Přepis textu spisu neznámého autora z počátku minulého století, ze kterého čerpalo mnoho pozdějších hermetiků (např. Theofanus Abba). Komplexní výcvik – tréninkový plán k rozvinutí okultních (čili skrytých) sil v člověku.
Obsah:
ČÁST VŠEOBECNÁ.
Magický výcvik s aplikací prvků orientálního esoterismu.
Předmluva.
MAGICKÝ VÝCVIK – I. stupeň. UČEDNÍK (neofyt).
Kapitola I. Věda ovládnutí dechu (Hatha-jóga).
Kapitola II. Magie vůle a její překážky ve vývinu.
A. ČÁST VŠEOBECNÁ.
Magický výcvik s aplikací prvků orientálního esoterismu.
Předmluva.
Na žáka se kladou 2 podmínky, aby měl úspěch v započatém cvičení. Musí míti: 1. klid, a 2. býti vytrvalým a trpělivým.
Žák se musí stát pánem svého těla, svých svalů a nervů, všelijakých příznaků nervosity, spočívajících například v bezděčných posuncích, v kousání nehtů, trhání tělem, šoupání nohama, luskání prsty atp. – musí začátečník zanechat.
Aby mohl vstoupit každý na další cestu vývoje své osobnosti, nechť provádí v ranné fázi své duchovní cesty 3× denně toto cvičení v trvání ¼ hodiny:
Usedneme pohodlně do židle a po celou ¼ hodinu nepohneme ani jediným svalem. Abychom zamezili těkání očima, díváme se na libovolný bod tak, abychom jej viděli nejasně, neurčitě. Aby žák nebyl rušen ze svého klidu, zacpe si uši vatou.
Nelze předepsati délku tohoto cvičení. Lpěte jen na vytrvalosti s pevnou vůlí. Pro silně nervózní a netrpělivé jedince, doporučujeme následující cvičení:
Větší nádoba se naplní směsí hrachu, čočky a bobu. Roztřiďujte jednotlivá zrna luštěnin na jednotlivé hromádky. Po několika dnech třiďte směs složitější.
Tato cvičení se doporučuje konat vždy ráno, v poledne a večer po dobu trvání ¼ hodiny a to každý den ve stejnou hodinu, asi po dobu tří týdnů.
MAGICKÝ VÝCVIK – I. stupeň.– UČEDNÍK (neofyt).
Kapitola 1. Věda ovládnutí dechu (Hatha-jóga).
Dýchání je projevem života, nedýchání projevem smrti. Dýchací funkcí sajeme z vesmíru energii, která udržuje a omlazuje naše tělo a kromě toho působí blahodárně na tělo astrální. Správným dýcháním je posilován v člověku astrál, který zase proměňuje se a vítězí nad sférou fyzickou.
Je s podivem, jak málo lidí zná správně a vědomě dýchat, přestože dýchání patří k té nejzákladnější tělesné funkci. Nečerpáme přece jenom životní energii z potravy, nýbrž ze značné míry ze vzduchu, jehož kyslík a ostatní prvky jsou optimálním faktorem životní rovnováhy. (Proto Indové kladli umění ovládání dechu mezi prvořadé a tato kapitola vychází z ověřených principů hatha-jógy). Skutečností však zůstává, že jen málokdo věnuje větší pozornost této síle.
Žák pro další zde uvedené stupně musí býti naprosto zdráv jak fyzicky, tak též i astrálně. Aby (budoucí) adept dosáhl všech stupňů jemu předurčených, musí se (hned na začátku) zabývat vědou o dechu.
Nejlepší volbou v místě, kde se cvičení budou konat, je toto:
Žák stojí v místnosti druhé a v první místnosti otevře okno a nechá čerstvý vzduch proudit volně do místnosti, kde cvičení koná. Cvičíme s volným šatem a nenaplněným žaludkem. Vdechujeme vždy nosem (a to i když necvičíme) a vydechujeme ústy.
