Universální hermetický výcvik II. – Tovaryš

Obsah:
MAGICKÝ VÝCVIK – II. stupeň – TOVARYŠ.
Kapitola III. Rytmický dech je základem psychického dýchání.
Kapitola IV. Sedm vyvinovacích cvičení.
Kapitola V. Vyšší formy hermetických cvičení.
Kapitola VI. Telepatie a její výcvik v přenosu myšlenek.

Kapitola III. Rytmický dech je základem psychického dýchání.

Psychické dýchání.
Ve všem, co kolem nás bytuje, vládne zákon rytmu. Kroužení nebeských těles, vlnobití, příliv a odliv, vzrůst rostlin, zvířectva a člověka, výměna látek a buněk v lidském i jiném organismu, vše poslouchá zákona vesmírného rytmu.

Magická síla tónu a hudby vůbec spočívá v rytmických pohybech oněmi vyvolaných, proto také rytmické dýchání indických jogínů následnými výchvěvy vzbuzenými v jejich těle i mimo tělo (atmosféře duše) je s to fyzické tělo pozměniti. Celý tělesný systém je ve chvění a v harmonii s vůlí, vykonávající rytmický pohyb plic. V takové dokonalé harmonii jsou plíce poslušny rozkazů vůle. Rytmickým dýcháním se přivádí jogín v souzvuk s vesmírným chvěním, což mu umožňuje se zmocnit většího množství kosmické energie, kterouž s vdechovaným vzduchem přijímá a již podle okolností vhodně upotřebuje jako např. k duchovnímu léčení, magnetické léčbě atd.

Duševní představa o rytmu je při rytmickém dýchání hlavním požadavkem. Žák musí v sobě vyvolit nějakou měrnou jednotku k prvnímu cvičení a tou je pro jogína tepot srdce. Tento není u všech lidí stejný, proto všichni, kteří cvičí rytmický dech, nechť si vezmou za měřítko tepot tepny.
Zpočátku cvičíme s prsty na tepně ruky, abychom si uvědomili její tepot; po nějaké době, když jsme si zapamatovali interval tepu, počítáme v mysli bez kontrolování tepny.
Následující cvičení je nutno konat 3× denně a platí pro něj tytéž předpisy jako u cvičení učednických.
Po dokonalém dechu cvičíme za krátkou chvíli rytmický dech. Může-li ovšem žák cvičit vícekráte za den, je to jenom k jeho dobru a dospěje tím rychleji k cíli.

Sedíme zpříma na židli, aby váha těla spočívala na žebrech. Ruce spočívají na klíně.
Dokonalé vdechnutí, které trvá 6 tepových intervalů.
Zadržení dechu (3 tepové intervaly).
Pozvolné vydechování nosem, trvající 6 tepových intervalů (úderů).
Počítejme 3 údery před novým vdechnutím. Několikráte opakujeme.

Čistící dech.

Po nějaké době lze dobu trvání vdechu, zadržení dechu a výdechu zvýšit. Např. vdech 16, zadržení dechu 8, výdech 16 a přestávka 8 tepových úderů.
Postupujeme ovšem ponenáhlu; nesmíme se domnívat, že prodloužená doba jednotlivých intervalů nám jedině prospívá.
Docílení správného rytmu, který během cvičení pociťujeme v celém našem organismu, je vlastně hlavní věcí při tomto cvičení.
I zde musí býti železná vytrvalost a píle. Žák druhého stupně musí býti člověkem neúnavné činnosti a práce. Pouze takový dosahuje úspěchu.

Psychický dech a jeho účinky.

Rytmický dech provázený magickým chtěním nazýváme dechem psychickým. Chceme-li docílit nějaký výsledek, ať v tom či onom ohledu, musíme sloučit koncentraci s aktem vůle (duchovní rozkaz) a rytmickým dýcháním. Není nutno vůli příliš namáhat. Např. chceme odstranit nějakou bolest, počínáme se takto: Ulehneme, nebo se zpříma posadíme, rytmicky dýcháme. Při vdechování vysílejme pranický proud k místu bolesti s rozkazem, aby tam zreguloval krevní cirkulaci a vyrovnal rovnováhu – a odstranil bolestivé pocity.

Cvičíme takto po několik minut a pocítíme zvláštní ulehčení a bolest zmizí. Cvičení zakončíme čistícím dechem. Pokládáme-li současně na bolestivé místo ruce, nastupuje účinek rychleji.

Takto můžeme léčit choroby vlastní, ale i cizí. Je dobře u začátečníka volit k takovému léčení určitou hodinu a oznámit ji pacientovi, aby v tu dobu ulehl a v positivním stavu očekával vyslaný proud síly.
Pociťujeme-li, že naše životní síla poněkud poklesla, usedneme zpříma, nohy dáme těsně k sobě, založíme ruce nějakým způsobem, aby tvořily jakýsi kruh, čímž se dá zamezit sebemenšímu unikání prany špičkami prstů a dýcháme rytmicky po dobu asi 5 minut.
Pocítíme ihned občerstvující proudění v těle a jakési nevylíčitelné omlazení a ulehčení.

