Papírna ve Starých Horách (Altenberg) byla založena na řece Jihlavě v roce 1540. Patří mezi nejstarší papírny v českých zemích. Byla povolena purkmistrem a městskou radou v Jihlavě. Podnikavý a zkušený pražský papírník Johann (Hanuš) Frey požádal v roce 1540 městskou radu v Jihlavě o podporu při stavbě papírny ve Starých Horách. Zároveň usiloval o příslib, že nikomu jinému nebude povoleno zřídit na městských pozemcích jinou papírnu. Johann Frey měl v Jihlavě švagra Hanse Kurschnera, který mu s časovým předstihem připravoval příznivou půdu pro úspěšná jednání. Smlouva byla uzavřena 12. dubna 1540.
Ponechávala mu kus vodního toku nad Starým Horami, loučku a kus pozemku. Poskytovala mu také všechno stavební dřevo, které si však musel porazit i odvézt na svoje náklady. Smlouva mu také zaručovala, že městská rada nepovolí založit druhou papírnu někomu dalšímu. Na druhé straně Jan Frey slíbil radě poslušnost a úctu, současně se zavázal k platbě ročního nájmu ve výši 10 kop.
Papírna byla postavena na katastrálním území, kde vrchností bylo město Jihlava a její nejvyšší orgán, rada města. Proto se od samého vzniku papírny v písemných dokladech vždy mluví jen o jihlavské papírně a jihlavském papíru. Její příslušnost k Jihlavě dokládá také skutečnost, že starohorský papírník býval jihlavským měštanem. O rok později, 12. listopadu 1541, byla tato smlouva potvrzena.
Je namístě v této souvislosti se zastavit u samotného termínu založení papírny ve Starých Horách. František Zuman, Jindřich Šilhán a následující autoři uvádějí kategoricky, bez jakéhokoli zaváhání rok 1540 jako rok vzniku starohorské papírny. Ve svém tvrzení se opírají o písemnou žádost Johanna Freye, uzavřenou smlouvou ze dne 15. dubna 1540, která potvrzuje souhlas se stavbou papírny a jejího budoucího provozu. Po zkušenostech se zbraslavskou kauzou je nutné, pokud to dovolí prameny, rozlišovat tři základní vývojové etapy, které předcházejí finálnímu záměru postavení a provozování papírny. Přípravná etapa zahrnuje různé žádosti o povolení výstavby, návrhy projektů, stavební plány, dokládající jen záměr papírnu založit. Následuje období, ve kterém dochází k výstavbě výrobního objektu, vodního díla a dalších pomocných zařízení. Ve třetím období vrcholí základní dostavba objektu, ve kterém je zahájena vlastní výroba. Teprve tento stav připravenosti bychom obecně měli chápat jako dobu vzniku papírny.
V našem případě písemný souhlas k výstavbě papírny a budoucího provozu z 15. dubna 1540 nemůžeme chápat jako termín založení papírny. Písemná dohoda teprve směřuje k její výstavbě, v žádném případě však nemůže být termínem jejího vzniku. Lze však připustit, že časový úsek v délce šesti až osmi měsíců, který zbýval do konce roku 1540, by mohl být dostačující k postavení provozuschopné papírny. Jen náročné vodní dílo, které bylo nezbytnou hnací silou, časový kalkul ztěžuje. Vezmeme-li k tomu zimní měsíce v jihlavských povětrnostních podmínkách, které dostavbu mohly zpomalit, lze připustit, že stavební práce překročily kalendářní rok 1540 a lehce se posunuly až do jarních měsíců roku 1541. Když na druhé straně připustíme existenci dlouhých časových úředních prodlev ve vyřizování písemností, dodatková smlouva z 12. listopadu 1541 mohla zcela logicky završit realizaci výstavby a písemně potvrdit provozuschopnou papírnu. Rok 1541 se zdá pravděpodobnějším a vhodnějším termínem založení papírny ve Starých Horách než dosud uváděný rok 1540.
Není bez zajímavosti, že po padesáti letech od jejího podpisu (1590) přišlo udání, že papírna byla postavena na místě, kde stávaly hutní podniky a tím byly zkráceny královské důchody. Česká komora se začala o jihlavskou papírnu zajímat a dala městské radě v Jihlavě příkaz, aby podala zprávu o jejím vzniku. Z těchto důvodů městská rada vyslechla tehdy už posledního žijících svědka Jakuba Kepla, který byl přes sto let starý. Tehdy přivezl první kámen ke stavbě papírny. Ten potvrdil, že papírna byla postavena na místě zarostlém trním a křovím a částečně i na skále, kde si dříve lidé lámali stavební kámen. Papírna byla zřízena na „zelené louce”, částečně v bývalém lomu.