I. cvičení.
Cvičíme ve stoje. Rozpažené ruce zvedáme v oblouku mocným pohybem nahoru a hlavu nachýlíme poněkud nazad. V této poloze dýcháme nosem pomalu a hluboce a ústy vydechujeme (15–20×). Cvičení vykonáváme několikrát za den po dobu 10–15 dnů.
II. cvičení.
Naučili jsme se hlubokému dýchání, naučíme se dech v plicích zadržet, a to tak, aby postup byl následující:
Pozvolné vydechování asi 13 vteřin. Po několika dnech (10–14) můžeme postup zvýšit na 60 vteřin. Vdech 26 vteřin, zadržení 8 vteřin, výdech 26 vteřin.
Vyvarujte se zbytečnému přehánění! Délka cvičení asi 2×10 dní, několikrát denně.
III. cvičení.
Cvičení konáme ráno, v poledne a večer. Ležíme s rukama za hlavou. Při zadržení dechu vypínáme střídavě hrudník a břišní partii – plexus solaris (tedy spíše partii žaludeční). Při stlačení hrudníku vypneme břišní část a naopak. Opakujeme 7–10×, načež zadržený dech vypouštíme ústy. Při střídavém rozpínání a stlačování jmenovaných částí musíme dech zadržeti, jinak ztrácíme celkového účelu.
IV. cvičení.
Stojíme a ruce máme rozpaženy. Dýcháme jako u II. cvičení, ale při vdechování a během zadržení dechu máme hlavu skloněnou nazad. Při vydechování zvedáme pozvolna hlavu do normální polohy. Postup časově stejný jako u cvičení II.
V. cvičení.
Ležíme s rukama podél těla. Dechové intervaly stejné jako předtím – pouze s tím rozdílem, že dech zadržíme pokud lze nejvíce, ale ne tak dlouho, abychom cítili bolest na prsou. (Zadržování dechu může být u některých disponovaných lidí velice nebezpečné, neboť tím vzniká rozšíření srdce!!!).
Během zadržení dechu napínáme postupně veškeré svalstvo, kromě svalů krčních a hlavových, rukama počínaje. Při vydechování necháme svalstvo opět pozvolna ochabnouti. Cvičíme 10 dní ráno, v poledne a večer.
Kapitola II. Magie vůle a její překážky ve vývinu.
Abychom v sobě probudili všechny psychické i magické schopnosti, musíme ze svého života odstranit všechno, co brzdí náš vývoj. Nechceme předpisovat, co kdo má a co nemá. Doporučujeme pouze: střídmé užívání alkoholu a kouření (v případě, že začínáme cvičit jako kuřáci a lidé, kteří jsou navyklí určitým dávkám alkoholu) – postupně pak přestat úplně. Ten, kdo zanechá obojího, (eventuálně je již nekuřákem a abstinentem), má výsledky podstatně lepší.
Pravidlem je zanechat těchto věcí 5–6 hodin před započetím práce. I kávy a čaje je lépe se zříci a před započetím je omezit na co nejmenší míru.Důležitá je životospráva. Nejezme též maso! Vyvolává vášnivost a náruživost a zároveň absorbujeme s masem i pudy, které se na cvičeních projevují.Jedno z nejdůležitějších je pevná vůle pohlavního pudu. Zakládá se na tomto osvědčeném cvičení.
Časně ráno, kdy jsou těla posilněna spánkem, spojí se manželé, ne však pohlavně, ve vřelém objetí, v němž setrvají ½ hodiny tak, aby odolávali jakémukoli pohlavnímu vzrušení. Dostoupí-li vášeň vrcholu (není míněno ukojení–orgasmus), pokus přerušíme a pohlavní krajiny obložíme studenou vodou. Počneme se pak zabývat různými denními záležitostmi. Je třeba zdůraznit, že při tomto pokusu nesmí přistoupit ukojení (a vylití nashromážděné energie) – i zde rozhoduje silná vůle.
