Přezelenělá (nikoli jen zelenkavá) meditace


Prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer, CSc.,český filosof a biolog dne 23. prosince 2014 napsal o našem zeleném slunci:

“Osobní svědectví o jeho spatření:
Viděl jsem je, brčálové, zapadající, nikoliv namalované, když jsem se vracel v Duryňsku z lesa, bylo to sice po požití stroužku pokožky Amanitae muscaria, leč příliš záhy, ostatní barvy si zachovaly normální odstín, snad neviditelný plynový oblak – filtr z chemičky, kdo ví? Široko daleko nebylo nikoho k sdílení vidění. S pozdravem ‚Komu se nelení, tomu se zelení‘, Váš ZN”

„Jaký zázrak – svěží zelení prosvítá sluneční záře.“
(Macuo Bašó – Úzká stezka do vnitrozemí)

Slunce a zelená barva – jevy z jevů nejpřirozenějších – nejpřírodnějších a přesto zároveň i výsostně hermetické symboly.
Zelené slunce – výsostně subtilní hermetický zjev !

První, co by nás mělo napadnout je přírodně-nebeský jev známý jako ZELENÝ ZÁBLESK. Nejvetší známá současná encyklopedie (WikipediE) nám praví: „Zelený záblesk, nebo také zelený paprsek, je přírodní optický jev, který se objevuje při západu Slunce, nebo při jeho východu. Během krátkého časového intervalu je možno zahlédnout zelené světlo nad Sluncem. Tento jev se hlavně projevuje při čisté obloze a horizontu. Právě námořníci, po dlouhých měsících na moři, byli častými svědky tohoto úkazu. Záznamy o tomto úkazu se objevovaly již okolo roku 1600, ale staly běžnější záležitostí po častějších a dlouhých plavbách na moři a polárních expedicích. Jeden největší mýtus na zelený záblesk byl stvořen Julesem Vernem v románu Zelený paprsek. Tvrdil, že se jedná o starou Skotskou legendu, ve které každý, kdo se zadívá do světla, mohl získat moc vidět do duší všech lidí, které potká. Žádný takový skotský mýtus není. Říká se, že dokonce starověcí Egypťané už psali příběhy o kouzelné síle zeleného světla.“ Pod článkem je pak odkaz na desítky obrázků, které zachycují tento fascinující jev.
Jinde se praví: „Zelené paprsky (zelené záření) jsou vzácným optickým přírodním jevem vyskytujícím se především těsně před západem slunce. Jev je obvykle pozorovatelný tam, kde je z nízké polohy volný pohled na obzor, tedy zejména na moři. Než slunce zmizí, je na krátký čas díky změnám v optickém spektru, které je zaviněno silným teplotním rozdílem mezi mořem a vzduchem, zcela zelené, neboť červená a oranžová vlnová délka spektra zmizí jako první. Idea vyjádřená v románu, že lze předpovídat, kde a kdy je možno zelené záření uvidět, nemá ale žádné vědecké opodstatnění. Verneův popis zeleného záření (záře nevšedně nádherná a se žádnou zelení, vyskytující se na zemi, srovnatelá) je však zcela správný a je zřejmě založen na osobním zážitku.“

Zelené Slunce ve své „zlato-zelenosti“ symbolizuje jak dokonání Díla, tak jeho počátek – zralost zeleni, která multiplikuje i její nezralost, mladost, která značí správnost cesty již na jejím počátku. Veliký „neznámý“ zasvěcenec Fulcanelli ve svých Příbytcích filosofů „důrazně varuje začátečníka a radí mu, aby dříve, než se oddá nekonečnému nadšení, opatrně očekával manifestaci zelené barvy, příznaku vysušení země, pohlcení vod a vegetativního růstu nově tvořeného těla“. To celé dává do souvislosti se zelenou ratolestí v zobáku holubice, která přináší, Noemovi po potopě, naději v obnovu světa – což je, i s celým kontextem biblické pasáže, včetně následné duhy – jejímž středem je právě zelená (!) – obraz alchymického díla!!!