Ve smlouvě z roku 1540 ani v dalším potvrzení, které je datováno k 12. listopadu 1541, není ani zmínky o tom, že by papírna byla postavena na místě bývalé tavírny, jak o tom mluví pozdější vlastivědná literatura. Toto mylné tvrzení zřejmě vzniklo na základě výše uvedeného anonymního udání, ve kterém se praví, že papírna vznikla na bývalém hutním pozemku.
Na příkaz panovníka Maxmiliána II. a jeho nejvyšších úřadů se uskutečnily vizitace v jihlavském rudním obvodu, které měly posoudit současný stav místního podnikání a jeho možné perspektivy. Kutnohorský hofmistr Ludwig Carl 20. srpna 1571 v závěrečné písemné zprávě popisuje část zvanou „Cech” (Cechgrund u Horního Kosova) a druhou, zvanou auf dem Alten Berg (ve Starých Horách), Ve výčtu starohorského území se zmiňuje o zbytcích tam ní šachty, odvodňovacím dílu a nedaleké bývalé huti, přeměněné na papírnu. Také se zmiňuje o koncích těžby. Podle jeho názoru nejpravděpodobnějším důvodem bylo zatopení dolů a tím i zvýšené provozní náklady. Zde zřejmě je počátek nepřesného popisu lokality papírny, kde je uvedeno místo „nedaleké huti, proměněné na papírnu”.
PAPÍRNA ZA PETRA FREYE
Po Janovi byl hlavou jihlavského podniku Petr Frey. Roku 1555 koupil v Jihlavě dům a roku 1561 si najal papírnu, která náležela klášteru sv. Tomáše v Brně na Domychu. Provozoval ji nejprve sám a později ji předal do rukou svých synů Benedikta, Hanuše a Pavla. Mimo tyto tři syny měl Petr Frey dvě dcery. Po jeho smrti vdova Markéta a jeho dcery přenechaly v roce 1567 papírnu Petrovu synu Benediktovi. Nový majitel obnovil 4. prosince 1579 nájem brněnské papírny pro sebe i tři syny Ondřeje, Pavla a Jana. Ve stejném roce požádal městskou radu v Jihlavě, aby jej za určitý poplatek zbavila roboty. Jeho žádosti bylo vyhověno dne 25. února 1581. Ke své papírnické živnosti získal i knihtiskárnu v Jihlavě, o které poslední zprávy se objevily v roce 1595. Rod Freyů držel papírnu téměř 250 let. Teprve v poslední čtvrtině 18. století ji prodal Ferdinandu Reunischovi.
Hned po uzavření smlouvy z roku 1540 na scénu přichází syn Petr, se kterým zakladatel od samého začátku počítal, že bude jihlavský podnik vlastnit, řídit a spravovat. Proto už na jeho jméno zní potvrzení smlouvy z roku 1541, i když základní smlouva z r. 1540 je psána na Johanna. Zřejmě tento dodatek měl legalizovat Petrovy vlastnické vztahy k papírně a jeho oprávnění papírnu spravovat. Město tím vzalo tuto zásadní změnu na vědomí a potvrdilo ji. Zde můžeme hledat odpověď, proč byl v r. 1541 připsán jako majitel papírny Petr Frey, který papírnu od té doby vlastnil a spravoval až do roku 1569. Potvrzuje to také odmlka v jihlavských pramenech o Johannu Freyovi. Zmínka o něm se objevuje až v souvislosti s vraždou Prokopa Ondráčka, kde se uvádí jeho působnost v pražské papírně a rok úmrtí 1556. Pro úplnost a zajímavost uvádíme životní příběh zakladatele jihlavské papírny, který zřejmě významně ovlivnil intenzitu i délku jeho přímého vlivu na rozvoj staro horské papírny. Byl nejen dravým a houževnatým podnikatelem, ale jeho vznětlivá povaha ho přivedla na samotný okraj života smrti. V roce 1543 zabil v souboji jihlavského měšťana Prokopa Ondráčka a jednoznačně mu hrozil nejvyšší trest. Zřejmě měl mocné a vlivné přímluvce, kteří dokázali ovlivnit samotnou císařovnu Annu Jagelonskou, která se nakonec přimluvila u císaře Ferdinanda I, který mu udělil milost.