Chceme-li životní pranou nabíjeti jiného, počínáme si takto:

Posadíme se naproti němu těsně a uchopíme jeho ruce pevně svými. Špičky našich nohou se dotýkají jeho špiček. Nyní oba současně rytmicky dýcháme, přičemž si musíme v duchu jasně představit, že vléváme do něho svou životní energii. Naproti tomu si pacient představuje, že přijímá naši sílu. Pociťujeme-li po této proceduře nepříjemný pocit nevolnosti, dráždivost nebo okamžité rozrušení, spojíme své obě ruce, jakož i nohy „uzavírajíce takto kruh“, několikráte rytmicky vdechneme a vydechneme a ukončíme čistícím dechem.

Přeměna plodivé energie.

Plodivá síla je síla tvůrčí, kterou lze způsobem, jenž ihned popíšeme, přeměnit ve fyzické a duchovní silové jednotky. Slouží právě tak ke tvoření nového pletiva, jako nových orgánů a organismů.

Čistá přeměna neproduktivní energie propůjčuje člověku neobyčejnou životní houževnatost (důkazem toho jsou indičtí jogínové). Neustále obnovovaná plodivá síla je jimi přeměňována a rozváděna do všech orgánů, které vyživuje a utužuje. Pohlavní orgán je jim mocnou silovou baterií, které rozumně využitkovávají k blahu vlastnímu i jiných.

Metoda přeměny neproduktivní energie je dosti jednoduchá a může ji žák snadno a kdykoliv provádět; nejlépe však tehdy přistupovat k cvičení, kdy pud pohlavní nejmocněji se projevuje, což je znamením, že se nahromadilo větší již množství této energie, a že je na čase, aby se proměnila v jiné formy věčné prasíly a působila při obnovování spotřebovaného pletiva, buněk, kostí a pod.

Žák se musí koncentrovat (vsedě nebo vleže) na pojem „energie“ a zahánět všechny sexuální myšlenky a představy. Jsou-li erotické myšlenky příliš silné, nesmí se tím znepokojovat, nýbrž považovat je za projevy síly, které má použít k zesílení svého organismu. Svalstvu nechá ochabnout a rytmicky dýchá. Při každém vdechnutí rozkáže v duchu plodivé síle – energii, aby vystoupila ke slunečnímu pletivu (plexus solaris) a tam se přeměnila v nervovou sílu.

Za malou chvíli pocítí ono stoupání v břišní krajině. Chcete-li přeměnit plodivou sílu v duchovní, necháte ji dostoupit až k mozku, což lze doporučit zvláště umělcům, spisovatelům ap. v čase jejich tvorby. Této přetvořovací metody mohou použíti s dobrým výsledkem muž i žena. Cvičení jim jenom poslouží. Naučí se ovládat sílu, která se pak pro ně stává zdrojem zdraví a moci.

Velký psychický dech.

Velkým psychickým dechem naplňujeme celé tělo pranou. Všechny orgány, svaly, pletiva, kosti a buňky jsou proniknuty pranou a uváděny rytmickým dýcháním v harmonii. Je to jedno z nejdůležitějších dechových cvičení, jež jogínové používají po velkých tělesných námahách. Žákovi se zdá, jako by měl nové zdravím kypící tělo.
Pohodlně ležíme a rytmicky dýcháme.
V mysli si jasně představujeme, jak prana proudí celým tělem a do všech jeho koutů. Musíme mít pocit, jako bychom dýchali celým povrchem kůže. Pranický proud vedeme následovně: Nejprve k čelu, pak nazad hlavy, odtud ke slunečnímu pletivu a pak do krajiny kosti křížové, k pupku a konečně k pohlavním ústrojům. Poté rozvádějme pranu celým tělem rychle od hlavy k nohám.
Čistící dech.

Kapitola IV. Sedm vyvinovacích cvičení.

V následujícím podáváme 7 nejoblíbenějších cvičení indických jogínů, jimiž lze vyvinovat plíce, svalstvo apod. Cvičení jsou jednoduchá, avšak velmi účinná, o čemž se každý přesvědčí.

I. cvičení. Zadržení dechu.
Vojenské držení těla.
Vdechování podle dokonalé metody.
Zadržíme dech, pokud lze nejdéle.
Rychlé a mocné vydechnutí otevřenými ústy.
Čistící dech.

Toto cvičení sílí plíce a dýchací svalstvo v míře nejvyšší. Zadržováním dechu se rozšiřuje hrudní koš a plíce se stávají pohyblivější. Vzduch, který po dřívějších vdechnutích zůstal v plicích, se čistí a krví se přivádí více kyslíku. Kromě dýchacích ústrojů se reguluje činnost i jiných orgánů – jako jater, sleziny, žaludku, ledvin. Cvičíme několikrát denně a věnujeme tomuto cvičení velkou pozornost.

II. cvičení. Povzbuzení buněk plicního pletiva.
Stojíme zpříma s připaženýma rukama.
Pozvolna a stejnoměrně vdechujeme, přičemž poklepáváme špičkami prstů jemně horní klenbu prsou na nejrůznějších místech.
Jakmile jsme plíce naplnili vzduchem, zadržíme dech a potíráme prsa dlaněmi.
Čistící dech.
Cvičení konejme velmi opatrně. Mnozí dostávají hned po prvních pokusech závrať; v tomto případě nutno cvičení okamžitě přerušit.
Buňky plicního pletiva, jež dlouholetým nesprávným dýcháním ochrnuly, ještě však neodumřely, lze tímto cvičením znovu oživit a povzbudit k nebývalé činnosti.