Stupeň zelené barvy je důležitým krokem v procesu výroby Kamene Mudrců. Či spíše stupně? Je na počátku, vprostřed i na jeho konci ! – jež je ale zase jen začátkem Díla dalšího. Ani sám Kámen Mudrců – alchymický Kristus (jak srovnává např. C.G. Jung) není definitivním cílem. Je „jen“ dalším „prostředkem“ – Mesiášem – k něčemu dalšímu, většímu. Víme?

Nyní však již více k barvě zelené a jejím výskytu v spletitosti hermetických jevů, symbolů, textů:

Svěží zeleň probouzející se přírody – každoroční znovuzrození na jaře. Již Přírodou samotnou je nám dána důležitost „zeleného“.

Díky evoluci se prý naše oko vyvinulo právě tak akorát na zelenou barvu (že je jí prý v přírodě nejvíc), rozhodně je barvou pro nás lidi nejsnáze viditelnou, je přesně uprostřed námi viditelného barevného spektra v němž zaujímá střední, jakousi „smiřující“ pozici (vidět je to např. na duze, otázka smíření – viz níže Kristus a Osiris).

Zelená má prý nejvíce odstínů – některé pralesní národy snad rozeznávají až 200 variant zelené.

Kulturně je pro nás barvou naděje, volnosti (třebas viz zelená na semaforech), vegetace, plodnosti, dlouhého života a nesmrtelnosti.

Zelená chladí, zklidňuje a má hojivý efekt.

Dalšími hermeticko-kulturními aspekty, o kterých je radno uvažovat jsou např. zelení muži v katedrálách, bárka zeleného světla ve starém Egyptě (symbol osvícení i přechodu ze smrti do života či naopak), smaragdová (zelená) deska Herma Trismegista, smaragd spadlý z nebe, z nějž byl vytesán Svatý Grál – který sám také bývá nejčastěji znázorňován jako zelený.

Smaragdová je také barva aury samotného Božího trůnu (Zjevení 4,3) – čímž je naznačen původ Grálu.

Zelená je barva slunečního (srdečního) centra v člověku.

O zelené tváři píše Gustav Meyrink.

V buddhismu je zelená barvou např. dhjánibuddhy Amóghasiddhiho, nebo nejznámějšího ženského aspektu Velikého Slitovníka Avalókitéšvary – Zelené Táry.

Tam, i zde na západě je zelené barvě přikládán negativní aspekt závisti.

Goethe o zelené barvě píše, že v ní naše oko nachází reálné uspokojení (a toto prožívat je zajisté záviděníhodné… dodáváme).

Bible o víc jak 2000 let před ním praví: „Oko touží po půvabu a kráse, ale nad to obojí je zeleně rašící osení.“ (Sírachovec 40,22)
Sv. Hildegarda ji označuje za barvu Krista či Boží síly a ohně.

Dle jedné tradice viděla Máří Magdaléna (jako úplně první) vzkříšeného Ježíše jako zeleného (zahradníka).

Také vzkříšený Osiris má barvu zelenou. (vegetační souvislost je zřejmá)

Kristův kříž bývá také často znázorňován zeleně (viz i Tajné figury rosekruciánů).

Fulcanelli si všímá i souvislosti řeckého slova pro zelenou (chlóros) s Ježíšovým titulem Christos a toho, že obé lze napsat stejnou zkratkou (XC). Stejně jako sluneční zlato = chrysos (!!!), dodávám já.

Také zmiňuje další, pro alchymistu důležitou věc, že při procesích černých Madon byly zapalovány výhradně zelené svíce.

V alchymii označuje zelená např. tajný oheň, živého ducha, a v podobě zeleného lva či draka silné rozpouštědlo, které dokáže rozpustit i zlato.