Cvičení se provádí 4–8 neděl, do té doby, než se jím podaří bez jakéhokoli přemáhání zůstat ve vřelém objetí předepsanou dobu.Upozornění: Není myslitelné, aby se předpokládalo, že když je dosaženo tohoto bodu – tzn., kdy spojení nahých těl nás nechá klidnými, mohou se pak oba partneři odměnit konečnou souloží. Tímto by dosavadní práce a odříkání byly zmarněny.Po uvedené době 4–8 týdnů učiníme měsíční přestávku. A po uplynutí této lhůty započneme znovu. Zde neurčujeme délku cvičení, nýbrž ponecháváme na cvičících samotných, kdy vycítí dokonalé umravnění a duchovní potěšení.V této měsíční přestávce mezi I. a II. cvičením nesmí býti vykonávána soulož!
Teprve mezi II. a II. cvičením je dovoleno souložit, avšak při aktu spojení se musí mysl souložících koncentrovat na něco vyššího, tj. oba musí myslet na jednu a tutéž věc, a to takovou, které svým přáním přináší dobro. Nikdy by to však nemělo být přání materialistického charakteru.
O vykonané souloži se nemá mluvit a na ni více myslit. Myšlenky následujícího dne musí být zaměřeny pouze na věci ušlechtilé.Adepti musí též potírat svou fantazii. Nesmí je vzrušovat smyslné obrazy, ani knihy nebo nahá těla.
Nemusí žíti v naprostém odříkání, nesmí jenom míti chuť „požívat a býti požitkářem“. Musí hledět vyhověti méně svým pudům, aby dosáhli duševní harmonie.Obtíže těchto cvičení se zmírní tehdy, změní-li jak svou povahu a nastane-li v něm přerod vlastního já.
Krásně to praví sv. Pavel v epištole k Římanům (VII., 18 a 19), kdy říká: „Chtění hotové mám, ale abych mohl vykonati dobré, totoť nenalézám. Neboť nečiním toho dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.“Je nutno přemáhat nepřátele těla, těžko přemožitelné, zlé náruživosti! Kdo zvítězí nad těmi, je jako dobyvatel světa.Adept musí chtíti, pak se dostane přes všechny překážky. Bez boje není vítězství a neobjeví-li se ihned, zpočátku výsledky, nesmí ztratit odvahu, nýbrž s dvojnásobnou dávkou chuti započíti znovu.
Koncentrace (soustředění).
Koncentrací neboli soustředěním rozumíme onen stav mysli, kdy v nás převládá jediná myšlenka, k níž upínáme pozornost. Všechny ostatní myšlenky musí být potlačeny. Žákovo já se musí s touto myšlenkou ztotožnit.
Předmět koncentrace má být ohniskem, v němž ústí všechny složky jeho bytosti. Při cvičení se nesmí adept zaměstnávat žádnou jinou složkou – myšlenkou, než výlučně tou, kterou si zvolil.
Vyzařování ódicko-elektrických sil je při koncentraci tak silné, že působí i změny v organismu.
Např. koncentrujeme-li se na některou část těla, záhy zčervená zvýšeným krevním oběhem. Působíme-li tímto způsobem určitou dobu na jakoukoli část těla, orgán vzroste a zmohutní. Tímto způsobem lze snadno blahodárně působit na neviditelné části těla.
K soustředění volíme místnost tichou a odlehlou (pokročilejší se soustředí i ve hluku). Nejvýhodnější doba ke koncentraci je 9. hodina večerní, kdy se vše ukládá k odpočinku.
Započneme cvičením klidu.
I. cvičení.
Usedneme do lenošky, zavřeme – případně zavážeme – oči a uši ucpeme kouskem vaty. Za koncentrační středisko zvolíme si cestu, kterou jsme dnes (v den cvičení) vykonali a hlavně zapamatovali. V duchu si celou cestu se všemi podrobnostmi zopakujeme jako bychom ji prodělávali znovu. Všechny myšlenky tomuto tématu neodpovídající je nutno vyloučit!Délka cvičení nesmí přesahovat 20 min. Abychom pro začátek věděli přesný čas k ukončení cvičení, nařídíme si budíček, jenž nás včas upozorní na zakončení doby.
