Hebrejština je nejvýznamější “magický” jazky a každý povinností každého hermetika je tento jazyk částečně ovládat. Tím samozřejmě nemyslím, aby si uměl objednat pivo v zapadlé hospůdce v Safedu, ale spíše umět číst a psát a znát symboliku znaků. Je velikou výhodou umět si napsat jména entit, či přečíst jejich jména ze starých pantaklů a grimoárů.
Hebrejská abeceda je jakožto abeceda semitského jazyka tvořena konsonanty a čte se zprava doleva. Pořadí konsonantů vychází z pořadí ugaritského písma (14. století př. n. l.) a ve biblických textech jej dosvědčují akrostichické poetické texty.
Znaků hebrejské abecedy je 22, některé znaky však mají koncovou formu (ץ ,ף ,ן ,ם ,ך). Do koncového kaf (ך) se pak ve vokalizovaném textu kvůli jasnému odlišení od koncového nun (ן) zapisuje šva. Slova se v klasické hebrejštině nemohou dělit, z estetických důvodů se proto písmena ת ,ם ,ל ,ה ,א mohou graficky roztáhnout do šířky.
Číslice se zprvu zapisovaly pomocí svislých čárek (například 6 se zapisovalo jako ||| |||). Ve 2. století př. n. l. dostaly pod vlivem helénismu znaky svou číselnou hodnotu. Číslo 632 pak bylo například zapisováno jako תרל”ב (400+200+30+2, dvě svislé čárky vyznačují, že se jedná o číslici). V biblických textech se tohoto způsobu zápisu čísel neužívá a čísla se rozepisují slovy. Rovněž se v biblických textech neobjevují zkratky, středověké hebrejské texty se však zkratkami hemží. Zkratky jsou pak vyznačeny svislou čárkou (וגו’ = וגומר „a tak dále“), akronymy pak dvěma svislými čárkami (תנ”ך = תורה נביאים כתובים Tanach = „Zákon, Proroci [a] Spisy“).
Zdroj:
Wikipedia
Obrázek: pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.