Latinsky duše světa, pojem vyjadřující u Paracelsa a G. Bruna jejich panpsychismus, tj. názor, že vše existující je oduševnělé, každá entita jsoucna má svou „duši”, a tedy
i svět jako celek má duši. Nejdůslednějšími panpsychisty byli alchymisté, kteří věřili v duši kovů, minerálů a rostlin. V hermetisrau souvisí pojem „anima mundi” s astrálním světlem (v.). V indické teosofii je duše světa nazývána „alaja”, v kabale pak „chajjóh” („živá duše”) nebo „chajíel” („živý bůh”). Z kabalistů psal o duši světa zejména rabbi Akiba ve spise Otiot (Budoucnost).
Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 2., rozš. vyd. Praha: Ivo Železný, 1995. 372 s. ISBN 80-237-2400-2.
Obrázek: Pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.