Sendivogius, Michael (1566-1636)

Michal Sendziwój, Sendivoj. Polský alchymista, který údajně osvobodil z vězení Sethonia (v.), jiného alchymistu, od kterého za to dostal kámen mudrců, s nímž pak v Praze před císařem Rudolfem II. provedl transmutaci olova ve zlato (na památku toho pak byla ve zdi Pražského hradu zasazena deska, která to oznamovala, později však byla odstraněna).

Mezi jeho velmi oceňované spisy patří: De Lapide philosophorum (1613); Aenigma philosopho-rum ad filios veritatis (1606); Novum lumen chymi-cum (1624 – pod pseudonymem Cosmopolita; nové vyd. Sendivogius: Nouvelle lumiěre chymique obsahuje: Traité de la Nature, Traité de Souphre, Traité du Sel, b. i). Souhrnně: Michaelis Sendivogii Chymische Schriften (Wien 1770).


Michal Sendivoj ze Skorska (2. února 1566 Lukawica – 18. srpna 1636 Kravaře) byl polský chemik a alchymista.
Michal Sendivoj ze Skorska se narodil v chudé šlechtické rodině. Už během univerzitních studií (Lipsko, Vídeň, Altdorf) se začal zabývat alchymií a navázal kontakt s mnohými alchymisty. I z tohoto důvodu začal působit v Praze mj. i na dvoře císaře Rudolfa II. Zde také publikoval v roce 1604 jedno ze svých alchymistických děl Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum. Další jeho práce vyšly v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Štrasburku. V Praze také údajně v roce 1604 před očima císaře Rudolfa II. provedl úspěšnou transmutaci. Později působil v diplomatických službách a žil ve Vídni a v Polsku. Velmi zbohatl a v době stavovského povstání zachoval věrnost Habsburkům, kterým půjčoval peníze. Roku 1630 císař Ferdinand II. věnoval Michalovi místo splacení dluhu Kravaře na Opavsku, které byly po roce 1627 konfiskovány Macákům z Ottenburku. Poslední léta jeho života byly vyplněny častými spory se sousedy a poddanými. V Kravařích také jako sedmdesátiletý umírá. Jeho dcera Veronika Marie se provdala za Jakuba von Eichendorff, prapředka německého romantického básníka Josepha von Eichendorffa.


Michal Sendivoj 

Narodil se v roce 1566 Lukowci u Nového Sacze v Malopolsku jako syn chudého šlechtice. Původně studoval teologii na univerzitě v Krakově, ale nakonec u něho převážil zájem o přírodní vědy a filozofii. Ve studiích pak pokračoval v Lipsku a ve Vídni. V roce 1594 se objevil v Praze jako už zkušený alchymista.
V domě lékaře a vyznavače ezoterických věd Mikuláše Lva z Löwensteina se seznámil mimo jiné s bohatým měšťanem Ludvíkem Korálkem z Těšína. Když mu jakýmsi bílým práškem vyléčil téměř již umírajícího syna, získal si jeho přízeň a také finanční podporu. Prahou se rázem rozletěla fáma, že polský alchymista Sendivoj vlastní „elixír života“.
Rivalita mezi kolegy
Sendivojova mimořádná proslulost popudila jeho konkurenty. Edward Kelley v obavě, aby ho nezastínil v přízni císaře Rudolfa, předstíral přátelství, poskytl Polákovi k obývání jeden ze svých domů v Jílovém a dostal ho tak z Prahy. Jiný alchymista, původně bradýř, Jan Jindřich Müller z Müllenfelsu šel ve sví zášti ještě dál. Nechal najatými darebáky Sendivoje přepadnout a ukrást mu onen záhadný prášek. Lupiči nešťastného Poláka obrali i o jeho šaty a nahého ho přivázali ke stromu. Původce zločinu Müller byl však po několika dnech vypátrán, odsouzen a oběšen. Stihl ho tak osud mnoha podvodných alchymistů, kteří přečasto končili na šibenici. 
Sendivojovi se od těch dob přestalo v Čechách dařit. Když se jeho mecenáš měšťan Korálek od něho nedočkal požadovaného uměle vyrobeného zlata, pohnal ho v roce 1599 před soud. Dokonce v této souvislosti tvrdil, že se po Polák pokoušel nějakým dryjákem otrávit. Sendivoj pak strávil krátký čas ve vězení, odkud byl osvobozen na zásah samotného Rudolfa II., který ho rok před tím jmenoval do funkce císařského rady.
Dokázal vyrobit zlato transmutací?
Po svém omilostnění však polský alchymista raději z Prahy odešel a působil pak ve službách svého krajana hraběte Mikolaje Wolského. Zřejmě v této době napsal proslulý spis Novum Lumen Chymicum, který se dočkal mnoha vydání a jeho nadšeným čtenářem byl i slavný anglický fyzik Isaak Newton. Autor v něm mj. správně seřadil některé kovy podle elektrochemického potenciálu, zdařile vysvětlil podstatu tlení, zpracoval teorii spalování a dýchání a předpověděl chemický objev kyslíku. 
Poprvé vyšlo toto dílo v roce 1604 v Praze, kdy zde znovu pobýval i sám Sendivoj. Při této příležitosti předvedl prý před Rudolfem II. a jeho dvořany pomocí jakéhosi prášku zdařilou transmutaci rtuti na zlato. Císař ho za to vyznamenal pamětní medailí a v místnosti, kde se pokus odehrál, nechal do zdi vsadit desku s nápisem: „Faciat hoc quispiam alius, quod fecit Sendivogius Polonus!“ (Vykonej někdo jiný, co vykonal Polák Sendivoj!) 
Podvod před očima císaře
Sendivoj pak putoval po evropských panovnických dvorech, kde udivoval svými experimenty, zřejmě důvtipně kombinovanými s iluzionistickými efekty. Při jednom takovém vystoupení v roce 1619 ve Vídni před císařem Ferdinandem II. prý například proměnil stříbrný tolar ve zlatý. Ve skutečnosti se jednalo o šikovný podvod. Sendivoj si však císaře naklonil natolik, že získal z pobělohorských konfiskací panství a zámek Kravaře na Opavsku. Až do své smrti v roce 1636 se však musel soudit s okolními šlechtici, u nichž si tento alchymista oblibu rozhodně nezískal. 