Petru Freyovi se dařilo v Jihlavě velmi dobře. Oženil se, měl celkem pět dětí, tři syny, Benedikta, Hanuše a Pavla a dvě dcery, Markétu a Juditu. V roce 1557 si mohl dovolit koupit od Jakuba Kramera dům, ve kterém s rodinou bydlel.V roce 1561 si pronajal papírnu v Brně, kterou vlastnil klášter sv. Tomáše v Brně na Dornychu. Z hlediska časové délky uzavřel velmi výhodnou nájemní smlouvu. Papírnu mohl užívat na dobu svého života a všech tří synů Benedikta, Hanuše a Pavla. Benedikt Frey ke své papírenské živnosti získal v roce 1589 i knihtiskárnu, které se budeme věnovat v samostatné části.
V únoru 1594 se Pavel Frey, syn Benedikta, žení. Za manželku si bere Annu, dceru Hanse Seidla. V rámci svatebních smluv, které uzavírají, je učiněna také i dispozice papírně. Otec přijal syna za společníka s polovičním podílem. Hodnota papírny byla odhadnuta na 3000 kop. Zaručil mu dědické právo na jeho polovinu stejným podílem s ostatními sourozenci na této papírně. Mimo to se zavázal vyplatit synovi do roka 300 kop. První Benediktova dcera Judita byla provdaná za Štěpána Hurknera a druhá dcera Kristina za Jeremiáše Ščepana. Syn Ondřej hospodařil na pronajaté brněnské papírně, na které je uváděn už k roku 1587.
V roce 1606 je Benedikt Frey uváděn jako mrtvý, v roce 1608 jako děti Pavla Freye jsou uváděny Daniel, Rosina, Zuzana a Regina. Po Janu (Johannu) Freyovi je hlavou papírny ve Starých Horách Petr Frey. Na něho zní také potvrzení smlouvy z roku 1541, i když smlouva z roku 1540 mluví o Janovi. V roce 1557 si kupuje v Jihlavě od Jakuba Kramera dům.
V roce 1561 si najal papírnu, která náležela klášteru sv. Tomáše v Brně na Dornychu, na dobu života svého a života všech svých tří synů. Nejprve brněnskou papírnu provozoval sám, později ji předal do rukou svých synů Benedikta, Hanuše a Pavla. Kromě nich měl ještě dceru Markétu, provdanou za Augustina Fellebauma a dceru Juditu, manželku Andrease Krumma. Po Petrově smrti jeho vdova Markéta a jeho dcery přenechaly roku 1576 papírnu Petrovu synu Benediktovi. Ten obnovil nájem brněnské papírny 4. prosince 1579 pro sebe a tři syny Ondřeje, Pavla a Jana. Ve stejném roce požádal městskou radu v Jihlavě, aby jej za určitý poplatek zbavila povinnosti roboty. Jeho žádost byla sice odložena, ale byla splněna 25. února 1581. Zároveň byl zbaven povinnosti přijímat funkce v městské samosprávě.
V roce 1569 sepsal Petr Frey testament, ve kterém předal papírnu do rukou svého syna Benedikta, který zde současně provozoval i knihtiskárnu (tisk učebnic), založenou pastorem K. Stolzhagenem.
BENEDIKT FREY A JEHO ÚSPĚCHY
V roce 1569 přešla papírna na Benedikta, který zde současně provozoval i knihtiskárnu školních knih a učebnic, založenou pastorem K. Stolzhagenem, který byl jihlavským kazatelem. Vedle provozu rodinného pražského podniku pronajal papírnu v Brně-Dornychu, patřící klášteru sv. Tomáše. Po povodni zakoupil a obnovil papírnu v Trutnově. Tu roku 1581 pronajal Ondřeji Schmidtovi, který však už po roce nájem vypověděl. Benedikt několik let papírnu vlastnil, ale nakonec ještě před r. 1590 ji prodal.
PAPÍRNA VE STARÝCH HORÁCH V DRŽENÍ RODU HELLERŮ
Záhy však papírna přešla do vlastnictví Josefa Antonína Hellera, přičemž se současně i jeho syn Benedikt Heller stal držitelem papírny v Ronově n. Sázavou.