II. cvičení.
Za dobu 3–4 neděl započneme s II. cvičením. Upřeme oči na libovolný předmět. Přemýšlíme třeba o porcelánové váze. Přemýšlíme o materiálu, výrobě, použití, avšak nezacházíme tak daleko, abychom marně v mysli hledali naleziště kaolínu, mysleli na zvyky dělníků apod.
Zaměstnávejte se jenom výlučně věcmi, které úzce souvisejí přímo s předmětem koncentrace.
Po 5 dnech předmět koncentrace změníme na jiný. Cvičíme 20 minut po 10–15 dní.
III. cvičení.
Pokud jsme zvládli dokonale 2 předcházející cvičení, začneme následující cvičení, opět v trvání 10–15 dnů, po 20 minut denně.
Soustředíme se na věc (nejlépe menší, lesklá, ze zlata, stříbra atd.), zavřeme oči a snažíme se předměty co nejjasněji si představit. Po chvíli oči otevřeme a porovnáme obraz v mysli s věcí skutečnou. To opakujeme tak dlouho, až předmět cvičení bude v představě odpovídat skutečnosti.
IV. cvičení.
Po svědomitém propracování předchozího cvičení počneme v cvičení mentálním, které spočívá v následujícím postupu:
Zavřeme oči a snažíme se vší vůlí představit v duchu nějaký obraz nebo známou osobu, aniž bychom tyto koncentrační předměty skutečně viděli. Pokračujeme v koncentraci označené ve cvičení II. Po 10 dnech při 20 minutách denních cvičení skončíme.
V. cvičení.
Zde se budeme snažit, abychom koncentrační předmět vědomě a náhle přenesli z jednoho na druhý. Příklad: Myslíme 2 minuty na vodu a okamžitě přeneseme myšlenku na oheň (2 minuty) a vracíme se bleskurychle na předmět první. Střídání myšlenek činíme 5–10× za sebou. Toto cvičení provádíme po 10 dnů, 20 minut denně.
VI. cvičení.
Konali-li jsme předchozí cvičení za naprostého ticha, nyní přeneseme svá cvičení do hlučné místnosti – do továrny, na koncert a pod. Přečteme si jakoukoliv větu ze zajímavé knihy a snažíme se ji zpaměti napsat na papíře. Počet vět poznenáhlu zvyšujeme a věty bereme i z knih méně zajímavých.
Koncentrací se musí adept neustále zabývat a zdokonalovat. Čím častěji, tím lépe, třeba několikrát denně, dovolí-li tomu čas.
Koncentrace je základem cvičení dalších. Bez osvojení koncentrace nelze vykonat žádný z dalších uvedených stupňů a též nelze získat žádné hermetické schopnosti.
Koncentrační cvičení se mohou konat v různých obměnách, musíme se však cele upoutat jen na předmět koncentrace a s ním takřka splynout. Někdy i pouhé koncentrace probudí metafyzický smysl a tu nastupují v různých obměnách fenomény jasnozření, jasnosluch a dokonce exteriorizace astrálního těla.
Nepodceňujme tyto Prapříčiny, neboť ony byly základem všeho stvoření a ony nás také povedou, půjdeme-li cestou dobra, před bránu, kterou vcházíme do nadsmyslné říše.
Pasivita (stav trpný).
Trpný stav je pro žáka velmi důležitou součástí, neboť se stává zdrojem vyšších intuicí, inspirací, geniálních nápadů a idejí.
Rozdíl mezi koncentrací a stavem trpným spočívá v tom, že adept, nalézající se v dokonalém trpném stavu, musí potlačovat všechny představy i reflexe a nemusí se zabývat žádnou myšlenkou (opak koncentrace). Nesmí myslet na nic, neboť jedině potlačením fyzických smyslů a normálního myšlení dochází konečně do stavu trpného – osvíceného. Vpravdě veškeré funkce lidského těla na čas usínají.
