Oboupohlavní jedinec, vystupující často jako symbol v alchymii v obrazu bytosti, která je z poloviny muž a z poloviny žena. Naproti tomu hermafrodit je jediná bytost s mužskými a ženskými genitáliemi.
Platon ve svém Symposiu uvádí, že to byl původní stav člověka a že teprve později došlo k rozdělení na muže a ženu. V lásce pak spatřuje věčnou touhu po opětném spojení. V alchymii je androgyn reprezentován často též tzv. Hermovou holí (v. Caduceus). Androgyn jako symbol vyjadřuje dvojnost (dualitu či polaritu) všeho jsoucího a její pohyb „vzhůru”, k sjednocení protikladů mužského a ženského, pozemského a nebeského, světla a tmy, dobrého a zlého.
Podle některých okultistů symbolizuje též dva proudy astrálního světla, Jónu a Hereb, od a ob (v.), resp. probuzenou a vystupující Hadí sílu (v.). Konečně vyjadřuje rozdělení pohlaví a z hlediska vnitřního člověka „stálý vnitřní koitus” (H. Masson), tj. polarizaci (nejen člověka a bytostí, ale všeho jsoucího), stav, který C. G. Jung nazývá „coincidentia oppositorum” (souběh protikladů). Alchymisté též symbolem androgyna vyjadřovali adepta (v.), vystoupivšího na vyšší vývojovou úroveň vnitřní jednoty, tj. dosahujícího určitého stupně sjednocení vnitřních protikladů, vyjádřeného též „vrcholením filosofického díla”, „fermentací kamene”.
Podle H. Massona (1970) je to podvojný Merkur, složený z jednoduchého Merkura lunárního, ženského a Merkura „sířeného”, solárního, mužského, Merkura, který je předstupněm vývojově vyšší fáze alchymistické transmutace, stavu, který se nazývá Rebis, tj. dvojitá věc (rozumí se sjednocení mužského a ženského viz též Yin a Yang). Vše existující je podvojné v tom smyslu, že obsahuje protikladné vlastnosti, vytvářející vnitřní napětí a současně tendenci k sjednocení, což je základní aspekt esoterně pojatého života věcí a jevů, ale i bytostí a idejí atd. Symbol androgyna poukazuje na to, že v samé struktuře prvotní substance (původního chaosu) je obsažen princip věčného „vnitřního koitu” jako základní dynamický princip vývoje. Koexistující polarity nejsou statické, nýbrž dynamické, a jejich tenze vytváří předpoklady restrukturace na vyšší vývojové úrovni. Tento vývoj je dán jako možnost, nikoli jako nutnost. Masson správně poukazuje na to, že symbol androgyna souvisí s esoterně pojatým vztahem Adama a Evy v biblickém příběhu, resp. v judaistické či kabalistické tradici s pojetím pozemského Adama a jeho vývojově vyšší formy, hermafroditního Adama Kadmona.
Dále jsou tu naznačeny mytické souvislosti s vousatou Afrodítou a Diem nesoucím ženské prsy. Také v józe, jak dále připomíná Masson, je cílem nalezení praexistenciální jednoty „atmá”, která je původně rovněž bipolární jako každá existující entita. V mužském Šivovi je přítomna ženská vitální síla („Hadí síla”, „kundalini”), která směřuje k sjednocení s mužským principem. K tomuto sjednocení se dospívá cestou „pravé” a „levé” stezky; pravou reprezentuje klasická jóga, ale také např. mystika a některé formy magie, levou pak určité druhy tantry (v.), např. tzv. metoda „maithuna” (v.), spočívající v kontrole ejakulace, respirace a imaginace v průběhu koitu a jeho vrcholu, orgasmu, neboť, jak uvádí Masson, také lingam (penis) hraje roli prostředníka v rekonstituci obou polovin androgyna. Z uvedeného je patrno, že symbol androgyna je esoterním symbolem par excellence a že vyjadřuje, mimo jiné, nejen skrytou konstituci věcí a jevů, bytostí, idejí atd., ale i esoterní principy vývoje, jehož hlavním aspektem je sjednocování protikladů ve vnitřní jednotu.
Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 2., rozš. vyd. Praha: Ivo Železný, 1995. 372 s. ISBN 80-237-2400-2.
Obrázek: Pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.