Azóth

Alchymistický termín převzatý z arabštiny, jímž byl označován oživující princip, ztotožněný někdy s Merkurem (rtutí). Podle jiných autorů je to uměle vytvořené slovo z prvního a posledního písmene abecedy (AZ). Eliphas Lévi jej nazývá „tajemným agens velikého díla” a chápe jej jako „zmagnetizovanou elektřinu”.

 Ztotožňuje jej s hebrejským termínem „od” (v.) a s astrálním světlem (v.): „Jest to živoucí element, jenž se projevuje v jevech tepelných, světelných, elektrických a magnetických a magnetizuje všechna tělesa nebeská a všechny živoucí bytosti. V tomto činiteli samém zjevují se důkazy kabalistických nauk o rovnováze a pohybu prostřednictvím dvojité polarity, z nichž jeden pól přitahuje stejnou měrou, jako druhý odpuzuje, z nichž jeden vytváří teplo a druhý chlad, z nichž jeden plane světlem modrým a nazelenalým, kdežto druhý světlem žlutým a červenavým.”

Tento univerzální činitel je živoucí silou, podřízenou inteligenci. Později však tento termín specifikuje: „Světlo magnetizující světy nazývá se světlem astrálním, světlo tvořící kovy nazývá se Azothem aneb Merkurem mudrců, světlo oživující živočichy nutno pak nazvati zvířecím magnetismem.” (Klíč k velkým tajemstvím.) Podrobněji pojednal o azothu Basilius Valentinus. H. Masson (1970) prohlašuje azoth za totožný s hinduistickým termínem „ákáša”, resp. „prána” a uvádí, že slovo je vytvořeno z prvních a posledních písmen latinské a řecké abecedy (AZ a OmegaThau), což zřejmě vyjadřuje univerzálnost činitele, kterého toto slovo označuje.

Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 2., rozš. vyd. Praha: Ivo Železný, 1995. 372 s. ISBN 80-237-2400-2.
Obrázek: Pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.

Nadcházející události