Máme-li cokoliv rozluštit a nejsme s to tak učinit, soustřeďme se na onu věc a hned se uveďme do trpného stavu.
Po skončení cvičení se nám celý problém vyjasní, přijdou nové myšlenky, které osvětlí předmět záhady a onu záhadu rozluštíme.
Pasivita nám neposkytuje jenom otevření brány nadsmyslna, nýbrž odstraňuje rozháranost, neklid, přemíru bolesti a zlepšuje zdravotní stav.
I. cvičení.
Usedneme pohodlně do lenošky, povolíme napětí svalů a nervů, oči zavřeme (převážeme) a uši ucpeme vatou.
V mysli si představíme bílý, zvolna se otáčející kotouč v průměru 25 cm na černém pozadí a musíme na něj upoutat svou největší vůli.
Jiná představa se nesmí do našeho cvičení dostat. Takto cvičíme 5–10 minut. Nesmíme usnouti, vyvarujeme se tak nebezpečí posednutí astrálními bytostmi. Jeví se to stísněností, rozladěním mysli. Cítíme-li, že usínáme, násilně se přemožte, přerušte cvik a soustřeďte se na vznešenou ideu v podobě Krista a pod.
Budíčkem se opět nechte upozornit na konec cvičení. Po konstatování, že cvičení jde dobře, pokračujeme 3–5 dnů.
II. cvičení.
Tento cvik se liší od 1. jen tím, že místo kotouče si představujeme na černé ploše pouze zářící, otáčející se bod. Cvičíme opět 5–10 minut denně.
III. cvičení.
Zde přicházíme k vlastnímu trpnému stavu. Nemyslíme, nevidíme, neslyšíme, nepociťujeme nic. V duši – v mysli – je prázdno. Žádná skutečnost nesmí ani na chvíli vyplnit tuto prázdnotu. Cítíme, jako bychom zde nebyli. Je to stav duševního nebytí. Cvičíme 10 minut.
IV. cvičení.
Všechny cvičení jsme konali se zavřenýma očima. Nyní zíráme otevřenýma očima na čtverec (2 m2) bílého plátna nebo papíru, který jsme umístili na zeď před započetím cvičení. Po nějaké době i plátno odstraníme a naučíme se tak dívat v nic. Po čase se tak zdokonalíme, že žádná vnější skutečnost nás nezaujme, prostě si toho neuvědomujeme.
Tím jsme se naučili trpnému stavu. Trpný stav působí blahodárně na zdraví nervů. Nervosa zmizí za několik dní, ba i hodin.
Pamatujte! Magik cvičí koncentraci a trpný stav denně, po celý život. Tato cvičení se musí stát jeho denním zaměstnáním, neboť je jich stále třeba. Zvláště trpný stav je neustále jímačem sil, vhodných v magii a koncentrace je nejvhodnější cestou k magickému dekretismu.
Znovu upozorňujeme: Nestačí cvičit měsíc, dva a myslet si, že nyní vše známe! Tato doba nestačí na důkladné vypracování se v tématu mistra.
Chtějme se vypracovat k onomu stupni, který svou jasností nás povede přes cestu utrpení. Pokud se žák nestal mistrem, nesmí zanedbávat své žákovské povinnosti – a musí pracovat a stále se zdokonalovat.
Při lásce k cvičení stanou se cvičení pro něj denní rozkoší. Tato rozkoš je nepopsaným blahem, které provází adepta na této trnité stezce a uchystá mu překvapení takovéto: co oko lidské nevidělo, ucho neslyšelo a co srdce nepocítilo.
Magický pohled.
Mocný a zduchovnělý výraz lidského oka nazýváme magickým pohledem. Bývá to pohled i vrozený. Význačná známka magického pohledu spočívá v jeho klidnosti, jasnosti a soustředěnosti. Oko pokročilého žáka není těkavé, nervosně pohyblivé a zamlžené. Magický pohled je ochranou a výbornou zbraní proti nepřátelům. Takové oči přitahují, fascinují, vyvolávají trvalé sympatie, přátelství, lásku, také však ničí a usmrcují toho, kdo se zločineckou umíněností a cynismem přikračuje k vykonání zhoubného díla.