Rosekrucián Heinrich Khunrath píše: „Ó, požehnaná zeleni! Dáváš růst všem věcem! Nauč se, ó teosofe, rozjímat nad zelení Božího Ducha; ty, kabalisto, rozjímej nad zeleným rodem, nad plodící Přírodou; Mág, Příroda; Fyziko-Chymik, Zelený lev, Duenegh viride Adrop, Kvintesence!“

Spis Růžová zahrada Filosofů praví: „Ó, přírodo, ty i tvoje Dílo jste požehnané, neboť z toho, co je nedokonalé, děláš dokonalé pomocí pravé, černé a temné putrefakce! Poté vytváříš nové a rozličné věci, když s pomocí své zeleni necháváš vystoupit různé barvy.“

Toto Nicolas Flamel v Knize hieroglyfických figur komentuje: „Tato zeleň zvláštním způsobem dává najevo, že náš kámen má vegetativní duši a že dovednost Umění jej obrací v pravý a čistý zárodek, který má vzklíčit a vyrazit větvičky do nekonečna. Ó, blahoslavená zeleni! říká Růžová zahrada, která plodíš všechny věci: bez tebe nic nemůže růst ani se rozmnožovat.“
Ještě z Fulcanelliho: „Jednou z podmínek zasvěcení do Bratrstva Zeleného vlka ve Francii bylo zřetelně projít plameny. … Jestliže vlk zardousí a sežere osla (legenda o sv. Austrebertě) získá zelenou barvu. Zelený vlk je náš tajný oheň, rodící se Apollón, Lykégenés, otec světla.“

Úryvek z Vědy duchů od Eliphase Léviho (část 2., kapitola 4. Dogmata kabbaly): „36. Linea viridis gyrat universa. = Zelená linie krouží kolem všech věcí. — Kabbalisté ve svých pantaklech zobrazují božskou korunu zelenou čárou, která obklopuje všechny věci. Zelená barva jest výsledkem dvou hlavních barev spektra, žluté a modré: postavy Elohimů aneb mohutných sil se syntetisují a spojují v Bohu.“

Alchymista Salomon Trismosin ve své Splendor Solis, na začátku 1. traktátu, píše: „Tento kámen mudrců se uskutečňuje cestou zelenající se přírody, o čemž mluví filosof Hali, řka: Tento Kámen pochází z rostoucí a zelenající se věci, protože zeleň má vztah k přírodě, skrze niž věc roste a vzchází a zelená se ve svém přikázaném čase.“

Připomínáme také známé alchymicko-mystické vidění „Zelený sen“ z r. 1665.

A na závěr, následujícím textem, uzavřeme pomyslný kruh – vrátíme se zelenou barvou ke slunci skrz jeho erbovní kov – zlato:
„Osmilistý květ či osmihranný svícen symbolizují nebeský květ neboli nebeské zlato – flos coli, označovaný také jako receptakulum (češule či plodnice terčoplodých hub) přírody, smaragd filosofů či vitriol. Toto nebeské zlato, které bylo tajnou nádobou alchymistického díla, mělo zelenou barvu, jež odkazovala na vegetativní schopnost a životní sílu filosofické matérie a korespondovala i s biblickými komentáři středověkých autorů, v nichž byla zeleň smaragdu vykládána jako symbol zeleně ráje a věčného života světců, jež nikdy nepodléhá vadnutí, tedy věčného života po vzkříšení. Souvislost s pozemským zlatem je zřejmá tehdy, když je zlatý plech vytepán do velké tenkosti – tedy je co nejvíce zprůzračněn – tehdy vykazuje známky zelené barvy!“

A protože zelená nepatří ke třem barvám základním, musíme na závěr uznat, že nám ji Pánbůh pěkně namíchal…

Jasné jezero dřímá
u středu květoucího dolu.
Nejblíž se modro k břehu vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá
až posléz v bledé jasno splyne.“

(K. H. Mácha – Máj)

ZELENÉ ODKAZY

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zelený_záblesk
http://en.wikipedia.org/wiki/Green_flash
http://www.astro.cz/apod/ap040321.html
http://archiv.astronomie.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=677
http://www.velkaepocha.sk/2009072210545/Zeleny-zablesk.html
http://www.doplnek.com/node/758
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/de/3/3a/Gr%C3%BCnes_Leuchten.jpg
http://casa.colorado.edu/~ajsh/colour/Tspectrum.html

Nadcházející události