Nový papírník zahájil okamžitě modernizaci celého výrobního procesu, mimo jiného zde zavedl i holandry a rozšířil sortiment vyráběných papírů. Ty kvalitou uspokojovaly i ty nejnáročnější odběratele. S jejich prodejem pronikl i na zahraniční trhy. I když o provozním vybavení papírny se za celou dobu jejího trvání nezachovaly bližší informace, váže se k ní velmi zajímavá technická zpráva, která však není písemně doložena. Byla zde poprvé zavedena významná technická novinka, nový technologický postup při hlazení papíru. Papír až dosud hlazený pomalým ručním procesem, obvykle achátem nebo kovovým hladítkem na kovové desce, byl nahrazen těžkou železnou palicí, hnanou vodním pohonem. Právě tento postup měl údajně vzniknout v papírně ve Starých Horách.
O historii starohorské papírny jsou i v dalších letech pouze kusé informace, např. ve zprávě, kterou podalo České gubernium r. 1782 do Vídně – o tom, že papírna nemá dostatek čisté pramenité vody, avšak její strojní vybavení je v dobrém stavu. Nebo když roku 1785 byly v papírnách (mj. i ve Starých Horách) vyšetřovány „zlořády”, např. časté pitky a zahálka vyplývající z různých řemeslných „zákonů”, neposlušnost a hrubé chování tovaryšů k mistrovi, benevolence při jejich odchodu z papíren – a krajský úřad v Čáslavi podal návrh, jak jim čelit.
Když r. 1786 byla dvorním dekretem zahájena akce k zlepšení kvality papírů používaných ke kreslení (imperiálu, regálového a meridiánu), aby se vyrovnaly importovaným holandským – bylo přislíbeno zajištění jejich odběru těm papírníkům, kteří mají předpoklad dosažení jejich kvality-mj. i papírně ve Starých Horách.
V tomtéž roce gubernium opět prověřovalo příčiny vysokých cen papíru a je připojeno i vyjádření starohorského papírníka Josefa Antonína Hellera k nedostatku hadrů, způsobenému mj. jejich aplikací k přípravě troudu (zuhelnatěných bavlněných a lněných hadrů rozcupovaných na kousky), používaného při zapálení osiřených dřívek (předchůdců zápalek) – a také o jeho nutnosti dovozu hadrů až z Uher, zatím co hadry sebrané v regionu se vyvážejí.
Až z roku 1799 existuje první údaj o množství vyrobeného papíru ve Starých Horách: 175 balíků (60 poštovního a 115 kancelářského), který prodával v okolních městech a částečně i v Uhrách.
Jan Benedikt Heller byl zde papírníkem ještě r. 1811, ale r. 1813 již syn Antonín Alois Heller, který později (1812) zakoupil papírnu v Ronově nad Sázavou, kde byl až dosud pachtýřem (od r. 1813). Další člen rodu Hellerů Josef Heller byl papírníkem ve Starých Horách až do r. 1829, kdy se již uvádí Karel Heller. V roce 1844 představovala výroba papíru 280 balíků tzn., že se udržela přibližně na stejné úrovni -a zřejmě až do r. 1846, kdy výroba papíru ve Starých Horách končí a provozovnu zakoupil Enoch Kern, aby zde zřídil postupně velkou soukenickou továrnu (kde zůstal zachován i objekt bývalé papírny).
Tato továrna však v r. 1927 zbankrotovala a roku 1931 ji zakoupil Ervin Lang. V roce 1940 zde byla výroba zrušena a zřízena oprava leteckých motorů.
DOBRÁ POVĚST JIHLAVSKÉHO PAPÍRU A JEHO KVALITA
Jihlavští Freyové zřejmě neměli těžkosti s odbytem vyráběného papíru. Především jeho dobrá pověst jim usnadňovala jeho prodej a vývoz. Naopak písemné zprávy dokládají, že často nemohli dostát svým závazkům nebo uspokojit požadované objednávky. Roku 1574 se Jihlavští omlouvají zemskému hejtmanu moravskému, že mu dosud nemohli dodat požadovaný „přední papír”, protože výrobě brání zimní a vlhké počasí a že je velmi obtížné včas usušit vyrobený papír. Slibují, jakmile to jen trochu půjde sušit, „papír vy-robíme a hned Vaší Milosti odešleme. Teď na ten čas Vaší Milosti papíru hrubšího posíláme”. Také dvorské komoře nemohli vždy vyhovět podle jejich přání a požadavků. V době Benediktova vedení papírny vysvětlují 22. března 1591, že nemohou tak naspěch žádaný papír vyrobit a usušit. Slibují však, že brzy po Velikonocích ho k plné spokojenosti dodají.