Magický pohled není jenom báječnou zbraní z duchovního snažení, nýbrž prostředkem k životnímu úspěchu. Lze jím ovlivňovat jednotlivce a tím prosadíme své plány. Blížíme se k cíli, jsou-li naše smysly čisté a nezištné. Hrabivost a egoismus dodávají oku odpuzujícího výrazu a ztrácí svou moc.
Žák se musí naučit nejprve centrálnímu pohledu.
Centrální pohled je takové vnímání jakéhokoliv předmětu ve všech jeho rozměrech a částech, aniž bychom museli se dívat na každou část zvlášť.
Často se píše, že mluvíme-li s někým, abychom se jemu dívali do očí. Mluví-li protivník, nedívejme se nikdy do jeho očí, abychom nepodlehli silnějším jeho vlivům.
Mluví-li k nám někdo, dívejme se pevně, klidně, na nosní kořen, nemluvme a rozvažujme logicky jeho řeč.
I. cvičení.
Na čtvrtku bílého papíru nakreslíme tuší kruhovitou skvrnu velikosti 2 cm. Obrazec připevníme na zeď. Sedíme pohodlně a zpříma na židli, s rukama na kolenou, ve vzdálenosti asi 2 m od obrazu. Díváme se klidně, nepohnutě a stejnoměrně oběma očima po 5–10 minut. Cvičíme 14 dní vždy 2× denně, ráno a v poledne. Nikdy toto cvičení necvičte při umělém světle! Zabraňujte mrkání víčky! Slzení a pálení víček brzy zmizí.
II. cvičení.
Zaujmeme pozici ze cvičení I. a aniž bychom pohnuli hlavou, obracíme oči na pravou stranu na zeď, na niž jsme předem umístili týž obraz asi 2 m dále než byl při cvičení prvním. Jakmile jsme dosáhli očima místa oné černé skvrny, nazíráme na ni opět 10 minut. Druhého dne dáme obraz na stranu levou a takto střídáme obraz po 14 dní, každý den buď na stranu pravou nebo na stranu levou.
Hlava se nesmí pohnout, jen oči hledají místo na obraze.
III. cvičení.
Usedneme pohodlně před zrcadlo a zíráme nepohnutě na nosní kořen. Abychom si zpočátku usnadnili cvičení, namalujeme si inkoustem na nosní kořen tečku, na kterou neustále upíráme své oči. Cvičíme 15 minut 2× denně po 14 dní.
Po 14 dnech, aniž bychom spustili oči z bodu nosního kořene, vyjasní se ostatní partie obličeje. To je známkou, že jsme zvládli ústřední pohled.
IV. cvičení.
Používání centrálního pohledu v praxi vyžaduje, že nesmíme skákat z předmětu na předmět, než dosáhneme bodu, na kterém má spočinout náš zrak. Vyhledání takového bodu musí být náhlé, bleskurychlé. Abychom byli v tomto pohledu dokonalí, pověšme vedle sebe na zeď řadu obrazů. Hleďme na první pohled na 1. obraz 1–2 minuty nepohnutě, rychle očima prohlédněme na 2. obraz, na který hledíme stejnou dobu (1–2 minuty), stejně rychle na 3., 4. atd. Opakujme, hledíme na 1., pak na 2., na 3. a potom na 4., ale tak, aniž bychom pohlédli na meziobrazy. Cvičíme v každém volném čase asi 14 dní.
V. cvičení.
Spojíme-li centrální pohled s koncentrací, výsledkem je magický pohled. Abychom se v této spoji náležitě vycvičili, postavíme se před zrcadlo a intenzivně si představíme, že nás obraz v zrcadle je buď obrazem přítele nebo nepřítele. K představě prvé mluvíme o svých citech k němu, ale díváme se přitom na kořen nosu. K představě druhé mluvíme s opovržením a projevujeme svůj hnus vůči němu.
