Fénické písmo je nejstarší hláskové písmo, ze kterého se vyvinulo cca 80% ze všech dnešních písem světa (vč. hebrejštiny, řečtiny, arabštiny apod.). Písmo obsahuje jistý archetypický magický náboj. V dnešní době s ním bohužel téměř nikdo nepracuje.
Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. – 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí starořecké písmo, starohebrejské písmo, staroaramejské písmo a starojihoarabské písmo. Z těchto písem dále vznikla řecká alfabeta, etrusko-latinské písmo (a z něj latinka), moabské písmo; staroaramejské písmo je zase předkem kvadrátního aramejského písma (užívaného klasickou i moderní hebrejštinou), palmýrského a nabatejského písma a z nich vzešlých písem syrského a arabského. Starojihoarabské písmo dalo vznik etiopskému písmu, starohebrejské písmo písmu samaritánskému.
Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem.
Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva.
Zdroj:
Wikipedia
Obrázek: pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.