Vzápětí, hned v lednu příštího roku, se dvorská komora domáhala další dodávky papíru. Jihlavští znovu písemně odpovídají, tentokráte česky. Vysvětlují, že papír je vyroben a připraven, ale Benedikt Frey je mimo Jihlavu v Ivančicích, ale že se s ním v nejbližších dnech vypraví do Prahy. (30) Jihlavský papír měl dobrý zvuk, výslovně byl označován kvalitou jako lepší ve srovnání s brněnským. Prodával se po celé jihovýchodní Moravě, v Hradišti, Bzenci, Uherském Brodě, Hustopečích, Kyjově a jinde.
Používal se také na Slovensku na panství Ostrý Kameň a zejména v oblasti Banské Štiavnice. Již v 16. století se starohorský papír vyvážel do sousedních zemí.
Někdy však bylo daleko těžší dostat za dodaný papír peníze. Po zhodnocení mnohých pohledávek, kterých se Freyové domáhali, však výslovně nejde o dluh za papír. Vdova po Pavlu Freydovi se v roce 1627 domáhá na Hendrychu Klebsatlovl, handliTi z Kutné Hory, částky 32 zlatých. O dluh za papír snad jde také v případě malíře karet Jakuba Pteiffera, který v roce 1561 dlužil Petrovi Freyovi 118 kop, nebo jeho pohledávky za Hansem Kupeschmidem z Českých Budějovic. O papír šlo v případě při dluhu Anny Malinové z Kutné Hory v roce 1593.
STAROHORSKÉ FILIGRÁNY
Na různých místech se zachovalo mnoho filigránů z jihlavské papírny. Protože Staré Hory patřily k jihlavskému panství, bylo pochopitelné znázorňovat znak města Jihlavy. Ježek v mnoha podobách, ve štítu nebo bez něj, se vyskytoval v průběhu existence papírny v celé řadě. Nad ním je většinou vztyčen šestiplátkový květ.
Antonín Rybička ve svém odborném článku tvrdí, (36) že stejné značky Freyové užívali i v pražské papírně. S tímto tvrzením od samého počátku nesouhlasil už Fr. Zuman. Variant této značky existuje velké množství, nejstarší našel v archivu města Prahy k roku 1548, pozdější v archivu bělském, vždy asi jen na jednom půlarchu. Několik jich uveřejnil Briquet, mezi nimi je také z archivu ministerstva vnitra, na níž nad ježkem ve štítě jsou písmena B F (Benedikt Frey). Briquet našel i erb čtvrcený, v němž v 1. a 4. poli je ježek a v 2. a 3. poli lev, a určuje tyto značky též jako starohorské. Mezi filigrány s ježkem bez štítu najdeme jeden z roku 1553, kde na těle ježka jsou písmena, podle Briquetova udání nejasná, asi jako HP, jež lze pokládat za HF z doby Hieronyma Freye, nástupce zakladatele Hanse Freye. (37)Jihlavský papír s průsvitkou čtvrcený štít s ježky a Ivy z let 1625-26,1638,1642 a 1668, tedy převážně v období třicetileté války, nalezl papírenský historik Decker také ve slovenských archivech, např. panství Ostrý Kameň, a zejména v báňském archivu v Banské Štiavnici. Ale již v 16. století se starohorský papír vyvážel i do sousedních zemí. Tak jej najdeme v letech 1563 až 1573 i v radním archivu v St. Polten.
PAPÍRNY VZNIKLÉ NA VYSOČINĚ V 16. STOLETÍ
Šestnácté století bylo obdobím zrodu a počátku rozvoje ručních papíren na území Čech, Moravy a Slezska. Celkem vzniklo na teritoriu českého království 25 papíren, z toho v Čechách 17, na Moravě šest a v českém Slezsku dvě.