III. cvičení. Působení na žebra.
Vojenské držení těla. Do horizontální polohy zvednuté a v kloubu loketním ohnuté ruce podepřeme palci v podpaždí, prsty jsou obráceny k prsům, na nichž částečně spočívají.
Dokonale vdechneme a zadržíme na několik vteřin dech.
Vydechujíce tlačíme jemně dlaněmi na žebra. Několikráte opakujeme.
Čistící dech.
Účelem III. cvičení je vrátit žebrům jejich původní elastičnost, jíž byly zbaveny nepřirozeným stáním nebo sezením. I zde nutno být opatrným a zejména v začátcích zbytečně nepřeháněti.

IV. cvičení. Rozšiřování hrudníku.
Stojíme zpříma.
Dokonalé vdechnutí. Zadržení dechu.
Předpažíme, sevřeme ruce v pěst a připažíme těsně k ramenům.
Kroužíme sevřenýma rukama na obě strany tak, aby zůstaly ve stejné výši s rameny.
Otevřenými ústy prudce vydechneme.
Čistící dech.
Tímto cvičením můžeme hrudník rozšířit o 5–6 cm.

V. cvičení. Při chůzi.
Vojenské držení těla.
Pozvolna vdechujeme, přičemž počítáme v mysli do 8, dělajíce současně 8 kroků.
Po 4 kroky zadržujeme dech.
Nosem pomalu vydechujeme po dobu trvání 8 kroků, načež 8 kroků jdeme bez vzduchu.
Několikráte opakujeme.

VI. cvičení. Cvičení ranní.
Vojenské držení těla.
Vdechování za současného a pozvolného zvedání se na špičky.
Zadržení dechu.
Klesání do původní polohy a pomalé vydechování nosem.
Čistící dech.
Opakujeme několikrát. Totéž cvičení můžeme provádět střídavě na levé a pravé noze. Též jednou na obou nohách, po druhé na levé, po třetí na pravé, pak zase na obou atd.

VII. cvičení. Povzbuzování krevního oběhu.
Vojenské držení těla.
Vdechnutí a zadržení dechu.
Nakloníme se poněkud dopředu a uchopíme pevnou rukou nějaký předmět, např. hůl (již připravenou) a vynaložíme na držení této všechnu svou sílu.
Nato necháme svalstvo ochabnout, zaujmeme dřívější vojenské držení těla a pomalu vydechujeme. Několikráte opakujeme.
Čistící dech.
Cvičíme za účelem povzbuzení krevní cirkulace. Námaha se cvičením spojená vhání arteriosní krev do všech údů a odvádí odtud venósní krev k srdci a plícím, aby se tu spojila s kyslíkem, jímž se čistí. Cvičení v každém ohledu důležité a velmi účinné.

Sedm doplňovacích cvičení.

I. cvičení.
Vojenské držení těla.
Dokonalé vdechnutí za současného zvedání rukou nad hlavu. Svalstvo je ochablé.
Zadržení dechu.
Pomalé vydechování; klesání rukou.
Čistící dech.

II. cvičení.
Vojenské držení těla. Ruce předpažené.
Dokonalé vdechnutí a zadržení dechu.
Kroužení rukama dozadu a dopředu – asi 10×.
Energické vydechnutí ústy. Při kroužení rukama dozadu a dopředu stále zadržujeme dech.
Čistící dech.

III. cvičení.
Vojenské držení těla. Ruce předpažené.
Dokonalé vdechnutí a zadržování dechu.
Kroužení rukama – a sice pravou v oblouku napravo, levou v oblouku nalevo a naopak (10×). Během kroužení zadržujeme dech.
Mocné vydechnutí ústy.
Čistící dech.

IV. cvičení.
Ležíme na zemi obličejem dolů. Ruce jsou nataženy podél těla dlaněmi na podlaze.
Dokonalé vdechnutí a zadržení dechu.
Napneme celé tělo a zvedneme se na rukou do té míry, aby tělo spočívalo na rukou a špičkách nohou.
Klesáme do původní polohy. Několikráte (10×) opakujeme.
Vydechnutí prudce ústy.
Čistící dech.

V. cvičení.
Stojíme zpříma a podpíráme se dlaněmi o zeď.
Dokonalé vdechnutí a zadržení dechu.
Nahýbáme se dopředu, až se dotkneme hrudníkem zdi.
Návrat v původní polohu s napjatým tělem. Několikrát opakujeme.
Prudké a rychlé vydechnutí ústy.
Čistící dech.

VI. cvičení.
Stojíme zpříma; ruce máme v bok.
Dokonalé vdechnutí a zadržení dechu.
Nohy napjaté; předklon za současného pomalého vydechování.
Původní poloha a nové vdechnutí.
Záklon a současně pomalý výdech.
Nové vdechnutí a klon trupu na levou, pak na pravou stranu se současným vydechnutím.
Čistící dech.

VII. cvičení.
Sedíme zpříma, aby páteř s krkem tvořila rovnou linii.
Vdechujeme pozvolna v přestávkách asi tak, jako bychom čichali k nějaké silně páchnoucí kapalině a nechtěli mít příliš ostrý čichový dojem. Takovým způsobem vdechujeme tak dlouho, až se plíce naplní vzduchem.
Zadržení dechu.
Klidný, dlouhý výdech nosem.
Čistící dech.

