Quinta Essentia

Vedle čtyř podstatných látek, vyjádřených termíny živlů, rozlišoval Aristoteles ještě pátou podstatnou látku, jíž rozuměl éter. Pojem se též označuje slovem kvintesence a rozumí se jím podstata nějaké věci vůbec.

 Ve spagyrii se např. kvintesencí nějaké látky rozumí výtažek z této látky, obsahující její podstatu (u rostlin nějaký éterický olej). V alchymii se tímto termínem někdy označoval také alkohol. Hermetické učení o kvintesenci rozvinul Agrippa z Nettesheimu ve svém spise De oceulta philosophia (I., 14); jako synonyma používal též pojmu Světový duch. Chápe tím všepronikající sílu, která způsobuje pohyb věcí a jejich uspořádání, srovnává ji s duší lidského těla, která je rovněž principem hybným a utvářejícím. Duše ovšem není ničím jiným než přítomností Světového ducha či kvintesence v lidském těle.

Podle Agrippy z Nettesheimu se kvintesence vykazuje v krystalech jako, geometrický princip, v rostlinách jako vegetativní síla, ve zvířatech jako čivost a pud, v člověku jako rozum (ratio). Současně je třeba kvintesenci chápat jako prostředníka okultních jevů. Pojmu Světového ducha odpovídá v indické teosofii pojem akaša a v řecké filosofii Herakleiíův pojem „věčného ohně”. Oheň je symbolem kvintesence a „kámen mudrců” (v.) není nic jiného než viditelná koncentrace kvintesence. Pozemský oheň jako ničící a stravující je protikladem tohoto metafyzického ohně všeutvářejícího a obnovujícího  tento oheň je kvintesence. Pokusíme-li se dále analyzovat, čím tento metafyzický oheň čili kvintesence je, dospíváme nutně k tomu, že není ničím jiným než astrálním tělem věcí, bytostí, idejí a jevů, resp. jejich astrálním světlem (v.) zhuštěným v určité tvary (i myšlenka má v tomto smyslu svůj tvar). Vše, co v tomto světě viditelně existuje, existuje v astrálu v určité formě metafyzického ohně, astrálního světla, přičemž rozdíl mezi věcí hmotnou a ideou jako věcí duchovní je v jistém smyslu jen strukturální,’kvantitativní a je dán jinou úrovní vibrace, plápolání, metafyzického ohně (astrálního světla). Vše, co existuje v tomto viditelném světě naší empirie, má svůj vnitřní metafyzický oheň, jímž žije  v tomto smyslu žije tedy vše, i to, co označujeme za neživé, anorganické věci. V pojetí metafyzického ohně či kvintesence je tedy vyjádřena základní idea hermetismu: vše žije jediným, univerzálním činitelem, jímž je právě tento metafyzický oheň čili astrální světlo.

Renesanční hermetikové nazývali životní sílu, kvintesenci, také mumia, spiritus vitae, liquor vitae, Paracelsus ji nazýval archeus a chápal ji jako sílu magnetické povahy, na niž působí imaginace a vůle  „imaginace člověka je semeno, které se materializuje” (Philosophia Sagax I., 3). Hebrejové tuto sílu nazývali „coach ha guf”, staří Egypťané „anch nifu”, Indové „prána” (v.). Astrální tělo („evesírum, siderický člověk” Paracelsův, „nefeš” Hebrejů, „Ka” Egypťanů, „linga šarira” Indů) je již konkrétní strukturací kvintesence, metafyzického ohně či astrálního světla.

Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 2., rozš. vyd. Praha: Ivo Železný, 1995. 372 s. ISBN 80-237-2400-2.
Obrázek: Pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.