Michal Sendivoj (1566-1636) 

… je jedním z nejvýznamnějších alchymistů, kteří prošli rudolfínskou Prahou. Byl to člověk povahy složité, měl množství nepřátel a nebyl na tom zřejmě bez viny. píše se, že bohatl pochybnými způsoby a morálně nečistými soudními procesy. Bohužel se mi nepodařilo k tomuto tématu, tedy způsobům Sendivojova bohatnutí, získat více informací. Navíc v roce 1604 provedl před zraky Rudolfa II. úspěšně transmutaci. Zdá se, že bychom si měli dát na Sendivoje pozor, není-li dalším z dlouhé řady pouhých podvodníků.Ale jeho spisy, zejména Novum limen chymicum(1604) dokazují, že to byl skutečný odborník. V jeho alchymistických pokusech hrál velkou roli sanytr, který nazýval sal centrale, ústřední sůl.. Sendivoj poznal, že sanytr obsahuje jakousi zvláštní složku, na niž kladl důraz. My víme, že v sanytru je obsažen kyslík. při zahřívání sanytru se uvolňuje kyslík.Michal Sendivoj svou podivuhodnou dikcí píše:”První a hlavní je vlhkost povětří smíchaná s teplem, filozofové to nazvali merkurius, jenž je řízen proměnami slunce a měsíce ve filozofickém moři.” Sendivoj dále hovoří takto:”Člověk je stvořený ze země, žije ze vzduchu, ve vzduchu je totiž tajemný pokrm života námi nazývaný rosa noci, zředěná voda dne, jehož neviditelný duch je lepším než celá země.” Dále říká:”Životem ohně je vzduch, bez vzduchu vyhasíná.” Sendivoj vlastně předpověděl objev kyslíku. Není však pokládán za jeho objevitele, i když jsou opakovaně prováděny pokusy dokázat, že právě on je objevitelem kyslíku. Vrcholem jeho publikační činnosti je spis Novum lumen chymicum. Sendivoj zde vysvětlil podstatu tlení, seřadil správně řadu kovů podle elektrochemického potenciálu, zabýval se teorií spalování a dýchání a konečně je tu téma, jež jsem nastínil: Kyslík.

Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 4., rozš. a dopl. vyd. Praha: Ivo Železný, 2001. 398 s. ISBN 80-237-3612-4.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Sendivoj_ze_Skorska
https://21stoleti.cz/2004/12/17/alchymiste-a-magove-na-dvore-rudolfa-ii/
https://www.mezinami.cz/alchymie-v-dobe-cisare-rudolfa-ii-cast-treti/
Obrázek: Wikipedia, archiv Lóže u Z.·.S.·.

Nadcházející události