Všechna tato cvičení, vyjma dokonalého dechu, směřují jenom k normálnímu vývinu těla a nervového systému a nemusí je žák konat pravidelně a denně, nýbrž podle potřeby. Žák vycítí, kdy je mu zapotřebí použít toho kterého cvičení. Sedm posledních vyjmenovaných cvičení je vhodným doplňkem 7 cvičení předcházejících. Účinek nastoupí tak rychleji a projeví se mocněji.

Tři elementární formy dechových cvičení. Aplikace Hatha-jógu.
Tato cvičení, která mají všeobecnou platnost, lze použít i v hermetickém výcviku.

Dech čistící.
Těmto cvičením děkují jogíni za úžasnou vytrvalost a sílu plic. Vyrozuměli jsme z předchozích statí, že tím obyčejně končí dechové cvičení, neboť čistící dech působí v plících jako řádné větrání a čištění.
Vdechujeme jako při dokonalém dechu.
Zadržujeme na několik vteřin (až 10 vt.) v plících vzduch.
Nastavíme rty jako bychom chtěli hvízdat a vypustíme takto utvořeným otvorem úst něco vzduchu prudce ven, což opakujeme, pokud nějaký vzduch je v plicích. Dbejme, aby vzduch byl vypouštěn pomalu a stejnoměrně z úst ven. Cvičení konejme tak dlouho, dokud ho pořádně neovládáme. Působí sílivě zvláště při velkých tělesných a psychických námahách.

Dech oživující nervstvo.
Úkolem tohoto cvičení je povzbudit systém nervový a vyvinout nervovou sílu. Cvičením půbobíme na veškerá nervová centra.
Stojíme zpříma.
Vdechneme jako při dokonalém dechu a vzduch zadržíme na několik vteřin v plících.
Předpažíme a svalstvo rukou necháme poněkud ochabnouti. Vynaložíme jenom tolik síly, abychom udrželi ruce ve vodorovné poloze.
Ponenáhlu se přibližujeme dlaněmi za současného pozvolného napínání svalstva rukou až k ramenům, kde sevřeme ruce mocně tak v pěsti až pociťujeme v nich chvění.
Majíce svalstvo napjaté, prudce předpažíme, načež se prudce pěsti vrátí k ramenům. Opakujte.
Ústy prudce vydechneme zadržený dech.
Čistící dech.

Dech zlahodňující hlas.

Abychom svým hlasem imponovali, fascinovali i příjemně okouzlili (což je zvlášť příjemné a potřebné v obřadné magii – při inkantacích a pod.), konáme následující cvičení.
Pozvolna vdechneme nosem (jako při provádění dokonalého dechu).
Několikaminutové zadržení dechu (od 1. min. výše).
Prudké vydechnutí jedním rázem (několikrát opakujeme).
Dech čistící, jímž plíce uklidňujeme.
Poslední 2 cviky nekonejme pravidelně denně, nýbrž jenom příležitostně, kdy se jeví nutně potřeba.

Kapitola V. Vyšší formy hermetických cvičení.

Metoda dokonalého dechu.
Základem vyššího dechového stupně je tzv. dokonalý dech. Žák absolvující předešlé stupně musí s nejmenší trpělivostí a důkladností konat cvičení stupně druhého. Je třeba, aby pracoval na tomto stupni vážně a intenzivně a hlavně se snažil o dokonalé seznámení s vyššími stupni Hatha-jógy, které zde v nezkrácené interpretaci podáváme a osvojil si dokonalá dech tak, aby se mu stal zcela přirozeným.
Nezanedbávejme cvičení základní, aby pozdější námaha pak nebyla marná.

Dokonalý dech není ničím vynuceným nebo nepřirozeným, nýbrž je spíše návratem k přírodě a jejím prvotním zákonům.
Dokonalý dech nevyžaduje úplné naplnění plic vzduchem při každém vdechnutí. Potřebujeme vdechnout jenom průměrné množství vzduchu. Používáme-li dokonalého dechu, vnikne i nejmenší množství vzduchu do celých plic. Žák má několikráte za den, pokud mu to okolnosti dovolují, cvičit dokonalý dech, aby se jeho systém udržel v nejlepším stavu.

Dokonalý dech cvičíme následovně:

Stojíme nebo sedíme zpříma. Dýcháme nosem. Vdechujeme pomalu a stejnoměrně a naplňujeme nejdříve spodní část plic tím, že necháme bránici (tj. přepážku mezi dutinou hrudní a břišní) klesnout, aby lehce tlačila na vnitřnosti, čímž vypínáme břicho kupředu. Pak vypínajíce spodní žebro naplňujeme střední část plic; konečně rozšiřujeme vrchní část hrudníku, čímž vzduch vchází do nejhořejších částí plic. Při tomto posledním pohybu stlačíme lehce břicho dozadu, aby se plícím poskytla patřičná opora a aby vzduch mohl snadno vniknout do nejvrchnějších hrotů.
Naplňujeme-li hořejší partie plic, zvedáme poněkud ramena a klíční kost, aby vnikl vzduch do pravého plicního křídla, které bývá pařeništěm bacilů (včetně tuberkulosních).