V Čechách to byly papírny: Trutnov 1505, Freyova papírna Staré Město pražské 1524, Praha Libeň 1530, Praha Karlín 1534, Cheb 1540, Praha Libeň 1. pol. 16. stol., Ústí nad Labem 1549, Nedošín u Litomyšle 1557, Dušníky 1562, Mimoň 1570, Český Krumlov 1572, Jirkov (1. papírna) 1579, Jirkov (2. papírna) 1596, Klatovy 1586, Dolní Bolíkov 1587, Praha Lutterova papírna 1596, Kunčice u Vrchlabí 1599; na Moravě: Olomouc 1505, Brno, 1517, Staré Hory 1540, Beranov 1570, Litovel 1577, Velké Losiny 1591, Třebíč 1599; ve Slezsku: Opava 1507 a Šumperk 1566.
Na Vysočině sledujeme celkem tři papírny (Staré Hory, Malý Beranov a Třebíč), které vznikly v 16. století. Papírna ve Starých Horách byla založena jako sedmá nejstarší papírna na území Čech, Moravy a Slezska. Z celkového výčtu papíren je to více jak 10 %, které působily na území současného kraje Vysočina. Je to číslo zcela srovnatelné s celkovým počtem vzniklých papírenských provozoven na území království.
V rámci Moravy a Slezska počtem tří papíren Vysočina tvoří plnou jednu třetinu.
Jindřich Šilhán vedle starohorské, beranovské a třebíčské papírny řadí ve svém hodnocení ještě papírnu bolíkovskou, která patří do okresu Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. I my jsme tak učinili. V první části věnujeme pozornost papírně ve Starých Horách, která tvoří její obsahové jádro. V druhé části, v rámci 16. století, se věnujeme zbylým třem papírnám
Papírna ve Starých Horách (1540-1948)
Život papírny ve Starých Horách existoval plná tři století. Je vymezen rokem 1540, kdy byla podepsána smlouva, umožňující její vznik a rokem 1848, kdy papírenská výroba zcela zaniká. Zakladatelský rod Freyů má papírnu v držení až do 2. poloviny 18. století, tedy více jak dvě století. V roce 1778 se stal novým majitelem papírny Ferdinand Reunlsch, který ji však záhy předává do vlastnictví Josefu Antonínu Hellerovi, jehož rod papírnu vlastní až do roku 1848, přibližně více jak půl století. J. A. Helier byl Reunlschův zef, měl jeho dceru za manželku. Rod Freyů rozhodujícím způsobem zasahoval do historie papírny, byl jejím tvůrcem. V rámci hodnocení historie papírny ve Starých Horách věnujeme pozornost jednotlivým členům rodiny, kteří se aktivně podíleli na rozvoji a prosperitě výroby. Nejvíce pramenných informací se zachovalo z období let 1540 až 1606. Potom následuje téměř dvě století dlouhá odmlka bez zpráv o papírně. Její existenci potvrzují jen sporadické a náhodné informace, které však naznačují spolu s řadou zachovalých filigránů, že starohorská papírna prosperovala, měla dobrou pověst a neměla vážnější problémy s odbytem.
Papírna v Beranově (1570-1591)
Druhou nejstarší papírnou po starohorské je papírna beranovská. Byla založena roku 1570, třicet let po jihlavské papírně. Skutečné datum založení objevil a posunul Jindřich Šilhán už v době, kdy byla jeho práce o starohorské papírně v tisku. V původním textu ještě uvádí rok založení 1591. Vycházel z tvrzení Wolného, který omylem zaměnil rok „vložení”, zapsání papírny do zemských desek, za rok jejího vzniku.
Papírna stávala pod vsí Bradlem na řece Jihlavě, na gruntu beranovského statku. Odtud pochází název beranovská papírna, který se používá v literatuře. Jindřich Šilhán připomíná, že podle jihlavských pramenů by se papírna měla správně jmenovat papírna „pod Bradlem”. Zároveň se však přimlouvá, aby jí byl ponechán název, který se v literatuře používal. Podle J. Šilhaná beranovská papírna byla jakýmsi podnikem „na vzdory” jihlavským Freyům. Níže zaznamenané vleklé spory potvrzují tuto hypotézu. Majitel nevelkého statku Pavel Horda pocházel z Jihlavy a přiznával v roce 1584 sotva deset poddaných. Také první papírník Pavel Czettl byl synem jihlavského soukeníka Matesa Czettla, nevalných mravů, zřejmě se vyučil ve Starých Horách u Freyů.
