Alchymistický termín pro roztok, jehož se užívalo jako univerzálního rozpouštědla, čímž Paracelsus a van Helmont rozuměli substanci, která rozkládá látky a odděluje v nich jejich pralátku (v. materia prima).
Jiný název pro totéž byl azoth. Alkahest či azoth oddělením prvotní hmoty „činí těla červenými, tj. vzbuzuje v nich spočívající oheň, oduševňuje je a koaguluje”. Alchymisté to vyjadřují také takto : Červený lev v krystalickém vězení uvnitř Soli má být osvobozen v lázni, která uvolňuje merkurickou bělost a sulfurickou červeň. Alkahest byl nazýván „ohnivou merkuriální vodou”, v níž se rozpuštěný Saturn proměňuje v čistou bílou Sůl, „z černého havrana se stává bílá labuť”. Podle Paracelsa (De rerum natura) se alkahest (jinak také „menstruum universale”) připravoval opakovanou destilací alkoholu a daly se jím dobře léčit zvláště jaterní choroby. Podle P. de Lasenika (1936) je „jediným dokonalým alkahestem Filosofická rtuť”, získaná spagyrickou cestou.
Alkahest velmi úzce souvisí s putrefakcí (tlením, které uschopňuje látku k plození): té se dosahuje stálým vlhkým zahříváním látky na mírném ohni — tlení samo je v alchymii chápáno jako „pomalý oheň”. Tajemství alkahestu je tajemstvím uvolňování metafyzického „centrálního ohně”: z pralátky se vyděluje prvotní energie. Pomocnou látkou pro spagyrickou výrobu alkahestu byla dešťová voda. Tlení nebo hnití pralátky bylo výchozím jevem alchymické transmutace. Bylo způsobováno vnitřním teplem látek, kterým se těla otevírají přijetí nových kvalit a forem, neboť se rozkládají na principy (prvky) v nich obsažené. Alkahatest napomáhal nebo uvolňoval toto vnitřní teplo („vnitřní oheň“) látek.
Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 2., rozš. vyd. Praha: Ivo Železný, 1995. 372 s. ISBN 80-237-2400-2.
Obrázek: Pixabay, archiv Lóže u Z.·.S.·.