Začátečníkovi se zdá, jakoby tento dech se skládal ze 3 jednotlivých dechových pohybů, čemuž ve skutečnosti není. Dokonalý dech nesmí býti přerývaný, nýbrž jednotný, bez přestávek. Po několika cvičeních se nám podaří přemoci náchylnost rozdělovat vdechnutí na 3 doby (naplňování spodní, střední a vrchní části plic) a docílit jednotného, nepřerývaného dechu.
Všichni, kdož se naučili dokonalý dech, jsou chráněni před tuberkulosou a jinými chorobami dýchacích ústrojů.
Dokonalý dech působí i ve sféře sexuální. Funkce pohlavního orgánu se oživí, čímž se opět posiluje celý nervový systém. Tím však neříkáme, že by se pud pohlavní neobyčejně zvýšil.
Ideál těchto cvičení spočívá v celkově silném a zdravém těle a v silně vyvinuté vůli, oduševnělé vznešenými snahami.

Pranajama.

Pranajamou rozumíme úplnou vládu nad dechem a toto cvičení samo ujišťuje, že otevírá brány k téměř neomezené moci. Míra dosažené moci se řídí ovšem stupněm, jehož adept při cvičení dosáhl.
Práce začíná tím, že rozvádí proudy nervového fluida z jeho obvyklého kanálu novými směry a vykazuje jim nový běh. Jogíni tvrdí, že pozměňují pranajámou celý svůj nervový systém.
Žák musí při cvičení sedět zpříma, aby hlava s krkem tvořila jednu linii. V této pozici spočívá váha celého těla na žebrech, tělo má lehké a přirozené držení – přičemž páteř je zcela volná. Každý se musí snažit, aby byl úplným pánem svého těla.
V této pozici stlačíme palcem pravou nosní dírku a vdechujeme rytmicky docela pomalu vzduch levou nosní dírkou, až se plíce dokonale naplní. Bez přestávky přitlačíme opět levou dírku, vydechujeme vzduch pravým nosním otvorem. Nyní vdechujeme opět pravou nosní dírkou a vydechujeme levou, přičemž nepoužívaný otvor nosní ucpáváme palcem. Opakujeme několikráte za sebou.

Podle učení jógy procházejí páteří 2 proudy nervové síly: pingala a ida, a v míše se nalézá dutý kanál nazývaný susumna. Na dolním konci tohoto kanálu se nalézá v trojúhelníkovém zakončení páteře nahromaděná síla, zvaná kundalini.
Podle východního esoterismu vystupuje tato síla (asi jako sloupec rtuťový v teploměru) tímto kanálem nahoru, čímž se vyvolávají různá stadia duchovně psychického vývinu.

Dospěje-li tato zázračná síla mozku, je duše operujícího vysvobozena. Místo, kde přechází mícha v mozek, označujeme prodlouženou míchou. Ze šedobílé nervové hmoty vyplňující páteř, vybíhají zvláště na dolejším konci četné výběžky, nazývané „cende equina“.

Další cvičení se podobá prvnímu, jenže mezi vdechem a výdechem učiníme přestávku. A sice – vdechujeme levou nosní dírkou (ida), přičemž uzavřeme prstem pravou (pingala) a počítáme v duchu pomalu do 4. Současně musíme se snažit celou silou koncentrovat své myšlenky na levostranný nervový proud a na sídlo kundalini. Potom zadržíme asi na 16 vteřin a počítáme v duchu pomalu do 8, vydechujíce vzduch pravou dírkou.
Při opakování vdechujeme opět pravou a vydechujeme levou atd.

Kapitola VI. Telepatie a její výcvik v přenosu myšlenek.

Přenosem myšlenek vyrozumíváme sdělení jakékoliv myšlenky osobou A osobě B bez zprostředkování obvyklými smyslovými pochody, přičemž vzdálenost mezi oběma nerozhoduje.

Zprostředkovatelem je tu prana, o níž jsme již mluvili. Vlny (vibrace) vycházejí z jednoho mozku, šíří se prostorem, dosahují sladěný mozek druhý, který je náležitě ódicky zapojen, proměňují se opět v myšlenku, kterou osoba B si uvědomuje jako svou vlastní. Pokročilý žák dovede navázat psychický kontakt s osobami-jednotlivci, které nikdy dříve neviděl, a kteří jsou od něho mnoho kilometrů vzdáleni. Prana naše je totožná s pranou přijímatele. (Použitý termín „prana“ je mnohem více znám, než z esoterismu západního „Nešemot ruach chajím“ – což znamená, přelož. z hebrejštiny, „dech ducha života“; prana je pojítkem mezi tělem fyzickým a astrálním.)

Myšlenky dobra působí na nás stejně jako myšlenky zla. První nám vlévají do duše jasno, druhé nás deprimují.

I. cvičení
Abychom měli v telepatických experimentech úspěch, je nutné se uvést do stavu „vůlové koncentrace“, tj. koncentrovat se na naše přání, resp. rozkaz. Příklad: Jdeme po ulici a před námi jdoucí osoba se ohlédla. Snažíme se nejprve, abychom šli s onou osobou stejným rytmickým krokem. Rytmicky dýcháme. Zíráme osobě upřeně na zad hlavy s pevným přáním nebo rozkazem, aby se ohlédla. Výsledek pak je ihned kladný. Mnozí autoři uvádějí, že ihned se nemůže v telepatii podařit. Je tomu tak, když žák není náležitě připraven. Musíme prodělat nejdříve předcházející cviky a pak teprve si můžeme dovolit provádět telepatické pokusy. Výsledky se rovnají přípravě. Pokus opakujeme několikrát.