První zpráva o beranovském papírníku Pavlu Czettlovi a tím I o papírně pochází z roku 1570. Tehdy se v opilosti provinil hanlivými slovy proti pánu Bohu a jihlavským občanům. Také „zhanil” manželky Augustina Šmilkovského a Bernarda Sturma a byl za to uvězněn na několik dnů v šatlavě v Jihlavě.
O několik let později si stěžoval Benedikt Frey dopisem městské radě v Jihlavě, ze dne 2. září 1575, na mistra papír-níka pod Bradlem. Neoprávněně používá na vyráběném papíru v Beranově znamení a erbu starohorské papírny. Starohorský papírník se cítil poškozený, protože papírník Czettl zneužívá dobrého jména jím vyráběného papíru, které „slovo a chválu u lidí má”, aby lépe prodal svoje výrobky.
Mamě městská rada tlumočila stížnost Pavlu Hordarovi do Beranova, zakladateli papírny. Ten se neozýval a mlčel. Beranovský papírník i nadále jihlavský filigrán používal. Když se ani po šesti týdnech nedočkali odpovědi, napsali 21. dubna 1575 znovu Pavlu Hordarovi dopis, ve kterém požadují zákrok, aby zakročil u svého poddaného a zakázal mu používání jihlavského filigránů. Požadovali brzkou odpověď a žádali, aby Hordarův papírník nedával do prodeje papír s jihlavským filigránem, pokud už nějaký vyrobil. Hordar sice slíbil nápravu, ale nic se nezměnilo. Jihlavští se znovu 27. září domáhají jeho zákroku.
„Poněvadž pak zapovědí Vaší poddaný váš tak sobě málo váží a předse ještě erb města našeho, kterého papírnici naši od starodávna bez překážky na svým papíru užívali, tlačiti nepřestává, vás … žádáme, že bez všech dalších odtahuov takovou svouvolnost jemu přetrhnete.”
Všechno bylo marné, beranovský papírník Czettl používal jihlavského filigránů dál a Hordar jihlavskou radnici odbýval mlčením, jak potvrzují další dva přípisy.
Czettlovo jednání i jeho vrchnosti vysvětluje, proč lze jen zřídka nalézt beranovský papír. Na druhé straně pak jihlavský ježek jako tiligrán není zárukou, že vždy papír vyšel ze starohorské papírny. Jindřich Šilhán našel jen několik málo filigránů označujících „beranovský” papír. Pochází z doby, kdy pánem na Beranově byl Pavel Hordar nebo jeho bratr Vít, který byl od roku 1585 poručníkem statku a sirotka. Je na něm erbovní znamení Hordarů. Po roce 1591 našel jen jediný tiligrán s onačením beranovské papírny, kdy Kryštof Blekta z Autěchova byl přijat Apolonií Hordarovou na spole Beranov. Fillgrán Hordarovy papírny popisuje Ch. M. Briquet. Je na něm vzpřímený zajíc a beránek, stojící na zadních nohou na kopečku, předníma nohama opřeni proti sobě, v druhé polovici štítu hledí zajíček vlevo, v levé části hledí beránek vpravo.
Datovaná korespondence v otázce stížnosti Freyově na papírníka Czettla z března 1575 i některé flligrány naznačují, že vznik papírny pod Bradlem je nutno klást před rok 1575. Gruntovní kniha města Žďáru nad Sázavou z let 1535-1601 má vložku v rozsahu 4 archů beranovského papíru s Hordarovým erbem, dnes folio 87-94. Zápisy v nich jsou z let 1568,1572,1573,1575 a dalších. U pokračujícího zápisu z roku 1568 souvisle pokračuje dál, nic nenasvědčuje, že by mělo dojít k dodatečnému zápisu. Nedá se jen zaručit, že vložka pochází z roku 1572. Briquet v „Les filigranes” popisuje filigrán Hordarovy papírny v Beranově. Je na něm vzpřímený zajíc a beránek, stojící na zadních nohou na kopečku, předníma nohama opřeni proti sobě. V pravé polovici štítu hledí zajíček vlevo, v levé beránek vpravo.
Zdroje:
ŠPLÍCHAL, Václav a VÍTEK, Miloslav. Papír a ruční papírny v Jihlavě a Kraji Vysočina. Jihlava: Statutární město Jihlava za spolupráce s Novou tiskárnou Pelhřimov, 2010. 166 s. ISBN 978-80-7415-036-4.
http://www.zjihlavy.cz/zc1-papirna-v-jihlave
http://www.regionalist.cz/vilimek/vil99_36.htm