Každé magické praxi předchází období tzv. magické adaptace a přípravy. Někdy si člověk uvědomí toto období až zpětně při retrospekci. Většinou ovšem musí třemi stupni projít vědomě a cíleně. Bez předchozí adaptace není magická praxe možná. Resp. možná je, ale končí buď nijak nebo tragicky. Než člověk vyrazí do divočiny, měl by mít základní znalosti sebe i okolí, aby se nerozplakal hned první noc, nebloudil v kruhu či ho nesežrala divá zvěř. (Dov)
1, Nigredo
První část se nazývá nigredo neboli zčernání (alch.). Jungovskou terminologií jde o individuační proces hledání sebe sama, jehož prvním krokem je akceptace vlastního nevědomí. Člověk plný strachů (realita osamocení a smrti, apod.), potlačených emocí (sexualita), komplexů a zábran (a neznalosti) se nemůže vydat na cestu. Chaoticky a strašidelně působící obsahy podvědomí (stíny, nigredo) musí být přijaty a integrovány pro vytvoření komplexní bytosti. Nietzscheho slovy člověk nahlédné do propasti (a pořádně si to tam prohlédne). Jde o kontemplaci, která je transformačním procesem v jehož průběhu vyvstává mimořádný pocit prázdnoty. Cílem je nový člověk, ne pouhou změnou chování, ale hlubokým znovu-utvořením osobnosti. Tento proces probíhá v duši jedince a nástrojem je imaginace. Nigredo je tedy hledání “Pravé vůle”, uvědomnění si svého místa a naplnění své role.
2, Albedo
Druhá část se nazývá albedo neboli zbělení (alch.). Poté, co adept prošel temnou nocí a na dně propasti sjednotil protiklady, obrací se zpět ke světlu, začíná svítat. Magik nalezl svou “Pravou vůli” a učí se s ní žít v souladu, a zároveň se adaptuje, resp. přizpůsobuje své poměry, k tomu, aby ji mohl posléze aplikovat v poslední fázi. Jde o období příprav na budoucí magickou praxi. M. Nakonečný rozlišuje dva druhy adaptace – dlouhodobou a dočasnou.
Dlouhodobá:
a, sebepoznání
Jde o náročnou introspektivní činnost dle antického “Poznej sebe sama”. Velmi užitečným nástrojem je zde nativní horoskop, pomocí kterého může člověk pojmenovat určité stránky své osobnosti. Rozmanité entity, se kterými je magik v kontaktu využívají slabá místa člověka a na ně útočí. Pokud o těchto místech magik ví, nemůže ho pak případný pokus o desintegraci překvapit.
b, sebekontrola
Magik musí být pánem svého těla a ne naopak. samozřejmostí je ovládnutí svých nežádoucích sklonů a zlozvyků a osvojení si pro magickou praxi potřebných psychických schopností. Nejdůležitějším je výcvik vůle a imaginace, zvládnutí afektů a koncentrace (vč.prázdnoty mysli).
c, sebeobrana
Systematické sebeočištování a vytváření ochrany (např. malý pent.rit.).
d, sebevzdělání
Důkladná znalost hermetismu a dalších oborů s hermetismem souvisejících (historie, biologie, filozofie, fyzika atd.).
Dobrým průvodcem v této fázi je Bardonova Brána k opravdovém zasvěcení či Crowleyho Liber E vel Exercitiorum sub figura IX.
V této fázi končí mnoho slibných adeptů a pokud mají štěstí, uvidí břeh pouze z dálky.
3, Rubedo
V této etapě dochází k praktické aplikaci toho, co bylo vybojováno. Člověk překročil svou nižší animální přirozenost (nigredo), dostal křídla (albedo) a může pomocí nich žít na vyšších úrovních skutečnosti. Součástí této fáze je pocit jakési samoty či izolace, jelikož profánnímu člověku se adept jeví jako bytost zcela nepochopitelná. Jungovskými slovy zde dochází k dokončení individuačního procesu a nelezení bytostného Já (pokud se IP vědomě nereflektuje, může dojít k psychické újmě). Jednoduše řečeno jde o nalezení harmonie mezi falešnými obaly vědomé persony a mocí nevědomí. V magii se tato harmonie personifikuje do osoby tzv. anděla strážce (nebo osobního rádce) a schopnosti s ním rozmlouvat. Tento kontakt je přímé spojení do hlubin vlastního nitra. Praktické navázání kontaktu se provádní různými způsoby, jednímž z nich je i vytvoření tzv. duchovní zahrady. A.Crowley říká, že znalost anděla strážce a schopnost s ním rozmlouvat je nepochybně daleko nejlepším způsobem, vedoucí k osvojení si magického umění a je i základním předpokladem jeho úspěšné realizace.
Volně převzato z: VESELÝ, Josef. Techniky magie: na pozadí alchymie: úvod do teorie operačních modů. 1. vyd. Praha: Vodnář, 2010. 336 s. ISBN 978-80-7439-013-5.
Obrázky: Pretiosissimum Donum Dei, published by Georges Aurach in 1475