II. cvičení
Tento pokus je již obtížnější. Požádáme někoho blízkého, aby usedl pohodlně na židli ve vedlejším pokoji a uvedl se v trpný stav. Udejte nejprve návod, jak si má počínat. Usedneme též na židli, rytmicky dýcháme, koncentrujeme se na rozkaz, aby osoba vstala a sedla na jinou židli, aby svlékla kabát a pod. I zde se pokus zdaří. Opakujeme 3× týdně.

III. cvičení
Postavíme se zpříma za pokusnou osobu sedící na židli s uzavřenýma a zavázanýma očima. Vezmeme kousek čistého papíru a nakreslíme jednoduchý obrazec, např. čtverec, trojúhelník, kruh a pod. Rytmicky dýcháme, koncentrujeme se na obraz s přáním, abychom jej přenesli do vědomí sedící osoby.

Přikročíme i k obrazům složitějším. Podmínkou však je, aby se žák vždy nalézal ve stavu aktivním (koncentračním); pokusná osoba pak ve stavu trpném. Nezbytné je rytmické dýchání! Můžeme vysílati i zprávy známým – náležitě připraveni!

Výcvik jasnovidnosti

Jasnovidností rozumíme schopnost zrakově vnímat projevy astrální úrovně. Vnímání může samo vyvěrat buďto z tzv. vnitřního nazírání, anebo ze zvýšené citlivosti oka. Při vnitřním zírání nebo – jak se mnohdy říká – projevem 6. neboli psychického smyslu, může mít jasnovidec oči zavřené, nenazírá okem fyzickým, nýbrž duševním. Jenom v době vyvinování tohoto šestého smyslu používá žák ke cvičení také zrak fyzický. Vnitřní zírání nastupuje obyčejně hned po prvních cvičeních. Vnímá-li žák astrálně fyzickýma a otevřenýma očima, říkáme, že je jasnovidným v pravém smyslu.

Vnímáme-li obrazy minulosti nebo budoucnosti, říkáme tomu dalekovize (dálkovidnost). V tomto případě neznáme času ani prostoru. Vidíme do největších vzdáleností a prostupujeme zrakem nejhustší skupenství hmoty.
Abychom se vycvičili v jasnovidnosti, musíme konat systematická cvičení, jimiž necitlivé oko zcitlivíme. Oko se stane senzitivním, což je zraku jenom na prospěch.

Naše tělo je opatřeno 5 branami, jimiž vnímáme dojmy okolí: zrakem, sluchem, čichem, chutí a hmatem.
Barvy a tóny, jak je naše smysly chápou, jsou jenom jednou stránkou fyzického chvění hmoty, jež je na pláních vyššího vědomí kvalitativně a snad i kvantitativně jiné.
Ke cvičení jasnovidnosti můžeme použíti různých předmětů. Nejlepší je broušený horský křišťál nebo broušená koule či polokoule z křišťálového skla.
Takovéto magické zrcadlo položíme na černé sukno a upřeně na ně pohlížíme po 20 minut. Cvičíme 1× denně při umělém světle.

Před započetím práce musíme na magické zrcadlo několikrát dechnouti, abychom je nasytili svou vlastní ódickou substancí. Přitom se musíme zkoncentrovat na nějaké přání.Poté držíme nad ním ruce s prsty poněkud ohnutými a směřujícími do středu zrcadla ve vzdálenosti asi 2 cm po 5 minut.

Při práci rytmicky dýcháme a koncentrujeme se ihned na přání shora zmíněné. Po práci buď zrcadlo náležitě uschováme do černé krabice s vatou. Na zrcadlo nesmí nikdo – kromě žáka – pohlížeti. Magnetizaci provádíme každý 7. den. Před zíráním do zrcadla cvičíme velký psychický dech s koncentrací. Poté se díváme do zrcadla klidně a upřeně, rytmicky dýcháme, po 20 minut. Ukončujeme čistícím dechem.

Zpočátku vidíme v zrcadle jenom svůj vlastní obraz, který ponenáhlu mizí. Objevují se nám skupiny obláčků nejprve šedých, potom blankytných a konečně až sytě modrých. Po nějaké době zmizí i tyto a objevují se nám nehybné fantomy, strnulé scény, které nejsou ničím jiným než aurickou reflexí našeho nitra. Jsou to obrazy čistě subjektivní, vědomé halucinace.
Jakmile obrazy a postavy se začnou pohybovat nebo i jinak si rozumně počínat, je to důkazem vizí reálných, které lze libovolně vyvolat podle toho, jak jsme užili koncentrace.
Zpočátku není radno přikládat vizím nějakého významu, aby tu ukvapené posuzování a přikládání jim vyššího významu neuvedlo žáka na scestí.

Proto posuzujeme a přijímáme vize opatrně, s patřičnou rezervou. Kromě magického zrcadla můžeme použíti k našemu jasnovideckému cvičení různých jiných lesklých předmětů jako kovů, drahokamů, porcelánu nebo lesklých ploch (voda ap.). S těmito zrcadly a předměty operujeme stejně jako se zrcadlem magickým a platí zde tytéž předpisy výše uvedené.
Jasnovidná schopnost je jednou z nejkrásnějších hermetických schopností. Otevírá se nám nový svět, nové myšlenky a obrazy. Je to pravý kaleidoskop rajských scén a obrazů.
Jasnovidnost je klíčem otevírajícím říši astrální, je novým doplňujícím smyslem, uschopňujícím člověka vnímat jemné vibrace nadsmyslného světa.

