgické roucho se střihem liší od roucha římskokatolického.

Judaismus
V židovské tradici je rituální oblečení složeno z velmi specifických doplňků vycházející z Tóry a jehož nošení je micvou, tedy přikázáním. Roucho se skládá z modlitebního plášťě Talit, v jehož rozích musí dle Deuteronomium 22:12 být Cicit, neboli rituální třásně („Uděláš si střapce na všech čtyřech rozích své pokrývky, kterou se přikrýváš.“), dále jsou to Tfilin, neboli modlitební řemínky s černými krabičkami, ve kterých je svitek s úryvkem Tóry – jeden se umisťuje na paži a jeden na čelo, a na konce je tu Kipa – pokrývka hlavy proto, aby věřící nestál před bohem “nahý”. Během určitých svátků se také nosí Kitl, bílý jednoduchý oblek symbolizující čistotu a pomíjivost.

Buddhismus
V buddhismu je situace relativně podobná. Jediným rozdílem, že buddhistický obřad trvá nepřetržitě a tak tradičně buddhističtí mniši nenosí běžné obleky, ale mnišská roucha. Původně byla roucha sešita z několika kusů látky a obarvena barvou země. V současné době se u jednotlivých škol barva rouch liší. Pro jižní buddhismus (théraváda) jsou typická oranžová roucha, pro tibetský buddhismus (vadžrajána) šafránová, pro japonský zen černá a pro korejské mnichy šedivá. Obrázky zprava: Japonsko, Laos, Taiwan.

Šamanismus
V šamanismu není jednotný systém rituálního oblečení. Každý šaman si “tvoří” vlastní unikátní rituální oděv podle toho, jaké informace obdržel ve svých vizích, jací jsou jeho spříznění duchové a bytosti rostlin, z jaké pochází tradice atd. Většina rouch východního Ruska a Mongolska je kromě těchto “ozdob” opatřena též třásněmi a rolničkami pro snadnější průchod do transcendentálního světa. Šamanská roucha jsou opravdovým individuálním chrámem, oltářem, ochranou a dopravním prostředkem.

Magie
Magické roucho v západní esoterické tradici by tradičně mělo být dlouhé až na zem, opatřeno širokými rukávy a velkou kapucí zakrývající celý obličej. Barvy se liší dle použít, ale obecně je uznáváno jako “univerzální” roucho černé či fialové. Materiál roucha by měl být přírodní, tedy hedvábí – bavlna – len. Správný mág by měl mít na každý druh operace zvláštní roucho, podobně jako v křesťanské tradici. Roucho může ale nemusí být opatřeno symboly. Stejně také střih je závislý na chuti a tendencích operatéra. Někdo dává přednost “sithskému”, a někdo “templářskému” střihu. Jeden ze vzorů je tarotová karta poustevník.

Pohanství
Pohanství a všechny novodobé kulty s ním související jsou velmi specifickou skupinou, u které se nedá s určitostí používat slovo “roucho”. Obřadní oblečení je samozřejmě speciální a nepoužívá se na nic jiného mimo rituály, ale nemusí být rouchem. Může jít o kůži zvířete, oblečení opatřené symboly a ozdobami nebo rituální výzdoba barvami přímo na kůži a nahrazující oblečení. Mnoho současných (i minulých) kultů uctívalo též rituální nahotu.

Podle mého názoru musí roucho odpovídat účelu rituálu a tradice, podle které se rituál koná. Účastníci rituálu by měli naslouchat hlavnímu operatérovi, který může určit jaký druh oblečení budou mít účastníci na sobě. Jednotný oděv (ne uniforma, ale styl) totiž posiluje rituální záměr. Soukromé roucho musí hlavně vyhovovat tomu, kdo ho nosí a jaké operace s ním chce konat. Není dobré nechat se úplně svazovat dogmaty, ale být si jistý a důvěřovat ochraně, kterou roucho přestavuje. S tím souvisí také výzdoba, střih, barva, doba ušití, materiál atd. Správné roucho je takové, které vám dodává koncentraci, prohlubuje vůli a zahání veškeré strachy.

Obrázky: wikipedia.commons, pinterest.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *