Tiskárna Kašpara Stolzhagena

Souběžně se starohorskou papírnou za Benedikta Freye působila v Jihlavě tiskárna, kterou zpočátku provozoval kazatel Kašpar Stolzhagen (lat. Caspar Stolshagius), učenec a humanistický básník.

Do Jihlavy přijel v roce 1587. Městem byl natolik okouzlen, že za rok 1588 vydal tiskem ve Frankfurtu nad Odrou latinskou oslavnou báseň na jihlavský erb Elegia in insignia celeberrimae urbis Iglaviae, v překladu Elegie na znak přeslavného města Jihlavy.

Z rodného Stendalu Stolzhagen přivezl do Jihlavy tiskárnu. Jakmile získal císařovo povolení, provoz tiskárny zahájil za pomoci tiskaře Michaela Lacandera ve Starých Horách.

Dlouho však tiskárnu neprovozoval. Vydával většinou knihy kalendářového typu, ne příliš kvalitní produkce, jak mu to přikazovalo císařovo privilegium. Hlavně šlo o tiskoviny ne-komerčního rázu, které zřejmě přivedly Stolzhagena do dluhů a musei už v roce 1589 na základě zástavního práva prodat starohorskému papírníkovi Benediktu Freyovi.

Jen knihy, které vyšly nad rámec císařova povolení, si zaslouží větší pozornost. Mezi ně také patří například vlastní práce Stolzhagenovy, jako byla ekloga Daphnis na smrt pana Hynka z Valdštejna, majitele nedaleké Brtnice z roku 1589.

Knihtiskař (Jost Amman, Das Standebuch, 1568)

O spolupráci mezi papírnou ve Starých Horách a jihlavskou tiskárnou svědčí finanční dohoda, která se odvíjela mezi Benediktem Freyem a provozovatelem tiskárny Stolzhagenem. Papírník ze Starých Hor se stal ručitelem za půjčku ve výši 200 tolarů, kterou tiskař dlužil Jílkovi Pergrovi. Vedle toho mu majitel papírny půjčil ještě 130 zlatých. Zkušený pražský podnikatel měl dlužnou částku krytou hodnotou tiskárny. Brzy následoval hospodářský úpadek a přišel úplný krach. Nejdříve Benedikt Frey musel zaplatit za Kašpara Stolzhagena dlužnou částku 200 tolarů. Na konci 80. let se však majitel tiskárny ocitl v hluboké finanční krizi. Papírník Frey nejdříve zaplatil Pergerovi dlužnou částku 200 tolarů.

Brzy se Stolzhagen dostal do dluhů a neustále mu hrozilo, že ztratí všechen majetek.
Když viděl, že pohledávky nemůže splatit, odkázal B. Freyovi formou závětí svoji knihtiskárnu. Cenil ji na více než 300 tolarů. Freyovi nabídl, aby do doby, než mu dědicové splatí obě pohledávky, tiskárnu provozoval sám. Nový uživatel tiskárny se okamžitě rozhodl tiskárenský provoz využít. Namísto vydávání zpěvníků a modlitebních knížek, které nebyly rentabilní a byly prodělečné, bude tisknout školní knihy a učebnice pro mládež. K tomu však potřeboval povolení přímo od samotného císaře Rudolfa II. Vedle přímé žádosti adresované císaři se obrátil na konci května 1591 ještě písemně na nejvyššího kancléře Adama z Hradce se žádostí o přímluvu u císaře. Zvolený postup se podařil. Dne 17. října obdržel od císaře žádané povolení na doporučení České komory a přímluvu nejvyššího kancléře Království českého, Adama z Hradce. Směl tisknout traktáty, epištoly, kalendáře, písně, žaltáře, evangelia a jiné knihy pro žáky ve třech jazycích, českém, německém a latinském. Mohl vydávat matematické příručky (aritmetik) a notový materiál (musik). Povolení bylo omezeno zdůrazněním, že v případě vydávání další náboženské literatury musí dodržet ostatní platné předpisy. Takovou literaturu musí předložit předem k cenzuře olomouckému biskupovi a moravskému zemskému hejtmanovi.

Z nakladatelské a vydavatelské produkce v rámci Benediktovy tiskárny lze hned na první pohled postřehnout kvalitativní změnu a posun ve výběru titulů. V jejím výčtu se objevuje Donátova gramatika, Ciceronovy epištoly, Vergiliovy básně, Ezopovy bajky, různé kalendáře, aritmetiky, notový materiál, abecedy, různá kompendia, ale také žaltáře.

Benedikt Frey ve své tiskárně tiskl také novinové letáky s protitureckým a jiným zpravodajstvím, např. Newe Zeittung, wie zu Wienden XVI. Tag Julii Ferdinand Graft von Härene und Nicolaus Berlin, sin welscher Collonet ud Bawmeister der Vöstung Raab, webem irer fal Praktik… sein Gericht worden dises 1595 Jahrs (Jihlava 1595).

Lze připustit, že přechodem tiskárny do vlastnictví Benedikta Freye se na chodu tiskárny mnoho nezměnilo. Zřejmě Kašpar Stolzhagen se na jejím provozu dál podílel buď přímo nebo si uchoval alespoň vliv na výběr titulů. Po jeho předčasné smrti počátkem roku 1594 totiž tiskárna fungovala jen krátce a za rok už o ní veškeré zmínky mizí.

Zdroj:
ŠPLÍCHAL, Václav a VÍTEK, Miloslav. Papír a ruční papírny v Jihlavě a Kraji Vysočina. Jihlava: Statutární město Jihlava za spolupráce s Novou tiskárnou Pelhřimov, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7415-036-4.

Foto: Pixabay

Nadcházející události