Výcvik v jasnosluchu

Jako jasnovidnost je schopností vnímat zrakové projevy astrální úrovně, tak jasnoslyšící jednotlivec vnímá astrálně sluchově.Také zde je nutno rozlišovat vnitřní naslouchání od skutečného jasnoslyšení fyzickým uchem (které nastupuje později).

Základním ve cvičení je trpný stav, který již ovládáme.
Postup: V určitou hodinu, námi určenou (nejlépe 9 hodin večer), usedneme v tichém pokoji pohodlně na židli, oči zavážeme šátkem, uši ucpeme vatou, rytmicky dýcháme a koncentrujeme se usilovně na přání, abychom vyvinuli jasnosluch. Po několikaminutové koncentraci přejdeme v trpný stav, v němž setrváme po 20–30 minut.

Zpočátku slyšíme jenom šumění, které časem přechází v bouřlivé hučení, hvízdání a tlučení. Zdá se nám, jakoby blízko nás zvonily zvony, hudba hrála, jakoby vojsko troubilo, až konečně se vše mění ve slova, věty a proslovy, nejprve šeptem.
Kladou-li se nám otázky anebo chceme-li sami se tázat, musíme trpný stav na okamžik přerušit, abychom mohli vésti hovor, poté přejdeme zase ihned v trpný stav.
Ve stadiu výcviku často se stane, že nižší inteligence duchů se nás snaží přerušit anebo odvrátit od cvičení. V tomto případě se koncentrujeme na nějakou vznešenou bytost a vše zmizí.
Dobrým vyvinovacím prostředkem je mořská mušle, kterou přiložíme k jednomu uchu, přičemž druhé ucho musí být ucpáno.
Každé cvičení zakončujeme čistícím dechem a cvičíme 1× denně, stačí i obden.

Je nutno neustále cvičit, později 1× týdně, neboť ten, kdo nedostoupil stupně mistra, musí teprve s jeho svolením býti zbaven elementárního cvičení. Mistr sám však nepřestává v životě nikdy cvičit, učiniv v sobě život jedním velkým cvičením.

Kapitola VII. Psychometrický výcvik.

Psychometrie je jedním z nejzajímavějších a nejužitečnějších odvětví hermetické vědy, a protože zasahuje do jasnovidnosti i v mnohém ohledu, nelze přesně určit jejich hranic. Psychometrik bývá obyčejně jasnovidným i jasnozřivým – jasnoslyšícím, podle toho, jak postupoval ve výcviku a vývinu. Psychometrik vnímá např. události spojené s nějakým předmětem již pouhým dotykem, nebo položením jeho na čelo. Vycvičení psychometrikové udávají, že se jim zdá, jakoby byl zkoumaný předmět oživen a jakoby jim vyprávěl svou historii. Vyvinuté psychometriky lze považovat za „duševní vidce“.

Psychometrií lze vyšetřit z dopisu i charakter pisatele. Dopis ovšem nesmí býti dlouho nošen druhou osobou. Stává se často, že psychometrik popisuje jeho vlastnosti podle dopisu, tj. vlastnosti osoby druhé, z níž ulpěla na dopise její ódická substance.

Jak vyvinouti psychometrii?

Psychometrii lze vyvíjeti dosti snadno. Příklad: Zabalíme několik předmětů, jako např. pepř, sůl, měď, olovo, kamenec a jiné podobné do papíru, případně hedvábné látky. Ze zabalených předmětů vybereme si se zavázanýma očima jeden, položíme ho třeba sobě na čelo a sedíme asi ½ hodiny v trpném stavu, pozorujíce pocity, které se nás zmocní. (Je pochopitelné, že předměty jsou zabaleny tak, aby nebylo možno poznat, o který z nich se jedná). Mnohdy při prvním pokusu pocítíme např. palčivou chuť na jazyku, měli-li jsme v ruce pepř atd.

Ovšem i zde nutno se uvésti do aktivní koncentrace a použít síly magického přání, aby se psychometrická schopnost co nejdříve probudila a nejkrásněji vyhranila. Po koncentrační fázi uvedeme se v trpný stav, v němž dostáváme vlastní vjemy a pocity.

Pokusy konejme v klidném, odlehlém pokoji, abychom nebyli okolím zbytečně vyrušováni.

Chce-li se žák přesvědčit, co dělá např. jeho vzdálený příbuzný, usedne, zavře oči, ucpe uši (později to může odpadnout) a koncentruje se za rytmického dýchání na onu osobu po 5–10 minut a uvede se v trpný stav. Za malou chvíli obdrží o momentálním jednání oné osoby vjemy buďto přímo visemi, anebo ve formě náhlých představ a nápadů, zvláště drží-li žák v ruce nějaký předmět, který dotyčná osoba nosila a který je nasycen jejím ódem (pranou), např. kadeř vlasů, kapesník a pod.

Psychometrie otvírá nám jiné světy, rozšiřuje náš obzor a dává vytušit vnitřní jakost nějaké věci do nejmenšího detailu.

