Maier, Michael (1568-1622)

Tělesný lékař císaře Rudolfa II., významný alchymista a patrně jeden z mála pravých rosekruciánů své doby, autor vynikajícího alchymistického díla Atalanta fugiens (1618), které obsahuje vedle řady mědirytin obrazových alegorií i padesát hudebních skladeb (musica alchemica). Připisuje se mu též podnět k vydání díla Musaeum Hermeticum (1625), sbírky důležitých alchymistických traktátů.

Jeden z dvorních lékařů Rudolfa II., zaujatý alchymista a mystický reformátor, se narodil někdy kolem roku 1568. Císař si ho značně oblíbil a jmenoval ho svým osobním sekretářem. Po smrti svého zaměstnavatele v roce 1612 se Maier odstěhoval do Nizozemí a sepsal několik velmi ve své době velmi čtených knih, v nichž se snažil dokázat, že alchymistickými procesy je možné dospět k postupnému objevování tajemství přírody. Jeho díla Symbola Aureae Mensae z roku 1617 a Atalanta Fugiens vydaná o rok později jsou zajímavou směsicí přesných pozorování materiálního světa a okultních výkladů. Později několikrát navštívil Anglii, kde patřil k jeho přátelům další vyznavač ezoterických nauk sir William Paddy, lékař krále Jakuba I. Michael Meier zemřel v roce 1622.


Michael Maier (1568-1622) studoval filozofii a lékařství v Rostocku, Frankfurtu nad Odrou a v Padově. Jeho nejvýznamnějším dílem je Atalanta fugiens, tedy prchající atalanta. Je to dílo pozoruhodné, ačkoliv nepřináší nové alchymistické myšlenky,je však mimořádným dílem uměleckým. Nejen že je celá kniha ve verších. To nebylo nic neobvyklého. Poezie se k alchymistickému stylu myšlení, který byl na pomezí vědy a umění, hodila. Navíc se do veršů mohly zašifrovat tajné recepty a poznatky. Maier navíc své verše v knize zhudebnil. Myšlenky alchymie dokázal převést do řeči hudby, což se nikomu před ním ani potom nepovedlo. Dalším zajímavým spisem Maierovým je Examenfucorum pseudo-alchymicum et in gratiam veritas amantem succinate refutatium z roku 1617. Název je dvojznačný. Examen znamená zkoušku, ale i zkoumání, fucus je falešná ozdoba, ale též přetvářka,podvod, včelí trubec. maier si této dvojznačnosti byl vědom a užil jí záměrně. Sám se považoval za pravého alchymistu a podvodníci, kteří předstírali neexistující dovednosti aby získali bohatství a slávu, mu nadzvedávali žluč, protože jednak bezpracně získávali to, pro co se jiní nadřeli, jednak ohlupovali a okrádali ty, kdo se jimi nechali napálit, ale navíc vrhali stín i na alchymii jako takovou. Maier popisuje, jak podvodníci své nepravosti provádějí. Jsou dva druhy podvodů, jeden typ představuje čisté eskamotérské kousky, druhý je doplněn chemickým nebo metalurgickým procesem.

Také ukazuje, jak lze takového podvodníka poznat:

1. o umění, ke kterému se hlásí, nemá žádné nebo jen bezvýznamné vědomosti, záhy chybuje, jednou ve filozofickém posuzování, podruhé v praktickém provádění.
2….ač chudý, slibuje bohatému ještě více bohatství, které ale on sám nemá.
3.více veřejnému vystavování na odiv namísto jednoduchého v ústraní se věnuje, víc vnějším stránkám, které s podstatným jen málo mají společného, spíše nepravosti než ctnosti
4.Jeho počínání, které jen k tomu míří, aby lidi obalamutilo a získalo důvěru v jeho věc bez skrupulí pomocí klamu, podvodů,, nedovolených manipulací, dokonce skrze krádež. Nakonec často skončí neslavným útěkem.

Maier byl poctivý alchymista(nebo se za takového sám upřímně považoval), který trpěl tím, jak podvodníci parazitují na alchymii, jak zneužívají její pověsti a lidské důvěřivosti a jak pověst alchymie a alchymistů kazí. Vždyť potenciální mecenáši zklamaní podvodníky neradi pak otevírali svá laboratoria a měšce skutečným poctivým vědcům. Podvodníci tak vlastně brzdili rozvoj skutečné alchymie. Pokud jde o poctivost, pak přinejmenším pokud jde o sliby, měl Maier také zřejmě trochu másla na hlavě. Sliboval mecenášům lék, jehož účinky vylíčené Maierem se nám jeví značně přehnané.
Pokud jde o podvodníky obecně, existuje směr ve výzkumu dějin alchymie, který je do určité míry rehabilituje. Tedy alespoň v případě těch, kdo vedle čistého eskamotérství používali skutečný metalurgický nebo chemický proces.K tomu, aby zlato nějakým způsobem dostali do směsi, museli mít skutečné vědomosti, a to dosti hluboké. Jak např. dopravit zlato nepozorovaně do připravované směsi tak, aby to podváděný velmož ani nikdo z jeho dvora nepoznal. Svou urputnou, ač nepoctivou snahou podvést vlastně paradoxně tvůrčím způsobem alchymii rozvíjeli.

Zdroj:
NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. 4., rozš. a dopl. vyd. Praha: Ivo Železný, 2001. 398 s. ISBN 80-237-3612-4.

https://21stoleti.cz/2004/12/17/alchymiste-a-magove-na-dvore-rudolfa-ii/
https://www.mezinami.cz/alchymie-v-dobe-cisare-rudolfa-ii-cast-treti/
Obrázek: Wikipedia, archiv Lóže u Z.·.S.·.

Nadcházející události