Upozornění: Obličej nesmíme jak v případě prvním, tak v případě druhém pozměnit jakoukoliv grimasou. Obličej náš v obou případech musí zůstat stále klidným a výraz očí nezměněný!
Toto cvičení musíme konat nejdéle. Po čase zkoušíme sílu svého zraku na zvířatech tak, abychom je v jejich rozčilení uklidnili, zastavili na silnici koně, umlčeli hádající se osoby atd. Pamatujme, že magický pohled působí ve smyslu koncentrace.
Poznámka: Nechcete-li podlehnout ovlivnění, nedívejte se nikomu, kdo s vámi mluví, do očí, nýbrž klidně a pevně na nosní kořen. Nekoulejte zbytečně očima, pokud možno nemrkejte; rozptylujete tím magnetickou sílu svého oka.
Heslo: Abychom dosáhli úspěchu, musíme dlouho a trpělivě chtíti. Při správně vykonaném cvičení budeme překvapeni účinky magického pohledu.
Síla magického přání.
Duchovní činnost žákova, která prýští z koncentrační síly vůle a spolupůsobení Hatha-jogy a magického pohledu, končí magickým přáním.
Síla magického přání je výsledkem veškeré práce, kterou adept věnoval na cestě absolvování stupně učedníka.
Síly magických přání činí žáka pánem osudu, zpříjemní mu život na zemi, zapudí veškeré choroby, dovedou ho k poslednímu stupni mistra. Abychom takovou sílu právě vyvinuli, musíme cvičit a opět cvičit. Počátkem našich cvičení nechť zaměřujeme k povaze duchovní.
Pro počátek si zvolíme přání jako chci býti zdráv a pod. Takovéto přání napíšeme na čtvrtku bílého papíru a připevníme na zeď. Ulehneme na pohovku a oblečeni jsme volným šatstvem tak, abychom napsanou větu mohli pohodlně, bez namáhání očí čísti. Necháme svalstvo ochabnout, upíráme zrak pevně a nepohnutě na vyznačené přání, koncentrujeme se na ně a zhluboka dýcháme. Za vdechování (10 vteřin), zadržení dechu (10 vteřin) a vydechování (10 vteřin), musíme pozvolna od bodu k bodu promyslet celé přání. To opakujeme 10×, později 20×. Cvičíme několikrát za den, jakmile máme příležitost. V čase, ve kterém necvičíme, nesmíme na přání myslet.
Asi za 10 dní přistoupíme k témuž cvičení ve stoje. Po dalších dnech papír s přáním odstraníme a snažíme se koncentrovat na totéž přání v myšlenkách. Dechové cvičení nesmíme vynechat!Tímto končíme látku I. stupně. Co chceme tímto stupněm docílit? Nic jiného, než úzký vztah mezi duší a tělem, který je podmínkou a umožněním vybavit v sobě vyšší duchovní hodnoty a schopnosti, jimiž se budeme zabývat ve stupni následujícím.
Naznačené cvičení napomáhají duchu, aby zvítězil nad tělem. Nesmíme proto tyto cviky – cvičení podceňovat, i kdyby se zdály na pohled malichernými.Stáří nerozhoduje pouze vůle a síla činu. Nemohou uškodit, konají-li se správně a hlavně bez přepínání. To se týká zvláště dechových cvičení.I kdybychom se nepropracovali až k mistrovství, dosáhneme něco jiného. Budeme nahromaděni životní energií, chutí k dalšímu životu, vědomím síly a nevýslovného štěstí. To přece již za něco stojí.
Pamatujte:
Chtíti zlo = chtíti smrt!
Zvrhlá vůle je počátkem sebevraždy!
Varujte se záporných myšlenek a vět!
Každá vaše myšlenka a slovo musí být kladné!
Pokračování příště …
Obrázek: Pieter Bruegel the Elder – De parabel der blinden (1568), zdroj: commons.wikimedia.org