Poznáváme, vnímáme nejenom vnější formu, nám se zjevuje duše předmětu a její vztahy k věcem – třeba na sta mil vzdálených. Pojem prostoru a času mizí. Vidíme minulost v přítomnosti. Psychometrii může vyvinout každý, ovšem i zde je třeba jakési systematičnosti, rozmyslu, zdravého úsudku a logiky. Žádný nepodařený pokus nesmí žáka odstrašit. Musí býti vytrvalý, trpělivý a zase trpělivý.

Astrální vědomí a libovolné vyvolávání snů.

Když fyzický člověk usíná, astrální bytost se probouzí. Za takového probuzení astrálního vědomí vybavují se i některé duchovní schopnosti a magické síly, které za bdění obyčejně v člověku usínají a projeví se až za nějakou činností.

Astrální vědomí člověka přejímá vyplnění rozkazů a přání daných jemu za bdění.

Abychom vyvolali určitý sen, použijeme dráždidla a to buď čistě fyzického nebo mentálního (myšlenkového) podle toho, chceme-li probudit k činnosti nižší podprahové vědomí, souhru temných představ školských psychologů, anebo vyšší „transcendentální“ vědomí, tzv. astrální vědomí. Naše obyčejné sny vyvěrají právě z nižšího podprahového vědomí a jsou směsí nejrůznějších obrazů z blízké nebo vzdálené minulosti.

Všeliké životní procesy, jako zažívání, oběh krve, dýchání a pod., jakož i patologické změny v jednotlivých orgánech, vtiskují snům určitý ráz a zabarvení. Zapamatujme si, že každý popud zevnějšku, ať již působí ve spánku na ten či onen fyzický smysl, vyvolává věrně tytéž obrazy a scény, jichž jsme byli svědky za bdění a za takového působení tohoto popudu.

Dosud jsme se zabývali působením na nižší podprahové vědomí a jeho činností, nyní přejdeme k vlastnímu astrálnímu vědomí. Astrální vědomí přejímá plnění rozkazů a přání, daných jemu bdícím člověkem bezprostředně před spaním. Tato skutečnost nám poskytuje ohromné pole k experimentování a zkoušení a podává nám klíč k mnoha tajemstvím jak člověka, tak i celého vesmíru.

Pomocí astrálního vědomí můžeme kromě vyvolávání určitých snů působit i na realizování veškerých našich přání, na rozluštění největších záhad, můžeme probudit ty nejrozmanitější duševní vlastnosti, schopnosti a magické síly, lze nám zkrátka přetvořit celou naši bytost do nejhlubších základů.

První a nejdůležitější podmínkou je, abychom bezprostředně před spaním byli ve stavu bezmyšlenkovosti, to je – abychom intenzivně s vyloučením všech ostatních myšlenek soustředili se na jednu jedinou myšlenku, která se má realizovat.

Chceme-li např. sen o nějaké osobě, musíme se na toto přání dokonale soustředit, abychom s oním přáním v pravém smyslu usnuli, aby naše spojení – poslední myšlenka tomuto přání ve chvíli usnutí náležela. Má-li se pokus zdařit, nutno 3 hodiny před spaním zdržet se jídla a všech dráždivých nápojů, jako je alkohol, čaj a káva. Také se nesmí kouřit. Jakmile ulehneme, koncentrujeme se na naše přání způsobem již uvedeným a snažíme se rytmicky dýchajíce usnouti.

Takovým způsobem lze vyvolati ty nejlibovolnější sny, ba i sny prorocké, usneme-li s přáním, aby se nám ve snu předvedl obraz nedaleké budoucnosti naší nebo jiné osoby.

Vhodnou koncentrací na nějakou magickou schopnost (před spaním) probudí se ona po několika pokusech; ovšem vyvinovací cvičení výsledek jenom urychlí.

K činnosti podrážděné astrální vědomí se projeví v nás nádhernými inspiracemi, takže i v denním povolání nám ono bude ku prospěchu. Jeho činnost je podobná magické síle přání, jenže je mocnější této a vyžaduje již určitou duchovní pokročilost.

Jako působíme na astrální vědomí vlastní, lze nám působit na astrální vědomí jiného člověka.

Takovéhoto působení užíváme obyčejně jako výchovného prostředku u dětí a u osob, jejichž mravní vědomí silně pokleslo. Šeptáme např. spící osobě do ucha, aby zanechala té nebo oné vášně, náruživosti, zlozvyku, ovšem tak, aby se neprobudila. Vystříhejme se oslovit ji přitom jménem; mohla by se probudit a naše námaha by byla marná. Je to jakýsi druh sugesce, jíž probouzíme astrální vědomí spícího a nutíme jej jednat v jejím smyslu. Je to prostředek osvědčený.

Dokončen je II. stupeň, žák se stal duchovním tovaryšem, kandidátem mistrovství. Probudil v sobě psychické síly, které dlouho dřímaly v jeho podvědomí.

Prvé skupiny směřovaly k tomu, aby upravily půdu pro vyklíčení duchovních semen, nyní vzrostla svědomitým praktikováním předpisů stupňů ostatních v mocnou rostlinu.

Všichni, kteří došli až ke III. stupni, neváhejtež postoupit výše. Střezte se probuzených schopností a sil zneužíti, neboť toto chová v sobě zárodek jistého zničení vás samotných. Do práce k poslednímu stupni, stupni mistra.

Pokračování příště….

Obrázek: Pieter Bruegel the Elder – De parabel der blinden (1568), zdroj: commons.wikimedia.org

Nadcházející události